2015
11.08

Pirate Doom!

Autor:              Arch (2014)

Dobrodružství pirátů a bukanýrů jsou již léta atraktivním tématem pro široké masy čtenářů, diváků a samozřejmě také hráčů. Hlavně studio Disney v posledních letech zaujalo nesčetné fanoušky svou tetralogií Pirátů z Karibiku s Johnnym Deppem jako hlavní hvězdou. Mužská část publika ocení scény plné akce, při kterých se vzájemně kříží meče, hoří střelný prach v hlavních bambitek a dělové koule tříští dřevěné stěžně a prkna palub plachetnic. Povětšinou citlivěji založené dívky a ženy pro změnu uroní slzu nad osudy dívčích hrdinek, které se prakticky vždy mezi drsnými mořeplavci najdou, a zpravidla vnášejí do děje romantické oživení.

I já jsem za svých mladých let hltal všechny možné pirátské příběhy z omezených zdrojů, jež v dobách pokusů o vybudování komunismu byly v naší české kotlině k dispozici, od knížek po filmy a seriály. Hlavně Malajský tygr Sandokan zanechal v mé mysli nesmazatelné vzpomínky. Výsledkem rozličných inspiračních vlivů byla dokonce má vlastní trojdílná románová epopej Pirátská dobrodružství. Pojala sice jenom dva sešity formátu A5 a ručně psané tiskací písmo a neumělé obrázky jsou již jen naivní, ale cennou vzpomínkou na dětská léta. Ale ony tenké svazečky zažloutlých stránek leží dodnes jako cenná relikvie, pečlivě uschovaná ve složce spolu s dalšími mými literárními poklady.

Existuje spousta nejrůznějších počítačových her, ve kterých piráti účinkují v hlavních rolích. Nebudu prohledávat Moby Games a jen namátkou z hlavy nastřelím série Monkey Island, Port Royale nebo také jeden z posledních dílů Assassin´s Creed. Pirátské vlivy ovšem neminuly i nadané tvůrce modifikací pro Doom. Pro mě neznámý designér Arch oživil trochu zapomenutou éru totálních konverzí a v období let 2012 – 2014 vytvořil osmnáctilevelovou modifikaci Pirate Doom! Tento znamenitý projekt plný inovací, nové grafiky, humoru a zábavy se svým pojetím poněkud vymyká ze škatulky typických sci-fi laděných modifikací pro Doom. Nastal tedy čas i pro mě, vybočit ze zavedeného stylu recenzí, a zavzpomínat na své literární pokusy z dávné minulosti. Pojďte si poslechnout vyprávění starého piráta a přenést se z chladného středu Evropy do horkého Karibiku.

LeChuck vypravuje

Malý karibský ostrůvek byl zahalen do temnoty. Schován za bariérou zrádných korálových útesů a chráněn silnými mořskými proudy, poskytoval bezpečný úkryt pro zkušené pirátské kapitány. Jedině zdatný a s nástrahami dobře obeznámený mořeplavec dokázal se svým korábem prokličkovat nebezpečnými úseky a zakotvit u klidného mola, aby na ostrov přivezl uloupený kontraband. Žádná válečná loď ke břehům doposud nepronikla, aby narušila tento poklidný azyl pirátských hrdlořezů. Ti si mohli v zákoutích palmových stromoví ukrývat své poklady a směňovat mezi sebou zboží či nakupovat potřebné zdroje a suroviny. Není divu, že na tržišti nedaleko pláže neustále probíhala čilá obchodní jednání.

Nyní v době půlnoční byl ale trh zcela osamělý. Přes den se babylon domorodých obyvatel nabízejících své vypěstované statky mísil s rejem námořníků i pirátských velitelů, dojednávajících si své tajné plány a nekalé pakty. Stoly a lavice, prohýbající se v prosluněné dny pod tíhou zboží, byly prázdné a hlahol směsice jazyků vystřídalo ticho, jen občas narušené ojedinělým skřekem nočního ptáka z nedalekých palmových hájů.

U mola kotvilo několik lodí a pirátští námořníci, jisti si svou bezpečností, se vytratili do vnitrozemí ostrůvku, aby složili svá bedra k odpočinku. Jediné známky života vykazovalo rozložité kamenné stavení nedaleko od kotviště. Silné zdi vystavěné z nahrubo opracovaných kamenných kvádrů s ledabyle sbitou dřevěnou střechou, mohutné dvoukřídlé vstupní dveře stlučené z hrubých dřevěných desek a okna s nánosem prachu, za jejichž matnými skly se daly vytušit záblesky světla. Vývěsní štít s neumělou rukou vykresleným emblémem korbele a nápisem “Tawern” prozrazoval hlavní účel budovy.

Pokud by návštěvník, lačnící po doušku lahodného moku, váhavě otevřel dveře s vrzajícími panty, určitě by se nedočkal pohledu na luxusní interiér krčmy. Ba naopak,  bez zjevného pořádku nastavěné lavice a stoly, mnohé s ještě nepoklizenými sklenicemi a poháry, loužičkami rozlitého pití a talíři se zbytky kostí a nedojedených zbytků příliš nelákaly k usazení. Stěny, začouzené od kouřících pochodní, vnášejících trochu mihotavého světla do tmavého lokálu, byly místy opatřeny dekoracemi, upomínajícími těžký život dobrodruha na moři. Vypreparované trofeje mořských živočichů, kterým vévodila hlava mečouna. Snad pro doplnění atmosféry rozvěšené sítě, i když lze s úspěchem pochybovat, zdali by se piráti s tímto rybolovným prostředkem vůbec obtěžovali zahazovat. Polámané kormidlo, dvě bambitky, několik párů zkřížených mečů a dýk pokrytých nánosem rzi. A dokonce záchranný kruh, jehož účel jako bezpečnostní pomůcka v hospodském zařízení byl opravdu nejasný.

Prostorný lokál na první pohled zel prázdnotou. Ti stálí štamgasti i občasní návštěvníci z řad pirátů, kteří tvořili nejpočetnější klientelu podniku, se vytratili vyspávat následky nezřízeného popíjení alkoholu. Ale při bližším prozkoumání se v pološeru přece jen dalo rozeznat několik postav. Na protější straně místnosti, přímo naproti  vstupním dveřím, snad aby hospodskému neunikali neplatící zákazníci, stál barový pult. Za ním postával hostinský, číšník a barman v jedné osobě. Zavalitý pořízek s holou hlavou, menší ramenaté postavy s bříškem, které napínalo zástěru plnou blíže neidentifikovatelných skvrn, jež překrývala ušpiněnou košili. Zamračeným pohledem shlížel na svůj téměř prázdný podnik a v koutku masitých úst žmoulal doutník, který oblaky dýmu z pravého kubánského tabáku notně přispíval k šeru, které všude kolem panovalo.

Vedle baru se rozkládal výklenek, v němž byl postaven velký oválný stůl, určený zřejmě pro prominentní návštěvníky. Pro ty posezení u stolů s lavicemi nebylo příliš důstojné, a tak stůl nebyl hrubě sbit z neopracovaných prken, ale byl vyroben se vší pečlivostí z mahagonového dřeva. Jako posezení sloužila pohodlná křesla s polstrovanými sedáky a opěrkami, která se do krčmy dostala jako hodnotná kořist z vyloupené kapitánské kajuty. V sedadlech byly zabořeny tři postavy.

První dva muži svým výzorem příliš nepřipomínali hosty, kteří by byli hodni posezení v tak luxusních křeslech. Možná si svá místa zasloužili jako stálí štamgasti podniku, jelikož jejich výrazně snědé obličeje a kučeravé černé kadeře nasvědčovaly, že patří mezi původní domorodé obyvatele ostrova. Obchodování s pirátskými kořistníky bylo patrně pro ně výnosné, takže mohli svůj výdělek směňovat za bohaté poháry rumu. Oba měli své pohledy zaujatě upřené na třetího přísedícího u stolu.

Zatímco černoši byli spíše drobnější postavy, muž sedící v čele pobral za dva co do objemu i výšky. Jeho impozantní postava zcela dominovala poloprázdnému stolu. Na první pohled se dalo rozpoznat vůdcovské, téměř imperátorské chování. Cokoliv vypustil ze svých úst, bylo s nevšední pozorností pohlcováno napjatými sluchy naslouchajících domorodců. A k dorozumívání stačila jen gesta. Pohled stranou a jemné mávnutí natažené pravice, a zamlklý hospodský ihned přispěchal s pohárem rumu a kouř z doutníku jej doprovázel jako oblak dýmu za parní lokomotivou.

Oblečení, jež nosil mocný muž na sobě, vypovídalo zcela jasně, že patří k pirátskému stavu. Oděný byl v parádní červený kabátec obepínající objemná ramena a překrývající zelené nařasené kalhoty vojenského střihu. Překvapivě štíhlý pas zvýrazňoval silný opasek se zlatou přezkou. Hrudník dmoucí se zpod kabátu zdobil náhrdelník z vybělených kostí, které svítily v šeru lokálu. Obličej se ztrácel v záplavě hustých černých vousů rozlévajících se všemi směry jako klubko hadů. Vlasy černě zbarvené jako havraní peří pokrývala pirátská čapka, podobná jako nosil známý imperátor Napoleon. Její hnědou barvu zvýrazňoval nepřehlédnutelný symbol lebky se zkříženými hnáty nahánějícími hrůzu. A pirátova tvář? Zapadlá v lemu tmavých kadeří a vousů, měla neobyčejně bledou až mrtvolnou barvu, což v kombinaci s hlubokými vráskami činilo dojem, že na vás pohlíží samotný kostlivec. Všichni tři spolustolovníci byli zabráni do hovoru.

“To mi opravdu chcete říci, poté, co jsme tady spolu vypili tolik rumu, že neznáte, kdo já jsem? Že jste nic neslyšeli o LeChuckovi?” Znechuceně si odplivnul na zem. “Konec konců, ani se tomu nedivím. Vy si tady provozujete ty svoje kšeftíky, ke kterým byste se beze mě taky nedostali. Kdybyste zvedli svoje zadky z této zaprděné díry a vypluli byste na nejbližší ostrov, hned byste byli chytřejší. Já jsem LeChuck, pirát, kterého se bál celý Karibik, a z kterého měli respekt i Černovous a Captain Morgan. Můj věhlas se dokonce rozšířil i do Nového světa mezi suchozemce a udělali tam o mě hru! Něco jako divadlo, jenže diváci rozhodovali, co mají herci na pódiu dělat. Jak se to jenom  jmenovalo? Ano, Tajemství opičího ostrova nebo tak nějak. To neznáte, co? Kdybyste neseděli, nechlastali a věnovali se kultuře, tak byste byli chytřejší.” LeChuck si mocně přihnul z poháru navzdory předchozí vyřčené větě.

“Měl jsem pod kontrolou obrovské impérium a můj akční rádius pokrýval téměř celý Karibik. A to všechno jsem vybudoval sám, úplně od píky – těmahle rukama,” a ukazoval dlaně svých velkých rukou. Mozoly ovšem LeChuck skrýval pod modrými rukavicemi. “Na Jamajce jsem splašil starou brigu a v přístavu jsem v jedné zapadlé knajpě najal partu ztracených existencí, kterým nikterak nevadilo, že možná se mnou přijdou o kejhák. Vidina výdělku je stmelila a utvořili skvělou posádku. A moje spanilá jízda mohla začít”.

LeChuckovi přátelé pozdvihli své číše, s třeskotem si přiťukli a pirát pokračoval ve svém vzletném projevu. “Stali jsme se postrachem všech obchodních lodí. Penízky se sypaly, a tak jsme museli zabrat jeden zapadlý ostrůvek, kde jsme si zřídili základnu. Něco jako tahle díra. Vysílali proti nám vojenské lodě, ale neměli šanci. Naše loď byla rychlá a z těch vychlastaných chlapů se stali prvotřídní námořníci. A hlavně šéf dělostřelců měl vynikající mušku. Než se naši protivníci přiblížili, už jim palba z našich dalekonosných kanónů trhala plachty. A můj věhlas a strach z mého jména se šířil po celém Karibiku. Taky jsem k tomu trošku přispíval svým luzným zjevem.” LeChuck si prohrábl svůj hustý vous.

“Když se moje lodě přiblížily tak blízko k nepříteli, že bylo vidět na palubu, to jsem se vždycky postavil na příď, a jak mě nepřátelé uviděli, zašklebil jsem se a oni si obvykle nadělali do kalhot a houfně se vzdávali. Šlo to prostě jako na drátkách. Nové lodě, noví chlapi, to vše se muselo někam vejít, a tak jsme dobývali další ostrovy, budovali opevnění, přístavy, baráky, prostě fůra práce. A to vám musím říci, vždycky jsem si ty svoje kolonie vybíral tak, aby trochu vypadaly k světu.”

“Je vidět, že máte smysl pro krásu,” prohlásil jeden z posluchačů.

“Ano, estetika se tomu říká, vy tupci,” hanlivě opáčil LeChuck. “Kdybyste viděli ty scenérie a panorámata. Ty krásné stavby, ten styl našich domů, který vypovídal o naší dobrodružné pirátské povaze, a v okolí nedotčená příroda, moře, pláže. Třeba ta naše hlavní základna – jelikož se mí piráti rádi kočkovali a občas se mezi sebou poprali, tak jsem jej pojmenoval Ostrov rvaček. Tak si to představte. Přijedete lodí, vylodíte se, můžete se pěkně projít po pláži a po schodech se dostanete do městečka. Měli jsme tam všechno, co mužstvo potřebovalo. Hospodu, kostelíček, vězení pro případné rebely – a že těch zlobivců bylo. A taky knihovnu. Moji chlapi sice číst neuměli, ale aspoň si v těch fasciklech mohli prohlížet obrázky. A taky jsme tam vykutali jeskyně, kde jsme skladovali naše uloupené poklady. No řeknu vám, bylo toho tolik, že jsme mezi vodopády a jezírky jakési kyseliny, které jsme v těch dolech našli, museli postavit koleje, abychom to všechno mohli pohodlně převážet. A všude možně jsem nechal postavit různé tajné skrýše, kdybych něco potřeboval v případě nouze. Zbraně, cennosti, potřebné věci. No nejsem já přímo geniální?”

“O tom vůbec nepochybujeme. A když jste tedy zrovna neloupili, tak co ti vaši piráti vůbec dělali? Vždyť se museli celé dny nudit?”

“No nebojte, na zábavu jsem taky myslel. Představte si, že jsem jim postavil cirkus. Víte, co to stálo, abych najal artisty, kteří by zůstali daleko od civilizace ztraceni někde v hlubinách oceánu, navíc na ostrůvku s těmi mými křupany? Těch atrakcí, určitě byste si to užili. Obludárium, chůze po laně, krocení divé zvěře, artisté, skoky na trampolíně, každý si vybral to své. A nebo ostrůvek s největší nálevnou v širokém okolí. Rozsáhlé sály, jejichž stropy musely podpírat silné kmeny stromů, plné stolů pro stolovníky, bary, pódium, pokoje pro hosty, kteří to s pitím přehnali, aby měli kam složit hlavu. Pokud jste chtěli popíjet venku na čerstvém vzduchu, tak na to se taky myslelo a všude byly stánky, kde se nalévalo, co hrdlo ráčí. Prostě idyla.

A o mužstvo jsem se staral jako o své nejlepší přátele. Byla to sice banda ochlastů a buranů, jak jsem je nazýval, ale pečoval jsem o ně jako o vlastní. A ty, co padli v bitvě, jsem se všemi poctami pohřbil na mém vlastním hřbitově pro mužstvo. Zasloužili si to. Poblíž stála hradní pevnost, která místo jejich posledního odpočinku strážila před případnými útoky.”

LeChuck povstal a chvíli tiše se salutováním stál v pozoru, uctívaje památku svých zemřelých soudruhů v boji.

“A jelikož mé srdce pukalo při úmrtí mých pirátských vojáků, přemýšlel jsem, jak jim ulehčit jejich pirátský osud. Měli se dobře, ale na moři nikdy nebude bezpečno, natožpak, když po mých lodích neustále slídily vojenské válečné koráby. Tak jsem se nejdříve snažil omezit naše loupeživé výpravy. Nechal jsem vystavět továrnu na grog, která zásobovala tímto lahodným mokem širé okolí, dokonce někde tady v hospodě mají ještě nějaký zbylý soudek, takže můžete ochutnat, jaký má říz. A taky jsem začal s obchody, postavil jsem svůj vlastní bankovní ústav a poskytoval úvěry všem potřebným od pirátského fochu. Ale pirátům stále chyběl ten adrenalin kolující v krvi při přestřelkách na moři. Prostě nenáviděli to neustálé lenošení.

Až jednoho dne jsem v temných zákoutích oceánu na svých plavbách objevil ostrov, který všechno změnil. Byl celý pokrytý šedivou mlhou a nacházelo se na něm ztracené město. Plné mocných sloupů, velkolepých zdí a chrámů. Nikdo nevěděl, kdo ty překrásné chrámy vystavěl, snad nějaká zaniklá civilizace. Bylo plné domorodců, primitivního vzhledu, kteří své obličeje zakrývali barevnými maskami. Znali ovšem  tajemná kouzla. Po visuté cestě, která vypadala, jako bychom se procházeli v útrobách ohromného hada, mě dovedli k náčelníkovi.

Když jsme u ohně a bohaté hostiny rozprávěli, mimochodem jsem se mu zmínil o mé snaze uchránit svou posádku a vlastně i sebe samého před nebezpečenstvími, které nám díky našemu pirátskému stylu života hrozila. Nabídl mi, že pomocí kouzel temné magie a voodoo nás posílí a dodá nám mocné schopnosti, které nám pomohou na naší pirátské cestě. No kdo by nesouhlasil, po rozhovoru se svými pobočníky všichni na čarodějovu nabídku přisvědčili a ani nikdo z mužstva nebyl proti. Konec konců, kdo by netoužil získat novou sílu v boji proti našim protivníkům?”

“A to jste se nebáli, že se dostanete na scestí a že vám černá magie může uškodit?”

Chuck se pousmál. “Když už se staneš pirátem, není cesty zpět a jsi navždy zavržen před normálním životem, ocitneš se v roli štvance, kterého bez milosti oběsí na nejbližším stěžni, pokud tě dopadnou. Takže nikdo z nás neměl strach. Co horšího než smrt tě může čekat?

A tak iniciační rituál započal. V hluboké jeskyni, ukryté pod povrchem zemským v útrobách sopečného vulkánu, na velké plachetnici se skasanými plachtami, ukotvené na hladině lávové řeky, nás čaroděj podrobil zaříkávání. Měl nadlidsky velkou postavu s vyvinutou muskulaturou, ale s kovovýma nohama, rohy ďábla mu vyrůstaly přímo z čela. Láva kypěla a bublání horké žhavé tekutiny přerušovalo tajemné mumlání kouzelníka a strašidelná slova kabalistických vět černé magie. Rituál skončil oslňujícím zábleskem, vyvěrajícím přímo z nitra vulkánu, jenž oslepil naše zraky, a omámeni jsme upadli do sladkého temna nevědomí. Nevěděli jsme, jak dlouho jsme byli bez sebe, ale probudili jsme se na přízračné lodi duchů, jež levitovala po temné hladině černého moře. A v tu chvíli jsme věděli, že naše změna je dokonána a že nic již nebude takové jako dříve.”

“Co se s vámi všemi  stalo?” hltali posluchači každé LeChuckovo slovo.

“Všichni jsme se opravdu cítili jako znovuzrození – dokonale posílení, odolní a plni životodárné pekelné energie. Co na tom, že jsme vypadali úplně jinak, nelidsky a bez života. Mnozí z nás úplně ztratili svou člověčinu a proměnili se v jiné bytosti. Ale co na tom – výsledkem naší transformace byla silná a nepřemožitelná armáda odhodlaných pirátů. Bylo zvláštní, že přeměna byla odvislá od hodností členů mého mužstva.

Ti řadoví plavčíci a námořníci zůstali v lidské podobě – ačkoliv jim místy opadávala kůže a svalovina, mohli nést zbraně – bambitky a muškety. A ti nejzdatnější z nich měli žhavou novinku z Nového světa – gatling nebo tak nějak nazývali ten zázrak, který mohl vyvolat déšť sekaného olova. Jiní dostali do vínku novou podobu a stali se z nich pirátští démoni. Zelenohnědí skřetové, růžové gorily, kostlivci vrhající zmutované výbušné papouchy. Nebo minotaurům podobné příšery, kteří si hrdě říkali Baroni. A ti nejsilnější piráti dostali zbraně střílející ohnivé střely – z každé svalnaté paže. Byli sice poněkud při těle a zakrslého vzrůstu, ale to jim nevadilo. Někteří mí podřízení démoni dokonce opanovali vzdušné sféry a uměli létat – získali podobu lebek, šklebících se démonů nebo zrůd plivajících lebky. Takže patroly v hlídkových koších již nebyly nutné. Dokonce jsme měli zaklínače – mágy, kteří uměli oživovat naše padlé spolubojovníky. A mí nejbližší pobočníci a zástupci? Ti se stali mou ďábelskou osobní stráží – jedni nabyli přesně takovou podobu, jakou měl čaroděj, který nás do démonické podoby v útrobách vulkánu začaroval. A zbylí se stali obřími pavouky, před kterými prchal každý, kdo je uviděl.

A víte co bylo nejlepší? I když do původní lidské podoby měli mnozí z nás daleko, naše pirátská znamení nám zůstala. Ty klapky přes oči, symboly lebek a zkřížených hnátů, čepice s péry, podle kterých každý poznal, že se řadíme k pirátskému stavu.”

“Pane LeChucku, a co vy? O vás jste nám zatím neřekl? Vy jste zůstal takový, jakého vás právě nyní vidíme?”

“Zdánlivě ano, ale pokud jsem potřeboval, tak jsem  své skryté schopnosti mohl upotřebit podle své libosti. Levitace, střely, vyvolávání démonů, prostě co se mi zamanulo. Však jsem také velitel!”

Všichni si společně zavdali z pohárů a napili se bohatými loky LeChuckova silného grogu. Jeden z domorodců se trochu nesměle LeChucka zeptal:

“No a že jsem tak smělý, co vlastně děláte tady v tom našem zapadákově? Měl byste si podle toho, co jste nám před chvíli vyprávěl, přece užívat svobody se svými kumpány?”

“Kéž byste měli pravdu, hoši,” odvětil mrzutě LeChuck. “Všechno šlo zprvu jako na drátkách. Mé staronové mužstvo působilo jako strašák pro všechny, kteří by se nám chtěli postavit při našich nájezdech. Jakmile vojenská loď uviděla hrdě vyvěšenou LeChuckovu vlajku a poletující příšery střežící má plavidla, kvapně se obrátila na ústup. Ani jsem se nemusel producírovat po palubě. Stal jsem se faktickým vládcem Karibiku a nic mě nemohlo zastavit.

Až do té doby, co se objevil ten bídák. Desperát, nepřemožitelný hrdina, zachránce světa, jak se sám tituloval. Prý přiletěl odněkud z budoucnosti. Říkal si také Zkáza nebo tak nějak a je také údajně námořníkem. Byl tajemný a nedostižný. Mihl se vždycky někde v přístavu, aby zmizel po chvíli kdoví kam. Všem rozhlašoval řeči o voodoo, černé magii, ďáblu a jeho vymítání. Sliboval nám všem smrt a definitivní vykoupení těch, kteří přežijí. Nikomu z mých mužů se jej nikdy nepodařilo dostihnout, ačkoliv vynaložili všechny své síly.

A peklo zanedlouho začalo. Ten démon přešel od slov k činům. Vylodil se na člunu na jednom z našich ostrůvků a podařilo se mu podmanit si jeden z našich korábů. Jeden z pirátů mi o tom vyprávěl. Přitom vypadal skoro jako jeden z nás. Kalhoty, hrubá lněná košile, vysoké pevné boty a šátek s uzlíkem na hlavě jako správný pirát. Jediné, čím se od nás lišil, bylo jakési zelené brnění, které vypadalo, jakoby mu druhá vrstva svalů překrývala hrudní koš. Tento pancíř si nasazoval do bitev. A taky nosil přilbici jako rytíř. Překrývala mu celou hlavu a nebyla z kovových plátů, jaké mívají španělští conquistadoři. Byla hnědá, ale materiál netvořilo dřevo, byla hladká, jakoby odlitá z kovu, ale byla lehká jako vánek, takže nemohla pocházet z mědi či jiné slitiny. Neměla hledí a obličej zakrývalo podivné černé sklo.

A kolik toho unesl! Na zádech měl zavěšený na popruzích měch, z nějž čněly hlavně zbraní. Pistole měl zavěšeny u opasku, z vaku vyčnívaly dvě ručnice, o jedné a dvou hlavních. Z kapes vykukovaly doutnáky zápalných náloží. Nevím, kde k němu přišel, ale v batohu byl uložený i gatling – můj trumf. A nejen to – dokonce litý kanón se tomu válečníkovi do jeho zavazadla vešel. Disponoval ještě podivnou neznámou mušketou, která uměla střílet salvy sekaného olova. Prostě arzenál pro deset mužů.

Ten nebohý nešťastník, kterému se podařilo uniknout, vyprávět o šíleném masakru. Zkáza vnikl na loď a pálil jako šílený z pistolí a pušek. Dešti kulek neunikl nikdo. Ten, koho neskolila ocel trhající svaly a vnitřnosti nebožáků, dorazila nabroušená šavle. Útočník se přímo vyžíval v zabíjení a občas pro své obveselení vytáhl gatling a sledoval, jak těla mých pirátů tancují pod údery střel jako při záchvatu padoucnice. Posledního Barona dorazil kanónem. Zkrvavené a opálené kusy jeho tělesné schránky se rozletěly a dobyvatel se zmocnil lodi. A vyplul na svou zkázonosnou plavbu.”

“A to jste ho nemohli zastavit? Vždyť byl přece sám?”

“Ale to víte, že jsme to zkoušeli. Vypravili jsme proti němu naše loďstvo. Představte si, že začal tančit kolem kanónů, pálil na naše koráby a mezitím stihl svým arzenálem likvidovat naše útočící levitující mužstvo, které chtělo zahákovat a dobýt loď. Byla to námořní bitva jako u Trafalgaru. Naneštěstí koule z kanónů, které pálily na mé lodě, byly až nadpřirozeně přesné a většina našich plavidel skončila pod hladinou. Jen malá skupina mých pirátů spasila svůj holý život na záchranných člunech. Námořník z budoucnosti se na ukořistěném korábu vypravil na křížovou výpravu po mých ostrovech.

Přes tuhý odpor se mu podařilo zlomit odpor mých pirátů. Zkáza šířil smrt a zmar na mé půdě. Dokonce loď duchů padla za oběť kulkám z jeho zbraní a osazenstvo bylo rozprášeno. Nic jej nemohlo zastavit. I nejsilnější z mágů, ovládající loď v rozžhaveném vulkánu sopky, klesl na kolena s ulámanými rohy a vyhřezlými vnitřnostmi z břicha, rozpáraným čepelí ostrého meče. Postupně dobýval ostrov vedle ostrova a z mého impéria nezbylo nic. Nepomohly nově získané síly a magické schopnosti od čarodějů. Nepomohly silné kamenné zdi pevností, pasti, tajná místa a početní převaha mých pirátských bojovníků.

Zbývala finální bitva. Námořník Zkáza totiž úspěšně nalezl i mé skryté útočiště. Zde zbylá hrstka těch nejvěrnějších strážila můj klid a pohodlí. Podařilo se mu úspěšně zlomit jejich odpor a poté, co proslídil všechna zákoutí mé sluje, se postavil mně, samotnému LeChuckovi.”

LeChuck smočil rty v posledních zbytcích grogu a pokračoval. “Bylo to velkolepé. Setkali jsme se u přístavu, kde jsme měli vybudováno velké prostranství, určené jako shromaždiště pro pořádání našich oslav a přehlídek. V jeho čele jsem měl trůn a z něj jsem obvykle shlížel na mé piráty. Plocha byla vydlážděna do podoby Jolly Rogera – tedy symbolu lebky a zkřížených hnátů. Nyní se proměnila v bitevní arénu. Souboj byl krutý a využíval jsem všech svých schopností, které jsem nabyl mocným rituálem. Vznášel jsem se ve vzduchu a snažil jsem se vetřelce zničit. Pálil jsem ledové koule, zasypával jsem jej sprškami sněhu, vyvolával jsem své pomocníky pomocí rituálu. Plocha se brzy zaplnila mými bojovníky a v oblacích dýmu a kulek téměř nebylo vidět na krok. Dokonce jsem si vytvořil několik svých úplně stejných dvojníků. Ale Zkáza se nevzdal a i tuto přesilu svými zbraněmi dokázal zlikvidovat. Zbývala jen poslední šance – z mého těla se odpojila má očarovaná hlava, ale i ta klesla do prachu, zatížena množstvím olova v lebeční dutině.

Měl jsem ale štěstí v neštěstí – zatímco vítěz se věnoval zkoumání mého dekapitovaného centra myšlení, moje původní, již normální tělo se tiše odplazilo z dosahu námořníka. Zbylé torzo mé armády, několik přeživších námořníků, kteří unikli ničitelově řádění, též nabyli své podoby, jakou měli před rituálem. Již neměli choutky loupit a vraždit a tiše se rozešli. Co se s nimi stalo, to již nebyla má starost, snažil jsem se zachránit holý život. Tak jsem se tiše ztratil a ve spěchu odplul na malé šalupě. A tak jsem tady. Schovaný tady v té díře.”

“To jsi tedy dopadl, LeChucku,” politovali jej přísedící. “Ale budeš mít aspoň klid, tady tě nikdo nenajde.”

“Pevně doufám. Ale představte si, co se mi před dvěma dny stalo. Bylo krátce před dvanáctou, procházel jsem se po tržišti. Všude spousta lidí, plno stánků, mezi nimi piráti, obchodníci, veliká tlačenice. Najednou se ke mě přitočil takový malý černoušek, ani nebylo poznat, jestli to bylo dítě nebo nějaký mrzák. A ten do mě narazil a s omluvami se pak ztratil v davu. Zprvu jsem netušil nic zlého, ale jak jsem se pak dostal ze zaplněného trhu, povšiml jsem si, že mě něco tíží v kapse. A když jsem vytáhl v kůži zabalený balíček, zjistil jsem, že jsem dostal černou známku.”

“Černou známku? To přece znamená…”

“Ano, toto staré pirátské znamení je pro mne rozsudkem smrti. Ne že bych se smrti bál, jako pirát jsem se svým osudem smířen. Ale ještě bych rád na tomto světě strávil aspoň pár mrzkých dní, třeba u sklenice rumu nebo grogu. Jen nevím, odkud vítr vane. Vždyť tady na ostrově mě všichni znají a stal jsem se tady váženým obyvatelem. Nikdo tady nikdy neodmítl bakšiš z mé kapsy v podobě zlaťáčku. Tady je, koukněte se.”

LeChuck zalovil ve své kapse a vytáhl zmačkaný kus kůže. Položil jej na stůl a rozbalil. Vyňal zažloutlý pergamen, na němž se kontrastně vyjímala černou barvou neuměle vykreslená lebka a zkřížené hnáty. Všichni tři muži se zabrali do prohlížení známky. Tiše přemýšleli a upíjeli ze svých pohárů. Pozdní noční hodina a mysl otupená alkoholem udělala své, a tak nevnímali okolí.

Pirate Doom! 50

Pokud by byli bdělejší, určitě by si všimli mohutné postavy. Tiše proklouzla vstupními dveřmi, aniž by zteřelé panty zavrzaly, a tiše se blížila šerem lokálu. Hospodský, zmožen únavou, pospával s hlavou položenou na barovém pultu. Muž tak mohl, nikým nerušen, přistoupit k výklenku, kde LeChuck s přáteli stále hloubali nad rozbalenou černou známkou. Stín tajemné siluety se blížil ke stolu. Ve světle pochodní byla vidět silueta rozložitého muže. Mohutná ramena a hrudník překrýval pevný pancíř. Hlavu pokrývala přilba ukrývající i obličej. V ruce třímal dvojhlavňovou ručnici.

Diskutující muže upozornilo až kovové cvaknutí závěru, že mají návštěvu. Jakmile domorodci spatřili namířené hlavně, pomalu začali odsouvat svá křesla a tiše se vytratili do neznáma. V místnosti zůstali jen LeChuck a tajemný neznámý. Jakmile pirát spatřil muže v brnění se zbraní mířící na jeho hruď, pochopil. Jeho mrtvolná barva obličeje zbledla ještě více. Odložil známku na stůl a smířeně se rozvalil v křesle.

“Tak ty jsi mě našel? I když jsem se ti ztratil poté, co jsi zničil mou ďábelskou identitu? Co vůbec hledáš? Moji posádku jsi pozabíjel, i když jsi všem říkal o osvobození. Chceš peníze?” pravil a pohodil na stůl několik zlatých mincí.

Námořník zakroutil hlavou a kovovým hlasem promluvil. “Jsem ochránce všech poctivých námořníků ve zbrani. Odjakživa bojuji proti peklu a jeho přisluhovačům. A ty jsi ze svých pirátů stvořil zrůdy. Slepě poslouchající nesmyslné příkazy. Jediným mým motivem je pomsta. Až ty zmizíš v prachu dějin, možná se dál budou vyprávět legendy o tvé pekelné pirátské armádě, možná i ta tvoje hra na Novém světě se bude hrát dál. Ale ti budoucí piráti i námořníci zůstanou svobodní a čistí. Zhyň, zrůdo!”

Hospodou se ozval ohlušující výstřel. Z hlavní se zablesklo a LeChuck klesl mrtev do křesla. Krev potřísnila stůl a z LeChuckova hrudníku, ve kterém zela ohromná zkrvavělá díra, se kouřilo ze zbytků střelného prachu.

“Kdo bude další na řadě?” S těmito slovy mariňák sebral se stolu černou známku. “Doom. Pirate Doom.”

Kterak se vnoříte do tajů pirátského příběhu:

Z hlubin internetu vykutáte uzamčenou truhličku s názvem Pirate Doom! Cestu k ní najdete vyloženou o kousek níže. Získaný cenný pirátský poklad si uložíte do vaší pevné skříně, otevřete truhlu a její obsah rozbalíte. Zbývá jen přenést s pomocí myšího ocásku potřebné informace do vašeho zkázonosného mozku jménem GZ Doom a můžete vstoupit do světa pirátů. Bližší postup je vyložen v manuskriptu zde.

Užitečné dokumenty:

Download (v. 1.8)

Download (balíček pro Doombox)

Pirate Doom! – ZDoom developement thread

Pirate Doom! – ModDB

Pirate Doom! – High Voltage recenze

Pirate Doom! – Cacowards

Pirate Doom! – Doomed: Doom WAD reviews

Pirate Doom! – idGames

2015
11.04

Doombox

Autor: Jiří “Jvempire” Fuska (2015)

Launchbox: Jason Carr

Jak občas vídáme v různých diskusích, zejména na Facebookových stránkách, tak mnozí, zejména začínající hráči Doomu mívají problém se spouštěním her. Nám zkušeným matadorům již práce s porty připadá jako samozřejmost, ale mladým doomerům by se jistě hodilo univerzální řešení. Program, který by umožnil z jednoho rozhraní pohodlně spouštět různé hry na Doom enginu, bez složitých konfigurací a na pár kliků.

A jedno takové řešení bych vám dnes rád představil. Zaslal mi jej k otestování fanoušek našich stránek Jiří “Jvempire” Fuska a domnívám se, že jeho práce určitě stojí za zveřejnění a rozšíření do širšího povědomí.

Titulní obrazovka

Mnozí hráči znají program LauchBox – povedený organizér her, který umožňuje uspořádání vaší herní kolekce, spouštění her a podává i základní informace o jednotlivých titulech. A to vše z jedné aplikace. Disponuje skvělým vizuálním zpracováním a kromě PC her podporuje i ROM soubory z konzolí a je také kompatibilní s DosBoxem. Můžete tak v prostředí Windows pracovat se starými DOS hrami a nejen to, LaunchBox umožňuje jejich přímou instalaci z CD. Zejména tato možnost mi připadá vynikající, jelikož v DosBoxu jsem do tajů práce s CD nepronikl.

Na základech Launchboxu pracuje Jirkův Doombox. Do pěkného prostředí této aplikace byly zakomponovány informace ke spouštění těch nejdůležitějších her na Doom enginu. Takže po dodání potřebných WADů do Doomboxu můžete spouštět téměř všechny komerční hry, co vás napadnou, a to na moderní bázi GZ Doomu. Jen Master Levels využívají instalace PrBoomu.

Doombox umožňuje spouštění i externích WAD souborů, které ale musí být zpracovány do podoby instalačního balíčku, aby byly kompatibilní s programovým prostředím. Na stránkách autora je k dispozici řada add-onů, o většině z nich jsme se na našem blogu již zmiňovali. Dokonce včetně oblíbeného Brutal Doomu. Materiálu pro hraní je tedy dosti.

Import WADů

Aktuálně je k dispozici ke stažení verze 0.2. Měl jsem možnost ji otestovat a musím říci, že po vychytání drobných chybiček Doombox funguje tak, jak má. Podle instrukcí si nakopírujete WAD soubory do potřebného adresáře, spustíte program souborem Launchbox a kliknutím na ikonu hry pak spustíte příslušný titul. Přímo ve hře si dle potřeby nakonfigurujete ovládání a grafické prostředí GZ Doomu. Pokud hra nezjistí potřebný WAD soubor, nabídne se menu GZ Doomu, ve které si můžete zvolit případnou náhradu. Jedná se zejména o Doomy z BFG edice, kde vaše Doom WADY je třeba přejmenovat podle tabulky, jinak je programem nerozpoznán a nabídne se zmiňovaná nabídka portu.

Import instalačních balíčků probíhá bez problémů a je zcela jednoduchý. Ani je nemusíte mít v adresáři s Doomboxem. Add-ony jsou opatřeny grafikou titulního obrázku, což dodává vaší kolekci na vizuální atraktivitě. Prozkoušel jsem v rámci testování všechny dostupné balíčky. Spustil jsem hladce úplně všechny, jen Absolution na mém počítači vyžadoval čistou instalaci Doomboxu do kořenového adresáře C:/. Ale to není problém Doomboxu.

Kolekce importována

Doombox se podle mého názoru stává ideální platformou pro spouštění her na Doom enginu pro začínající hráče. Jednoduchá obsluha, přívětivé a pěkné uživatelské prostředí umožní zejména jim komfortní a pohodlné hraní. Jistě, zkušený hráč, který rád experimentuje, modifikuje grafiku a přidává si další externí WADy, Doombox nevyužije, stejně tak i fanoušci jiných portů než GZ Doomu. Ale pokud je třeba spustit čistou instalaci libovolné hry, v Doomboxu máte vše pohromadě.

Jirka zaslouží pochvalu za výborný nápad a jeho skvělé provedení. Jak je vidět na jeho stránkách v sekci “Připravujeme”, další balíčky s novými add-ony jsou v plánu, takže se doomeři mají na co těšit. Pokud vám chybí právě ten váš oblíbený WAD, Jirka určitě rád připraví instalační balíček. Neváhejte a klidně ho kontaktujte, určitě rád vyhoví vašim přáním. Mailová adresa je uvedena na oficiálních stránkách.

Doombox přidám do odkazů a budu pravidelně updatovat download, abyste měli vždy k dispozici aktuální verzi i od nás.

Odkazy:

Download – verze 0.2

Oficiální stránky