2017
08.15

Dříve než se pustíte do čtení dnešní preview recenze zatím nedokončené totální konverze Hocus Pocus Doom, dovolím si přivítat na stránkách našeho blogu nového spolupracovníka. Určitě jej všichni znáte. Pokud uvedeme jména Zones of Fear, Fucking Hexen nebo CzechBox, jako tvůrce map je pod nimi podepsaný Matthias, v doomovské komunitě známý pod nickem Enkeli33. A jelikož se kromě designu úrovní pro Doom a Hexen rád ve volném čase věnuje i psaní, jsem rád, že svůj spisovatelský talent propůjčil i našim stránkám a mohu tak publikovat jeho první článek. Doufám, že spolupráce se bude dále úspěšně rozvíjet a že se Matthiasovými příspěvky budete setkávat i nadále.

Autor: Ravagefox
Autor článku: Matthias (Enkeli33)

Snad nebudu vypadat povrchně, když prohlásím, že mě Hocus Pocus Doom zaujal svými screenshoty, co jsem zahlédl někde na Doom World fóru. Od pohledu velice hezké, barevné, oldschoolové. Prostě něco, co si musím zahrát!

Hocus Pocus je ve skutečnosti jedna stará PC hra – plošinovka ve 2D z roku 1994, která se dá koupit na GOG.com a jeden kutil (a furrík) z doomovské komunity, který si nechává říkat Ravagefox (na Doom World jako „rf`“), se rozhodl vytvořit pořádný 3D remake a využít na to Zdoom engine. Takže z Hocus Pocus vytahal zvuky, hudbu, grafiku, nápady a dal se do díla.

No proč ne – když už máme Sonic Doom a Mario Doom a Blood na Zdoom engine, tak proč ne Hocus Pocus?

Celá záležitost začíná intrem, ve kterém nám tvůrci představují příběh. Žil byl jeden kouzelník jménem Hocus Pocus v zemi Lattice, a ten tvrdě studoval, aby byl nejlepším kouzelníkem ze všech. Tuto zemi jinak řídí jistá Rada kouzelníků. Jeden vážený kouzelník právě z této rady – Terexin – nevěřil, že to Hocus Pocus myslí se svým studiem vážně (především proto, že si rád do svých zápisníků čmáral). A tak připravil hlavnímu hrdinovi několik těžkých zkoušek a výzev, které musí splnit. Navíc si Hocus Pocus nemůže vzít za ženu svou milovanou Popopu, dokud nesloží zkoušku. A zbytek už je jasný.

Úkolem je tedy projít několik úrovní (konkrétně 32, protože je to koneckonců Zdoom – ale momentálně je hotovo jen 23 úrovní s tím, že úroveň 22 není dokončená, čili nedá se dohrát). Dvě úrovně vždycky na sebe navazují prostředím. Např. dvě mapy se odehrávají v lesíku, dvě v hradu, dvě v sopce, dvě v Egyptě atd.

V každé mapě je nutné se tedy probít hromadou nepřátel a sebrat určitý počet magických koulí (obvykle čtyři). Je čistě na hráči, v jakém pořadí koule posbírá. Některé mapy jsou značně lineární a koule na sebe hezky navazují, ale drtivá většina map je spíše svobodnějších a hráč si je může procházet po svém. Ovšem některé dveře jsou zamčené a je nutné najít klíč.

Protože je hlavní hrdina kouzelník, jedinou zbraní jsou ruce hlavního hrdiny, (které vypadají stejně jako ruce mága z Hexena, jen trochu více rozpixelované). A z nich střílí blesky. Kadence výstřelů se dá zvyšovat za pomocí sbírání blesků.
Nepřátelé však nestojí na pevné pozici a nečekají na hlavního hrdinu tak, jako v Doomu. Oni se zkrátka objevují tam, kam hrdina vstoupí. Vejde do místnosti a nepřátelé tam začnou lítat odevšad jako když se praží popcorn. A ono to nějakým způsobem dává smysl. Působí to stylem, že to tam prostě patří a má to tak být. Jenže místy je to také otravné…

Kromě toho, jak se Hocus Pocus hraje, bych se rád vrátil k tomu, jak vypadá. Screenshoty skutečně nelžou – celá záležitost vypadá velice hezky. Dokonce jsem se místy divil, že Zdoom engine umožňuje takové věci, jako jsou např. 3D modely. Hned po startu totiž spatříme velkou houbu, která je prostě 3D model, nikoliv sprite. Nevím, jestli je to polygonový objekt nebo voxel, ale zkrátka to tam je. Pastva pro oči! V zimních mapách se to zase hemží ledovými krystaly. Některé tyto 3D objekty nejenom že jsou, ale dokonce se nějak chovají – např. rotují.

Mapy jsou někdy neskutečně propracované, kreativní, nápadité – najdeme tu i vícepatrové budovy, různé mosty, poletující plošinky (mimochodem, zmínil jsem, že v Hocus Pocus je spoustu skákání?) atp. Ovšem platí, že není všechno zlato, co se třpytí. Později začne docházet ke stereotypu a jednotlivé mapy jsou na jedno brdo. Po odehrání dvou map ví hráč zhruba to samé jako po odehrání dvaceti. Nechápejte mě špatně, level design je skvělý a nápaditý, akorát je zkrátka poznat, že vše dělal jeden člověk, do map se promítl jeho specifický rukopis a díky tomu mají všechny velice podobný feeling. Možná by to chtělo do projektu zatáhnout i další level designéry a nechat styl jednotlivých map trochu zpestřit.

Autorovi totiž nepomáhají ani drastické změny prostředí – je fuk, jestli jsme na zasněžené tundře nebo v Egyptě, stále jsou ty mapy velice stejnorodé. Ravagefox velice rychle také vyčerpal všechny své nápady. Třeba na začátku je předmět, který dočasně zvyšuje rychlost útoku na maximum, takže po sebrání se objeví hromada monster a hráč si může trochu zablbnout – postřílí je jak kulometem. Ale kromě tohoto zpestření se nic dalšího nového neobjeví. A to je trochu škoda – chtělo by to nějaký další nápad. Prostě, něco… Něco, co udrží mou pozornost a vytáhne mě ze stereotypu.

Stejně tak nepřátelé jsou trochu zklamání. Je jich sice spousta druhů, ale všichni se chovají víceméně stejně – střílí firebally a koušou. Jediní dva zajímaví nepřátelé jsou dva bossové, ale jinak nuda. Kdo ví, možná že autor ještě přinese něco nového během posledních několika map, ale upřímně tomu moc nevěřím.

Tak jako tak si myslím, že Hocus Pocus stojí za vyzkoušení. Říci, že tvůrce je talentovaný, je poměrně slabé slovo (zvláště když si vezmu, že dělá daleko lepší mapy, než já). Ale něco mi říká, že to celé mohlo být ještě o level výše. A tak to vidím já. Tak jako tak, určitě si to od třetí epizody zahraji, až to autor dodělá.

Odkazy:

Download  – verze 27.1. 2017

Hocus Pocus Doom – ZDoom forum

Hocus Pocus Doom – DoomWorld forum