2017
02.26

Autor: Enkeli33 (Matthias) (10. 11. 2016)

Recenze projektu Fucking Hexen od českého designéra Enkeliho 33, který hráčům přináší zbrusu novou kampaň pro hru HeXen: Beyond Heretic, je historicky prvním podrobným článkem o modifikaci pro tuto fantasy 3D akci na našem webu. Naše stručné preview nabídlo první základní informace. Poté, co jsem měl možnost se aktivně podílet na betatestu a ladění chyb a dohrál tento projekt celkem třikrát za všechny herní charaktery (za mága jsem Hexen hrál vůbec poprvé!), nastal čas, sdělit své dojmy z hraní a sepsat regulérní review.

Ještě než přejdu k vlastnímu hodnocení, nedá mi to a musím sdělit jedinou ryze negativní poznámku, kterou mám. Sice významně neovlivňuje vlastní zážitek ze hry, ale někteří hráči by se mohli třeba cítit dotčeni. Již název Fucking HeXen napovídá, že megawad není míněn ve zcela vážném duchu a při hraní se občas setkáváme s různými komentáři s humorným laděním. Jak již Enkeli uvedl, nemá totiž rád fantasy názvy. To na závadu není.

Co mě však mrzí, je samoúčelné a poněkud neslušné titulování hráče. Být bez zjevné příčiny označen jako děvka by možná některé citlivější jedince mohlo přece jen poněkud vyvést z míry. Mě ledacos nerozhází, takže jsem nápis přešel bez mrknutí oka, ovšem jestli je to míněno jako vtip, tak jej nepovažuji za příliš zdařilý. Asi jsem ze staré školy a dnešnímu humoru příliš nerozumím.

Ačkoliv zejména ve videotraileru se o svém díle Enkeli vyjadřuje poněkud s despektem, dlužno podotknout, že tento dojem jsem rozhodně neměl, a i když nejde o aspiranta na cenu Cacowards, betatesting i hraní hotového projektu jsem si užil. Je ale třeba respektovat hru, pro kterou je vytvořen. HeXen je fantasy titulem, a tak zejména díky převažujícím zbraním na blízko je akce pomalejší, navíc mnohdy přibržděná luštěním puzzlů a přesuny mezi huby. Což některé hráče nemusí zcela uspokojovat.

Fucking Hexen nabízí hráčům jednu epizodu, což znamená celkem šest levelů. Rozsah považuji za zcela adekvátní a vzhledem k tomu, že Enkeli tvořil projekt úplně sám, nehrozí nuda, způsobená případným opakováním nápadů či designovým stereotypem, což by se mohlo dostavit při přehnaném rozsahu hry.

Na rozdíl od HeXenu, ve kterém se designéři snažili o reálný vzhled lokací a atmosféra i levely byly spíše stísněné, Enkeli vybudoval rozlehlé levely oplývající prostorem. Jeho designový styl je již tradičně jednoduchý bez zbytečných detailů, avšak pestrý, a i přes relativně malý rozsah megawadu se mu podařilo vystřídat všechna prostředí, která jsme měli možnost vidět v původním HeXenu. Počínaje ledovými jeskyněmi, přes hradní komplexy a rozsáhlé podzemní prostory až po prostorné exteriérové dvorany.

Nechybí samozřejmě nutnost hledání nejen klíčů, ale i různých předmětů. Krystaly, zapomenuté knihy a soukolí do mechanismů, to vše poslouží jako klíč k odemknutí cesty k dalšímu levelu. Dlužno podotknout, a Enkelimu to dávám k dobru, že si odpustil sáhodlouhá bloudění a všechny potřebné propriety najdete v jednom levelu, což dodává hraní spád. Navíc jsou levely docela dobře zapamatovatelné a přehledné. Nemusíte si tak složitě vštěpovat do paměti a hledat, kde vlastně máte odemknout zámek či aktivovat spínač. Jak tomu bylo v původním HeXenu, zejména tehdy, pokud jste si nedávali pozor a nečetli doprovodné textové hlášky.

Jak je avizováno v traileru, nechybí různé nástrahy prostředí, zejména v podobě skoků přes plošinky. Zde poněkud záleží na třídě, kterou si na začátku zvolíte a pokud hrajete za nejpomalejšího mága, tak mnohdy jsem musel používat strafe jump, jinak bych se přes některé problematické úseky, které fighter zvládne s prstem v nose,  nedostal. Zdánlivě zapeklitou hádanku se spínači podél celé místnosti pomůže vyřešit nápověda ve stylu “samá voda – přihořívá”. Jen některé pasti jsou poněkud zákeřné a raději před zapeklitým nebo podezřelým místem uložte – vybrat jeden správný klíč ze tří je opravdu otázkou náhody, stejně tak nalezení správné cesty přes soustavu bloků.

V každé správné “doomovce” hraje ovšem prim akce. Fucking HeXen si v tomto směru vzal více z Doomu než z HeXenu. Zde byly boje spíše komornější, kdežto Fucking HeXen nabízí mnohde porcování opravdu “fucking” porcí nepřátel. Obtížnost ale není příliš velká, a tak problémy činí jen velká koncentrace Slaughtaurů, což jsou kentauři vrhající magické firebally a v kombinaci se štítem, který odráží střely, mohou přivodit vaše poranění. Protivných ledových mužíků Wendigů je naštěstí poměrně málo. Nepřátelé se často vyskytují ve skupinách, kde jsou promíseny různé varianty enemáků, takže ve větší skrumáži nehrozí stereotyp či nuda.

Munice je ve hře dostatečné množství, a tak vždy máte čím nepřátele likvidovat. A i kdyby vám náhodou došla, tak základní zbraň každého charakteru disponuje neomezenými zdroji. Takže se většinou podaří přežít, i když pižlání potvor nejslabším článkem vašeho zbrojního inventáře je mnohdy zdlouhavé. Souboje s bossy prokládající potyčky s obyčejnými protivníky nejsou příliš obtížné. Vyskytují se všichni “šéfové”, co nám nabídl i původní HeXen, takže díky menšímu rozsahu hry si tužší souboje užijete častěji. Jedině s fighterem byla likvidace létajícího Wyverna trošku problematická pro omezený dosah zbraňového arzenálu.

Ve hře jsou porůznu roztroušené hroby, původně se jmény autorů z Raven Software. Některé z nich vyjeví informace o příběhu a prozradí nám informace o tom, kde hledat potřebné artefakty. Jeden z nich se projevil jako zákeřná past, která vás uvrhne do propasti. A zbylé prozradí mnohdy překvapivé informace. “Nikdy nevěř vládě” – to je v současné době třeba připomínat lidem opravdu často, i když vzhledem k převažujícím voličům stran ANO a ČSSD je to asi opravdu marná snaha. A nikdy bych nevěřil, že Damned je gay. Jestli je to pravda, nám musí vyzradit sám autor.

Fucking HeXen mě bavil při všech mých třech kompletacích. Vychutnával jsem si rozdílné styly boje u všech charakterových tříd, solidní level design i přiměřeně obtížné pátrání po potřebných předmětech. Škoda, že chybí secrety, které mohly být vítaným kořením prozkoumávání map. Pro fanoušky HeXenu je modifikace povinnou volbou a pro české doomery určitě taky.

Instalace:

Při instalaci postupujeme podobně jako při práci s WAD soubory pro Doom. Jen ke hře potřebujeme pokud možno legální soubor HEXEN.WAD. Instalační balíček FH.zip si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem, přičemž Fucking Hexen by měl podporovat všechny běžné porty. Přidáme zmíněný HEXEN.WAD. Hru spustíte přenesením rozbaleného souboru Fucking Hexen.WAD na spouštěcí soubor portu pomocí souborového manažeru (Windows Explorer, Free Commander apod,). Pokud si nebudete vědět rady, napoví vám speciální článek o spouštění WAD souborů.

Odkazy:

Download

Fucking HeXen – idGames

Fucking HeXen – Development thread

Fucking HeXen – Wads in Progress

 

2017
02.24

Autor: Oto “ramon.dexter” Brachtel

Před časem jsme přinesli na našich stránkách novinkovou zprávu o chystané totální konverzi Shadow of the Apocalypse, která přinese svět Falloutu transformovaný na Doom enginu do podoby mixu 3D akce a RPG. Jak prozradil následný update na podkladě zprávy přímo od autora, práce na projektu byly pozastaveny. Nicméně aktuální posty na ZDoom fóru informují, že byly práce na nadějném projektu opět obnoveny.

Tormentor 667 na svém serveru Realm667 zveřejnil informaci o čerstvém projektu autora, který je momentálně ve stadiu raných příprav. Předkládáme tedy aktualitu  i pro české čtenáře a fanoušky Doomu. Ramonovo nové dílo nese název Dark Prophecy a podobně jako u postapokalyptické reinkarnace Falloutu jde o projekt s výraznými RPG prvky.

Ideovým podkladem pro svět modifikace je Asterion – ryze český RPG svět, který poslouží jako příběhový základ. Ten však bude modifikován a podobně jako u příběhu hry Strife půjde o mixturu RPG fantasy a science fiction. Předložené screenshoty a videotrailery vyhlížejí jako organická kombinace Strifu, Hexenu a Heretica, s bohatou porcí nové grafiky.

Mapy vypadají poměrně rozlehle, i když ramon.dexter deklaruje spíše snahu o menší a propracovanější úrovně. Podle prvních informací nás čeká více než 30 protivníků, 30 předmětů v inventáři, 20 zbraní různých tříd, rychlý systém cestování mezi lokacemi. V současné době jsou z 80% hotové první 3 mapy.

Osobně doufám, že ve hře nakonec nebudou dominovat RPG prvky nad akcí, což by mi jako RPG žánrem nepolíbenému jedinci mohlo činit určité problémy. V každém případě Dark Prophecy vypadá velice slibně, což potvrzují nadšené reakce ve fóru. Doufejme, že práce půjdou ramon.dexterovi pěkně od ruky, ve fóru již dokonce nabízí hratelnou ukázku.

Dark Prophecy – ZDoom development thread

2017
02.23

Autor: Realm667 Team (13. 11. 2016)

Střílejte světlice a odpalte petardy, otvírejte šampaňské. Dnešním článkem jsme dosáhli významného milníku v historii našeho blogu – po 7 letech existence se podařilo vydat jubilejní 100. článek. Čím uctít toto výročí? Zavrhl jsem hloubavé úvahy nebo přemýšlení o minulosti či budoucnosti a rozhodl jsem se pozici výročního článku obsadit recenzí převratného modu, který spatřil světlo světa v listopadu loňského roku. Článek o první epizodě konverze WolfenDoom – Blade of Agony si pozici na mimořádném místě jistě zaslouží.

WolfenDoom – Blade of Agony je dílem autorského týmu sdruženého kolem serveru Realm 667. Daniel “Tormentor 667” Gimmer, hlavní designér a šéf vývoje, známý autor modifikací pro Doom, zpravidla v modernizovaném kabátku pro moderní porty, se při vývoji inspiroval již klasickým projektem WolfenDoom od Laz Rojase. Rojas převedl epizody z původního Wolfensteinu do podoby WADů pro Doom engine a navíc vydal i několik dalších scénářů v podobě nových epizod, některé v částečně modernějším provedení.

Tvůrci Blade of Agony šli ale ještě dál. Převzali bohatou kolekci spritových nepřátel z Wolfensteina, ať již původních nebo upravených, ale i nových. A to vše zasadili do perfektně vytvořeného světa druhé světové války na GZ Doom enginu. Technické možnosti tohoto portu jsou dovedeny na maximum, a tak vizuální provedení odpovídá hrám vyšší třídy – 3D modely, textury i grafické efekty podobného typu jsme měli možnost vidět v komerčních válečných titulech vydaných kolem roku 2000. WolfenDoom se tak může směle rovnat takovým peckám, jako byl Medal of Honor: Allied Assault, první díl Call of Duty nebo také Return to Castle Wolfenstein.

Zdánlivý nesoulad pestré sestavy spritových enemies a dekorací v kombinaci s  moderně zpracovaným prostředím vytváří překvapivě dobře fungující celek a dodává hře ten správný retro feeling. WolfenDoom – Blade of Agony, ačkoliv nejde o oficiální titul, dokonale zapadá do mozaiky Wolfenstein universa a tvoří technologický přechod mezi originálním Wolfenstein 3D a pozdější modernizovanou reinkarnací Return to Castle Wolfenstein.

William “B.J.” Blazkowicz, tajný agent a nejlepší voják, jakého kdy spojenci měli, se po četných dobrodružstvích a bojích, které zažil v původním Wolfensteinu 3D, stáhl z aktivní služby a podílí se na plánování spojeneckých operací jako systémový analytik. Roku 1942 se karta na válečných bojištích obrací ve prospěch spojenců a ti získávají převahu. Nacisté však odmítají definitivně kapitulovat a vidí svou záchranu v experimentech na lidech a zkoumání okultních artefaktů. Velení ale odmítá tyto informace jako mylné a nedůležité, ale přesto existují určité pochybnosti a indicie. Blazkowicz cítí napětí a v něm jej podpoří šifrovaná zpráva od starého přítele z bojů – Douglase Blakea. Zdá se, že návrat do služby je nevyhnutelný…

Po stylové introdukci, přehledu obsáhlého seznamu zúčastněných tvůrců a spolupracovníků a spuštění nové hry se neocitáme přímo v bitevní vřavě. Oproti Doomu, kde jsme vhozeni do víru bojů v jednotlivých mapách, ve WolfenDoomu nejdříve vstoupíme do propracovaného komplexu klidné spojenecké základny. Zde můžeme volně procházet, kochat se prostředím, konverzovat s postávajícími vojáky, nebo si třeba poslechnout koncert barové zpěvačky. V jukeboxu si navolíme volitelný hudební podkres, doplníme si munici či potřebné bojové vybavení v obchůdku, zdravotník nám vyléčí utržené šrámy z bojů. Velení nám zadá v animovaném briefingu strategické úkoly a až pak můžeme vyrazit na misi.

Regulérních úrovní je celkem šest. Každá z nich je unikátní, přináší pečlivě propracovaná prostředí i zcela odlišné krajinné typy podle zeměpisné polohy – od pouští s vířícími oblaky písku, hustý déšť až po severskou zimu. Podle charakteru mise se mění i požadavky velení, jež se na naše bedra kladou. V Tunisu získáváme tajné dokumenty, ve Francii zachraňujeme uvězněného kapitána z vězeňského komplexu. Nesmí chybět Operace Overlord – vylodění v Normandii, tentokrát ale ve formě záškodnické operace s nutností vyřadit z provozu flak kanóny, které by mohly činit problémy spojeneckému vylodění. Narušit produkci německých zbraní pomůže likvidace přehrady, pod Eiffelovkou pomáháme francouzskému odboji. A ve finále přímo ve stylu Indiana Jonese získáme mytické Kopí osudu, mocný artefakt, v jehož sílu nacisté věří.

Hra výborně motivuje ke hledání secretů. Bez pečlivého bádání vám bohužel totiž hrozí, že vám unikne tajná sedmá úroveň. Na skrytých místech nacházíme munici či lékárničky, potřebné v boji, nebo též občasné easter eggy. Ale jsou zde také ukryté dokumenty – tzv. Eisenmann files, které nám v laboratoři spřízněného německého vědce zpřístupní přístupová data k tajné základně, kde se konají experimenty na lidech s cílem získat armádu nemrtvých branců. Likvidace základny je hlavní náplní  sedmé tajné mise. Bez sebrání všech dokumentů se bohužel do tajného levelu nedostanete. Mně musel pomoci Garret z Databáze her, který mi poskytl svůj save, za což mu patří můj dík.

Levely jsou rozsáhlé, plné detailů a designované se smyslem pro věrné zobrazení válečné vřavy a díky moderním enginovým možnostem vypadají velice lákavě. Akce je náročná, staví se proti vám četné skupiny protivníků, ale dlužno dodat, že obtížnost je vyvážená a adekvátní. Je třeba být stále ve střehu, protože protivníci disponují různými typy zbraní, otravná je zejména obsluha stacionárních kulometných střílen a vojáci s plamenomety. Záplavy řadových vojáků, ale i zombíků zpestřují souboje s minibossy a bossy. A občas taky těžká technika v podobě tanků, které likvidujeme bazookou.

Akce plynule odsýpá, stále se něco děje, střídají se přestřelky na dálku v exteriérech i téměř kontaktní souboje při čištění interiérů. A i když splníme poslední úkol v misi, hra nám obvykle naservíruje novou porci nepřátel, která doprovází náš únik k evakuačnímu bodu. Prostě minimum hluchých míst. Atmosféře dodává i pompézní orchestrální soundtrack, který skvěle graficky zpracovaným lokacím dodává lesk AAA titulu. Stejně tak jako Němci, i B.J. Blazkowitz disponuje rozsáhlým arzenálem vymodelovaným na základě skutečných zbraní. Zejména Sten Gun se stal mým oblíbeným a na rozdíl od Return to Castle Wolfenstein i před rychlou kadenci střel se nikdy nepřehřívá.

Velice solidní je level design. Lokace jsou mnohdy velice rozsáhlé, čekal bych bloudění, ale orientace je ve většině případů jasná, čemuž napomáhá reálné provedení prostředí. Až na jeden zákysový úsek zmíněný níže. Najdeme zde mnohé reference na skutečné osobnosti Doom scény, třeba na Ty Haldermanna či Laze Rojase v podobě charakterů ve hře. Nechybí různé easter eggy a zábavné detaily, třeba skutečné komiksy s Indiana Jonesem. Je vidět, že autoři herní svět tvořili s láskou a zaujetím.

A teď trochu negativních poznámek, jelikož ani dokonalý projekt se neobejde bez chybiček. Jediné zákysové místo představovala pasáž v Paříži, kde jsem nemohl najít využití pro skull klíč a až walkthrough na YouTube mi pomohlo. Zde by se nějaký náznak řešení či nápověda k použití klíče hodily. Připomínku bych měl také k bonusovému levelu. Zde je nám prezentována adrenalinová pasáž, kdy musíme během 20 minut zlikvidovat tajnou laboratoř, než je spuštěn toxický plyn. Problémem je to, že se nám nikde nezobrazuje odpočítávání času, které by se zde velice hodilo. Tudíž nezbývá než spěchat a hra se změnila spíše ve speed run. Nezbylo času zkoumat a kochat se designem komplexní vícepatrové základny, limit je velice šibeniční. Někteří by ještě mohli prskat v posledním levelu ve stylu Indiana Jonese s plošinkovými skákacími pasážemi.

Propracovanost a špičková grafika i efekty a také velikost map s sebou nesou ještě jedno mínus – tím je hardwarová náročnost. Neplatí zde již postulát, že Doom spustíme téměř na všem včetně kalkulačky. WolfenDoom vyžaduje moderní stroj a platí zde zákon přímé úměrnosti – čím lepší grafická karta, tím lepší bude i váš zážitek. Naštěstí je zde možnost optimalizace, a tak si hru užijí i majitelé o něco slabších strojů.

WoldenDoom: Blade of Agony je třeba hodnotit i před zmíněná negativa  více než pozitivně. Na Doom scéně jde o převratný projekt a já osobně jej považuji za mod roku, s čímž se shodneme i s porotou ankety Cacowards, která jej umístila také mezi nejlepší projekty roku 2016. Špičková a nadčasová prezentace, zábavná akce a radost z poznávání vynikajícího level designu plného secretů a tajných zákoutí je tím pravým potěšením pro každého správného fanouška 3D akcí. Navíc je hra k dispozici i jako stand alone verze, což umožňuje, že si hru může zahrát opravdu každý bez nutnosti vlastnit originální Doom 2.

Pokud chcete se mnou oslavit můj jubilejní 100. příspěvek na blogu, neváhejte a hrajte se mnou. A doufejme, že druhá epizoda, jež se tentokrát odehrává v koncentračním táboře Treblinka, bude přinejmenším tak kvalitní jako epizoda č. 1 – The Staff of Kings.

Instalace:

V sekci s downloady na oficiálních stránkách máte na výběr ze dvou možností. První možností je použít mod verzi vyžadující použití DOOM2 WADu, v podobě PK3 souboru, který nainstalujete spolu s aktuálním buildem GZ Doomu. Pohodlnější je využití stand alone verze, založené na bázi Free Doomu, ke které nepotřebujete žádné příslušenství, pouze rozbalíte instalační balíček, nakonfigurujete si vše potřebné a hrajete. Tuto verzi doporučuji běžným hráčům. Pokud máte problémy s plynulostí, využijte návod, který autoři vydali na fóru – uváděné tipy pomohou rozběhnout hru v HD rozlišení při zachování plynulosti.

Odkazy:

Download

WolfenDoom – BOA – oficiální stránky

WolfenDoom – BOA – ModDB

WolfenDoom – BOA – Databáze her

WolfenDoom – BOA – Cacowards

WolfenDoom – BOA – Rock, Paper, Shotgun

WolfenDoom – BOA – česká videorecenze (Tartarus Cast)