2020
04.25

Doom Zero

Autor: Christopher Golden  (DASI-I – 30.9. 2019)

Tvůrci modifikací se v současnosti díky vymoženostem nových moderních portů přímo vyžívají v tvorbě co nejdetailního prostředí plného detailů, vypiplaných vizuálních efektů a mnohdy také plně 3D prostředí, jež bývá viděno spíše v novějších, již akcelerovaných hrách, a Doom tak posouvají někam ke Quaku či Unrealu.

Relativně čerstvý projekt Doom Zero je ale na doomovské scéně určitým zjevením. Autor DASI-I se totiž vydal neoranou cestou přímo proti proudu času a jeho nový megawad je designován tak, aby byl kompatibilní přímo se starým Doomem II, takže jej teoreticky spustíme pod samotným DOSBoxem, aniž bychom museli využívat port. Samozřejmě jen málokdo z hráčů se vydá touto nepřívětivou cestou, ale je fakt, že jen málo nových projektů tuto možnost podporuje.

Jak většina z vás jistě ví, Doom II oslavil 30. září 2019 25. výročí svého zrodu. DASI-I svým megawadem oslavuje toto významné jubileum a Doom Zero je vytvořen na počest nesmrtelné herní legendy. Jak potvrzují příznivé dojmy hráčů a ostatně i můj herní zážitek, ačkoliv je DASI-I nováčkem na poli Doom designu, jeho designérská premiéra se takřka dokonale povedla. Při tvorbě se snažil respektovat designérské principy původního Doomu, tak jak je praktikovali autoři v id Software.

Atraktivní trailer, který si autor připravil, mě notně navnadil a je potěšitelné, že video opravdu nelže a co je v něm v krátkosti prezentováno, to opravdu projekt nabízí.  Doom Zero je kompletní megawad, tedy 32 plnohodnotných levelů, takže se nám na našich PC mazlíčcích naskytne řádná porce doomovské zábavy. 

Po stránce grafiky se připravte na poněkud strohé prostředí. Grafické zdroje jsou původní z originální hry, i když uvidíte některé nové textury a změnu vizuálního stylu vodní hladiny. Levely jsou bez detailů a doplňků, v tomto směru bych řekl, že i původní Doom II byl více propracovanější. Ale vůbec mi to nevadilo, jelikož prim hraje zábavný a velice dobře hratelný design. Pro oživení byly zařazeny dvě nové skladby, jinak vám k poslechu hraje původní soundtrack Bobbyho Prince.

Úrovně jsou různě tematicky laděny, od pekelných přes městské či tech based lokace. Stejně tak se střídají levely zaměřené na akci a naopak čistokrevné puzzle mapy. Takže se nenudíte a hra má spád. Design je i přes zmíněnou strohost prostředí pestrý a autor hýří svěžími kreativními nápady. 

Důležitým elementem je důraz na přesné přeskoky, samozřejmě bez povoleného skákání jako u originální hry. Nemusíte se obávat, nejde o žádnou plošinovku jako nový Doom Eternal, vše je dobře zvládnutelné a bez frustrace. Nesmí chybět test trpělivosti a rychlé reakce v levelu se záplavou toxických sudů, které vybuchnou při prvním výstřelu. Tato sekvence byla mým největším zásekem a chvíli mi trvalo, než jsem přišel na správné řešení, jak vybruslit ze zapeklité situace. Ani levely s puzzle zaměřením nečinily zásadní problémy, vše je přístupné a relativně snadno uchopitelné.

Nejdůležitější součástí Doom Zero jsou samozřejmě souboje, bez nichž by Doom nebyl tím pravým zážitkem. DASI-I si připravil oživení v paletě dostupných protivníků. Arachnotroni a kulometčíci mají odlišný zvuk svých zbraní a navíc přibyl nový a dost nepříjemný létající mutant – lebka střílející z brokovnice. Když se vyskytne v hojnějším počtu, musíte se kvapem stáhnout do zákrytu, jinak bude vaše fazóna notně pocuchána. 

Setkáte se též s novým bossem. Je k nalezení hned dvakrát, v první mapě, kterou poctil svou přítomností, se dá v pohodě odpravit. Ale finální boss fight vyžaduje nejen reflexy, ale i zapojení mozku, protože je spojen s hádankou, v níž musíte přijít na správnou sekvenci spínačů. Pěkná tečka na závěr. 

Umístění nepřátel by v první polovině megawadu možná zasloužilo trošku vylepšit, jelikož se vám postaví skupinky stále stejných typů enemáků. Ale v druhé polovině už složení nepřátelského odporu nabývá na pestrosti. Pochvalu naopak zaslouží některé  zajímavě pojaté souboje. Zmíním třeba kombinaci akce a logického problému s nutností vyvolání konfliktu mutantů – v jedné z úrovní se zaklínači a arachnotrony se bez jejich vzájemného střetnutí nedá ze skrumáže jen tak snadno vybruslit. 

Počet enemáků je tak akorát. Ačkoliv je přítomno docela dost Archvillů i jiných těžších příšer včetně cyberdémonů, souboje nejsou příliš náročné. Nemusíte mít high skill level, jak je avizováno v traileru, a průměrný doomer by neměl mít zásadní obtíže. I když samozřejmě nejde o žádnou selanku a umírat můžete často, Doom Zero není žádným slaughter festem a akce je férová.

Ačkoliv byl DASI-I na tvorbu úplně sám, podařilo se vše zvládnout i technicky a nenašel jsem zásadní bugy. Jedině v jedné mapě, tuším ve 27. levelu v podzemní jeskyni, pokud napoprvé nevstoupíte do výtahu a vrátíte se, tak se zdviž podruhé už nespustí, což nevyřešíte bohužel jinak než použitím NO-CLIP cheatu. 

Doom Zero mi přinesl skvělý zážitek a připomněl mi atmosféru devadesátých let a tehdejších klasických add-onů. Respektuje ducha klasického Doomu a ačkoliv je vizuál strohý a bez inovací, retro doomovská atmosféra a hlavně perfektní level design vás přiková ke klávesnici. 

Instalace:  

Pokud budete Doom Zero provozovat s pomocí portu, potřebujete soubory DOOMZERO.WAD a DOOMZERO.DEH, které si nakopírujete do adresáře s vaším oblíbeným programem a spustíte je společným přetažením na spouštěcí soubor. Na něm opravdu nezáleží, měl by fungovat se všemi dostupnými programy, i těmi klasickými a již nepoužívanými. Teoreticky lze využít i DOSBox a spouštět Doom Zero i s ním, ale tento postup není příliš komfortní, nicméně hardcore retro fanouškům možná přijde k chuti. Pro tento účel jsou v ZIP balíčku zahrnuty potřebné instalační soubory. Při problémech můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů. Autor vzhledem ke grafickým změnám a novým nepřítelům nedoporučuje Doom Zero spouštět s dalšími modifikacemi.

Žhavou novinkou je nový hudební balíček ve vysoké kvalitě, který najdete níže v odkazu na ModDB. Podle údajů autora byl nový soundtrack testován se ZDoomem a GZ Doomem.

Odkazy:

Download

Doom Zero – High Quality Music

Doom Zero – ModDB

Doom Zero – DoomWorld forum

Doom Zero – ZDoom forum

Doom Zero – WAD Archive

2020
04.20

Autor: Bloom Team (6. 3. 2020)

Práce herního vývojáře je pro mnoho hráčů vysněným zaměstnáním. Nejde sice podle mého názoru o žádné terno a kariéra v herním průmyslu je zejména pro řadového zaměstnance provázena nejistotou a špatnými pracovními podmínkami, jak dokladují zprávy z některých studií. Ale ocitnout se v seznamu tvůrců úspěšné hry určitě zahřeje u srdíčka.

Podobně možná uvažoval Drugod, jeden z členů týmu Bloom Teamu, jenž pilně pracuje na projektu Bloom, jehož preview jsme před nedávnem vydali. Firma Romero Games, za kterou stojí samotný John Romero, nesmrtelná legenda a jeden z designérů originálních Doomů, hledá na webových stránkách nové zaměstnance pro své studio. Drugod neváhal a Romerovi poslal výsledek své tvůrčí práce. Svou žádost pojal vskutku originálně a namísto konvenčního životopisu zaslal svůj nový projekt pro Doom, mapku Massacre in Romero Games. Bohužel na místo nebyl přijat, ale s jeho “curriculum vitae” v podobě levelu pro Doomu II se teď máte možnost seznámit.

Mapa původně vyšla samostatně, nicméně došlo ke změně a aktuálně je plánován další “koronavirový” projekt ClusterBloom, jehož bude součástí. Takže původní stránka na ModDB byla odstraněna a k dispozici je pouze link ke stažení. Ale jelikož jsem si Drugodův pohovor přeneseně prožil na vlastní kůži a level dohrál, tak se podělím o zážitky ze hry už v dnešním článku.

Jedná se o krátkou “joke”mapku, která i přes svou krátkost nabídne bohatou porci akce, ale také určité, s přimhouřením oka adventurní prvky. Cílem vaší mise je dostat se k samotnému Johnu Romerovi a přesvědčit ho o svých profesionálních kvalitách. První část levelu je poklidná. Hovoříte se členy ochranky v podobě mutantů z Doomu, procházíte prostory studia Romero Games, které svým zasazením mezi mrakodrapy evokuje spíše Romerovu kariéru ve firmě Ion Storm než aktuální pracoviště. Romero Games totiž sídlí v poklidném irském městě Galway a podobný styl architektury byste tam hledali marně.

Procházíte recepcí a vstupní halou, po schodišti vystoupáte k výtahu, všude po stěnách se můžete kochat obrazy našeho idolu a jeho ikonických her. Výtahem vyjedete až k frontě zájemců o práci. S každým můžete prohodit pár slov, i když linie dialogů je striktně lineární bez možnosti ovládat rozhovor. Můžete jen z debaty odejít nebo potvrdit správnou odpověď. Po chvíli se ocitnete před samotným Bohem Doomu – Johnem Romerem v jeho pracovně. I přes váš evidentní tvůrčí talent s vámi při pohovoru nemilosrdně zamete. Je na vás, jestli zklidníte své emoce a odejdete pokojnou cestou zpět, nebo se chopíte brokovnice a pošlete Romera do patřičných mezí s dírou po kulce mezi oči.

Smrt svého chlebodárce nesou zaměstnanci nelibě, a tak nastává ta pravá mela a všichni se vrhají nelítostně po vás. Pokud jste dostatečně zvědaví, tak v blízkosti najdete zotročeného pomocníka, který neváhá a zapojí se do bitvy. Vypadá to sice tak, že střílí po vás, ale je to jen zdání, jelikož vás nezraňuje a likviduje dotírající mutanty. I když tuhle záležitost mohl Drugod lépe ošetřit. Ovšem nevím, jestli to engine vůbec umožňuje. 

Boje pokračují v chodbách studia, blokovanými výtahy se ven nedostanete, a tak musíte uniknout po evakuačním schodišti do vstupní haly. Největší skrumáž vás čeká před budovou, kde se na vás vrhne záplava kakodémonů a po stranách ještě Cyberdémon a Spider Mastermind. Naštěstí je nemusíte všechny zlikvidovat a stačí mezi nimi proklouznout k východu.

Uvnitř budovy je počet protivníků také přehršel, naštěstí máte k dispozici všechny zbraně s výjimkou BFG. Ale ta se také možná někde nachází, jelikož na konci mi chyběl jeden secret. Ideálně vybalancované jsou náboje, které se v Romerově studiu válí všude možně. Potěšitelné je, že se můžete mezi jednotlivými sektory komplexu pohybovat, takže pokud vám venku při boji s kakodémony dojde munice, můžete si ji bez problémů vyzvednout v budově.

Design mapy je jednoduchý, i když je kladen důraz na realistický vzhled, žádná komplexní struktura prostředí  se nekoná. Akce je zábavná, level má rychlý spád, možná až příliš, jelikož u konce budete velice rychle a herní dobu si prodloužíte jedině pečlivou likvidací enemáků před budovou firmy. Mapa si jako rychle vzniklý vedlejší projekt velké ambice neklade a podstatné je pobavit a odreagovat hráče. Což rozhodně dokonale splňuje, vždyť kde jinde můžete navštívit studio Johna Romera a dokonce s ním prohodit řeč?

Těším se na druhou část Drugodova projektu ClusterBloom, který snad bude v brzké době vydán. Doufejme, že bude nadále udržovat velice solidní kvalitativní standardy Bloom Teamu.

Instalace: 

Massacre in Romero Games sestává ze souboru CV.WAD. Bližší poznámky o potřebné verzi GZ Doomu nejsou k dispozici, ale hra mi fungovala pod GZ Doomem zcela bez problémů s verzí 3. Potřebujete vlastnit iWAD DOOM2.WAD. Přijímací pohovor si spustíte přetažením souboru CV.WAD na spouštěcí soubor GZ Doomu. Level mi běžel bez technických problémů. Jediné, co mě mrzelo, je nemožnost uložení screenshotu při dialogových sekvencích v GZ Doomu a musel jsem použít GeForce Experience. 

Odkazy:

Download

ModDB – Odkaz na stažení

 

2020
04.11

Verzi Doomu pro konzoli Nintendo 64 již máme na našich stránkách relativně dobře zmapovanou, a to v podobě neoficiálních portů pro PC. Jeden z prvních našich článků se zmiňuje o Doom 64:  Absolution a další recenze popisuje jeho brutalizovanou verzi Brutal Doom 64. Chybí nám pouze zmínka o ještě věrnějším portu Doom 64 EX, jenž však vyžaduje ke spuštění ROM z konzolové hry, kterou zejména v našich končinách málokdo vlastní. Jeho legální provoz je tedy iluzorní a vyžaduje stažení podkladů z warez zdrojů. Takže z tohoto důvodu jsem tento port ani nezkoušel. 

Až nyní se konečně objevila oficiální verze Doom 64 i pro PC. Pro server Somhrac.sk jsem sepsal recenzi a text vám nabízím i zde na blogu, jelikož se tu pěkně uplatní v rámci přehledu komerčních her.

Autor: Nightdive Studios (původní verze Midway Games)

Datum vydání: 20. 3. 2020 (původní verze 31. 3. 1997)

Klasický Doom je většinou spojován s PC platformou, nicméně postupem času se objevily nejrůznější konzolové verze. Většinou se nesly v duchu originálu s menšími technickými úpravami pro hardware konzolí. Doom pro konzoli Nintendo 64 oproti PC originálu přináší zcela nový herní zážitek, ovšem dlouhá léta byl oficiálně k dispozici jen pro tuto nedostupnou platformu. Až nyní, spolu s vydáním Doom Eternal, vychází oficiálně pro PC a aktuální modely konzolí – Nintendo Switch, Sony PlayStation 4 a Xbox One. 

Doom 64 stál odjakživa poněkud v pozadí zájmu hráčů oproti všeobecně rozšířenému  Doomu a jeho pokračováním, nejspíše pro relativně malé rozšíření původní japonské konzole a absenci dalších verzí. Nicméně Doom fanatici jej znají dokonale, jelikož pro PC máme k dispozici vynikající neoficiální modifikace. Doom 64: Absolution, jež funguje samostatně, a Doom 64 EX , u níž potřebujete vlastnit původní hru. Obě provedení nabídla relativně věrné konverze původní hry. K tomu ještě vyšla brutalizovaná verze Brutal Doom 64 z tvůrčí dílny Sgt. Marka IV.

Autorem originálních portů je Samuel “Kaiser” Villarreal. Tento zkušený designér doomovské komunity přinesl kromě tvorby četných levelů nejen pro Doom i hacky konzolových verzí Doomu pro Atari Jaguar, Game Boy Advance a Sony PlayStation. V současnosti pracuje jako programátor pro firmu Nightdive Studios, jež stojí za vývojem nového Doomu 64. Toto studio se specializuje na úpravu starších her pro současné platformy. Doom 64 používá její interní engine KEX, jenž pohání i další remaky 3D akčních her, jež firma vydává. 

Titul je k dispozici výhradně v digitální formě. Můžete jej zakoupit na platformě Steam nebo na oficiálním Bethesda Store za cenu 4.99 Euro. Hráči, kteří si pořídili jako předobjednávku hru Doom Eternal, získali Doom 64 úplně zdarma. Bohužel tato možnost s vydáním hry už padla.

Díky existenci Doom 64: Absolution a jejímu opakovanému úspěšnému dokončení pro mne Doom 64 nepředstavoval horkou novinku. Nicméně jsem se těšil, že si konečně budu moci zahrát originální verzi, tak jak ji původně vytvořila firma Midway pro původní Nintendo konzoli. Absolution měl přece jen určité odlišnosti, zejména v zařazení některých nových a nepůvodních levelů a nových nepřátel, o brutalizované verzi nemluvě.

Doom 64 nám nabízí celkem 32 úrovní, tedy tolik co originální Doom II. Nicméně celkem čtyři jsou tajné, takže vám mohou poměrně snadno uniknout. Navíc jako bonus autoři připravili celkem šest Ztracených úrovní – The Lost Levels, což je nově designovaná kampaň přímo od Kaisera. 

Nová verze běží dokonale. Nabízí aktuální rozlišení pro současné počítače, možnost vylepšení grafických efektů, široké možnosti ovládání, všechno běží krásně plynule a zejména textury vypadají velice hezky. Zbraně a modely nepřátel si zachovávají svůj spritový pixelovatý vzhled. Nicméně mám určité technické výhrady. Úvodní loga není možné přeskočit, což zbytečně zdržuje, než naskočíte do víru akce. A problémy jsem měl při konfiguraci ovládacích kláves, kdy se mi nepodařilo nastavit kolečko myši pro výměnu zbraní a musel jsem používat přepínání pomocí klávesnice. Doufejme, že následné patche tyto dílčí nedostatky upraví. 

Po příběhové stránce je Doom 64 zasazen bezprostředně po dokončení kampaně Doom II: Hell on Earth.  Ačkoliv se zdá, že invaze z pekla byla navždy zastavena, řádění Doom mariňáka přežila entita jménem Mother Demon, která oživila mrtvé mutanty a vrátila je zpět k životu. The Lost Levels mají také dějový podkres. Sestra Matky démonů – Sister Resurrector, posílá hlavního hrdinu mimo peklo na zapomenutou základnu UAC, doufajíc, že tam přeruší mariňákův boj proti peklu. Děj do určité míry spojuje původní Doom sérii s aktuálními modernizovanými kousky Doom 2016 a Doom Eternal. 

Pro hráče, kteří Doom 64 spouštějí poprvé, může být první kontakt s prostředím Nintendo verze poněkud šokující, Hra zkrátka vypadá úplně jinak. Je laděná v temnějším stylu, původní grafika Doomu je pryč a byla kompletně nově vytvořena. Textury i prostředí jsou tmavší, hra je hororovější a strašidelnému vyznění napomáhají efekty ohňů, svící a různé grafické doplňky. A také soundtrack od Aubrey Hodgese, který s metalovou hudbou Bobbyho Prince nemá nic společného. Je tvořen ambientními melodiemi a zvuky a nářek obětí pekla na pozadí skladeb občas přinese mrazení v zádech.

Zatímco původní Doom nabídl kolekci mutantů, kteří mají v současné době až cartoonové pojetí a takový cacodémon by se klidně vyjímal jako plyšový mazlíček, z monster v Doomu 64 čiší na první pohled strach. Spektrum mutantů bylo zachováno, nicméně někteří z nich (kulometčík, zaklínač, revenant a spider mastermind) byli vypuštěni. Tvůrci zařadili dvě nové potvůrky, a to Nightmare impa a závěrečného bosse – Mother démona. Zbraňový arzenál je převzat kompletně, i když s poněkud odlišným vzhledem. Ba naopak je kolekce obohacena novým kouskem – The Unmaker, jenž je ultimátní zbraní a svým laserovým paprskem pomáhá zejména v soubojích proti finálním potvorám. 

Design úrovní je kompaktní, nenajdete žádné plošně rozlehlé mapy, ale prostor úrovní tvůrci dokonale zaplnili bez hluchých míst. Většinou bojujete v komplexech základen a gotických hradů, exteriéry jsou spíše doplňkem a většinou se pohybujete  v interiérech nebo na nádvořích. Některé mapy jsou laděny až v arénovém stylu. Design je čistý bez zbytečných detailů a mapy se hrají velice dobře. Ačkoliv jsou zdánlivě na první pohled jednoduché, jejich struktura je komplikovanější a mnohdy budete bloudit. I mně se stávalo, že jsem si nemohl vzpomenout, kudy se dát nebo co aktivovat, a to mám Doom 64 dokončený několikrát. Ale to zkrátka ke klasickému Doomu patří.

S designem souvisejí i secrety, kterých je docela dost. Zejména přístup do tajných úrovní je mnohdy docela vypečený. Třeba musíte zničit všechny barely v úrovni a navíc najít vstup do tajného teleportu, jindy musíte proskočit ze skalního výčnělku do neviditelné chodby, nebo třeba aktivovat správnou kombinaci spínačů. Ale tajné levely si jistě nenecháte ujít, a tak se vyplatí najít si strategické pokyny, pokud si chcete hru užít kompletně. Musím zmínit první tajný level Hectic, který je čirý masochismus a trýznění hráče, a doposud jsem neviděl, že by byl teleport pro exit dostupný hned v první místnosti. Mnozí hráči jej určitě rádi využijí, protože na vyšší obtížnosti se boje zvládnout nedají. Mně se jej podařilo pokořit jen na tu první.

Akce je v Doom 64 intenzivní a je velice dobře vyladěno nastavení obtížnosti. Ultra Violence je výzvou, monster je bohatě a i zkušený hráč se může zapotit. Jsou sice přítomna místa, kde vás tvůrci záměrně postaví vůči přesile nebo do pozice, kde vaše kondice notně utrpí. Nicméně i tato místa jsou zvládnutelná. Monstra celkově oproti klasickému Doomu disponují o něco rychlejšími firebally, takže rychlé reflexy jsou nezbytností. I ztracené duše, tedy poletující lebky, jsou zde velmi nepříjemným protivníkem. Boss fighty jsou taky výzvou, ale zejména s použitím Unmakeru férové a nečekejte frustrující zápasy. 

Pro začínající hráče je adekvátní Hurt Me Plenty, kde jsou monstra v daleko menším počtu a akce tak plynule odsýpá a můžete se tak v relativním klidu soustředit na průzkum a vychutnávat si perfektní design. I nové přídavné levely v kvalitě nezaostávají za originální hrou a je vidět, že Kaiser je kromě svých programátorských dovedností i v designu odborníkem na svém místě.

Doom 64 je tedy povedenou konverzí Doomu z historické Nintendo platformy a jsem rád, že si ho můžeme užít v oficiálním provedení. Pro mne v podstatě o novinku nejde, ale titul doporučuji nejen všem fanouškům Doomu a historických 3D akcí. Těch pár Euro na Steamu či u Bethesdy jistě stojí za útratu. Pokud jste k Doom 64 přišli v rámci bonusu k předobjednávce Doom Eternal, určitě jej alespoň vyzkoušejte. Zjistíte, jak má vypadat ten správný Doom.

Odkazy:

Doom 64 – Steam

Doom 64 – Bethesda Store

Doom 64 – Recenze High-Voltage.cz

Doom 64 – Recenze Somhrac.sk

Doom 64 – Doom Wiki

Doom 64 – Wikipedia

Doom 64 – Databáze her profil