04.16
Autor: Angelo Jefferson (25. 11. 1997)
Jako druhý únorový projekt nám tvůrci akce DWmegawad Club naservírovali pokračování retro epizody pro Ultimate Doom #1 Kill, kterou jste měli možnost poznat v předchozím článku.
Určitě jste již z titulku poznali částečnou změnu názvu, jenž není podáván v kódovaném číselném označení, ale naplno v poněkud květnatější a jasnější slovní formě. Bohužel jsem nezvládl pravidelné každodenní komentování, ale hru jsem poctivě dohrál, a tak nesmí chybět alespoň kratší přehledový článek.
The Next Generation plynule navazuje na předchozí projekt a je určený pro Doom II. S přimhouřením oka se jedná o megawad, který vám přináší celých 22 úrovní, včetně dvou tajných, k nimž se dostanete z 15. mapy, jak je v Doom II tradičním zvykem. Nicméně jak poznáte dále, zahrajete si v podstatě 23 levelů, jelikož hned první mapa obsahuje v podstatě dvě úrovně v jedné.
Angelo Jefferson opět ve své sebeprezentaci v přiloženém textovém souboru hýří sebevědomím: Byl tu HeXen a HeXen 2, Star Trek a Star Trek: The Next Generation, Quake a Quake 2. Copak mají všechny společného? Pokračování bylo daleko lepší než originální titul. A teď tu máme Number One Kill The Next Generation, jenž navazuje na tuto tradici. Zahrnuje 23 doposud neviděných úrovní s novými texturami a hudbou ze všech Doomů, jež byly vytvořeny pod značkou id. Při tvorbě bylo využito zkušeností z designu 13 levelů pro Doom a Doom 2 a také zkušeností z hraní všech Doomů, Hereticu, HeXenu, Quake a dalších map z internetu. Levely jsou stavěny s cílem adekvátní výzvy pro hráče, s kvalitou, již bychom očekávali od id Software, s důrazem na hratelnost i vizuální zážitek.
Musím konstatovat, že skromnost a určitou pokoru Angelo Jefferson postrádá. Ovšem jeho propagace se zakládá na pravdě, jelikož pokračování #1 Kill je bezesporu lepší a daleko propracovanější než původní epizoda pro první Doom. The Next Generation se nese opět v tradičním vanilla stylu devadesátých let, ale jednotlivé levely jsou rozsáhlejší a komplexnější, v designu je patrná architektonická koncepce a nejde o nahodile zkomponované nesouvisející oblasti, jak jsme to mohli viděl v první části #1 Kill.
Dokonce mají mnohé levely punc reality a tentokrát má každý level své pojmenování. Když si spustíme The Abandoned Mines nebo Country Side, opravdu máte pocit, že jste v dolech nebo na venkovském statku. Samozřejmě s enginovým omezením tehdejší původní Doom technologie, s kterým nešlo bez portů dělat žádné psí kusy, jako je tomu dnes. Ačkoliv je v popisku avizovaná nová grafika, zaznamenal jsem pouze modifikované svítící spínače a jednu sytě fialovou texturu na konci hry. Buď jsem málo všímavý, nebo jsou použity textury z jiných Doom titulů, které mi splývají v jednu hru a jako nové mi už po těch letech hraní zkrátka nepřipadají.
Angelo přidal docela výrazně na obtížnosti. #1 Kill jsem pohodlně zvládal na Ultra Violence, ale u pokračování jsem hned zbystřil pozornost, jakmile jsem zjistil, jak je náročnost koncipována. Jelikož Hurt Me Plenty má druhý Number Kill na úrovni Ultra Violence, zůstal jsem tedy pokorně u třetí obtížnosti. A udělal jsem dobře. Nepřátel je poměrně dost, vrhají se na vás ve skupinách, což bylo místy obtížně zvladatelné. Zbraní i munice je naštěstí dostatek, ale i na třetí obtížnost dokáže megawad potrápit.
Měl bych ovšem připomínku k využívání monster, měl jsem totiž chvílemi pocit, že autor trochu zastydl v prvním Doomu a potvory druhého dílu využívá relativně málo. Po dohraném #1 Kill jsem měl místy určitý dojem repetitivnosti, jako bych hrál stále první díl. Ačkoliv jsou příšery z dvojky samozřejmě využity, podle mého názoru by se jejich kombinace uplatnily daleko více, spíše na vás útočí jeden typ mutantů.
Na závěr ještě připojím rozřešení rébusu s počtem levelů. Těch autor deklaruje 23, ale napočítáte jich pouze 22. Řešení naleznete hned v první mapě, kde musíte být ve střehu, jelikož obsahuje dva levely v jednom. Pokud minete skrytou bariéru, unikne vám ještě větší část než zahrnuje přístupná část mapy. Rozprostře se vám docela velká oblast plná mutantů, staví se proti vám ti těžší včetně zaklínačů, takže vás na konci čeká pěkná polízanice, ale naštěstí se boje zvládnout s trochou štěstí dají. Jedná se o zajímavý prvek, nechápu sice jeho smysl, skrývat hráči tak rozsáhlou oblast, ale proto se vyplatí hned od začátku pátrat a hledat.
Number One Kill The Next Generation funguje dokonale jako pokračování #1 Kill. Je větší, náročnější, zábavnější a Angelo splnil svůj slib do puntíku. Nejde sice o tvůrčí převrat, dostanete “jen” tradiční vanilla Doom design, ale projekt se hrál solidně a fanoušci retro projektů pro Doom budou určitě spokojeni.
Instalace:
Number One Kill The Next Generation byste měli spustit díky svému stáří pod jakýmkoliv portem. Je určen pro Doom II a pod GZ Doomem jsem hrál bez problémů. Instalace probíhá tradičním způsobem. Po rozbalení instalačního balíčku si do adresáře s vaším oblíbeným portem nakopírujete soubor 1killtng.WAD a přenesete jej myšítkem na spouštěcí soubor vašeho oblíbeného portu. Při potížích se spuštěním můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
Number One Kill The Next Generation – DWmegawad Club CZ
Number One Kill The Next Generation – DWmegawad Club
Number One Kill The Next Generation – idGames
Number One The Next Generation – Doom Wiki
Number One The Next Generation – ONEMANDOOM: WAD Reviews
No Comment.
Add Your Comment