2018
10.28

Dnešním článkem na naše stránky přispěl po delší době náš stálý spolupracovník Matthias. Možná jako kulisa či předehra před vydáním jeho autorského projektu I’ts Real And It Kills (AKA Everything Sucks mu posloužil megawad Call of the Apostate, také pro Heretica. Nových úrovní pro tuto osvědčenou klasiku příliš k dispozici není, a tak se můžete začíst do recenze. Třeba se vám tento projekt zalíbí a zkusíte si ho otestovat na vlastní kůži.

Autor: Stormwalker a.k.a. Vordakk

Recenze: Enkeli33 (Matthias)

Nostalgie. Tohle slovo se v souvislosti s tímto megawadem pro Heretica objevuje často – v popisech, v reviews a tak dále. Tak jsem si ho stáhl, rozchodil a… ne, nemůžu souhlasit. Já osobně jsem nic moc nostalgického nezaznamenal. Snad jen, že prvních pár map tohoto megawadu je trochu podobných mapám v původním Hereticovi. Plus autor použil i původní hudbu, takže možná odtud plyne ten nostalgický feeling, ale jinak… Ne. Prostě ne.

Nicméně nechme nostalgii nostalgií a podívejme se na to, jaký megawad Call of the Apostate (COTA) je a jak se hraje. Obsahuje deset nových map. Nutno podotknout, že megawad je v Zdoom formátu, přestože obsahově vypadá z velké většiny jako vanilka (Vanilla Heretic) a z drtivé většiny žádné technologické moderní vychytávky Zdoomu nevyužívá.

Až na pár drobností. Tou nejvýraznější je script, který spouští určitou akci po zabití nějakého monstra. Je fakt, že taková vymoženost v původním Doomu a Hereticovi celkem chybí. Původní hry obsahují jen tag “666”, který funguje napevno jen v některých mapách a u určitých monster. Konkrétně například v Doomu zabití všech baronů v E1M8 otevře stěnu. V Doomu II se podobné akce vyskytují v mapě 7 po zabití všech Mancubusů a Arachnotronů. V Hereticovi se obvykle otvírají různé věci po poražení bossů na konci epizod. Víc ale dělat nejde. Volnější scripty měl až Hexen. A později právě Zdoom.

Pak je tu ještě pár dalších věcí – obvykle drobnosti. A hlavně je tu nový boss. Právě onen zmíněný Apostate – ale nepředbíhejme.

Chtěl jsem prvně popsat mapy, které jsou velice Hereticovské (a zároveň nejsou). Nevšiml jsem si ani, že by tam byly nějaké nové textury nebo cokoliv. Nejsou nikterak detailní a působí spíše stylem, jakoby vznikly v devadesátých letech. Avšak jsou někdy překvapivě docela rozlehlé, propracované a vůbec. Možná odtud plyne ten nostalgický pocit, kteří ostatní mají. Avšak mně to k nostalgii nestačilo, jelikož se do map hodně promítá styl autora a ten je poměrně odlišný od stylu tvůrců v původní hře.

Nicméně i kdyby designem byly mapy v COTA podobné designu z původní hry, stále se liší hratelnost. A to poměrně dost. Pokud jde totiž o enemy placement, autor se snažil, aby obtížnost byla spíše vyšší. Později začne přibývat “slaughter” momentů, kdy se vyskytne na jednom místě obrovská hromada monster. Osobně slaughtery nemám rád. U Dooma to bylo svého času docela moderní a musel to mít každý megawad (včetně Zones of Fear), ale myslím, že to všechny trochu omrzelo (mně určitě).

V Hereticovi a Hexenovi to podle mě nikdy moc nefungovalo, protože tu nejsou zbraně jako BFG a podobně. Přesto není divu, že to někdo zkoušel. U COTA se v pozdějších mapách začnou objevovat tuhé boje a je to spíše nuda, než cokoliv jiného. Šest Maulotaurů naráz? Ale no tak! Slaugher styl mi vzal i poslední zbytky pocitu nostalgie.

Co je však ještě horší než slaughter je fakt, že tvůrce dost šetřil s municí a často jsem ji prostě neměl. Šetřil také se zdravím… a s artefakty. Těch je opravdu neskutečně málo. To jsem ještě neviděl, že bych za celou hru našel pár léčivých lektvarů, pár výbušnin a několik knih síly. A to je vše. Tvůrce to chtěl prostě hardcore za každou cenu.

V poslední mapě je pak klasický boj s D’Sparilem a když jsem vstupoval do portálu, už jsem myslel, že bude konec, ale ouha… objevila se ještě jedna mapa, kde nás čekal boj s posledním bosem. S Apostate. Ten vypadá jako Heresiarch z Hexena a umí plno věcí – šlehat plameny, elektrické firebally a další různé ošklivé útoky. Není to však těžký boss a dá se porazit. Jeho smyslem je však překvapit. Má figurovat jako “nečekaný boss” (možná jsem ho neměl prozrazovat :-D).

Zajímavější však je to, že programátor, který tohoto bosse naprogramoval, zapomněl atribut +nomorph. V Hereticovi je totiž předmět jménem Morph Ovum, což je takové vejce. A to proměňuje nepřátele na slípku, co má jen 30 HP, takže se dá zabít na jednu ránu čímkoliv. Bossové jsou proti tomuto útoku imunní, protože mají právě naprogramovaný atribut +nomorph. A protože ho Apostate nemá, hádejte, jak se ho jde snadno zbavit během vteřiny?

Inu, na závěr dodávám, že Call of the Apostate je celkem dobrý megawad. Z mé ostré kritiky by se mohlo zdát, že je nic moc, nicméně všechny ty věci, které mi na něm vadí, jsou ve výsledku docela maličkosti a zase tak moc hratelnost nekazí. Osobně bych jen ubral počet monster, a pak by se to hrálo ještě líp. Takže asi tak!

Instalace:

Ke hře potřebujete intalační balíček Apostate.zip, jenž je k dispozici v sekci s odkazy. Z něj si rozbalíte soubor APOSTATE.WAD, který si nakopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem. Jak vyplývá z textu, COTA je určen pro porty s podporou nových technologických možností, tedy ZDoom nebo GZ Doom. Hru spustíte přenesením WAD souboru na instalační soubor portu. Hru spustíte volbou třetí epizody, kterou COTA nahrazuje.

Odkazy:

Download

Call of the Apostate – id Games

Call of the Apostate – Zdoom Wiki

Call of the Apostate – ONEMANDOOM: Wad Reviews

Call of the Apostate – ModDB

Call of the Apostate – Videowalkthrough (pagb666)