2014
09.30

Autor: Alfonzo, Xaser & D2TWiD team (2013)

Doom The Way id Did (DTWiD) byl jedním z nejúspěšnějších projektů roku 2011 a za své kvality byl zaslouženě odměněn titulem Cacowards. Pro připomenutí – jedná se o kompletní nový megawad pro Doom, jenž byl tvořen s cílem co nejvíce napodobit tvůrčí styl veteránů z id Softu – Johna Romera, Sandyho Petersena a Toma Halla. Koordinátorům projektu se sešlo více než 100 nových map a kromě tří epizod oficiální hry zbyla ještě celá řada levelů, které vyšly ve formě dalších add-onů, jak jste se mohli dozvědět v naší recenzi.

Nelze se tedy divit, že úspěch DTWiD podnítil komunitu k vývoji pokračování. Namísto původního producenta, kterým se u první hry stal Jason “Hellbent” Root, se postu koordinátorů ujali Alfonzo a Xaser. Bohužel z hlediska počtu přijatých levelů od komunity zůstal D2TWiD za očekáváním oproti prvnímu projektu. Je otázkou proč – možná proto, že první díl vzešel na svět v době oslav plnoletosti Doomu – tedy takřka na vlas přesně k 18. výročí jeho vydání, což mohlo být příčinou mohutného tvůrčího komunitního vzepětí. Nebo snad z důvodu, že se designéři naopak vyčerpali při budování nových světů do první hry. Těžko říci.

Snad i tyto faktory vedly k tomu, že je D2TWiD po stránce produkčních kvalit na tom poněkud hůře než oslavovaný první díl. Chybí úvodní obrázek, absentuje nový hudební podkres, zkrátka pokud D2TWiD spustíte, nic jej na první pohled neodliší od běžného začátečnického pokusu kdejakého anonymního doomera. Připomíná mi to pokračování hollywoodského blockbusteru, jež je vytvořeno ve stejných kulisách a se stejnými herci, ale nezávislým a nemajetným studiem. I takový sequel může být samozřejmě špičkovým filmem přes absenci efektů a bombastické prezentace. Takže se mrkněme, jestli D2TWiD stojí za zahrání.

Idea Doom 2 The Way id Did je naprosto identická jako u jeho předchůdce. Stvořit nové levely přesně tak, jak by je zamýšleli vytvořit designéři druhého Doomu. Tedy John Romero a Sandy Petersen, jen Toma Halla vystřídal u designérského kormidla Doomu II American McGee.  Poněkud užší tvůrčí tým D2TWiD mohl více rozvinout své tvůrčí ambice, takže mnozí autoři přispěli do megawadu několika mapami a vyzkoušeli si tak role v kůži více autorů z id Softu. Největší podíl na hotovém díle mají osvědčená jména, jako Esselfortium, Xaser nebo Tarnsman, následováni Alfonzem a dalšími mappery.

Díky nutnosti použít originální grafické i zvukové zdroje se museli designéři soustředit přímo na level design. Musím konstatovat, že se jim práce výtečně zdařila a i přes nepřítomnost nové hudby a textur je můj zážitek z hraní excelentní. Autorům se podařilo dokonale vystihnout odkaz druhého Doomu. Každá z map totiž zachovává základní premisu a téma původní mapy, přičemž je ovšem zpracována úplně nově, na rozdíl od prvního DTWiD, kdy se mi pasáže některých levelů zdály poněkud podobné originálním vzorům. V Doom 2 The Way id Did tak dostáváme zbrusu nový Doom II zachovávající atmosféru i principy původních map od id Softu.

Jednotlivé levely jsou chytře stavěné, spíše kompaktní než plošně rozlehlé, dodržující tématický vývoj epizod Doomu II. Dominuje čistý a střízlivý design bez nadměrných detailů a rušících prvků. Nenajdeme žádné lineární koridory, mapy jsou větvené a propletené s nutností explorativního postupu s aktivací spínačů,  kdy se otvírají bariéry, vyjíždějí můstky či plošiny, nebo naopak se vyhrnou nepřátelé z doposud uzavřených úkrytů. Mnohé úrovně, ne však všechny, oplývají množstvím secretů, často důmyslně uschovanými. Neúplné statistiky ve finiši mapy stimulují nahrát pozici a ještě jednou prohledat všechna zákoutí levelu, navíc když mnohdy jsou nepřístupné části levelu viditelné. Pestře se střídá zaměření úrovní, kdy některé jsou spíše laděny na řešení puzzlů, u jiných převládá zase akce, takže se hráč nenudí.

Během hraní jsem nezaznamenal žádné významné zádrhely či komplikace. Ačkoliv mnohdy bylo třeba trochu zapojit mozek, až na jedinou výjimku jsem se nedočkal zákysů a vše plynule odsýpalo. Nelze najít vyloženě slabou mapu, jediná co mi dělala problém, byla ta s číslem 28, v níž jsem si musel zapnout mouse aiming, abych se orientoval na vysokých plošinkách nad kyselinovým jezerem, kde se mi bohužel nedařilo adekvátně balancovat a mé úsilí neustále končilo koupelemi v žíravé tekutině. Jinak se vše dalo zvládnout v tradičním režimu bez rozhlížení, který jsem volil pro zachování atmosféry klasické hratelnosti. Velice originálně byl řešen finální 30. level, ve kterém se boss likviduje pomocí raket střílených do uzoučké střílny, a ty jsou zřejmě naváděny k cíli stisknutím spínače. Naneštěstí i při znalosti postupu z You Tube jsem neuspěl, tudíž boss “oficiální” cestou bez podvodu zůstal nepokořen. Přitom při použití volného pohybu myši se ta citlivá bossova dírka na čele dá strefit snadno.

Za zmínku určitě stojí bonusové levely. Regulérní tajné úrovně jsou voleny zcela originálně jako pocta Commanderu Keenovi a jeho autorům z id Software. Zatímco první Keenova mapa nabízí boje v prostředí jako vystřiženém z Keenových galaktických výletů, jen ve 3D zobrazení, druhá bonusová úroveň přináší podvodní souboj s bossem – rybičkou Dopefish.

Ale to ještě není vše! D2TWiD ještě před námi skrývá jako přísně tajný bonus ještě jeden level navíc, do kterého se zcela netypicky dá najít exit hned ve druhé úrovni. Ani se neptejte, jestli se mi tento level podařilo najít záměrně. Dostal jsem se k němu až náhodně při získávání podkladů k dnešnímu článku na Doom Wiki, a následném googlování, kterak se do něj dá vůbec dostat. Jedná se o nové zpracování Xboxové mapy Betray, o které jsem mimochodem také dosud neměl tušení. Bohužel nová verze tohoto levelu z D2TWiD trpí nevyváženou municí i poměrně vysokou obtížností v kontextu celého megawadu a ačkoliv je zajímavě zpracována, musel jsem použít cheatů. Pokud byste jej chtěli navštítit, přidávám odkaz na YouTube průvodce, protože tipuji, že správnou cestou bez podvádění se nikomu tajný východ najít nepodaří.

Oproti DTWiD znatelně narostla obtížnost, analogicky jako u originálních Doomů. Ne však nikterak přehnaně, množství potvor je docela bohaté a souboje zejména ve finálních levelech dají sice zabrat, ale bez podstatnějších obtíží. Pokud bude hráč zkoušet hru s pistol starty, tak v tomto případě samozřejmě bude potřebovat vyšší skill. Vynechám super tajnou mapu 33, u níž lze extrémní nálož potvor “za odměnu” očekávat. Akce pěkně ubíhá a putování jedním levelem za druhým pěkně odsýpalo. Ne jako minule recenzovaný Doom 2 Unleashed. Doom 2 The Way id Did mám tak dokončený již dvakrát a i při druhém hraní mě akce skvěle bavila. Zatímco první dohrání bylo řekněme “oťukávací” s cílem seznámit se s prostředím a nástrahami, druhá hra již byla naostro, kdy jsem při jednotlivých etapách mé pouti pečlivě zkoumal každý level s cílem vyzobat všechna tajemství, co designéři nachystali. Bohužel i tak mi řada z nich zůstala skryta, ale to již k Doomu patří.

Na základě svých zážitků z hraní musím konstatovat, že své ocenění Cacowards si D2TWiD plně zaslouží. Jedná se o plnohodnotný megawad, který ocení všichni doomeři. Zejména ti, vyznávající klasické projekty ze staré školy. Ale díky kvalitě levelů jej určitě ocení i fanoušci Tormentora a úprav Doomu v jeho moderním stylu. A příznivci seržanta Marka si mohou přiinstalovat Brutal Doom a budou spokojeni také. Takže neváhejte a stahujte. Buď z našeho downloadu nebo z id Games, na oficiálních stránkách je t.č. download nefunkční.

Instalace:

Doom 2 The Way id Did je projektem bez zvláštních enginových nároků, tudíž jej spustíte pod všemi běžnými porty, neměly by nastat problémy s kompatibilitou. Testováno pod ZDoomem i GZ Doomem. Hra se spouští klasickým způsobem, začátečníci si mohou prostudovat návod ve speciálním článku.

Odkazy:

Download

Download – balíček pro Doombox

Doom 2 The Way id Did – oficiální stránky

Doom 2 The Way id Did – Doom Wiki

Doom 2 The Way id Did – id Games

Doom 2 The Way id Did – Cacowards

Doom 2 The Way id Did – Doomworld – Development thread

Doom 2 The Way id Did – recenze (ENG)

2014
09.08

Autor: Elguitar Tom, DAS_M (2014)

Hudba podkreslující akční scenérie v našem oblíbeném Doomu, jejímž autorem je Bobby Prince, se díky kultovnímu statusu hry stala natolik oblíbenou, že se dočkala mnoha nových přepracování. Výsledkem jsou četná neoficiální alba i samostatné cover verze jednotlivých Princových songů. Většina z nich je k dispozici k volnému stažení na internetových kanálech. K poslechu nám může posloužit také Doom Radio na českém serveru Liquid Doom, kde je k nalezení v sekci Radio.

Jedním z autorů remixů hudby z Doomu je norský hudebník s nickem Elguitar Tom. Mnohé z jeho songů jsou doprovázeny humornými videoklipy, které jsou ke shlédnutí na YouTube. V sobotu se ke mně cestou Facebooku dostalo avízo o nově vydaném díle tohoto talentovaného kytaristy. A jelikož jde o velice povedený kousek, který příjemně doprovázel můj večer v práci, musím se o něj podělit i v dnešním krátkém informačním postu.

Podobný projekt jsem zatím na doomovské scéně nezaznamenal. Jedná se totiž o  padesátiminutové video v podobě kompletního metalového “live” koncertu, který přenáší na pódium výběr ze skladeb z obou dílů Doomu. Skladby jsou podány v řízném rockovém duchu, s klasickým line-upem dvou kytar a baskytary, místy s podkresem klávesových nástrojů. Jen bicí jsou nejspíše “syntetické” v počítačovém podání. Považuji tyto remixy za velice zdařilé a ačkoliv hudba neobsahuje kytarová sóla či různé vychytávky, podle mého názoru songy dokladují Tomův nesporný instrumentální talent.

Hlavním tahákem je bezesporu video imitující live koncert. Kapela sestávající z klonů Elguitar Toma hraje své skladby v koncertní aréně, kterou vytvořil spřízněný designér a autor připravovaného projektu pro Brutal Doom – Beyond Hell and Earth, DAS_M. Místa pro publikum jsou kompletně zaplněna různorodými mutanty z Doomu, kteří si koncert užívají v plném nasazení a místy řádí jako zběsilí. Ačkoliv kapela je poměrně statická, což je patrně dáno technickými limity při natáčení, vystoupení je zpestřeno rozličnými vtípky, což obohacuje vizuální zážitek a vyvolává úsměv na rtech.

Předložené video určitě stojí za shlédnutí. Jestliže se vám líbí, sdílejte jej dál, neboť práce Elguitar Toma si širší povědomí jistě zaslouží. A pokud chcete autora podpořit ještě více, všechny skladby jsou k dispozici i na autorském CD v elektronické podobě na Bandcampu. Já jsem neváhal a za požadovaných 8 dolarů si album objednal. Jsem totiž zvědav, co dalšího kromě soundtracku k Beyond Hell and Earth se v Elguitar Tomově hudební dílně připravuje dále, a tento drobný obnos jistě přispěje k jeho dalšímu tvůrčímu rozletu.

Přeji příjemnou zábavu 🙂