2018
04.12

Autor: Chainworm666 (2016)

Soundtrack: AcidicVoid

Jsou dny, kdy se vám nechce vzteky házet myší nebo rozbíjet klávesnici beznadějí z porážky od početných hord mutantů. Natožpak aby se vám kouřilo z hlavy luštěním složitých puzzlů či blouděním v komplexních labyrintech. Pokud byste zatoužili jenom chvilku příjemně relaxovat při hraní, tak mám pro vás v dnešním článku malou, ale velice příjemnou jednohubku, která vám přibližně na 2-3 hodinky zpříjemní chvíle strávené s Doomem.

Chainworm Kommando je desetilevelový projekt pro Doom II z dílny německého doomera jménem Chainworm666. Ten svou přezdívku hrdě přenesl do názvu svého vysněného projektu – navíc úplně prvního, s nímž nese svou kůži na trh, protože ty předchozí rozpracované nikdy nebyly veřejně prezentovány. Chainworm Kommando nemá story či jednotný konceptuální záměr, ale jedná se pouze o kolekci povedených levelů.

Inspiraci přebírá z mnoha klasických herních titulů a filmů, jak je přehledně dokladováno v designérských poznámkách na oficiálních webových stránkách. Konkrétně za vzory některých lokací posloužily Half-Life, Turok: Dinosaur Hunter, Quake II či Powerslave. Z filmů Jurský park či Evil Dead si autor vyzobal vizuální motivy některých lokací. A nechybí ani skutečná místa v Německu, jež Chainworm Kommando zobrazuje v doomovském provedení – tajemné sídlo Wolfkuhlen, město Winterlingen a další. A dokonce najdeme plakáty skotské, pirátsky laděné metalové skupiny Alestorm.

Ačkoliv Chainworm666 zdánlivě není příliš ostřílený v tvorbě map, jeho první dokončený projekt nese rysy vysoké kvality a jedná se o výtečně zvládnutý mapset. Hned první spuštění prozradí profesionální práci. Originální animované menu s Revenantem překvapí a každý level je navozen tematickým obrázkem, které si můžete mimochodem stáhnout jako wallpapery.

Stylově Chainworm Kommando zapadá do těch modernějších projektů využívajících zdrojové porty. Hratelnost odpovídá klasickému Doomu, ale jsou patrné nové efekty, všechny mapy jsou detailní a plné různých doplňků dotvářejících atmosféru a umocňující profesionální zpracování map bez defektů či chybiček. A skutečné lokace opravdu vypadají podobně jako své vzory. Pěknému vzhledu napomáhají textury převzaté z jiných her. Jednotlivé levely jsou zprvu kompaktní a menších rozměrů, až v pozdějších fázích najdeme větší komplexy. Stejně tak je poměrně malý i počet protivníků. Navýšení jejich četnosti je patrno až v deváté mapě, kdy se postavíme stovce mutantů, a vrchol nastává ve finální mapě. Zde se počet potvor přehoupne přes dvě stovky.

Každý level je unikátně designován s odlišným charakterem prostředí, a tak se úrovně neomrzí. Tech-based komplexy vystřídají přírodní scenérie s historickými budovami, podzemní krypty, středověké město jako vystřižené z Heretica a na závěr peklo jako vyšité. Akce je skvěle vyladěná, pokud hrajete v kampani, tak hra rychle odsýpá, navíc jdou poměrně slušně nacházet secrety, takže hra poskytuje dokonalou herní satisfakci. Snad jen některé chodbičky a zákoutí jsou opravdu stísněné a mohly by být poněkud rozměrnější.

Dynamice akce napomáhá teleportování nepřátel po splnění určitého mezníku v úrovni, takže i opakovaný průchod stejnými úseky nenudí a musíme být vždy ve střehu jako Nick Carter. Pokud začínáte s pistol startem, zde počítejte s větší obtížností, ale i tak jsou jednotlivé mapy designované tak, aby šly slušně zvládnout.

Jako skvělý doplněk nám na pozadí hraje nový soundtrack v MIDI formátu od hudebníka jménem AcidicVoid. Úderné skladby se dobře poslouchají a zejména soundtrack k poslednímu levelu jakoby z oka vypadl od některé z blackmetalových part. A nesmím zapomenout na velice originálně pojaté závěrečné titulky, kde v temnotě jen podle svíček hledáte světlo na konci tunelu v podobě informací o autorech, a můžete si postupně přečíst jména všech zúčastněných.

Chainworm Kommando pro mě bylo velice příjemným překvapením a výborně posloužilo k relaxačnímu odreagování při hře. Akce má spád, solidně vystavěné mapy i dostupné secrety povzbuzují k aktivnímu prozkoumávání. Jako jednohubka prostě dokonalé. Potěšitelné je, že Chainworm666 aktivně vyvíjí pokračování, jak o tom informují jeho Facebookové stránky. Autorovi přejeme mnoho zdaru při tvůrčích pracích a určitě si druhý díl mapsetu nenechám ujít.

Instalace:

Projekt byl testován pod následujícími porty: ZDoom, GZDoom, Zandronum, Brutal Doom. Hrál jsem pod GZ Doomem bez problémů, ale se starší verzí jsem zaregistroval nefunkční úvodní menu – kdy Revenant zůstal statický bez pohybu. Proto doporučuji použít aktuální verzi GZ Doomu. Instalace je jednoduchá, soubor CHAINWORM.WAD přenesete pomocí myši v souborovém manažeru na spouštěcí soubor Vaše oblíbeného portu. Abych nezapomněl, Chainworm Kommando je určeno pro Doom II. Při nejasnostech vám poslouží speciální článek Jak spouštět WAD soubory.

Odkazy:

Download

Chainworm Kommando – oficiální stránky

Chainworm Kommando – id Games

Chainworm Kommando – oficiální Facebook

Chainworm Kommando – oficiální Twitter

Chainworm Kommando – ModDB

AcidicVoid – oficiální Facebook

 

 

2018
04.09

Dnešní článek nám přiblíží kultovní megawad Hell Revealed – který se stal jedním z prvních zástupců slaughter žánru, v němž se proti vám postaví hordy nepřátel, pro běžného hráče ve zdánlivě nezvladatelném počtu. Neměl jsem nikdy chuť, podstoupit martyrium sebetrýznění a frustrace z obtížné hry. Proto jsem rád, že se dohrání megawadu a sepsání recenze chopil Matthias.

Autoři: Yonatan Donner, Haggay Niv 

Recenze: Enkeli33 (Matthias)

Legendární, kultovní a zásadní mezník na poli Doom 2 megawadů. Přesně tohle je to, co se můžete dočíst, když si projdete pár recenzí o Hell Revealed. Mimo jiné se také můžete dozvědět, že je to oblíbený megawad speedrunerů.

Jak vidíte, jeho význam je takový, že tu na blogu prostě nesmí chybět, a proto jsem se rozhodl to vzít na sebe a napsat na něj recenzi.

A čím to je, že je Hell Revealed tak legendární? Svou velkou obtížností! Hell Revealed  je totiž známý jako ultra mega hard těžký megawad s hardcore hratelnosti… Možná dokonce jako nejobtížnější megawad pro Doom II vůbec… To ale nemusí být pravda. Jednak je HR z roku 1997 a za tu dobu už musela vzniknout hromada různých dalších megawadů se stejnou nebo dokonce vyšší obtížností. Dále také vznikly nové porty s vychytávkami typu “Always run” a “Mouselook”, které hratelnost dost ulehčují. No, a jednak existuje také Hell Revealed 2, který mi osobně připadá daleko obtížnější (čili Hell Revealed byl jednoduše překonán svým vlastním pokračováním).

Já osobně jsem hrál Hell Revealed hned několikrát a ještě jednou jsem si ho prošel před napsáním této recenze, takže je na čase si podrobně rozebrat, jak to vlastně je.

Prvních patnáct map zase tak těžkých není a nijak bych je nerozlišil od různých jiných Doom map. Tedy kromě toho, že design map je hrozně jednoduchý, ale odpovídá roku 1997. Ovšem od mapy 15 už to začne být přesně tak, jak pověst tohoto megawadu upozorňuje.

Obtížnost je daná hlavně enemy placementem (čili to, jak nepřátelé jsou rozmístění). Každé monstrum má zkrátka místo, kde je bezbranné, ale zároveň také místo, kde se stává nebezpečným strojem na zabíjení. Namátkou třeba pinky démoni, kteří na velkém prostoru toho moc neumí, ale dejte je do úzkých temných chodeb a hle, najednou už představují problém. Arachnotron je bezmocný tam, kde se dá dobře krýt, ale dejte ho někam na otevřený prostor a vyvýšené místo… Hell Revealed se tedy snaží spíše o to druhé, ačkoliv nic není stoprocentní.

Další věc jsou “trolloviny”. Tedy zákařné pasti, kdy se nepřátelé teleportují přede mě, ale i za mě a já nějak tuto situaci musím rychle vyřešit, jestli to chci přežít.

Připadalo mi, že však nejde ani tak o obtížnou hratelnost, jako spíše úmornou dřinu. Nacházím se třeba v mapě, která vypadá jako větší město a úkolem je zabít vše živé. Ale to je dřina, jelikož těch nepřátel je hodně a postupné čištění mapy od všudepřítomných baronů raketami je prostě za chvíli stereotypní a zdlouhavé (aspoň je dostatek munice a zdraví).

Později (od mapy 20 výše) se začne objevovat to, co se dnes nazývá “slaughter” hratelnost, tedy boje s armádami monster. Můj názor sice není ničím podložen, ale domnívám se, že Hell Revealed  je takový vynálezce slaughter stylu, a právě po něm se spustila móda “přecpat mapu k prasknutí hromadou monster”.

Vrcholem je pak mapa 26, která se odehrává v nějakém podivném vesmíru. Tam už jde obtížnost do naprosto nesmyslných výšin a každých pět minut se umírá. Bohužel nemohu prohlašovat, že je to nehratelné, jelikož jsem to zvládl uhrát.

Takže toto je Hell Revealed. Legendární megawad, který má sice pověst extrémně těžkého mapsetu, ale ve skutečnosti to z celé řady důvodů tak hrozné není (možná až na mapu 26). Osobně nepatří k nejlepším věcem, které jsem hrál, ale nějakým způsobem Hell Revealed respektuji.

Navíc si během hraní nelze nevšimnout, že je tam spousta momentů, které evidentně inspirovaly tvůrce Alien Vendetta megawadu. A to se počítá.

Instalace:

Netřeba dělat nic složitého. Stačí jen spustit soubor HR.WAD v jakémkoli portu pro Doom II, ovšem hudba je oddělená zvlášť v souboru HRMUS.WAD. Stačí je spustit oba, nebo soubory spojit třeba přes Slade3.

.

Odkazy:

Download

Hell Revealed – idGames

Hell Revealed – Doom Wiki

Hell Revealed – Doom Wikia

Hell Revealed – ModDB

Hell Revealed – Doomed WAD Reviews

Hell Revealed – Doom Underground