Leebigh´s Doom Blog

Autor: Marcos “Sgt. Mark IV” Abenante (30. 10. 2016)

Doom 64 je mezi četnými konzolovými porty originálního Doomu unikátem.  Zatímco  ostatní verze pro konzolové stroje respektovaly duch originálu a předkládaly hráčům víceméně identické verze Doomu jen s lehkými modifikacemi v závislosti na technických omezeních konzolí, Doom 64 z produkce firmy Midway přišel v podstatě s novou hrou, jež přinesla hráčům originální grafiku, atmosféru i úplně nové úrovně. Vlastníci Nintenda 64 tak získali exkluzivní, unikátní a svěží hororový zážitek.

Tato verze se nikdy na PC oficiálně neobjevila, ale naštěstí díky autorům modifikací z aktivní komunity máme možnost zahrát si Doom 64 i na našich počítačích. Existuje dnes již několik portů  s různým stupněm věrnosti originálu. Prvním pokusem byl Doom 64: Absolution (Doom64 TC) z roku 2003, běžící na Doomsday enginu. Jeho autor, Samuel “Kaiser” Villarreal, použil materiál extrahovaný z konzolové verze. Hra poskytuje 32 převzatých map a 6 nově designovaných.  Ještě o 2 roky později vyšel datadisk Outcast Levels  se sedmi novými úrovněmi. O Absolution jsme psali v raných začátcích našeho blogu v tehdy ještě stručném článku. 

Vývoj Doom 64 TC byl ukončen a Kaiser přišel s novým projektem DOOM64 Ex, naposledy updatovaném v roce 2014. Tentokrát se snaží o co nejvěrnější zpracování originálu a k jeho spuštění potřebujeme vlastnit původní cartridge nebo její obraz, jelikož DOOM64 Ex využívá originální data. V podstatě lze říci, že jde o emulátor originálu pro PC. ROM se naštěstí dá dohledat na internetu, ale i tak je použití špatně dostupného originálního nosiče podle mého názoru poněkud kontroverzní. Uživatel je v podstatě nucen použít pirátskou kopii DOOM 64, protože originál je nesehnatelný, snad s výjimkou eBaye a podobných aukčních serverů.

Doom 64: Retribution je další konverzí z produkce doomera jménem Nevander. Ten se snaží opět o co největší věrnost, bez nových monster či jiných přidaných prvků. Běží ovšem na GZ Doom enginu a nevyužívá datové nosiče z Nintenda.  Autor zdůrazňuje vychytání četných bugů a přináší řadu vylepšení.  Zatím je dostupná verze 1.3 z března 2017. Poměrně neznámým projektem je podobně laděný GZDoom 64 z roku 2015. Autor jménem Night Side použil osvědčený GZ Doom engine, ale do projektu na bázi Absolution vložil i původní chybějící monstra, kupříkladu Revenanty nebo Zaklínače. Ovšem v původní podobě z Doomu, což na screenshotech vypadá poněkud nepatřičně a k vyzkoušení mě vůbec neláká.

Na výběr tedy máme několik různých variant portů. Doom 64 aktuálně neunikl bedlivé pozornosti autora Brutal Doomu, a tak nám Marcos Abenante alias Sgt. Mark IV předkládá svou brutalizovanou verzi Doom 64. Zdrojem a inspirací je Kaiserova Absolution. Cílem projektu není docílit věrnosti předlohy, ale v prvé řadě ji upravit, vylepšit a docílit tak modernějšího a příjemnějšího zážitku než u originálu. Důraz je kladen na zachování jeho mrazivé atmosféry.

V první řadě byl upraven a vylepšen zbraňový arzenál, takže bychom měli zaznamenat lepší zvuk, animace i dokonalejší  pocit ze střelby. Dokonce byl přidán zbrusu nový granátomet. Nechybí grafické vylepšení prostředí, ambientní osvětlení, světélkující oči příšer či mlha. Hra byla obohacena o vypuštěné prvky, které se v konzolové verzi neobjevily, díky hardwarovým limitacím – zejména jde o Revenanty, Masterminda, kulometčíka a také neznámou oheň chrlící potvůrku jménem Hellhound, jež je podobná pekelným psům známým z Bloodu. Rovněž byla vyladěna hratelnost levelů, přidány byly některé kamery usnadňující průchod levely bez zbytečného hledání spínačů, pekelné úrovně byly obohaceny o dekorace umocňující atmosféru žhavého pekla.

Brutal Doom 64 běží primárně pod portem Zandronum, jenž nabízí také multiplayerovou podporu, zahrnující režimy Co-Op, Survival Co-Op a Deathmatch. Spuštění pod GZ Doomem je možné, ale jako alternativní možnost vyžadující dodatečnou instalaci GZ Doomu.  Co dělá Brutal Doom specifickým, je samozřejmě obohacení hry o hektolitry krve prýštící z nepřátel nebo kolorující zdi rudými cákanci po zdech a podlahách. Nechybí možnost likvidace nepřátel až do podoby krvavé flákoty. Fanoušci fatalit budou zklamáni, jelikož likvidační animace zahrnuty nejsou.

Brutal Doom 64 získal 5. pozici v žebříčku ankety Mod of the Year serveru ModDB za rok 2016. Také byl nominován na vítěze v anketě The Game Awards za rok 2016 v kategorii Best Fan Creation. Opravdu si tyto nominace zaslouží ? Jakkoliv se kreativita Sgt. Marka realizuje zejména v neustále vyvíjených verzích Brutal Doomu, řek bych, že v případě Brutal Doomu 64 jsou inovace spíše upozaděny. Prim zde nadále hrají kvality primárního produktu, tedy originálu Doom 64, což konec konců autor zamýšlel.

Nicméně zřetelné změny v hratelnosti si můžeme všimnout hned v úvodu, kdy na počátku nové hry dostaneme na výběr ze dvou variant mariňáka – klasická,  respektující hratelnost původní verze, a taktická s nutností sprintu, přebíjení, ale vybavená assault puškou místo pistole. Já jsem samozřejmě volil klasickou hratelnost, protože taktická varianta podle mého názoru narušuje plynulost hry a patří do jiných her. Další inovaci zaznamenáte u boje na blízko – motorová pila vyžaduje poctivý příděl benzínu a berserk je omezen pro změnu staminou. Takže je třeba dávat pozor, abyste si nevyčerpali své zdroje, a musíte bušit do protivníků s jistou dávkou opatrnosti.

Na úvod se vnoříme do nového atmosférického intro levelu v otevřeném prostranství, předvádějící úvodní boj čety mariňáků s invazními silami mutantů z pekla. Bohužel je zde v podstatě víceméně pro navození atmosféry a s hororovým charakterem následujících map nemá nic společného. Nemusíte jej absolvovat, dá se přeskočit, zejména v případě opakovaného hraní. A pak se již ocitáte ve známém světě Doomu 64. Zdánlivě nic nového na pohled pro znalce předchozích portů, teprve až první střelba ukáže slibované větší množství krve z nepřátel a gore efekty. Tato brutalita dotváří příjemný zážitek z atmosférického hororového prostředí s vynikajícím temným ambientním soundtrackem.

Levely odsýpají zřejmě ve stejném pořadí jako v původním Absolution. Je to již dlouho, co jsem jej hrál, takže si strukturu úrovní opravdu už přesně nepamatuji. Doom 64 disponuje spíše kompaktnějšími levely bez velkého rozmachu co do rozlohy. Mnohdy byl určitý problém s orientací, zejména ve smyslu najít spínač uvolňující cestu dále, což činilo určité potíže hlavně v úvodních tech based levelech. Mapy v tomto směru doznaly určitých úprav. Sgt. Mark přidal několik videoterminálů, které ukazují, co nastalo po aktivaci spínače, takže jsem tolik nebloudil. I tak ale design mnohde vyžaduje trochu přemýšlení. Některé levely se mi zdály neznámé, takže je možné, že byly přidány z vypuštěného materiálu. Možná se pletu, nejsem si jistý.

Byl jsem zvědav, jak byla vyřešena možnost skoku, která v původním Doomu 64 nebyla implementována. Situace byla vyřešena vskutku elegantně. Tam, kde by skok narušil design, prostě není povolen a jste zablokováni neviditelnou bariérou. Nehrozí tak žádné psí kusy s experimentováním a narušováním původního dokonalého level designu. Pokud si pamatuji, tak Pavel Ullrich si stěžoval na bugy při svém hraní Absolution, ale já jsem žádné nezaregistroval.

Akce je hutná a mnohdy tuhá, zejména díky kombinaci stísněných prostor a malému prostoru pro manévrování, organicky byli začleněni noví protivníci, kteří pěkně zapadají do koncepce designu jak vizuálně, tak i novými útoky. Narazíme na skrumáže Revenantů a Mancubusů v uzavřených prostranstvích, což nabudí adrenalin a zpravidla končí několika reloady. Velice protivní jsou neviditelné ghost formy nepřátel. Závěrečný boss fight mi taky dal notně práce, než jsem jej zvládl, ale naštěstí jsem jej úspěšně pokořil.

V Brutal Doomu 64 samozřejmě nechybí secrety. Odpovídají originálu, včetně tajných úrovní. Jako bonus najdete na několika místech terminály se zprávami, bohužel mnohdy špatně čitelnými jednak díky jejich grafickému provedení a mnohdy i díky krvavým skvrnám, jež jsem vytvořil zabíjením mutantů. Jejich splnění vám dá snad bonus nebo pomůže při nalezení secretů, ale já jsem je tedy neřešil, takže osobní zkušeností nemohu sloužit.

Jak jsem již naznačil v úvodu, Brutal Doom 64 je v podstatě vypulírované a vyladěné Doom 64: Absolution. Hraje se dobře, avšak čekal jsem přece jenom víc inovací než úvodní level, krvavé sprity nepřátel, přidaný vypuštěný materiál a relativně drobné úpravy v designu.  Nejedná se tím pádem o žádné převratné dílo, kvalitní akční zážitek je dán zejména kvalitami práce původních autorů z Midway a excelentnímu soundtracku Aubrey Hodgese. Pokud jste ovšem Doom 64 nikdy nehráli a chcete jej zažít v aktuálním provedení, je pro vás Brutal Doom 64 jasnou volbou.

Instalace:

Stand alone instalační balíček, který je k nalezení na stránkách ModDB, je primárně určený pro port Zandronum, který umožňuje i multiplayer. Stažený balíček si rozbalíte, do adresáře přidáte DOOM2.WAD a hru spustíte spouštěcím souborem BD64.EXE. Pokud preferujete GZ Doom, musíte výše uvedený balíček též stáhnout a rozbalit. Do vašeho adresáře s GZ Doomem zkopírujete tyto soubory – bd64gameV2.PK3, bd64mapsV2.PK3, ZD64MUSIC.PK3 a po označení klávesou CTRL je přenesete na spouštěcí soubor GZ Doomu v tomto pořadí. Najdete je v adresáří SKINS. Tento postup fungoval pod GZ Doomem verze 2.2.0. Funkčnost s GZ Doom jsem netestoval, spokojil jsem se s přednastaveným enginem ve staženém  balíčku, i když obvykle Zandronum nepoužívám. Takže věřme autorům z GOG fóra, který jsem citoval.

Odkazy:

Download

Brutal Doom 64 – ModDB

Brutal Doom 64 – Doom Wiki

Brutal Doom 64 – Games Tiscali

Brutal Doom 64