2013
02.23

Titulní obrázek

Autor:  Michael “Esselfortium” Mancuso and the Back to Saturn X team (2012)

Moderní a inovativní totální konverze Winter´s Fury byla pro mě vynikajícím herním zážitkem a recenzí v našem minulém článku prošla bez ztráty kytičky. Pokud jste četli dobře, jistě jste si všimli zmínky o dalším projektu, Back to Saturn X, kterým jsme byli obdařeni též na sklonku minulého roku. A jelikož se mi jej podařilo úspěšně dohrát, takřka paralelně s Winter´s Fury, můžete se začíst do dnešního článku, ve kterém si celou hru podrobně probereme.

Back to Saturn X je prvním dílem rozsáhlého megawadu a na stříbrném talíři jako předkrm nám první epizodu servírují Esselfortium a jeho tým spoluautorů. Ke stažení je zatím k dispozici první epizoda Get Out of my Stations. Sestává z celkem dvaceti levelů, jedné tajné mapy a tří intermezz v podobě prázdných přepravních stanic, jež oddělují jednotlivé huby, na něž je hra rozdělena. Rozsah je tedy více než dostatečný a navíc jsou další dva díly, které mají mít obdobný rozsah, teprve ve vývoji. Takže pokud bude konstelace hvězd příznivá, můžeme od autorů očekávat kolem šedesáti levelů plných tuhé akce.

Vstup do základny

Zatímco Winter´s Fury svým technologickým základem bořil hranice Doom enginu, Back to Saturn X autoři budovali nikoliv pro nové porty (i když byl projekt samozřejmě na nich testován), ale tak, aby byl kompatibilní se starým dobrým souborem DOOM2.EXE. Tím pádem megawad spustí víceméně kdokoliv a na jakémkoliv portu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že díky tomuto technologickému zázemí nás čeká archaický zážitek jako u Doom the Way id Did, tento dojem je mylný. Celá konverze totiž exceluje výborným level designem a autoři také připravili kompletní sadu nových textur a originální soundtrack.

Příběh nás přenáší na výzkumnou stanici Saturn X, která se po 30 letech poprvé odmlčela. Jak zlověstné ticho v éteru pokračuje, společnost UAC si uvědomuje, že problém nemůže být ignorován. Čas kvapí. Po 3 týdnech je vyslán náš bezejmenný hrdina na kobereček ke svému šéfovi a ke své pramalé radosti zjišťuje, že právě on je vybrán jako nejvhodnější osoba na inspekci ztichlé báze. Na tříletou cestu, ze které nemusí být návratu. Cíl je jednoduchý. Dorazit na místo, zjistit problém a pokud možno celý se dostat zpět.

Zajímavostí je, že si tvůrci jako podklad pro název svého projektu a pro názvy jednotlivých úrovní vybrali názvy skladeb pro mě neznámé alternativní skupiny Guided by Voices. Smysl tohoto rozhodnutí mi není příliš jasný, možná je v textech či hudbě této skupiny ukryto nějaké poselství, které nám jako neznalcům kapely uniká.

Na první pohled nás po spuštění hry upoutají nové textury. Připadá mi, že autoři grafiky předělali úplně všechno a nevšiml jsem si, že by z původní grafiky prostředí Doomu něco zbylo. Nové textury a grafické prvky mi nejvíce připomínají další perlu od id Softu, hru Quake, a to zejména její druhý díl. Jsou velice povedené a spolu s perfektní stavbou úrovní dodávají hře zbrusu nový rozměr. Dominují hnědě až bronzově zbarvené stěny z rezavé oceli a šedavé odstíny kamenných stěn industriálních komplexů. Je pravdou, že jsem si musel na novou grafiku trochu zvykat. Některé nově zpracované stěny připomínají dveře a často jsem se snažil najít secret tam, kde ve skutečnosti žádný nebyl. Zdařilý je také nový soundtrack. Setkáváme se s rockovými nářezy, stejně tak i s melancholickými atmosférickými skladbami. Zvuk kláves mi zejména v říznějších melodických pasážích připomínal hudbu Lee Jacksona, kterou stvořil pro hru Rise of the Triad.

Jak již napovídá story, ocitneme se na vědecké základně a tomu také napovídá prostředí jednotlivých levelů. Celá konverze je tech based zaměřená a absolutní většinu hry strávíme v ponurých chodbách základen. Musím říci, že jednotlivé levely jsou velice profesionálně vystavěny, konec konců autoři nejsou žádná ořezávátka a mají bohaté zkušenosti z jiných projektů. Jednotlivé chodby jsou vzájemně propleteny, místnosti mají několik přístupových směrů, průběh jednotlivými mapami není vůbec lineární. Jednotlivé mapy nejsou ploché, mají různá výšková převýšení, často jsou využívány výtahy či různé mosty, dostaneme se tu dolů do sklepení, tu nahoru na ochozy či rampy. Občas jsou budovy zakomponovány do skalních tunelů či vodních kanálů. Exteriérů zde příliš není, otevřené plochy se rozprostírají jen kolem budov či mezi nimi, občas jsou k vidění skalní masivy obklopující některé levely. Mapy jsou mnohdy natolik komplexní, že mi svým designem někdy stavba map upomínala etalon komplexnosti, konverzi Knee-Deep in the ZDoom. Nicméně u všech levelů si vystačíme pouze se třemi klíči. Do technických záležitostí tvorby úrovní nevidím, ale i přes jednoduchý technologický základ kompatibilní s původním Doomem, s absencí nových ZDoom prvků, efektů a podobných vymožeností, mapy vypadají velice dobře a moderně. Určitě přispěla k tomuto dojmu i nová a zatím nezprofanovaná grafika.

Gameplay je zaměřena hlavně na akci. Počet nepřátel je poměrně vysoký a úrovně jsou potvůrkami slušně zaplněny, jejich počty se mnohdy zastaví až na několik stovkách protivníků. Nepřátelé jsou v úrovních pestře promíseni a nestává se, že by převažoval pouze některý z nich. Základní enemáky občas prokládají bossové, někdy ve dvojicích, dokonce již v počátku hry. Ač se to nezdá, obtížnost je velice dobře vybalancována a megawad se velice dobře hraje i na obtížnost Ultra Violence, ačkoliv hra není žádná procházka růžovou zahradou. I přes velký počet nepřátel je hratelnost férová a nikoliv zákeřná. Odpočinout si můžeme celkem ve třech mezihrách, kde procházíme prázdným prostředím transportních stanic, provázeni pouze mrtvými pozůstatky mutantů z předchozích bojů. Zde máme jen jediný úkol, najít východ a nechat se odvézt směrem k dalším střetnutím v následujících levelech.

Další nástrahou pro hráče jsou místy komplexní úrovně. Většina map je dobře pochopitelná a cíl naší pouti se dá nalézt docela slušně. Ale některé z levelů mi daly při hledání postupu zabrat.  Hlavně patnáctý level a nalezení tajného východu byl oříšek, který se však po nalezení správného spínače jevil nakonec jako zcela triviální. Je třeba být pozorný a pečlivě zkoumat nejen automapu, ale také bedlivě sledovat vlastní prostředí úrovní. Struktura map je někdy natolik provázána, že se na mapě všechna zákoutí zobrazují jako prozkoumaná, ale přitom ke správnému postupu chybí pouze malá plošinka nebo můstek, který uvidíme přímo v levelu.

Při hraní se hráči nabízí k nalezení docela dost secretů. Mnohé se dají najít relativně slušně, ovšem některé mi zůstaly ukryté, i když jsem použil cheatu. Secrety se neomezují pouze na proklepávání zdí, ale řada skrytých oblastí je částečně viditelných. Stačilo si uvědomit strukturu úrovně a pak již se ukryté lokality daly objevit snadno.

Bohužel nic není naprosto dokonalé, a tak má Back to Saturn X určité mušky. Jako první zmíním určitou monotónnost, která se při hraní dostavila v druhé třetině konverze. Akce byla stále zábavná, ale pocit jednotvárnosti byl zřejmě dán stále stejným grafickým prostředím, které se i přes snahu tvůrců o pestrost a kvalitní architekturu levelů stále opakuje. Naštěstí jsem si spravil chuť posledními třemi mapami, které se vyznačovaly jednak přece jenom zařazením trochu odlišných pasáží a hlavně oplývaly přímo masakrózní řežbou, zejména ta úplně poslední, která excelentně zakončuje celou konverzi. Druhou výtku mám k poměrně často se objevujícím neprůhledným texturám jakéhosi pletiva, za kterým se však mnohdy skrývají nepřítelé, které ve skrytu nikdy nelze bezpečně identifikovat, natož pak je přesně trefit.

I přes tyto kritické poznámky je projekt výborně hratelný. Jak jsem típal screenshoty pro článek, tak mám chuť si hru zahrát ještě jednou. Nářezová hratelnost plná akce a prozkoumávání úrovní v kombinaci s výtečným soundtrackem stojí za to. Doufám, že další díly projektu si udrží nastavenou vysokou kvalitativní laťku a přinesou novou porci textur a nových prostředí, ať nemusím opakovat svou připomínku k jednotvárné grafice.

UPDATE (8/2013) – Hra vyšla v nové verzi, jež nabízí jeden nový level na pozici 19. mapy, opravené chyby, vylepšení řady map a také novou grafiku. V downloadu je nyní k dispozici tato nová verze.

UPDATE (7/2017) – Autoři vydali další update, verze 1.1.2 – starý download tedy nahrazen. Aktuální download najdete i v přiloženém linku na idGames, pokud by v budoucnu naše verze nebyla aktuální.

Instalace:
Back to Saturn X by měl fungovat pod jakýmkoliv portem. Balíček obsahuje jednak vlastní WAD a k tomu ještě DEHACKED soubor s koncovkou .DEH. Oba si nakopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte běžným způsobem. Začátečníkům pomůže náš návod.

Odkazy:

Download

Download (balíček pro Doombox)

Back to Saturn X – idGames

Esselfortium – oficiální stránky

Back to Saturn X – DoomWorld forum

Back to Saturn X – ZDoom forum

Back to Saturn X – Review

Back to Saturn X – Doom Wiki

2013
02.09
Titulní obrázek

Titulní obrázek

Autor:     Pyroscourge  (2012)

Jak se již v době povšechného oteplování stalo tradicí, zimní období v nížinách již neoplývá náložemi sněhu, ale spíše občasnými a navíc nepříliš trvanlivými sněhovými nadílkami. Mně tento stav jakožto teplomilnému jedinci vyhovuje. Ale ti, kteří si vyrážejí rádi na svah zalyžovat, stavějí sněhuláky, sjíždějí kopce na saních či bobech nebo se vyžívají ve vzájemném koulování, mají prostě smůlu a musejí za sněhem vyrážet do horských oblastí. Naštěstí pro ty, kterým zimní atmosféra opravdu hodně chybí, přinášíme recenzi totální konverze, která vám přinese sníh, vánici i mráz v míře vrchovaté, i když jen na monitorech našich počítačových mazlíčků.

První boss

První boss

Prosincové předvánoční období nás obdarovalo jednak první epizodou projektu Back to Saturn X, který mám momentálně rozehraný, a také dnes posuzovanou totální konverzí Winter´s Fury, která byla pro mě velice příjemným překvapením. Autor projektu, Pyroscourge, si pro nás připravil hru zaměřenou na rychlou akci, obohacenou mnoha originálními grafickými prvky, soundtrackem a novými hratelnostními elementy. Nechybí také nový příběh, který je hráči podáván formou cut scén a dialogů mezi postavami.

Winter´s Fury se odehrává několik let po první invazi démonů, která se odehrála v Doomu 1 a Doomu 2. UAC, obávajíc se další invaze démonů, se pokouší vyvinout nové zbraňové systémy na obranu proti nové případné invazi. Zdroj ďábelské invaze – bafomet, je zničen, rozbit na několik fragmentů a uschován bezpečně v tajném komplexu Aurora. Hlavním hrdinou hry je seržant Elliott Morse – člen jednoho z týmů T.A.O (Tactical Assault Operations), jež jsou povolávány hledat a ničit zbylé démony na Zemi. Nejnovější zdroj signálu přichází ze studené Sibiře, někde u hory Mount Baphomet, kde shodou okolností někde v hloubce dřímá komplex Aurora se zbytky bafometu a démonických artefaktů. Kolem jsou rozptýleny četné základny a zařízení, které UAC zabrala po první invazi démonů na Zemi.

Úvodní cut scény

Úvodní cut scéna

UAC má obavy, aby se zbytky bafometu nedostaly do spárů pekelných sil, což by umožnilo jejich návrat na Zemi.  Úkolem, vyčistit zbytky mimozemských bastardů, je pověřen právě Morseův tým T.A.O. Morseův kolega, desátník Marcus, si myslí, že v zabraných základnách UAC prováděla genetické experimenty s démony. Morse má pocit, že jeho přítel ve zbrani je se svou paranoiou trochu blázen. Ale na druhou stranu – o úmyslech UAC nikdo nemá přesné informace a navíc – členové týmu T.A.O. ze svých osobních zkušeností z předchozích bojů vědí, že jim hlavouni z UAC nikdy neříkali celou pravdu. Bojová skupina se schází před vstupní branou do areálu. Tým Alfa vstupuje do jámy lvové a Morse spolu s kolegou Steelem dostal za úkol komunikovat s vojáky. Morse, zaujat manipulováním s radiostanicí, náhle ztrácí spojení a zjišťuje, že někam zmizel i jeho spolubojovník. Jen s pistolí stojí před nefungujícími dveřmi a přemýšlí, kudy se dostat dovnitř za svým zmizelým týmem. A právě v této krušné chvíli se hráč vtěluje do osoby hlavního hrdiny.

Krásný výhled

Krásný výhled

Konverze je vysoce profesionálním dílem. Ačkoliv byly reportovány drobné grafické chybičky, tyto detaily se v záplavě kvalitně odvedené práce ztrácejí. Pyroscourge nám přináší celkem 14 nových úrovní, rozdělených do 3 epizod, takže celkový rozsah je velice slušný. Hra jednoznačně exceluje v dokonale vytvořené atmosféře mrazivé Sibiře. Napomáhá tomu platforma GZ Doom enginu, využívající nejnovější grafické vychytávky momentálně dostupné pro Doom. Grafika využívá nejčastěji škál odstínů bílé a šedé barvy, pěkně kontrastující se sytě modrým zbarvením vodních hladin. Ač se zdá, že tyto barvy budou znamenat jednotvárná prostředí, opak je pravdou. Podařilo se vytvořit věrné zobrazení zasněžených plání, ledových ploch, vysokých skalisek, jeskyní a klikatých průchodů mezi nimi. Do tohoto prostředí jsou organicky zakomponovány budovy základen, často větvené, strukturálně komplikované a často se prolínající s původními přírodními prvky. Stěny budov jsou tvořeny nejen plochými texturami, ale uvidíme různé plasticky tvarované výklenky či reliéfy, místy i s kouřící párou. GZ Doom umožňuje vytvořit obraz sněhových vloček vznášejících se v povětří, mlhy, bouřky, excelentní jsou kouřové efekty vzniknuvší při palbě z raketometu či plasmové pušky, řádně znepřehledňující orientaci, zejména při větším počtu monster. Zakomponován je i náznak fyziky, podobně jako v Hexenu, kdy se často podaří uklouznout na ledové ploše.

První souboj

První souboj

Autor zapracoval i na nových modelech nepřátel, které rozšiřují počet příšer k likvidaci. Jsou zařazeni jednak standardní enemáci, ale přibyly i ledové varianty potvor. Jsou pěkně vypracované a svým tělesným povrchem, pokrytým vrstvou ledu, dokonale zapadají do zvoleného mrazivého prostředí. Mají též nové varianty útoků, naštěstí o trochu slabší než mají jejich teplokrevní kamarádi. Původní zbraně z Doomu zmizely a nahradily je nově vytvořené modely, v patřičně modernizované úpravě. Musím konstatovat, že mohly být o trošku lépe zpracovány, jeví se mi trošku kostičkované, což ne zcela sedí ke zbytku perfektní grafiky. A ještě raketomet při mém rozlišení nebyl ideálně zakomponován až k okraji obrazu, jak by měl být. Ale funkčně nelze mít připomínek a v boji je výzbroj naším věrným přítelem. Zejména nová dvouhlavňovka dokáže odpálit impy na několik metrů daleko.

In-game dialogy

In-game dialogy

Grafické prvky samotné však nejsou tím hlavním vizuálním tahákem, který vyvolává “wow” efekt při pohledu na screenshoty, kterými nás autor láká k zahrání svého díla na fórech ZDoomu. Velice efektní je stavba jednotlivých úrovní. Přístupná jádra úrovní vynikají promyšlenou stavbou, na pohled jednoduchou, avšak v praxi při exploraci levelů je vyžadován dobrý orientační smysl a místy i pečlivé zkoumání mapy. Ve spleti chodeb v komplexních budovách, stavbách a skalních průchodech se dá snadno ztratit. Levely ale nemají jenom dosažitelné partie, ve kterých se odehrávají boje. Velice často se před námi rozprostírají překrásné výhledy na exteriéry – vrcholky hor, rozsáhlá prostranství pokrytá kusy ledu a sněhem, a mnohdy monstrózní, do výše se tyčící skaliska. A jelikož jsou vesměs potemnělé a efektně nasvícené modravými světly, poskytují velice zdařilý a efektní vizuální zážitek. Svádějí tak k procházce, ale Pyroscourge naštěstí nestvořil žádný sandbox, a tak většinou nejsou tyto oblasti určeny k průzkumu.

Při boji radiodepeše nestíháme sledovat

Při boji radiodepeše nestíháme sledovat

Dokonalé grafice a level designu se vyrovná i ozvučení. Do hry výborně zapadá zvolený hudební styl – směs symfonické hudby v kombinaci s říznými kytarovými riffy. Není původní, je převzat z rozličných zdrojů, ale velice dobře sedí ke hře. Místy se hudba ztiší a vyniknou tak atmosférické zvuky prostředí – hukot strojů v základnách a venku zejména fičení větru, či hromy a blesky.

Hraní konverze je koncentrováno na hektickou akci. Od likvidace mutantů si odpočineme vesměs jenom při dialozích mezi jednotlivými levely nebo v jejich průběhu. Story se navíc prolíná do vlastní hry prostřednictvím rádiového hlášení nebo poznámek hlavního hrdiny. Počet nepřátel je docela vysoký, navíc hra oplývá systémem skriptů podobných jako u her Painkiller či Serious Sam. Při sebrání klíče, power upu nebo při rozbití energetického zdroje se začnou respawnovat nepřátelé, často v docela hojném počtu. Musím ale říci, že obtížnost je skvěle vyvážená, bez zbytečné frustrace. Máme na výběr ze čtyř obtížnostních stupňů a na třetí stupeň (dle tvrzení autora odpovídá standardní obtížnosti) se hra hrála výborně. Jak jsem již zmínil, mnohdy je třeba nahlédnout do mapy, abychom se zorientovali v často propletených levelech. Při likvidování enemáků je třeba myslet takticky, protože autor zařadil relativně málo munice a je třeba střídat zbraně podle toho, kterých nábojů máme zrovna k dispozici dostatečné množství.

Řežba v otevřeném prostoru

Řežba v otevřeném prostoru

Samostatnou kapitolou jsou souboje s bossy. Během hry se občas setkáme se standardními “šéfy” z Doomu. Ale místy se musíme postavit silnějším monstrům. Jsou odvozeni buď od původních potvor z Doomu, nebo převzati a přepracováni z jiných klasických 3D akcí. Jejich grafická podoba a úprava je velice zdařilá. Bossové mají svůj stavový pruh, signalizující, kolik života jim ještě zbývá. Boje s nimi jsou již poněkud delší, bohužel stále s obdobným schématem. Opižlat monstrum, zvládnout první vlnu zjevivších se nepřátel, zase bojovat se samotným nepřítelem, postavit se další vlně spolubojovníků a nakonec odrovnat samotného bossa. Naštěstí finální megasouboj ze zavedeného schématu trochu vyčnívá. Než se nám postaví finální mág, musíme ještě zlikvidovat jeho nohsledy. Souboj s nimi je docela dlouhý a mně osobně se nedostávalo munice, takže jsem musel použít cheat IDKFA.  Zaregistroval to patrně i sám autor, takže v nové verzi je slibováno navýšení zásob střeliva. Poslední epický souboj celé hry stál opravdu za to a byl dokonalým vyústěním vynikající konverze a můj úlevný výdech z radosti z likvidace finálního bosse byl určitě docela hlasitý.

Mágové v akci

Mágové v akci

Z celé hry sálá moderní feeling díky moderním grafickým prvkům a kvalitnímu ozvučení. Hra je přímočará a plná nyní moderních naskriptovaných sekvencí, ale respektuje i původní hratelnost starého dobrého Doomu. Takže Winter´s Fury je povinností pro všechny doomery, ale může zaujmout i fanoušky moderních 3D akcí, kterým není cizí klasická hratelnost doomovek z 90. let.

Nutno ještě zmínit poznámku o technických specifikacích. Rozsáhlé úrovně a nová grafika si žádají své, a tak pro kvalitní hraní doporučuji dobře vybavený moderní stroj. Autor sám i hráči upozorňují na možné lagy. I mně to občas při scénách s více nepřáteli trhalo, zejména v posledních úrovních. Pro hraní je doporučována nejnovější verze GZ Doomu – aktuální verze je 1.7.0, se staršími oficiálními verzemi hra nefungovala. Kromě oficiálních stránek jsou k dispozici nejnovější buildy enginů zde.

Instalace:
Pokud dodržíme doporučené softwarové nároky v podobě té správné verze GZ Doomu a máme dobře vybavený počítač, instalace je jednoduchá a pro ty, kteří s Doomem a porty teprve začínají, máme postup popsaný zde.

Začátek finálního souboje

Začátek finálního souboje

Odkazy:

Download – verze 2016/5

Download (balíček pro Doombox)

Winter´s Fury finished – ZDoom forum

Winter´s Fury – DoomWorld forum

Winter´s Fury – review

Winter´s Fury – Cacowards 2012

Winter´s Fury – videogamethrough