2012
06.07
Titulní obrázek

Titulní obrázek

Autor:  Alando1 (Alan) (2010)

Před relativně krátkou dobou jste si mohli přečíst můj recenzentský pohled na totální konverzi Temple of the Lizardmen. Pokud si pamatujete, tak šlo o hru z tropického prostředí, kde jsem byl spokojen s hratelností a zábavností, ale vytýkal jsem autorovi krátkost a možná až přílišnou jednoduchost WADu a když se dívám zpětně na svou recenzi, tak bych se, být v kůži designéra, ještě vyhnul zařazení některých monster z originálního Doomu, které ne zcela dobře zapadají do koncepce a prostředí modu.

Tortura

Tortura

Autor si možná vzal k srdci připomínky hráčů a rozhodl se původní verzi vylepšit a přiblížit dokonalosti. Výsledkem je nový WAD Temple of the Lizard Men 2, opět určený pro GZ Doom. Ačkoliv název je obdařen číslovkou 2, tak v žádném případě nejde o druhý díl, ale charakterizoval bych jej spíše jako remake. Což značí, že prostředí a tematické zaměření celé hry je v podstatě identické, ale Alan vylepšil prakticky všechny aspekty modu. „Lizardi“ tak prodělali grafický facelift, prodloužila se významně hrací doba a pozitivně byla upravena i hratelnost.

Svatyně

Svatyně

Příběh je prakticky stejný jako v prvním díle. Na privátním tropickém ostrově mizí lidé, kteří si sem vyrazili odpočinout od civilizace. Pátrací skupina mariňáků vyslaná na ostrov informuje o svém napadení neznámými bytostmi a pak se jejich rádiový signál odmlčí. Jako anděl strážný je náš anonymní hrdina vyslán na místo, kde byli vojáci vysazeni, aby prozkoumal, jaké nepřirozené jevy se na ostrově odehrávají. A také pokud možno zachránil všechny, co přežili. Poněkud odlišná je forma podání příběhu, kdy se během hry setkáváme s přeživšími vojáky a místními obyvateli, od kterých se dozvídáme střípky událostí, můžeme s nimi prohodit pár slov a poskytnou nám nejen cenné rady, ale i vybavení a výzbroj. A málem dojde i na zajímavou love story. Pokud se nám během hraní podaří přehlédnout dialogy, tak jsou naštěstí k přečtení v konzoli.

Krása vodopádu

Krása vodopádu

Grafika modu bezesporu potěší hráčovo oko. Konverze využívá všech možností GZ Doomu, a tak se setkáváme s dokonalými vizuálními efekty, jako jsou vodopády, prostorově zpracované mosty a výtahy, perfektně vystavěné lokace s  atmosférickými hrátkami se světlem a stíny. Úrovně jsou spíše monotematické a nemísí více prostředí dohromady, takže působí jednolitě a kompaktně. Při putování po ostrově můžeme projít vodním chrámem, horami, temným podzemím, bažinami či jinými pěkně designovanými oblastmi. Stavba úrovní je mnohem propracovanější a jaksi i uvěřitelnější nežli u “jedničky”, a při dobrém nastavení grafických možností u GZ Doomu je hraní pěkným vizuálním zážitkem. Toho všeho je docíleno intenzivnějším využitím grafických možností enginu a jistě i bohatšími designérskými zkušenostmi autora.

Atmosféra bažin

Atmosféra bažin

Ten se, jak proklamuje v přiloženém textovém souboru, inspiroval v sérii Unreal od Epic Games a snažil se smísit prostředí nejspíše z prvního Unrealu s hratelností a stylem Doomu. Bohužel Unreal jakožto hra, která v grafickém provedení ve své době válcovala Quake engine a v době nynější Carmackovu idTech technologii prakticky vymazala z trhu herních enginů (samozřejmě ne díky jejím nekvalitám, ale hlavně díky ztrátě nezávislosti idSoftu), patří k mým největším herním restům, protože se mi ho kdysi nepodařilo z CD u Levelu kloudně zprovoznit a k instalaci novější Unreal kolekce jsem se zatím ještě nedostal. Takže mé dojmy mohou být pouze zprostředkované z recenzí a článků v časopisech. Ale myslím, že přinejmenším prostředí tropického ostrova by mohlo atmosféře Unrealu adekvátně odpovídat.

Jeden z dialogových useků

Jeden z dialogových úseků

Též nepřátelé byli poněkud revidováni, což také docílilo vylepšení a prohloubení atmosféry. Hru opustila havěť z Doomu, která prostředí Unrealu nesedí a jako terče pro naše zbraně nám poslouží příšerky z Hereticu, Hexenu a také buildovských her a nesmějí chybět i ještěří mutanti z prvního dílu, kdy počet jejich variant narostl a podle mě se zlepšil i jejich vzhled. A to i včetně již zmíněných vedlejších postav dotvářejících příběh modu. Oproti tomu zbraňový arzenál, resp. nově změněné zbraně, vizuálně oproti prvnímu dílu možná trošku ztrácí. A granátomet se mi navíc při HD rozlišení zobrazuje špatně. Ale na funkci vzhled zas až takový vliv nemá.

Světelné efekty

Světelné efekty

Zaměříme-li se na hratelnost, tak oproti Temple of the Lizard Men můžeme zaznamenat pozitivní změny. V prvé řadě je rozsah celého modu podstatně větší. Je to dáno nejen větším počtem přichystaných levelů, ale i jejich rozsáhlostí a také v neposlední řadě i zvýšenou obtížností. Nepřátel je poněkud více, a ačkoliv se na nás nevrhají v takových hordách jako v Doomu, v některých místech nám dokážou řádně zatopit a zejména poslední dva levely jsou docela tuhé na hard obtížnost. I bossové nejsou jen jako dekorace a jejich chování a boj s nimi plně odpovídá jejich pojmenování.

První boss

První boss

Hlavní limitací, která hráče nutí taktizovat a nekropit enemáky kulkami jako vodou z hadice, je omezená munice. V prvních levelech boj probíhá v  relativním poklidu, ale pokud budeme v prvních a jednodušších  úsecích celého příběhu plýtvat náboji, v pozdějších mapách spláčeme nad výdělkem. S výhodou lze proto aplikovat boj nablízko pomocí bojového nože, který nám věnuje jedna z přeživších postav, kterou potkáme při našem prohledávání napadeného ostrova. Není sice takřka stoprocentní jistotou zabití příšery jako motorová pila v Doomu, ale slabší nepřátele lze takto pohodlně zpacifikovat bez ztráty munice, i když často docílíme pochroumání naší tělesné schránky drápy či čelistmi ještěřích příšer.

Odstřelovačka

Odstřelovačka

Možnosti grafického enginu autor využil i při různých puzzlech, kdy pro postup úrovní nestačí nejen zkoumat podezřelé či jinak zbarvené stěny, ale někdy je potřeba prozkoumat místa pod vodní hladinou a nebo se řídit instrukcemi, které se objevují jako komentáře našeho hrdiny při zkoumání některých zákoutí map. Tato klidnější odpočinková místa poslouží k regeneraci, odpočinku a procvičení mozkových závitů, ale konec konců také podle mě dotvářejí unrealovskou atmosféru celé hry.

Pokud tedy srovnáme oba díly Temple of the Lizard Men, tak v hypotetickém vzájemném klání druhý díl vychází jednoznačně jako vítěz. Přináší pěknou grafickou podívanou, nový styl hratelnosti, který se podobá hrám ze série Unreal a navíc hráče dokáže zejména v závěrečných fázích docela potrápit. Ačkoliv na vyznamenání Cacowards mod nedosáhl, autoři hodnocení 17. ročníku Cacowards jej uvádějí jako dobrý počin roku 2010 s poměrně strohým, ale výstižným hodnocením: “tento mod je opravdu zábavný”. Co říci víc? Stahujte a zkoušejte také 🙂

Hory

Hory

Instalace:

Instalační balíček obsahuje dva soubory, základní WAD v podobě pk3 souboru a opravný WAD. Při prvním hraní jsem hru spouštěl bez tohoto patche a nezaznamenal jsem problémy a s aplikovaným patchem jsem si ničeho odlišného nevšiml. Nicméně někteří hráči referovali o problémech s ukládáním a dále popisovali chyby při hraní na nejtěžší obtížnost. Z tohoto důvodu doporučuji raději konverzi spouštět i s tímto opravným WADem. Jako port je doporučován GZ Doom, pod ZDoomem je hra nefunkční. Mod byl v době vydání testován pod GZ Doomem verze 1.3.7. Pro novice v řadách doomerů je spouštění WADů popsáno zde.

UPDATE (9.7. 2016): Aktualizován download na verzi 2

Boss č. 2

Boss č. 2

Odkazy:

Download

Download (balíček pro Doombox)

Temple of the Lizard Men 2 – DoomWorld

Temple of the Lizard Men 2 – Newstuff Chronicles

Temple of the Lizard Men 2 – Cacowards