Leebigh´s Doom Blog

DWmegawad Club CZ – listopad 2022

Autor: Benjogami (4. 12. 2021)

Po dvou skvělých moderních megawadech, Arrival a Ad Mortem, se organizátoři akce DWmegawad Club vrátili do minulosti. Ani ne datem vzniku předkládaného megawadu, ale jeho totálním retro laděním a hlavně vzhledem, což mě při hraní docela rozladilo, zvláště po vyzkoušení prvních levelů. Ale zatnul jsem zuby, překonal odpor a hrdinně se pustil do hraní, abych vám mohl podat report z listopadového hraní. Věřte, bylo to náročné a několikrát jsem měl chuť s hraním seknout. Ale vytrval jsem, vždyť i nepříliš dobré projekty mají na našem blogu své místo.

Oním hříšníkem je Down the Drain – kompletní megawad, jenž vznikl v tvůrčí dílničce doomera Benjogamiho. Tohoto tvůrce vůbec neznám, ale podle Doom Wiki  nepůjde o žádné ořezávátko. Zaměřuje se zejména na slaughtermap styl a vyznačuje se údajně neotřelým a excentrickým vizuálním stylem. Má za sebou titulem Cacowards oceněný projekt Abandon a jeho další mapset Toilet of the Gods byl zmíněn mezi 25 přehlédnutými Cacowards za rok 2018.

Hned po spuštění hry vás upoutá vizuální provedení, které je bez diskuse horší než originální díla od id Softu. Strohý design bez detailů, poslepované textury a mnohdy docela šílené barevné kombinace budí dojem, jako by Down the Drain vznikal v raných devadesátkách v čase samotného počátku moderské tvorby. Celé to působí až amatérsky. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je vizuál megawadu opravdu vytvářený z čirého amatérismu, nebo jde o poněkud prapodivný tvůrčí záměr, ale díky předchozí Benjogamiho tvorbě se kloním k druhé možnosti. Patrně má jít o připomenutí raného a překotného rozvoje moderské scény, kdy vycházela CD plná levelů, mnohdy podobné “kvality”.

Bohužel ani design není kdovíjak zázračný. Mapy jsou mnohdy značně jednoduché až možná primitivní, nečekejte žádnou realitu, ale imaginárně působící levely, což sice bylo standardem v hluboké minulosti, ale v současné době je design až příliš zastaralý. Vrcholem je 31. tajná mapa, v níž zkoumáte neustále stejné čtvercové místnosti plné mutantů (navíc je jich více než tisíc) a takový stereotyp a nudu jsem opravdu dlouho nezažil. Celkově mám zkrátka dojem odfláknuté práce a také po stránce informačních popisků se s tím autor příliš nepáral. Místo nového titulního obrázku dostanete pouze DOSovsky laděný panel, jakmile si aktivujete úvodní menu. Buďme rádi aspoň za to. Na druhou stranu je ale třeba ocenit, že se autor snaží o pestrost, každá úroveň je jiná a svým způsobem unikátní, motivy se střídají a neopakují. Možná to mě drželo při hře až do konce.

Akce je poměrně bohatá, ale tady má také autor rezervy. První mapy pěkně odsýpají a akce je přiměřeně dávkovaná, ale později Benjogami, patrně díky svým slaughterfestovým kořenům tlačí na pilu, a to mnohdy až nehratelně. Ani ne kvůli nezvladatelnému počtu mutantů, těch je většinou tak akorát, ale mnohdy musíte čelit zákeřným pastím a situacím, ze kterých se dá obtížně vyváznout. Zaklínače i kyberdémony potkáte poměrně často a mnohdy na poměrně malém prostoru, což činí souboje mnohem obtížnější. Nebo se třeba ocitnete přímo mezi skupinou baronů, což bylo instantně smrtící.

Nepřítelem je často i samotný level design a některé levely jsou zkrátka velice obtížně hratelné. Již jsem zmiňoval bonusový 31. level, dalším adeptem na frustraci je mapa číslo 24, jež se stává analogem originální mapy mateřského Doomu II, a kromě výše zmíněné sbírky baronů vás čeká nepříjemné balancování po tenkých cestičkách nad kyselinou. Nebo 19. úroveň, v níž na kyselinovém podkladě absolvujete nudný průzkum věží složených z nesčetných beden, po kterých musíte stoupat do výšin a obtížně hledat skrytý exit. Pokud prahnete po podrobnostech, můžete si pročíst mé poznámky z hraní.

Další negativním aspektem je munice, které je v megawadu citelný nedostatek. Již dlouho jsem nemusel tolik přemýšlet, čím mutanty pacifikovat. Ne, že bych úplně nevycházel, ale střelivo jsem přestal řešit až v posledních úrovních. V 17. mapě, jež patří také k těm frustrujícícím, se vám postaví několik zaklínačů za mřížemi, a tam jsem se vyčerpal takřka do poslední kulky. Mám dojem, že pokud bych měl více střeliva, celý megawad by se hrál lépe.

Down the Drain je tedy velice rozpačitým projektem. Přemýšlím, komu by se zastaralý a spartánský design spolu s docela obtížnými souboji mohl líbit. Snad vanilla puristé mohou být spokojení. I když je design a celé historické ladění megawadu záměrem (snad), já osobně jsem si tedy listopadové hraní v rámci DWmegawad Clubu příliš neužil. Takže pokud byste si chtěli hru také vyzkoušet, jen na vlastní riziko. Byli jste varováni.

Instalace:

Down the Drain by podle všeho měl běžet na jakémkoliv portu, i když se autor s doporučenými porty v popisku neobtěžuje. Pod GZ Doomem jsem hrál bez problémů a zcela hladce. Po rozbalení instalačního balíčku hru spustíte tradičně přetažením souboru DRN.WAD na spouštěcí EXE soubor vašeho oblíbeného portu. Pokud byste chtěli alternativní soundtrack tvořený MIDI verzemi známých songů, přidejte si ještě hudební balíček DRN_MUS.WAD. Při potížích se spuštěním můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.

Odkazy:

Download

Down the Drain – DWmegawad Club CZ

Down the Drain – DWmegawad Club

Down the Drain – idGames

Down the Drain – DoomWorld Forum thread

Appendix: Popis jednotlivých úrovní

Map 01: From: Unknown (“Planet Telex” by Radiohead)

Down the Drain je one man projekt pro Doom II v klasickém stylu. Tedy žádná nová grafika a filigránské detaily, ale spartánský design a o kvalitách megawadu bude rozhodovat hratelnost. Myslel jsem, že první mapa bude na rozehřátí, ale opak je pravdou a nečeká vás žádná selanka. Zdánlivě klidná procházka travnatým průchodem se zvrhne v příval mutantů z otevřených jeskyněk a tuhá akce pokračuje, když se na vás sesypou nepřátelé z celého okolí. Nad kyselinovým jezerem je tenká cestička, která vede k dvouhlavňové brokovnici, za vámi jsou dvě chodby, na jejichž koncích jsou tlačítka, která vám zpřístupní pušku a kulomet a dále spustí vodní bariéru, aby se vám zjevili revenanti a baroni, kteří v klíckách stráží klíče, jež vedou k blízkému východu. Můžete se dát ještě do jeskyní, kde se objeví dokonce zaklínač, a napakujete se zbraněmi, a hlavně zdravotními power-upy, které se jistě hodí. Munice je tak akorát, autor počítá s tuhými boji, takže se všude povalují rakety. Snad nebude megawad příliš tuhý, první mapa byla zvládnutelná tak tak na třetí obtížnost.

Map 02: Someone’s Castle (“Scentless Apprentice” by Nirvana)

Mno, do hradu má tahle mapa daleko, začínáte pod kamennými zdmi, prošmejdíte exteriéry a postupně se dostanete po schodištích nahoru a tlačítkem si sjednáte přístup do útrob komplexu. Na jedné ze zdí se nachází plazmovka, takže akce vám bude odsýpat radostněji. Uvniř “hradu”, i když připomíná spíše technický komplex či hydroelektrárnu, se skrývají zákruty s vodní hladinou, plno nepřátel a munice poměrně rychle ubývá, jak kosíte návaly mutantů. Pohybujete se v chodbách, postupně se otvírají oblasti s mutanty a mezi vodními sloupci se nachází východ. Poblíž východu se nachází i health sféra, takže si před exitem spravíte vaši pochroumanou tělesnou schránku. Grafika i level design jsou opravdu notně jednoduché, ale akce odsýpá pěkně.

Map 03: Private Island (“High and Dry” by Radiohead)

Třetí mapa odpovídá designem svému názvu, jako ty předchozí rychle odsýpá a tentokrát nabízí boje v exteriérech ohraničených mořskou hladinou. Vyčistíte si odpor na skaliskách, koukáte přitom na východ, k němuž se postupně dostanete, a vstoupíte do útrob jeskyní. Zde jsou boje poměrně obtížné, máte sice dosti raket, ale ty se uvnitř chodeb nedají úspěšně použít, a tak si musíte vystačit s konvenčními zbraněmi, hodí se plazmovka z minulého levelu. Postupně se propracujete k modrému a žlutému klíči, které vás postupně pustí k východu. Zábavná mapa, obtížná přiměřeně, design je ovšem opravdu vizuálně nepříliš přesvědčivý. Ale boje dokážou zabavit.

Map 04: Kick the Can (“True Love Waits” by Radiohead)

Poté, co sestoupíte skalní chodbičkou na prostranství s několika skalními bloky, se na vás sesypou mutanti v podobě impů, vojáčků a prasátek. Jak šmejdíte kolem bloků a zdí, průběžně se otvírají komůrky a další nepřátelé přibývají. Můžete se dostat i do skalní chodby, kde se nachází skalní pódium se zombie vojáčky a secret se zdravotním bonusem, dokonce zde potkáte i zaklínače, pokud sestoupíte do jezírka. Postupně se vám objeví spínače, pomocí nichž skalní bloky sjíždějí, což je provázeno přídělem mutantů, včetně revenantů a mancubusů, abyste postupně vyjeli na vrchol k exitu. Autor se zatím snaží o pestrost, ale mapy jsou tedy zatím nic moc.

Map 05: Rolling Down (Sailor Galaxia’s Theme from Sailor Moon)

Opět skály a takřka triviální level design. Na prostranství vidíte průhledy ze skalních stěn, na nich se producírují nepřátelé a je na vás, jestli je výstřelem probudíte, nebo jestli je budete likvidovat postupně. Vstoupíte do jedné ze dvou symetrických skalních chodbiček, které vás dovedou až na vrchol, kde po aktivaci tlačítek sjedou skalní bariéry a vrhnou se na vás mancubusové a hell knightové ze dvou stran. Poté seskočíte zpět a máte na výběr, jestli si jedním tlačítkem přivoláte záplavu ztracených duší, nebo jestli v klidu mapu ukončíte. Akce je na pohodu, jen střeliva je relativně málo.

Map 06: Baloney Town (“Shit Towne” by Live)

Docela zajímavá mapa a Down the Drain začíná vystrkovat růžky. Pohybujete se mezi domky někde na předměstí a likvidujete zprvu slabý odpor protivníků. V jedné z garáží dokonce najdete dva připoutané kyberdémony. Zkoumáte útroby domečků a postupně sbíráte klíče, ovšem začíná postupně přituhovat a jakmile seberete ten žlutý, začne mela a mezi domky se začnou teleportovat mutanti. A největší skrumáž nastane, pokud se dostanete do secretu v jeskyni, kde se vám postaví dokonce dva zaklínači. Docela jsem byl na štíru s municí, ale nakonec jsem všechny nástrahy zvládl. Mimochodem, kyberdémoni jsou zničeni pomocí drtiče, což je provázeno nateleportovanými mutanty. Celkově mě megawad příliš nebaví díky vizuální strohosti, uvidíme, jestli budu pokračovat.

Map 07: The Perfect Gerbil Cage (“Fate is so Beautiful” from Sailor Moon)

Pokračujete v přírodně laděných scenériích a po krátkém průzkumu otevřené plochy, zatím bez nepřátel, se dostanete na skalisko, kde již najdete první protivníky. Můžete seskočit dolů do kaňonu a přes skálu se dostanete na druhou stranu, kde vyčistíte zbylý odpor. Dáte se do podzemí, kde po eliminaci několika chrochtajících přízraků najdete modrý klíč, což je provázeno náloží revenantů. Munice je střídmě a docela jsem bojoval s nedostatkem střeliva. Zdálo se, že je již konec, ale modré dveře skrývají tři zaklínače a dále se na vás vyhrnou baroni a zástup impů. Slaughterfestové prvky vystrkují růžky.

Map 08: Deep Tech (“Chikashitsu” from Card Captor Sakura)

Docela protivná mapa, roztahaná zbytečně do plochy a ošklivá, připadá mi, že autor zastydl někde v raných devadesátkách. Prázdnou a strohou chodbou se dostanete na rozsáhlou plochu, přičemž můžete zabrousit do více stran, jednak do kyselinových chodeb plných nepřátel, poté po průzkumu naprosto šíleně postavené budovy opět musíte manévrovat v kyselině mezi plošinkami s teleporty, jež vás přenesou asi jedenáctkrát do oblasti se zdravíčky, což vykompenzuje tuhý akční nářez. Ve finále se dostanete uvolněnou bariérou do závěrečné oblasti, kde se na vás vyvalí dva zaklínači a nahoře po vás pálí nově se zjevivší revenanti a kakodémoni. Před exitem jsou ze dvou stran další mágové, ale toho druhého jsem již nechal žít.

Map 09: Forts and Alleys (“Rainy Day Man” from Sailor Moon)

Vizuálem je level jednoznačně hezčí než předchozí, ocitáte se mezi budovami, mezi kterými kličkujete a čelíte odporu mutantů, hned za prvním rohem se mezi sudy skrývá zaklínač. Postupnou explorací se dostanete do útrob hal a budov, odpor je docela tuhý, nepřátel málo, ale střeliva pomálu. Architektura je docela primitivní, což vrcholí chodbou s klecemi s revenanty v závěru. Ale je zde náznak nelinearit v podobě oblasti, kterou můžete minout a kde se můžete napakovat raketami.

Map 10: Here n There, Now n Then (“Into DIGITAL (UTM Mega Mix)” by Polygon Prompt)

Poměrně tuhá úroveň. Ocitnete se patrně na předměstí mezi polorozbitými budovami, vykouknete z cihlové komůrky, na nádvoří s kyselinovým jezírkem se zbavíte odporu a postoupíte dále na další prostranství mezi budovami a zdmi.  V tuto chvíli narazíte na vadu designu, kdy místo dveří musíte projít skrz odlišně zbarvenou zeď, což docela mátlo a chvíli jsem bloudil, než jsem našel správnou cestu. V zákoutí narazíte na uzavřenou bariéru, dále je zde ochranný oblek, který si musíte šetřit, pomocí spínače si totiž spustíte výtah vedoucí ke tlačítku, kde je kyselina a nálož mutantů a bez obleku je tato oblast nezvládnutelná. Postupně se pak probojujete k východu, boje jsou intenzivní a tuhé, na relativně malých prostorách, naštěstí jsou zvládnutelné. V kontextu megawadu solidní mapa.

Map 11: Cache Raiders (“Knives Out” by Radiohead)

Bojujete v kulisách skal laděných v různých barvách, mapa je kompaktní a krátká, přičemž skýtá relativně více směrů průzkumu, ale vše je na dohled výchozímu bodu. Můžete se dát přímo nebo zpět, různými směry a pokaždé se něco semele a sesypou se na vás naštvaní mutanti. Nepotřebujete žádné klíče, mapa je tentokrát zajímavě stavěna, bojujete v podstatě kontinuálně a souboje příjemně odsýpají. Level se hrál velice dobře.

Map 12: Into the Tomb (“Airbag” by Radiohead)

Hlavní kulisou jsou tentokrát skalní chodby, poměrně jednoduchého layoutu, rovnou za nosem seberete červený klíč a dostanete se do arény, kde zpacifikujete odpor na skalních výstupcích. Červeným klíčem si pak otevřete cestu dál, přičemž vám za záda vpadnou revenanti a zombie vojáci. Pak seskočíte na centrální skalní masiv a tlačítkem si otevřete bránu k dalšímu postupu, což je provázeno dalším přívalem monster. Na závěr sestoupíte do technické části, přičemž na závěr na vás ještě vyskočí arachnotroni.

Map 13: Vet and Process (“Idioteque/Morning Bell” by Radiohead)

Poměrně tuhá tech based mapa, v níž na úvod čelíte přívalu mutantů, trochu pomůže spuštění drtičů, ale i tak mnozí z nich přežijí a v úzké chodbičce se s barony bojovalo nadmíru obtížně. Pak vás čeká odpočinková technická místnost plná sloupků našlapaných impy a vojáčky. Průchodem se pak dostanete do obrovské haly s četnými barony, mancubusy a revenanty, což se zprvu docela dá, ale jakmile zabrousíte do postranních zákoutí, nastane venku mela a nejen, že se vám uvnitř postaví dva zaklínači, ale venku pak spider mastermind a nakonec za žlutými dveřmi dva kyberdémoni. Opravdu to nebyla žádná selanka, navíc je poměrně málo střeliva, dokonce ani nenesete žádný batoh, takže musíte opravdu šetřit, což na zábavnosti bojů nepřidá.

Map 14: The Perfect Human Cage    (“Wolves at the Door” by Radiohead)

Vizuál stále vypadá, jako by vypadl z raných devadesátek a mám pocit, že originální hry vypadají lépe. Ale ono to bude asi autorský záměr. Tentokrát vás v tech based prostředí čeká nálož baronů, kteří, jakmile se dáte do pohybu, se teleporty přenesou na další místa v úrovni. Vy můžete skočit do jednoho z teleportů a dáte se za nimi. Po výsuvných mostech pátráte v rozsáhlých místnostech, abyste našli modrý a červený klíč. Probojujete se do dlouhé chodby s postranními dveřmi, které si postupně otvíráte a zkoumáte, co za překvapení se za nimi skrývá. Boje jsou poměrně intenzivní, v levelu je tentokrát docela dost munice, takže jsem se netrápil. Docela zábavná mapa.

Map 15: Doors of Opportunities (“Something in the Way” by Nirvana)

Navazujete na konec předchozí úrovně, jste opět v chodbě s množstvím dveří. Některá jdou otevřít, jiné se vám zpřístupní po ujítí pár kroků, jiné zas odblokujete pomocí tlačítka, takže mapa má puzzle nádech. Občas vás čeká nepříjemné překvapení v podobě nálože mutantů, ale souboje na přímé chodbě se docela daly zvládnout. S použitím cheatu se mi podařilo rozluštit i záhadu tajného exitu, k čemuž potřebujete citlivě využít nesmrtelnost na konci chodby, jelikož teleport vás přenese do místnosti s explozivní pastí. Pak si hrátkami se spínači otevřete tajný východ na konci dlouhé chodby, kde na vás čeká několik zaklínačů a tajné mapy jsou před vámi.

Map 31: Down the Drain (“Embryology” from Revolutionary Girl Utena)

Tak tohle byla nebetyčná nuda a stereotyp a doporučuji se této tajné mapě raději vyvarovat. Ocitnete se v labyrintu stále stejných místností, maximálně s odlišnou texturou, vždy po devíti, v centrálním místě čtyřstěnné tlačítko. Jakmile otevřete první dveře, vyvalí se na vás zástup nepřátel, přičemž v každém sektoru jsou neustále stejní protivníci ve velkých kvantech, navíc u tlačítek se na vás vždy vyvalí několik zaklínačů. Jednotlivé oblasti jsou propojeny teleporty. Jelikož je mutantů takřka 1500, nastává stereotyp jednak díky vizuálu a monotónní stavbě, jednak díky stále stejným potvorám ve velkých kvantech, jediná změna spočívá v různých typech mutantů v každém sektoru, s přibývající obtížností. V poslední oblasti dokonce s hordou kyberdémonů. V úvodní komůrce vám nakonec vyroste vysoké schodiště s exitem na vrcholu, navíc je také docela obtížné ke zdolání. Vše jsem nakonec vyřešil cheatem IDQDQ + IDKFA, protože neustále stejné porcování identických nepřátel byla nebetyčná otrava. Jak se dostat do tajného levelu jsem nepřišel, tak jsem do něj přešel cheatem. Snad to bude lepší herní zážitek než tato hrůza.

Map 32: WW1.wad (  E1M1 iconic banger dot midi)

Druhá tajná mapa přináší adrenalin ze zákopových bitev I. světové války. Pohybujete se v koridorech zákopů plných vojáčků, které s prstem na spoušti průběžně likvidujete, ovšem musíte dát pozor na kartáčovou palbu spider masterminda a kyberdémonů, kteří hlídají perimetr nad zákopy, takže jakmile vystrčíte hlavu, dostanete přímý zásah. Naštěstí se máte kam schovat, musíte využívat krytů a rychle přebíhat, aby vás tyto mršky netrefily. S pistol startem se zlikvidovat nedají, naštěstí se pavouci s kyberdémony pustili do sebe a mohl jsem najít východ na ploše nad zákopy. Zajímavý designový nápad a mapa je hotová za chviličku.

Map 16: Vidhead (“Heresy” by Nine Inch Nails)

Návrat do počítačového prostředí, ocitnete se v sále a za bariérou na vás pálí zástup zombie vojáčků. Z místnosti vedou troje vrata. Ta poslední vás spustí do úzké místnosti s barony, kde seberete raketomet, ale přítomné osazenstvo zatím zlikvidovat nemůžete díky absenci munice. Výtahem vyjedete zpět a za bariérou je tentokrát zástup hochů s brokovnicemi. Pustíte se do průzkumu dalších zákoutí za branami, jednak úzké chodbičky nad kyselinou, kde se dá najít BFG, prostřední dveře vedou do široké kyselinové řeky, která vás přivede do sálu s impy a hell knighty a spínačem si aktivujete cestu k východu za bariérou v úvodní hale. Jakmile se vrátíte zpět, sjela mezitím poslední bariéra a vyhrnou se na vás kulometčíci a zaklínači. K exitu potřebujete modrý klíč, a tak musíte chtě nechtě do žíravé tekutiny, abyste se dopídili k přístupové kartě. Prasátka jsou již jen drobnou překážkou k východu. Mapa mě docela bavila, ovšem grafické zpracování je odpudivé.

Map 17: Passive Social Test Lab (“Hey Boy Hey Girl” by the Chemical Brothers)

Nastává studená sprcha a level trýznící hráče nejen vizuálem, ale i hratelností. Pohybujete se mezi vysokými panely a posléze v rozlehlých prázdných prostorách se sloupy, kde se schovává zatím přiměřený příděl spíše slabších mutantů. Hned v úvodu za vámi je platforma s revenanty, kam se dostanete později. V počítačové místnosti se dostanete k modrému klíči, což provází příděl potvor, ale zatím zvládnutelný. Ale pak nastává problém. Na konci haly jsou v klecích schovaní zaklínači, ani jsem je nepočítal, ale je docela problém s municí do raketometu a BFG, abyste je odrovnali. Naštěstí mi vyšla, za nimi jsou bariéry, ke kterým potřebujete červený a modrý klíč. K červenému se dostanete pomocí spínače, jenž aktivuje chodbičku, kterou proklouznete ke zmíněné platformě. A pak nastane peklo. Dostanete se do haly s kyselinou, kde jsou sloupky se spínači, kterými se střídavě zjevují zaklínači a revenanti. Jakmile je všechny aktivujete, objeví se zpět v hale několik kyberdémonů spolu se žlutým klíčem. Těm se vyhnete, ale na samotném konci před žlutou bariérou na vás vystartuje další nálož zaklínačů. Ani s pomocí BFG jsem situaci nezvládal, a tak jsem zvolil úprk a seskok do hlubin s exitem za žlutou stěnou.

Map 18: Slime Activation Facility      (“Gimme! Gimme! Gimmie! (A Man After Midnight)” by ABBA)

Krátký a intenzivní level, v němž vám jako hudební podkres vyhrává hit skupiny ABBA. Nejprve se pohybujete ve stokách plných kyseliny, poradíte si s odporem mutantů, postupně se dostanete na širší říčky a po sloupku přeskočíte před zavřené dveře. Zprvu jsem nevěděl, proč najdete několik health sfér, když je v mapě jenom 46 nepřátel, ale jakmile otevřete dveře, v poslední oblasti, opět plné kyseliny, zjistíte, že v zákoutích se na vás těší dva kyberdémoni a zaklínači provázení ještě několika dalšími potvorami. Spínačem vám sjedou stěny a ocitnete se v aréně, kde si to můžete s kyberdémony vyřídit. Ale kyselinový podkres mě donutil k ústupu a jenom jsem sebral modrý klíč, který mi otevřel východ, jenž se nachází v úvodu mapy.

Map 19: The Empty Box Abyss (“American Life” by Primus)

Temná a nepřehledná oblast, kde se v prázdnotě kyseliny nachází několik vysokých staveb tvořených bednami, na nichž se producírují mutanti. Postupně si spouštíte jednotlivé bloky a likvidujete mutanty, přičemž se na vás sletí několik kakodémonů z okolí. Raketomet se mezi krabicemi příliš nedá použít, jedině snad při ostřelování sousedních objektů. Postupně zjistíte, že se úplně nahoře nachází dokonce kyberdémon. Dá se najít několik powerupů, díky nimž se mutanti likvidují snadněji. Ale trochu jsem měl problém otevřít východ, který se nachází na jedné straně největšího spletence krabic. Nejspíše musíte postupně vylézt na nejvyšší body všech budov, aby se vám východ zpřístupnil. Zajímavý nápad, ale hrálo se to špatně.

Map 20: The Top of the Bottom (“Money, Money, Money” by ABBA)

Zajímavá mapa, kdy se pohybujete na ploše nad hladinou kyseliny a nad vámi se tyčí vysoké věže. Nejprve můžete zlikvidovat arachnotrony na oteřené ploše a postupně posbírat dva klíče. Jeden z nich se nachází na zelené vyvýšené oblasti, na kterou se dostanete po schodech a po eliminaci odporu musíte sladit rytmus výtahů, abyste ho sebrali. Druhý leží schovaný na úpatí skaliska s výtahy, strážený barony. Pak vám nic nebrání vyjet výtahem nahoru, kde pětice baronů hlídá výtah k exitu, který je ovšem bráněný kyberdémonem. Jeho likvidace se ovšem jeví nemožná, a tak jsem situaci vyřešil úprkem ke tlačítku.

Map 21: Niven’s Ravine (“Climbing up the Walls” by Radiohead)

Začínáte tam, kde jste skončili, tedy v komůrce s červenými a modrými dveřmi, ale přítomný kyberdémon se naštěstí teleportuje pryč. Pokračujete postupně po skaliscích v pekelném ladění nad lávou, odkud vás odevšad ostřelují mutanti zdálky, musíte využívat přeskoků a rovnou za nosem za úhybných manévrů se dostanete k finální otevřené oblasti, kde se proti vám na skalní cestičce producíruje kyberdémon. Můžete se schovat uvnitř za dveřmi, kde najdete azyl, ale napřed musíte eliminovat odpor naštvaných potvor. Pokud se vám zadaří, najdete secret s nesmrtelností, který můžete při správném načasování použít na kyberdémona. Pak již hladce proniknete k východu.

Map 22: Pournelle’s Hole (“Power Mad” by Primus)

Další lineární level, kde ale musíte trochu i pátrat, abyste se dostali dále. V úvodní oblasti s knihovnou můžete úspěšně využít berserk, poté se skalní chodbou dostanete dolů do pestře kolorované jeskyně. Zde jsem za za dveřmi chvíli zkoumal, jak se dostat ke žlutému klíči, který se zákeřně skrývá v průchozí stěně, navíc spolu se zaklínačem. Poté opět běžíte dolů chodbou k otevřené ploše, kde pětice raketometů dává tušit, že se něco semele. A opravdu, vyhrne se na vás zástup mutantů ze všech stran. A nastává poslední fáze, kdy seskočíte dolů, abyste po výstupcích vyskákali na skalisko, kde vidíte nad vámi sbírku revenantů a mancubusů. Dostanete se dolů a skaliska začnou sjíždět, ale já jsem se s nepřáteli již nepáral a opět jsem uprchl do exitu.

Map 23: Valley of Mirth (“Taiketsu!!” from Card Captor Sakura)

Velice tuhá a špatně hratelná mapa. Vyhodí vás na otevřenou plochu v pekelném hávu, kde se na vás seběhne zástup potvor všeho druhu.  Navíc z objektů kolem na vás střílí další mutanti, tu zaklínači na sloupech, tu revenanti z oken, za rohem kyberdémon. Navíc mě trápil v úvodu značný nedostatek munice, což je v podstatě pravidelně v průběhu celého megawadu. Postupně si klestíte cestu, aktivací spínače si sjednáte přístup k výtahu vedoucímu nahoru do chodby, kde se nachází žlutý klíč, jenž potřebujete k postupu. Modrý klíč se vystavuje poblíž na bloku nad kyselinou. Žlutým aktivujete přístup k vícepatrovému snad pódiu, kde se ovšem objeví záplava mutantů, navíc pokud aktivujete přilehlý spínač, objeví se kyberdémon, a ne jeden. Další se zákeřně skrýval po aktivaci tlačítka, který vede nahoru k exitu. Modrý klíč jsem nakonec nepoužil, záplava potvor mě nebavila a použil jsem cheat. Jestli se další mapy budou nést v podobném zákeřném stylu, tak bude hra utrpením.

Map 24: Designyland (Mugen Academy Theme from Sailor Moon Another Story)

Mapa notně upomíná na 24. mapu druhého Doomu, The Chasm. Ocitnete se nad kyselinou na blocích, propojených cestičkami a vaším úkolem je najít cestu k exitu. Ale balancování po tenkých hranách je až moc, navíc je mapa poměrně velká a nepříliš snadno se v ní orientuje. Navíc je autor poměrně zákeřný, co se týká akce a bez skrupulí vás vrhne teleportem přímo doprostřed do záplavy baronů. Bojoval jsem opět s množstvím munice, která je docela na hraně. Neustálých pádů do kyseliny bylo na mě moc, takže hratelnost byla docela iritující.

Map 25: The Three Buffets (Cave Theme from Sailor Moon Another Story)

Po martyriu nastalo příjemné překvapení a 25. level mě velice bavil. Doplnil jsem si munici, prim hraje v mapě zejména raketomet. Hlavní náplní jsou boje mezi sjíždějícími zdmi, po kterých se dostáváte průběžně dále a postupně si zpřístupňujete zákoutí levelu. Dostanete se nakonec do podzemní chodby, kde je bariéra, kterou si musíte odblokovat. Po aktivaci klíčových prvků se vždycky po mapě různě roztrousí nepřátelé, abyste se nenudili – tu baroni, tu revenanti nebo kakodémoni. Jediným trápením byla oblast se spínačem, který se nachází daleko v kyselině a musíte notně spěchat, abyste stihli dosáhnout plošinky, která sjede. Proto je tu také několik health sfér, abyste se nepřipálili. Potom už můžete ven z příjemné úrovně.

Map 26: Everyone Loves the Beach (“Run to the Water” by Live)

Pro změnu další obtížně hratelný slaughter fest, původní počet 91 mutantů se záhy rozroste a dá notně zabrat. Mapa je našlapaná nepřáteli všeho druhu mezi skalisky, odkud se můžete proplížit na pláž stráženou arachnotrony. Na ostrůvcích kyselinového moře jsou health sféry a zásoba munice do BFG, ale jak se všechno na vás vyhrne, tak moc šancí nemáte. Navíc pokud vezmete klíče, které se nachází ve výklencích poblíž úvodu, obohatí vás to o další příval potvor. Ale nakonec jsem po spoustě reloadů a s notnou dávkou štěstí tu masu potvor zlikvidoval.

Map 27: Lakeside Rentals (    “We Suck Young Blood” by Radiohead)

Pro změnu příjemnější level, i když vám taky mutanti notně zatopí. Procházíte postupně po krvavých skaliscích kolem centrálního jezera, kde se nachází ostrůvek, kde je spínač aktivující konec mapy. Průběžně se na vás vrhají mutanti, konečně jsem si doplnit munici na plné množství, jelikož doposud nám autor pořádný příděl střeliva upíral. Setkáte se tak s několika zaklínači na ostrůvku poté, co aktivujete spínač uvnitř budovy, poté relativně hladce kolem jezera proniknete do dalších vnitřních prostor. Jakmile se vypořádáte s místním osazenstvem, jako bonus na závěr se po zpřístupnění cesty k ostrůvku na vás vyhrne další sbírka zaklínačů. Ale s dostatkem munice a se všemi zbraněmi se to všechno dá pohodlně zvládnout. Zábavný level. Uvidíme, co přijde dál.

Map 28: Closing Crush (“Stay Away” by Nirvana)

Tuhá, ale poměrně zábavná mapa v pekelném ladění, tak jak tomu na konci megawadů bývá. Nepřátel je sice relativně málo, ale boje na otevřených prostranstvích i uvnitř objektů nebyly frustrující, i když jsou docela náročné. Hned na úvod postupně sjíždějí sloupky skrývající revenanty, chodbou se dostanete do jeskyně, kde se skrývají baroni a několik zaklínačů, v chodbách musíte vyčistit příval baronů a jakmile se dostanete na otevřenou plochu, sesypou se na vás další mutanti, a to vše jistí kyberdémon na sloupku. V závěru vás pak čeká průzkum budovy s kyselinovou říčkou. V kontextu Down the Drain velmi povedený level, stavba mapy solidní a akce dynamická, snad jen těch baronů mohlo být méně.

Map 29: Choke (“Exit Music (For a Film)” by Radiohead)

Docela záhul. Předposlední level vás vyplivne na otevřenou plochu se dvěma pevnůstkami opatřenými hradbami. Z jedné se vyhrne příval hell knightů, druhá je pro změnu plná revenantů. Navíc oba typy mutantů se ocitnou na hradbách a zběsile po vás pálí. Pokud nepředloženě vstoupíte dovnitř dvorků, najdete stavení, v kterých se skrývá klíč a jako hlídač kyberdémon. Situaci jsem řešil částečnou eliminací mutantů, a pak se mi nějak podařilo vyfouknout kyberdémonům klíče a uprchnout k východu s nekompletním skóre zabití. Mám pocit, že na likvidaci tolika potvor bych ani neměl munici.

Map 30: The Great Filter (“Like Spinning Plates” by Radiohead)

Zajímavě pojatá finální mapa. Tentokrát hlavní roli přebírá rychlost a rychlá aktivace tlačítek. Ocitnete se v aréně mezi centrálním vodopádem lávy a kolem něj jsou schodiště s bloky opatřenými tlačítky, která musíte postupně aktivovat. Kromě přítomných kyberdémonů se neustále teleportuje další havěť. Cílem hry je najít správnou cestu k aktivaci tlačítek, aby vám sjel centrální vodopád, což nebylo úplně jednoduché. Uvnitř se skrývá Romerova hlava, kterou je pak již snadné eliminovat. Finální level se dal zvládnout, máte dostatek prostoru na úhybné manévry před teleportujícími se potvorami i poměrně dost munice.  Nicméně jsem rád, že tento měsíc skončil. Down the Drain mi tedy vůbec nesedl.