Leebigh´s Doom Blog

Autor: Knee Deep in ZDoom team (2007)

Soudíme, že první epizoda hry Doom – Knee-Deep in the Dead je z celé sady oficiálních Doom her nejhranější. Důvod určitě spočívá v tom, že id Software zvolil pro první díl Doomu jako distribuční model sharewarovou distribuci, kterou proslavila zejména firma Apogee. Tato první epizoda byla tedy vyvržena na herní trh volně ke stažení a zcela zdarma. Další dvě epizody pak byly součástí kompletní hry. Každý hráč si mohl vyzkoušet podstatnou část hry a rozhodnout se tak, jestli kompletní program stojí za utracení peněz (nebo za nelegální získání pirátské kopie). V době vydání tak každý “pařbychtivý“ hráč smažil Knee-Deep in the Dead až do skonání těla a většina doomerů má tuto epizodu proběhlou určitě mnohokrát.

Nutno ovšem říci, že pro dnešní hráče je tato epizoda již za zenitem, nikoliv pro zastaralý design, ten právě naopak zůstává stále nadčasovým, ale pro relativně nízkou obtížnost a v důsledku z ní plynoucí kratší herní dobu. V době začátků 3D akcí, kdy se hrálo jenom na klávesnici, byla obtížnost adekvátní, ale nyní i začátečník celou první část Doomu projde hladce jako nůž máslem. Hlavně z těchto důvodů se rozhodl team autorů sdružený kolem Daniela „Tormentora“ Gimmera z úcty k originálu celou Knee-Deep in the Dead přepracovat do moderního hávu a nabídnout doomerům nový zážitek z klasiky. Po dlouhé době příprav tak v roce 2007 vyšla konverze pro ZDoom s názvem Knee-Deep in ZDoom a její recenzi vám teď přinášíme. V roce 2008 autoři vydali upravenou verzi 1.1.

Dovolil bych si na našich stránkách přivítat zapáleného doomera a odborníka na herní add-ony Pavla Ullricha, který pro náš blog recenzi připravil. Doufám, že jeho první článek u nás nebude zároveň i poslední a spolupráce bude pokračovat. Po dohodě s Pavlem jsem opatřil jeho review poznámkami z vlastního hraní, pro odlišení jsou označeny kurzívou.

RECENZE:

Knee-Deep in ZDoom je modifikace pro první díl Doomu z roku 2007, vytvořená komunitou jako pocta k první epizodě Doomu. Nesnaží se ji ale věrně napodobovat a jde si svou vlastní cestou. Ať už jde o celý její koncept, grafiku, atmosféru, nové zbraně, nepřátele, přístup k designu nebo herní době a propracovanosti obecně, v celkově osmi rozsáhlých úrovních, zbylé dvě jsou zřejmě tajné. Kampaň je plně funkční v portech Zdoom a GzDoom.

Celá hra má opravdu celkem deset levelů. Osm regulérních map a první tajná úroveň, do níž lze proniknout z mapy č. 3. A ta desátá? Lze ji nazvat supertajnou a je zpřístupněna jen po úspěšném projítí všech úrovní konverze. Podle údajů na jednom z fór na DoomWorldu je k jejímu zpřístupnění potřeba buď zvládnout všechny levely „pod par“ (tzn. pod vývojáři stanovený čas), nebo docílit 90% a větší úspěšnosti v počtu zabitých nepřátel, sebraných předmětů a nalezených secretů. Nedá se do ní dostat cheatem, takže doposud mlčky čeká na naše recenzentské zhodnocení – nevíme totiž, jestli se milníku pro otevření 10. levelu vůbec dopracujeme.

Začátek je poměrně působivý, skrz animaci sledujeme invazi nepřátel a nastalou vřavu, občas prokládanou probleskujícími výjevy několika částí ze hry, jež svou ponurou atmosférou inspiraci ve třetím díle Dooma nezapřou. Samotný název modu je též zpracován zajímavě a poutavě. Ve vlastní hře na nás čekají nejen interiérové, ale i exteriérové úrovně, které mají vždy shodný název se svými protějšky z původní epizody Knee-Deep in the Dead, ale hrají se natolik odlišně a jsou do detailu navržené, že připomínají spíše již zmíněný třetí díl nebo první díl hry Half-Life.

V podstatě každá tato úroveň obsahuje nějaké místo, nápadně připomínající danou část z původní epizody, to je ale asi tak vše a zbytek map už hýří dosud nezevšedněnou novotou. Level design je pln různých detailů, ať už naše oči spočinou na jakémkoli místě, vždy je na co koukat, a když se k tomu přidá promyšlená struktura postupu hrou dále, tím více genialita celé kampaně vynikne. Nezapomnělo se ani na osvěžující herní prvky, kupříkladu použití výbušniny, aktivaci či deaktivaci různých zařízení, krom dveří, silových polí a podobně, nebo sledování kamerových obrazovek s ukázkou toho, co se zrovna kde děje po stisknutí nějakého tlačítka. Rovněž používání barevných přístupových karet je tu poměrně nevídané. Jelikož jsou obsaženy i jejich bílé, stříbrné, oranžové nebo zelené varianty, výjimkou tak není ani šest potřebných karet na jednu úroveň.

Levely jsou opravdu komplexní a rozsáhlé a nalezení správného postupu mnohdy není jednoduché. V některých levelech jsou naštěstí aktivní místa znázorněna i na mapě úrovně, jinak by hráč dokonale ve spleti chodeb zbloudil. Cennou berličkou při hraní je také zmíněný kamerový systém. Po stisknutí tlačítka mnohdy není zřejmé, co se stalo a někdy ani kde se co stalo a obrázek na monitoru nás tak chrání od bezcílného bloudění. Je třeba se zaměřit i na vodní plochy, v Knee Deep in ZDoom je totiž možné i potápění a zkoumání podvodních kanálů, kde se mnohdy skrývají zajímavé bonusy či tajná místa.

Tím se dostáváme k herní době a náplni jako takové. Každý, kdo úvodní a nejznámější epizodu ve hře Doom hrál, nám potvrdí, že její projití zrovna nepatřilo k těm nejdelším, a to i s nalezením většiny secretů. Zde je proto rozloha map nesrovnatelně velká, ne však ve smyslu dané scenérie, ale naopak, její délka rapidně převyšuje tu, jíž se nebál Id Software v roce 1993 obdarovat každého tehdejšího hráče, mezi něž se já bohužel neřadím. O to více si ale dnes umím staré doomovky vychutnat, a ani po letech mě to ještě neomrzelo. Herní čas projítí některé z osmi map je tedy v Knee-Deep in Zdoom navýšen o cca půlhodinu, a někdy i více. První epizodu z Dooma 1 jsem dokončil po asi třech hodinách, a to jsem se vůbec nesoustředil na hledání všech secretů, tady mi celá kampaň trvala, na stejnou obtížnost, celkově devět hodin, v obou případech dle započítaného času ve statistikách po dohrání epizod. Ani ve druhém případě mnou přitom nebylo dost tajných míst nalezeno, z 58 secretů jen 23, což není na druhou stranu vůbec špatné.

Tajná místa jsou samostatnou kapitolou. Přibyla samozřejmě úplně nová v přebudovaných částech jednotlivých map. A zachována jsou i ta zkušeným doomerům známá v lokalitách převzatých z původní Knee-Deep in the Dead. A pozitivně hodnotím hlavně to, že nejsou slepě okopírovaná. Jsou sice přesně ve stejných místech, kde je většina doomerů bude hledat, ale buď je použit jiný mechanismus k zpřístupnění, nebo je třeba využít alternativní cestu. A věřte, najít všechna tajná místa je nadlidský úkol. A to i s použitím cheatů.

Ze samotné herní náplně bychom proto neměli být zklamáni. Zvláště tehdy, sekundují-li nám noví nepřátelé, tři nové zbraně, detailní grafika – obohacená o různá barevná zářící světla a škálu několika vzorů textur, plnění rozličných úkolů, hledání důmyslně schovaných secretů, jejichž počet se neustále zvyšuje, hlavně ke konci kampaně, kdy jich je i deset na jednu úroveň zcela běžných. Běžný je i vysoký počet enemies, a budeme-li při hraní pečliví, můžeme klidně zneškodnit třeba i 437 nepřátel v jednom levelu, nebo jich pár vynechat. V poslední osmé mapě Phobos Anomaly má houževnatost byla tolik rychlá, že se na 39 nepřátel nedostalo a zůstali tak kdesi v celé mapě nedotčeni mými zbraněmi. Třebaže dle statistik po dohrání kampaně se nám nabízí možnost spatřit finální počet protivníků jdoucí do tisíců. Osobně jsem jich zneškodnil něco přes dva tisíce na čtvrtou obtížnost Ultra Violence.

Když jsme u finálního levelu, tak za zmínku určitě stojí finální boss. Než se k němu probojujeme, tak musíme porazit dvě vlny nepřátel. Zatímco první vlna je tvořena standardními enemáky a limitováni jsme pouze nedostatkem munice, tak v druhé fázi musíme udolat silně modifikované barony, kteří jsou poměrně tuhým oříškem. A závěrečný pekelný boss v lávovém jezírku je úplně nový a v doomovské branži doposud neviděný. A ještě perlička – pokud použijeme cheat pro nesmrtelnost na předchozí potvory, tak se tento pekelník vůbec neobjeví, takže je třeba hrát poctivě.

Na hře oceníme i nápadité sekvence po projití každé mapy, kdy se zobrazí náhled z absolvované mise a čtyři výpisy statistik jak si vedeme. Zpočátku se jako menší potíž zdálo odklikávání těchto herních statistik, protože chyběla klávesa k tomu sloužící. Mezerník ani Enter nepomáhaly, nakonec to byla klávesa E, na to bychom tak při hraní měli dávat pozor, až budeme odklikávat právě dohranou mapu. Doplňme si ještě pár technických údajů, nových nepřátel je dost, zbraní už tolik ne. Na jejich eliminaci se nám ale nově oskinovaná dvouhlavňová brokovnice nebo granátomet více než hodí. Excelentní zbraní je puška snad odstřelovací, bohužel dostupná až v závěrečných levelech, která je jako stvořená pro silnější nepřátele a vyplatí se ji šetřit na závěrečné boje. Po akční stránce též oplývá hra správnou dynamikou, díky rozmanitým grafickým efektům a vyvážené obtížnosti ze soubojů s rozličnými typy zlých kreatur.

Po dohrání mám z této modifikace pocit, jakoby už ani nebylo možné ji něčím jiným překonat! Neboť mě opravdu potěšila, a já nebyl ochuzen ani o výtečně zvládnutý a nápaditý závěr, mnohé detaily, dotvářející výbornou atmosféru každé z přítomných map, skvělou hratelnost, rozprostřenou ve výtečné grafice, level designu a obrovité herní době, že vám její zahrání mohu jen a jen doporučit. Nic lepšího na poli Doom mod scény totiž k zahrání už asi není, a to je co říct.

Zbývá jen dodat, že se můžeme těšit na pokračování. Přepracovaná druhá epizoda Doomu – The Shores of ZDoom – je totiž právě ve vývoji.

UPDATE (8/2013) – Původní download nahrazen novou verzí 1.2. V diskusi Des_Arthes uvádí postup, jak se dostat do super bonusovéího levelu.

Instalace:

Spouštění externích souborů je popsáno v článku zde. Je třeba použít DOOM.WAD. Osobně preferuji přetažení více označených souborů ve Free Commanderu, nebo lze využít BAT soubor. Celá konverze funguje bez problémů pod ZDoomem i GZ Doomem. Nativně je určena, jak název napovídá, pro ZDoom. Ve staženém ZIP balíčku najdete hlavní PK3 soubor (kdizd_11.pk3) a dále přídavný soubor (Enable_Item_Rotations.pk3) zobrazující předměty, jako jsou lékárničky a munice, prostorově ve 3D. Není podmínkou jej použít, ale obohatí vizuální zážitek. Poslední soubor (Disable_Glows.pk3) patrně slouží jako pomoc při problémech s grafikou, nepoužil jsem jej.

Kvalitě celé hry by odpovídala modernější hudba odpovídající novátorskému pojetí konverze. Nová hudba bohužel není v instalačním balíčku zahrnuta a při hraní nám na pozadí zní originální soundtrack. Jelikož nebyla v době vydání k dispozici a patrně její publikování bylo opožděno, netrpělivý hudebník Joseph Ritter připravil neoficiální remixy původní hudby Bobbyho Prince. Později vyšly i oficiální remixy od Tormentora, takže nakonec máme na výběr ze dvou kolekcí skladeb. Oficiální skladby mají tu výhodu, že jsou distribuovány v podobě PK3 souboru – takže pokud jej přejmenujeme na soubor ZIP, můžeme pak poslouchat jednotlivé tracky ve formátu OGG i mimo hru.

Odkazy:

Download

Download (balíček pro Doombox)

Originální soundtrack (klikněte na závorku Music)

Neoficiální soundtrack

Knee-Deep in ZDoom – oficiální stránky

Knee-Deep in ZDoom – Doom Wikia

Hologram

Knee-Deep in ZDoom – Cacowards

Knee-Deep in ZDoom – detailní recenze

Knee-Deep in ZDoom – secrety

Knee-Deep in ZDoom – komentované gameplay video

Poznámka:

Musím na závěr konstatovat, že nápad, zrecenzovat Knee-Deep in ZDoom, měl i český tvůrce levelů pro Doom Enkeli, který publikoval svůj článek na stránkách Doom 5. Ujišťujeme, že Pavlova recenze byla připravena již delší dobu předtím a tento souběh dvou recenzí na stejnou hru není z naší strany kopírování, ale pouze náhodná souhra shodných nápadů více osob.