2016
01.27

Autor: Paul Corfiatis (2015)

Každý, kdo si občas pustí televizi, prohlíží internetové stránky nebo třeba zajde do některého z obchodních center, musí připustit, že současný čas je právě zasvěcen fenoménu Hvězdných válek. Kasovní trhák Star Wars: Síla se probouzí, naplnil kinosály až po poslední sedadlo diváky nejen ve světě, ale i u nás. Zábavní průmysl zahájil masivní kampaň na podporu filmu a známé postavy ze Star Wars jsou k vidění prakticky všude kolem nás. Jsem rád, že právě dnešní recenze příhodně zapadá do tohoto “hvězdného” období.

Musím říci, že jsem prozatím světem Luka Skywalkera, Hana Sola, Darth Vadera a dalších známých postav zůstal prakticky nepolíben. Nepočítám příběh ságy Star Wars zakomponovaný do kostičkové hry LEGO Star Wars: The Complete Saga, kterou jsem sice dohrál kompletně na 100%, ale roztomilé žvatlání postaviček mi neumožnilo získat podrobnější vědomosti o ději. Neodolal jsem hypu a částečně i na přání synka jsem poslední díl filmové série shlédl, pěkně ve 3D provedení v zaplněném kinosále. Byl jsem spokojen, nejen kvalitním filmařským řemeslem, ale i kupodivu poutavým dějem. Předpokládal jsem totiž, že Hvězdné války jsou spíše konverzační pohádkou pro dospělé, stejně jako Star Trek, s občasným přídavkem dobrodružné scény. Ale akční sekvence a velice slušné vizuální provedení mě pobavily a docílily tak příznivého dojmu z filmu. Nastal tedy čas, ve volných chvílích průběžně shlédnout všechny předchozí filmy, abych si vyplnil všechny kaménky v mozaice historie Star Wars.

V herní historii existuje nespočet her na motivy Hvězdných válek a je potěšitelné, že i autoři modifikací pro Doom přišli se svou troškou do mlýna. Netradičním zpracováním, ne nepodobným světu LEGO her, se vyznačuje totální konverze Star Wars: Chibi Rebellion. Deformované, komiksově laděné postavičky mi však k srdci příliš nepřirostly. Jak jsem pátral spolu se strýčkem Googlem po dalších projektech v rámci příprav tohoto článku, tak se mi podařilo objevit další, alespoň pro mě neznámé projekty. Star Wars for DOOM2, The Darkest Hour nebo jeho prequel Dawn: A Prelude. Základní informace přehledně uvádí Doom Wad Station a podrobnější detaily si jistě najdete sami.

Hlavní náplní dnešního pojednání bude konverze Hvězdnými válkami jen volně inspirovaná a nesoucí se naštěstí v tradicích typické hratelnosti Doomu. Tedy bez kontaktních soubojů s hvězdnými meči a s akcí využívající palné zbraně. Jen prostředí se změnilo a naladilo se do vizuálu, jenž jakoby vypadl přímo ze Star Wars universa. Jedná se o práci veterána známého všem zkušeným hráčům Doomu, ostříleného designéra a hudebníka Paula Corfiatise, jenž nám předkládá svůj dvanáctilevelový projekt pro Doom II. Pojmenoval jej Doomed Space Wars.

Příběh je situován na opuštěnou vesmírnou stanici Impéria s názvem Ondor. Základna byla bohužel unesena neznámými vetřelci a její kurs se nasměroval směrem k naší sluneční soustavě. UAC vysílá skupinu ostřílených mariňáků, aby vyšetřili vzniklou situaci. Bojovníci zjišťují, že situace je vážná a díky masivní záplavě mutantů budou muset nejen splnit svou misi, ale též bojovat o své holé životy. Nezbývá nic jiného, než porazit invazní síly, zničit základnu a uniknout před smrtí, která se v plavidle skrývá.

Název konverze dokonale odpovídá předkládané grafické stylizaci. Zpracování  levelů, při jejichž tvorbě Paul z větší části využil textury a grafické prvky převzaté ze hry Dark Forces, přináší obraz sci-fi prostředí zasazeného do dalekých hlubin kosmu. Povětšinou šedě zbarvené textury zdí, tu kovového, jinde kamenného vzhledu, místy tmavší, jinde světlejší, oživují četné průhledy do kosmické prázdnoty, jež umožňují hráči pohlédnout na strukturu úrovní vznášejících se ve vesmírné prázdnotě. Zdánlivě monotónní odstíny šedi oživují ovládací panely, modravě zářící pásy osvětlení, průhledy do výklenků, ve kterých proudí kolorované tekutiny ovládacích systémů, pestrobarevné zářící sloupy a další kolorované doplňky. Také většinou sytě červené a modré emblémy Impéria. Všechny tyto dokonale vypracované detaily skvěle dokreslují Paulovu vizi Hvězdných válek zasazených do Doom universa.

Nepřáteli, kterým se budeme muset postavit v Doomed Space Wars, nejsou stormtroopeři, Darth Vader či jiné postavy ze Star Wars. Potkáme se s našimi starými známými z Doomu II. Ale jsou zařazeni i noví upravení mutanti, aby dotvořili atmosféru. Modifikovaní baroni, mancubusové, kakodémoni i pain elementálové s prošedlou vizáží, ale také novými útoky. Nesmím opomenout vzácného afrita, což je beznohý levitující klon pekelného barona a v leckterých projektech pro Doom již byl k vidění, například v ZDoom Community Map Project. Vyskytuje se naštěstí zřídka, zpravidla jako zpestření větší skrumáže nepřátel. Připraven je i nový finální boss, Chaos Elemental, který dá opravdu zabrat. Ale nejvíce jsem v bojích proklínal droidy. Vyskytují se obvykle v houfech a zpravidla se tiše vyrojí po aktivaci spínače či sebrání klíče. Střílí pekelně rychlé firebally a dokáží řádně navýšit náš účet pro zdravotní pojišťovnu.

Čím jednoznačně Doomed Space Wars exceluje, je level design. Paul nám přináší 12 levelů, přičemž nepozornému a příliš rychlému hráči se může snadno stát, že projde levelů jen devět. Jsou rozděleny do třech hubů podobně jako v Hexenu. Zbylé tři úrovně jsou tajné a jejich nalezení vyžaduje pečlivou exploraci a průzkum. Výstavba jednotlivých map je zaměřena zejména na realistické zpracování imperiálního plavidla. Dostane se nám rozsáhlých a komplexních lokací. Ačkoliv grafika je laděna v již zmíněných odstínech šedi, tak stereotyp v žádném případě nehrozí. Je radost prozkoumávat rozsáhlé sály, široké chodby, arény připravené pro masivní střety s nepřáteli. Prohledávat postranní schodiště, úzké spojovací chodbičky i zapomenutá zákoutí komplexního labyrintu vesmírné základny. Mnohé z úrovní disponují výškovými převýšeními, výtahy do podzemí i do horních pater, mnohdy je třeba vydat se na procházku po venkovních plochách kolem budov okolním vzduchoprázdnem. Mnohdy si musíme dávat pozor, kam zamíří naše kroky, jelikož pády do vesmírné prázdnoty jsou smrtelné. Abychom v úrovni dosáhli východu, je vždy třeba nalézt všechny tři barevné přístupové karty. Autor zkrátka odvedl při designu vynikající práci a docílil dokonalé iluze impozantního prostředí Star Wars na Doom enginu.

Fanoušci secretů budou nadšeni, protože tajných sektorů je v konverzi přehršel. Mnohdy i více než 10 na jednu mapu, což je úctyhodné. Je třeba dávat pozor a prohledávat všechna místa v mapě, protože nikdy nevíte, zdali se někde v rohu místnosti neskrývá tajný panel nebo zeď. Nacházíme nejen potřebné powerupy, munici či zbraně, ale i různé easter eggy. Dostaneme se tak kupříkladu do sektoru, jenž jakoby vypadl ze starých arkádových hopsaček od Nintenda, nebo do tajné obrazárny se scenériemi z Doomu, zpodobněných ve formě obrazů po stěnách.

V dokonale vybudovaném Star Wars světě se odehrávají opravdu impozantní bitvy. Paul Corfiatis připravil k likvidaci nespočet výborně rozvržených protivníků. Ty původní organicky doplňují noví mutanti a při jejich počtu většinou přes 200 se hráč notně zapotí. Obtížnost je přitom vyladěna dokonale a nečekají nás nezvladatelné slaughter festy. Ale procházka růžovou zahradou v Doomed Space Wars rozhodně nehrozí. Také proto, že si na nás Paul připravil různé “špeky”. Samozřejmostí jsou boss fighty na konci každého hubu, ale zpestření v podobě arény s řádnou porcí masa k porcování našimi zbraněmi nechybí i v jiných mapách. Akce tak není stereotypní a akční zážitek je umocněn na každém kroku. Jinde zase musíme balancovat po úzkých cestičkách nad kosmickou propastí a hledat spínače, abychom si otevřeli bránu k východu. Samozřejmě s masivní nepřátelskou obranou.

Oživení nabízí tajné levely. Jeden z nich přináší na monitory atmosféru, která jakoby vypadla ze hry Quake, a pro změnu wolfensteinovskou náladu, jež obvykle nesmí chybět v tajných levelech megawadů pro Doom II, nabízí supertajná úroveň. Zkrátka překvapení na každém kroku. A grandiózní finále nám představí poslední úroveň. Nejen utkání s velice tuhým finálním bossem. Pokud se nám jej podaří udolat, čeká nás adrenalinový úprk z hroutící se základny. Máme jen minutu k dosažení záchranného modulu před aktivací náloží a věřte, že úprk bude stát za to, jinak nás čeká potupná smrt (nebo černá prázdnota při použití cheatu IDDQD). Úhýbání před firebally, bleskové kličkování po úzkých cestičkách nad smrtícím vzduchoprázdnem a přeskoky přes sloupy ke spásnému úniku z nebezpečí. Adrenalin, jaký nám ani pět cyberdémonů nenabídne a musím říci, že dosáhnout záchranného modulu bylo značně frustrující.

Paul Corfiatis je známý i jako zdatný skladatel a hudebník a stejně jako u jeho starších projektů,  samozřejmostí je originální soundtrack z vlastní produkce. Ambientní plochy i rázné imperiální pochody dokonale umocňují atmosféru, a ačkoliv Star Wars hudbu jsem nikdy neposlouchal a není mou krevní skupinou, řekl bych, že se Paulovy skladby vyrovnají soundtracku Johna Williamse. Hudba k Doomed Space Wars se dobře poslouchá i samostatně a je dobře, že Paul své skladby zveřejnil k volnému poslechu na You Tube. Zvukové efekty byly nahrazeny paletou převzatou z Playstation verze Doomu. Podle mého mínění lépe ladí ke sci-fi atmosféře konverze.

Doomed Space Wars jsem si dokonale užil. Abyste poznali všechna zákoutí a aspoň část tajemství, které nám autor naservíroval, doporučuji si konverzi zahrát alespoň dvakrát. Pokud budete procházet Paulův projekt ledabyle, určitě budete ochuzeni o četná překvapení, která se podaří najít jen při pečlivém pátrání. I když jsem Hvězdné války ve světě Doomu prošel dvakrát, každé dohrání bylo trošku jiné. Proto se Doomed Space Wars hodí zejména milovníkům tajných míst, easter eggů a bonusů. A hlavně těm, kteří mají rádi svět Hvězdných válek George Lucase.

Jak je dobrým zvykem, projekty Paula Corfiatise vždy mají vysoký kvalitativní standard. A proto neprohloupíte, pokud si Doomed Space Wars zahrajete. Hektické souboje, dokonalý level design i četná tajná místa a překvapení jsou zárukou kvalitního herního zážitku.

Instalace:

Zprovoznění Doomed Space Wars je zcela jednoduché. Stažený balíček z našich stránek či DoomWorldu si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a pomocí souboru SPACWARS.WAD hru spustíte obvyklým způsobem. Nebo můžete využít balíček pro Doombox. Potřebujete nejlépe legální DOOM2.WAD. Pokud byste měli problémy, náš článek vám napoví.

Odkazy:

Download

Doomed Space Wars – Balíček pro DoomBox

Doomed Space Wars – idGames

Doomed Space Wars – Doomed: Doom WAD Reviews

Doomed Space Wars – Soundtrack

2016
01.23

Autor: John Romero (2016)

John Romero je bezesporu “enfant terrible” herní scény. Poté, co se zapsal do historie vrcholného herního designu autorským podílem na hrách Doom, Doom II a Quake, svými manýry rockové hvězdy zadupal své předchozí vývojářské kvality do země a přivedl na svět jak hráči, tak i recenzenty povětšinou negativně hodnocený propadák Daikatana. Po rozpuštění AAA studia Ion Storm participoval na různých menších mobilních či online projektech, které však do širšího povědomí rozhodně nevstoupily.

Velkým překvapením pro fanoušky, kteří již nedoufali, že se John vrátí ke svým kořenům,  byl jeho tweet z 15. ledna, ve kterém zveřejnil novou mapu pro Doom. A to po 21 letém odstupu od návrhu své poslední úrovně pro tuto nesmrtelnou klasiku! Zpráva se lavinovitě jako tsunami začala šířit vlnami internetu a sociálních sítí a článek o Johnově nové mapě samozřejmě nesmí chybět i na našich stránkách.

John Romero nám přichystal svou interpretaci levelu E1M8, původně stvořeného Sandy Petersenem. Pamatujete? Sestup do podzemí kamennou chodbou, likvidace několika překážejících prasátek a finální souboj se dvěma pekelnými barony, kteří prožívají své poslední minuty života na piedestalech pod kamennou střechou ve tvaru pentagramu. V levelu, jinak titulovaném Tech Gone Bad, se také postavíme dvěma baronům, ovšem v podstatně přepracovaném posledním sále. Než se k závěrečnému souboji dostaneme, čeká nás strastiplná pouť rozsáhlou a propletenou mapou, na rozdíl od přímočaré pouti k bossům od Sandyho Petersena.

Po opuštění počítačové stanice již víte, že to nejhorší máte před sebou. Ocelové dveře se za vámi zavírají a cítíte, že jste ještě nedosáhli svého cíle. Místa, odkud démoni přicházejí. Dosáhli jste Anomálií Phobosu, pekelné trhliny jsou všude a dokazují, že démonický portál prorůstá celou základnou. Nastal čas, najít bránu a zastavit průchod démonické invaze. Stovky vědců pracovaly v laboratoři UAC a je jisté, že portál je s ní nějakým způsobem propojen. Je čas – nabít zbraně a přijít záhadě na kloub.

Romero nám překládá rozsáhlou a poměrně obtížnou mapu. Nejen počtem nepřátel, jejichž počet se na obtížnost Ultra Violence vyšplhá na celkem 291 mutantů. Ale komplexní a složitá je i výstavba mapy. Několik budov propojených nejen exteriérovými chodníčky po kyselinovém jezeře, ale též tunely pod komplexem, také s kyselinou jako žíravým podkladem pro naše kroky.

Design se drží tradičních a osvědčených prvků stylu první epizody Doomu. Grafika je kompletně převzata z první epizody a nepřináší novinky ve vizuálním zpracování, úroveň by měla jít spustit i se sharewarovou verzí Doomu. Ačkoliv k potřebným kartám vede jen ten jediný správný směr, hráč má možnost poznat i okolí a než se dostane ke kýženému cíli, může alternativními cestami zkoumat prostředí úrovně, usnadnit si cestu likvidací nepřátel v okolí nebo získat bonusy v podobě secretů. Ale bloumání po úrovni není jen tak, protože mnohé cesty vyžadují vstoupit do kyseliny a ochranné obleky nejsou všude. Je zahrnuto množství spínačů postupně zpřístupňujících cestu dále a zejména v centrálním kyselinovém jezírku mi chvíli trvalo, než se mi podařilo najít vše, abych pokročil v průzkumu.

Poměrně obtížný, zejména v úvodu, je boj s nepřáteli a než se nám podaří v mapě zorientovat, určitě vás nepřátelé několikrát zpacifikují. Hned po prvních pár krocích se na vás mutanti vrhnou ze všech stran a navíc se několik protivníků teleportuje za vaše záda. Takže adrenalin přímo stříká z obrazovky. Propletete se mezi útočníky, nebo najdete útočiště v kanalizaci, kde ovšem kyselina také ubírá vaše zdraví? Volba je pouze vaše. Romero na nás také přichystal designérskou novinku, a to lávové praskliny v podlaze, které samozřejmě notně poškozují vaši tělesnou schránku. Postupně se kritická situace zklidní, ale i v průběhu hry se najdou místa, kde se vám mimozemští protivníci nečekaně vrhnou za záda ze zálohy.

Pěkně zpracovaná je i poslední místnost s pekelnými barony. Tentokrát není lokalizována v exteriérech, jako u originálního levelu, ale v interiéru laboratoří. Sloupy fungují jako teleporty, v nichž se kromě baronů zjevuje i doprovodná squadra nepřátel. Souboj ale není nikterak těžký, zkušený doomer ho zvládne levou zadní, spíše je třeba počkat, až se všichni zbylí enemáci objeví, abyste si mohli započítat plný počet zabitých nepřátel.

V levelu je zahrnuto celkem 10 tajných míst a věřte, ani při velkém úsilí se mi je nepodařilo všechny najít. Takže moje závěrečné statistiky činí pouze 60% odhalených secretů. A přitom některá tajemství přímo svádí, abyste je pečlivým pátráním zpřístupnili. Vyvýšený sloupek s tlačítkem či průhled na výklenek s lákavě vystaveným raketometem, pro mě bohužel zatím se zapovězeným přístupem. To jsou resty pro moje další herní pokusy.

Tato drobná frustrace plynoucí samozřejmě z mojí neschopnosti, mi nezkazila příjemný zážitek z Romerova projektu. Komplexní a náročný old school level dokazuje, že John rozhodně nezapomněl své řemeslo a designérské zkušenosti z práce s Doom enginem. Doufejme, že tato mapa není posledním výkřikem do tmy a že John nám přinese něco nového dříve, a ne až po dalších 20 letech.

Instalace:

Úroveň je určena pro první díl Doomu. Potřebujete tedy originální DOOM.WAD. Dle propozic by měl level běžet i pod sharewarovou verzí Doomu, ale nevěřím, že by existoval doomer, který by někde neměl uchovaný kompletní Ultimate Doom WAD. Ke spuštění lze využít jakýkoliv port dle vaší libosti. Spuštění provedeme nejlépe přetažením WADu E1M8b.WAD na spouštěcí soubor portu. Pokud si nejste jisti, můžete se poučit v našem článku. Ve hře můžeme začít v podstatě jakoukoliv epizodou (New Game) s požadovanou obtížností, zde začátečníkům doporučuji zvolit raději nižší na rozehrání, abyste se vyvarovali zbytečné frustrace.

Do 8. mapy se dostanete pomocí cheatu: napíšete sekvenci IDCLEV18. Číslice je třeba zadávat na numerické klávesnici! A jste přímo v Romerově říši.

Připraven je i balíček pro DoomBox od Jirky Fusky, který vás přenese přímo do akce, bez nutnosti užití cheatů. Po spuštění balíčku postačí po konfiguraci GZ Doomu spustit New Game, nastavit si obtížnost a vzhůru do hry.

Odkazy:

Tech Gone Bad – Download

Tech Gone Bad – balíček pro DoomBox

Tech Gone Bad – DoomWorld forum

Tech Gone Bad – idGames


Přiložené video demonstruje walkthrough v klasickém stylu, hrané na klávesnici.