2017
10.16

Jenesis

Autor: James “Jimmy” Paddock (2011)

Jenesis patří ke klasickým megawadům pro Doom II. Vzešel z produkce jediného autora – významného člena doomovské komunity a také hudebníka, v současnosti  žijícího v Austrálii – Jamese Paddocka, jenž vystupuje v komunitě pod nickem Jimmy.

Ačkoliv je jeho tvůrčí činnost poměrně bohatá, jak dokladuje sumář dokončených prací na Doom Wiki , Jenesis je jeho nejrozsáhlejším projektem. Pomineme-li kostičkovanou akci Adventures of Square, kterou ovšem připravuje spolu s autorským týmem. Úplně sám se pustil do tvorby kompletní kolekce levelů pro Doom II a po zhruba ročním pracovním úsilí se mu podařilo vytvořit kompletní megawad. Jenesis vycházela postupně ve třech etapách, než se podařilo završit úspěšný vývojářský proces. Komunita přijala Jimmyho projekt velice  příznivě a díky svým kvalitám získal zasloužené ocenění Cacowards.

Pavel Ullrich byl kdysi z Jenesis unešen a když jsem si hledal další projekt, který by stál za pokoření, na Paddockův megawad jsem si vzpomněl. Musím říci, že jsem při hře vskutku své volby nelitoval. Jimmy připravil projekt v klasickém stylu respektující prvky originálního Doomu, jenž ale částečně integruje i modernější designové elementy. Snažil se navázat na tradice megawadů stvořených jedním designérem, které mají v historii nezastupitelnou pozici – jmenujme např. Scythe, Scythe 2, Vile Flesh, Doom 2 Reloaded nebo Reverie.

Výsledkem je povedená a pestrá kolekce 32 levelů, které sice nemají nosné téma či kompozici, ale plynule na sebe navazují. I když Jimmy nezařadil podkreslující příběh, připadáte si, jako byste hráli celistvou organickou kampaň. Autor nezapřel svůj designérský talent, a tak většina úrovní je velice povedená. Střídají se použitá prostředí od tech based úrovní až po gotické lokace, samozřejmě nesmí chybět pekelné sluje. Mapy se příliš nerozpínají do rozlohy, jsou kompaktní a dobře zapamatovatelné. Střídají se propracované a spletité komplexy chodeb, ale na druhou stranu se můžeme probojovat lokacemi se zcela lineárním a jednoduchým layoutem. Hru si tak může užít každý doomer, který si může z předkládané kolekce map vyzobat ten design, co mu nejlépe sedí.

Díky kvalitnímu designu hra plynule odsýpá, sice jsou zastoupeny úrovně takřka s festivalem spínačů, ale až na výjimky jsem se orientoval velice dobře a nikde jsem příliš nebloudil. Častým prvkem prostředí je hojné použití kyseliny. Tyto úseky jsou naštěstí dobře zvládnutelné, ačkoliv trochu zvýší adrenalin, ale většinou někde poblíž najdeme ochranný oblek, takže při správném postupu vyvázneme bez větší újmy na zdraví. Grafika využívá až na výjimky vlastních zdrojů Doomu II, z vlastní Paddockovy produkce je pouze design hudu, titulní obrázky a některé nové grafické prvky.

Druhé Jimmyho hobby, komponování hudby, s sebou samozřejmě přináší inovovaný soundtrack. Obsahuje podstatnou část autorových kompozic, ale k poslechu nám hrají také skladby jiných autorů, zejména od Stuarta Rynna (stewboye). Najdeme i songy z jiných her nebo coververze známých písní. Postaví se nám i nový protivník, poněkud tužší a rychlá varianta shotgun guye, který je ve větších počtech dosti nepříjemný.

Akce velice rychle odsýpá, design vyniká povedeným rozmístěním protivníků, jejichž zvládnutí je mnohdy výzvou, zejména díky hojnému využití zaklínačů. Vše je ale férové a zabití všech mutantů reálně proveditelné, i když třeba s mnohými loadingy. Nicméně vyvážení obtížnosti mohlo být přece jen lepší. První level je poměrně tuhý, tudíž jsem si myslel, že v pozdějších fázích kampaně bych mohl mít obtíže. Hrál jsem tak na třetí obtížnost a první dvě třetiny byly docela pohodové. Říkal jsem si, že jsem měl být tvrdší, přitlačit na pilu a dát Jenesis na Ultra Violence. Ale v poslední etapě notně přituhlo, takže jsem byl nakonec rád, že jsem zvolený skill nepřepískl. Ale myslím, že na Ultra Violence zkušený doomer hru zvládne, aniž by prožíval masochistické martyrium.

K Doomu patří také pátrání po skrytých zákoutích s powerupy a bonusy. Musím říci, že nemusíte prošmátrávat každou cihlu ve zdi, ale rozmístění secretů vychází z designu prostředí, tudíž mnohé z nich lze solidně předvídat. V moderních WADech je v současnosti standardem, že po sebrání klíče, zbraně či powerupu následuje teleportující se skrumáž nepřátel s adrenalinovou akcí. Ne že by tento prvek ve starém dobrém Doomu II nebyl zastoupen, ale spíše v menší míře. Podobný princip respektuje i Jenesis, a tak sebrání většiny důležitých předmětů se obejde v poklidu.

Jenesis je tedy velmi dobře hratelným megawadem. Používá osvědčené principy klasického Doomu, design obsahuje moderní prvky, avšak s klasickým feelingem. Sice ze záplavy megawadů příliš nevyčnívá, ať již vizuálem nebo dosud neviděným designem, ovšem vyvážená hratelnost a plynule navazující a pěkně odsýpající levely jistě upoutají každého zasvěceného doomera. Takže Jenesis jednoznačně doporučuji, určitě nebudete zklamáni.

Instalace:

Instalace je zcela bezproblémová, Jenesis by měla fungovat pod všemi běžnými porty. Nicméně nezkoušel jsem nejnovější verze GZ Doomu, používal jsem verzi 2.2.0. Po rozbalení instalačního balíčku si soubor JENESIS.WAD myší přenesete na spouštěcí soubor portu pomocí souborového manažeru a jako iWAD použijete DOOM2.WAD. V případě nejasností poradí náš článek Jak spouštět WAD soubory. Příjemnou zábavu!

Odkazy:

Download

Jenesis – idGames

Jenesis – DoomWorld development thread

Jenesis – Doom Wiki

Jenesis – oficiální stránky

Jenesis – Doomed: Doom WAD Reviews

Jenesis – Cacowards