2012
11.27

Rylayeh

Cthulhu a jeho věrný

Cthulhu a jeho věrný

Autor:  J. S. Graham (2006)

“Později, když zbylí muži pokračovali, hnaní zvědavostí, v původním kurzu na uzmuté jachtě,
spatřili z moře trčet velký kamenný pilíř a na 47°9´ jižní šířky a 123°43´ západní délky narazili
na pobřeží. Čekala na ně směsice bahna, slizu a chaluhami obrostlého zdiva – čekala na ně
sama největší hrůza světa ve své hmatatelné podobě – R´lyeh, přízračné město mrtvých, jež
nezměrné věky před počátkem historie vybudovali obrovití ohavní tvorové, kteří se sem
snesli z temných hvězd. Zde odpočíval veliký Cthulhu se svými hordami; tvorové skrytí v
zelených, šlemem potažených kryptách odsud po nespočetných cyklech vysílali myšlenky,
jimiž se šířil strach a hrůza do nočních vidin citlivých lidí, a velitelsky svolávali věrné, aby se
vydali na pouť k osvobození a nastolení nového věku vlády mocných.”
Howard Phillips Lovecraft – Volání Cthulhu (překlad Ondřej Neff)
Titulní obrázek

Titulní obrázek

Autor:  J. S. Graham, J. Otey (2006)

“Později, když zbylí muži pokračovali, hnaní zvědavostí, v původním kurzu na uzmuté jachtě, spatřili z moře trčet velký kamenný pilíř a na 47°9´ jižní šířky a 123°43´ západní délky narazili na pobřeží. Čekala na ně směsice bahna, slizu a chaluhami obrostlého zdiva – čekala na ně sama největší hrůza světa ve své hmatatelné podobě – R´lyeh, přízračné město mrtvých, jež nezměrné věky před počátkem historie vybudovali obrovití ohavní tvorové, kteří se sem snesli z temných hvězd. Zde odpočíval veliký Cthulhu se svými hordami; tvorové skrytí v zelených, šlemem potažených kryptách odsud po nespočetných cyklech vysílali myšlenky, jimiž se šířil strach a hrůza do nočních vidin citlivých lidí, a velitelsky svolávali věrné, aby se vydali na pouť k osvobození a nastolení nového věku vlády mocných.”

Howard Phillips LovecraftVolání Cthulhu (překlad Ondřej Neff)

Naše záchranné plavidlo

Naše záchranné plavidlo

Nenalézám vhodnějšího úvodu k recenzi WADsetu pro Doom II, inspirovaného světem H. P. Lovecrafta, nežli použití neupraveného úryvku z práce tohoto znamenitého spisovatele. Pro ty, kteří nemají literaturu jako své hobby, připojím pár slov o osobnosti, která ovlivnila nejen četné literární epigony, ale i tvůrce filmů a také počítačových her. Howard Phillips Lovecraft byl jedním z nejvýznamnějších autorů hororových děl první poloviny dvacátého století. Ač za svého života příliš neuznáván, jeho obdivovatelé a následnící stvořili z jeho prací kult, který po jeho smrti započalo uznávat stále více čtenářů a přetrvává až do dnešní doby. V dnešní přetechnizované době je jméno Lovecraft synonymem pro temný a depresivně laděný klasický horor.

Uvítací výbor

Uvítací výbor

Ve spisovatelových dílech se hrdinové snaží veškeré nepřirozené skutečnosti vysvětlit racionálně a vědecky. Jeho povídky a romány nekončí zpravidla happy-endem, ale tragicky, kdy postavy příběhů zešílí nebo rovnou spáchají sebevraždu. Lovecraftovým specifickým přínosem pro hororový žánr je stvoření mýtu temných prastarých bohů sídlících v nejtemnějších hlubinách oceánů. Jména jako Cthulhu, Nyarlathotep, Dagon či Yog-Sothoth jsou inspirací jak pro hudebníky (Metallica, Cradle of Filth), tak i pro autory počítačových her (Shadow of the Comet, Prisoner of Ice, Dark Corners of Earth).

Zrádná temnota

Zrádná temnota

Prastarým městem R´layeh a lovecraftovskou mytologií se inspiroval také pravidelným čtenářům našeho blogu již známý autor Jeff Graham, tvůrce cenou Cacowards ověnčeného mapsetu Crimson Canyon. Jeho poslední prací pro Doom komunitu je právě desetilevelová epizoda Rylayeh pro Doom II, vytvořená za asistence J. Oteye. V textu dále ponechám Jeffovu verzi názvu, ačkoliv správně by mělo zaznít původní Lovecraftovo pojmenování R´layeh.

Jistě by se nabízela možnost, vytvořit totální konverzi s novými monstry, jejichž umělecká ztvárnění můžeme najít na tomto zajímavém blogu výtvarníka Mika Bukowského, ovšem Jeff Graham zůstal naštěstí nohama pevně na zemi a jeho práce zůstává věrná doomovské tématice. Rylayeh je samozřejmě obohacen o nové textury a dvě nové postavy, ale herní zážitek zůstává plně v intencích toho, co očekává pravověrný doomer.

Cthulhu a jeho věrný

Cthulhu a jeho věrný

Literární pozadí konverze přímo vybízí k vytvoření příběhu, což autor provedl u svého Crimson Canyonu. Ale zde byl zvolen trošku odlišný přístup. Jeff předpokládá zřejmě určitou, alespoň všeobecnou znalost Lovecraftových prací, a tak je story v popisku uvedeno lakonickým tvrzením – “Deset levelů založených na ztraceném městě R´layeh”. Story si tak hráč zažívá přímo při hraní. Ocitáme se na pláži ostrůvku, za námi se tiše noří pod hladinu naše ponorka a my se můžeme vydat na průzkum. Po schodišti vytesaném do útesu se dostáváme před hradby a netrvá dlouho a pláž se plní prvními příšerami. Jsou to naši oblíbení démoni, zde však jejich zelená barva kůže napovídá na jejich původ v hlubinách oceánu. Po infiltraci sídla pak postupně pronikáme temnými chrámy, jeskyněmi a kobkami, abychom se pak ve finále utkali s monstrózním arcidémonem, se samotným Cthulhu.

Strážci oltáře

Strážci oltáře

Jednotlivé úseky příběhu jsou samozřejmě rozděleny do levelů. Ovšem to nejlepší, co se mi na Rylayeh líbilo, je kontinuita mezi jednotlivými mapami. Ty v místě jejich zakončení vzápětí začínají na stejném místě, takže děj se odehrává plynule bez pocitů přerušování. A to není ještě vše, hlavní boss se kupodivu nenachází v poslední mapě, jak bývá zvykem, ale po jeho likvidaci následuje ještě úprk z ostrova v poslední úrovni. Zacítíme tady pocit deja-vu, když se na konci hry objevíme za branami, kudy jsme na začátku do celého komplexu vstoupili a zachráníme se v ponorce, jež nás netrpělivě očekává u břehů ostrova. Na vlastní kůži si tak můžeme zažít reálný pocit, jak se mohla Lovecraftova story opravdu odehrávat.

Na útěku

Na útěku

Po stránce atmosféry se podařilo velice dobře ztvárnit prostředí polorozpadlých ruin, temných chodeb a rozlehlých dvoran zbudovaných z mechem porostlých kamenů a cihel. Dominuje tedy zelenavé zbarvení, protkané místy kyselinovými jezery či kanály. Místy se objevují i prostornější lokace. Architektonické ztvárnění je excelentní, chodby jsou propletené a vyžadují pečlivou exploraci, četné jsou i různé secrety, mnohdy vyžadující pečlivé zkoumání a přemýšlení. Jedinou otevřenou arénou, pomineme-li pláž skalistého ostrova v prvním levelu, je monolit, ve kterém se ukrývá Cthulhu. Ale i tak je uvozen blouděním v plesnivých chodbách. Jinak jsme omezeni v našem rozletu zdmi a hradbami. Je třeba podotknout, že je dobře zvolen rozsah hry, protože pokud by bylo levelů povícero, než nám Jeff nabízí, tak by se zřejmě dostavil pocit určité monotónnosti.

Chrám arcidémona

Chrám arcidémona

Grafika, jak jsem již uvedl, respektuje původní zdroje enginu Doomu a je obohacena novým zbarvením oblíbených “prasátek”, přeskinováni jsou také impové. Místy jsou přidány nové textury a pěkně ztvárněné grafické doplňky. Titulní obrázek navozující strašidelnou atmosféru je modifikován podle krále hororové kresby – H. R. Gigera. Přibyl ještě jeden nový typ nepřítele – derivát Zombie Mana střílející rychlé dávky nábojů a samozřejmě nově ztvárněný závěrečný boss. Pozoruhodný je soundtrack, posbíraný z neznámých midi souborů z internetu, navíc obohacen skladbou z filmu Černá díra a písní Call of Cthulu z dílny skupiny Metallica. Výběr skladeb je velice zdařilý a místy dodává hraní až hypnotickou atmosféru.

Co se skrývá za mříží ?

Co se skrývá za mříží ?

Průchod levely je plný akce; jak má Jeff Graham ve zvyku, mapy jsou plné slabších nepřátel, na jejichž pozadí se objevují silnější potvůrky. Akce je dobře vybalancovaná, obtížnost optimálně vyvážená, bez výraznějších zákysů. I finální souboj je jeden z mála soubojů s bossy v Doomu, který je férový a dá se slušně zvládnout bez cheatu. Po likvidaci bosse následuje v poslední mapě ten pravý adrenalin, kdy se na jejím konci zoufale nedostává munice k likvidaci silných potvor a poslední nepřátele jsem musel obcházet, nemaje dostatek střeliva k jejich likvidaci. Je otázkou, jestli je to záměr autora. Nicméně absence střeliva mi připadala adekvátní ději – horečnému útěku hrdiny z ostrova, pronásledovaném zástupy monster, zbylých po padlém démonu. Nasednutí na ponorku a ukončení hry pak bylo katarzí po předchozí řeži.

Na útesech

Na útesech

Mapset Rylayeh je příjemně se hrajícím kouskem. Ačkoliv nezískal žádné z prestižních ocenění pro tvůrce map, je velice slušným dílkem, kterým zřejmě Jeff Graham završil svou kariéru tvůrce map pro Doom. A kdyby se vám WAD nelíbil, doporučuji zajít do knihkupectví a pořídit si aspoň jeden z nově vydaných svazků souborného Lovecraftova díla, které nyní s velkou péčí a v krásné a reprezentativní grafické úpravě Františka Štorma vychází v nakladatelství Albatros.

Aréna smrti

Aréna smrti

Instalace:

Rylayeh funguje pod všemi novými Doom porty, je distribuován v podobě jednoho WAD souboru a spuštění se provádí běžným způsobem. Pro Doom nováčky je popsáno zde.

Do odkazů jsem připojil link na modifikaci, upravující nepřátele pro docílení ještě lepší atmosféry, bohužel stažený WAD (verze 0) se mi nepodařilo spustit.

Odkazy:

Démonická architektura

Démonická architektura

Download

Rylayeh – DoomWorld

Rylayeh – modifikace

Jeff Graham – oficiální stránky (archiv)

Bohužel jsem nenašel žádný videozáznam ilustrující recenzovaný WAD. A když už Rylayeh přináší lovecraftskou náladu, tak alespoň připojuji pro podbarvení atmosféry zmíněnou instrumentální skladbu Call of Cthulu od Metallicy s neoficiálním klipem využívajícím úryvků stejnojmenného němého filmu z roku 2005. Ukázka vypadá zajímavě, budu se snažit si film sehnat a shlédnout celý.

6 comments so far

Add Your Comment
  1. V osmém odstavci je překlep “Grafika, jak jsem již uvedl, respektuje původní doomovský zdroje”. Má tam být zřejmě doomovský engine, tak to oprav.

    Jinak zběžně autora Cthulhu znám, ale hrál jsem jen modifikačku k HL1 Cthulhu. Ta mě docela bavila, vlastně výborná směs akce a adventury. Rovněž jedna z nej TC k HL, k níž jsem napsal i návod.

    Škoda té nefunkčnosti lepších modelů nepřátel, ze screenů na fóru vypadají dobře.

  2. Díky, již jsem to opravil.
    Lovecraft je můj oblíbený autor, bohužel jsem měl možnost číst pouze povídky v různých sbornících a nikoliv jeho soubornou práci, která naštěstí nyní právě vychází. Zbývá již jen jedna kniha.

  3. Pro Lovecrafta a jeho mystiku mám velikou slabost. Kdysi jsem Rylayeh hrál, ale nějak mě moc nebavil. Už nevím, proč.
    Jinak Dark Corners of the Earth je jedna z nejděsivějších her, co jsem kdy hrál, škoda jen těch bugů. 🙂
    A ty svazky jeho díla… bez toho se asi moje knihovna neobejde. 🙂

  4. Asi proto 🙂
    “First few maps has some gameplay issues. And all maps looks same. 3* But +1* for Lovecraft theme 😉 -Damned” – tvoje poznámka na DoomWorldu.

    Je pravdou, že si nedokážu představit tento mapset delší, bylo by to asi opravdu již monotónní, pokud by autor pokračoval ve stejném prostředí.

  5. To bude ono 😉 A už mám Svazek 1.
    A napsal jsem ti koment pod blbej článek, ale who cares. 😉

  6. Já již čekám na Svazek čtvrtý, vlastně pátý (třetí část je na 2 díly), ale nikde jsem nenašel, kdy vyjde 🙂