05.15
Autor: Romero Games (10. 12. 2023)
Studio Romero Games, jehož hlavní tváří je herní superstar John Romero, svými čerstvými tituly zatím velkou díru do světa neudělalo. Akční hříčka jeho nevlastního synka Donovana Brathwaite-Romera Gunman Taco Truck, kterou pomáhali tvořit John i jeho manželka Brenda Romero, byla sice zábavná, ale neznám příliš hráčů, kteří by o ní věděli, a ani na mé oblíbené Databázi her nemá profil.
Mixtura strategie a RPG Empire of Sin z prostředí mafií prolezlého Chicaga v éře prohibice měla poměrně velký potenciál, ale hráči si ji příliš neoblíbili a recenze jsou smíšené až negativní. Naštěstí se John Romero vrací k akčním kořenům, které vybudovaly jeho herní kariéru a plánuje spolu s velkým vydavatelem zbrusu novou 3D akční hru na enginu Unreal 5. Pořád si ale myslím, že jeho tvorba z devadesátých let byla tím nejlepším obdobím a starým klasickým titulům se zkrátka nic nevyrovná.
Potěšitelné je, že se Romero neustále vrací k tvorbě pro náš oblíbený klasický Doom, stal se ikonou doomovské scény a jeho přítomnost na různých herních akcích je stále chápána jako pocta zlaté éře rozvoje klasických 3D akcí. První vlaštovkou po dlouhých letech bylo vydání projektu Sigil pro The Ultimate Doom. Tato polooficiální pátá epizoda nasytila hlad fanoušků po profesionálních megawadech a vyšla u příležitosti 25. výročí vydání prvního Doomu, i když s určitým zpožděním.
Projekt sklidil zasloužený úspěch a není divu, že se John Romero vrátil k pokračování. Tvůrčí proces dokonce sdílel na svém YouTube kanálu v podobě živých streamů, což by mohlo pomoci designérům pochytit Romerovy tvůrčí vychytávky. První zprávy uváděly, že Sigil II bude určen pro druhý Doom, ale tyto zvěsti se ukázaly nakonec jako mylné a hra se stala s přimhouřením oka šestou takřka oficiální epizodou The Ultimate Doomu.
Tentokrát se plánované datum vydání podařilo perfektně dodržet a Sigil II spatřil světlo světa 10. 12. roku 2023 – tedy přesně v den 30. výročí vydání Doomu. John Romero pod hlavičkou svého studia nabízí devítilevelovou epizodu, jež se nachází v samostatné položce v hlavním menu na šestém slotu.
Sigil II opět vychází v různých verzích, jak volně dostupných, tak i komerčních. Základ hry zůstává identický, ale za odlišnosti si zaplatíte v podobě bonusů. Základní verze dostupná na oficiálních stránkách nabízí Sigil II v kombinaci s MIDI soundtrackem z produkce osvědčeného australského tvůrce a hudebníka Jimmyho Paddocka. Potěšitelné je, že si tuto verzi můžete stáhnout zdarma. Digitální komerční verze za přímo čertovskou cenu 6.66 Euro se pyšní odlišným soundtrackem. Opět ryze profesionální dílo z produkce hudebníka THORRA, což je alter ego Bryanta Lowryho.
Nezbytností je jako obvykle sběratelský box s četnými bonusy. Romero jej na svém e-shopu tituluje jako Big Box Shotgun Shell USB Edition. DVD, natožpak Blue Ray v krabici nenajdete, digitální obsah je uložen na USB disku zformovaného do podoby náboje do brokovnice. Kromě základní hry a obou hudebních kolekcí se můžete dozvědět zákulisní informace z vývoje v podobě Making of článku a videa, tyto bonusy jsou exkluzivní pro tyto fyzické boxy. V balení také najdete celou řadu sběratelských doplňků, jako je plakát formátu A3, exkluzivní odznaky a samolepky. Navíc je každé balení podepsané samotným Johnem, což dodá vašemu zakoupenému boxu punc exkluzivity. Sběratelská verze je nostalgickou vzpomínkou na dobu, kdy podobná nádherně vybavená balení byla standardem, a nikoliv vzácností pro sběratele.
Kromě Johna Romera – guru, hlavního tvůrčího mozku a level designéra se na Sigilu podílely také další osobnosti. Brenda Romero vedla produkční práce, Maezza Romero jakožto další členka klanu rodiny Romerových se starala o sociální sítě. Technickou podporu a testování zajišťovalo několik členů doomovské komunity, osvědčených již u prvního Sigilu, z nichž musím vypíchnout Xaser Acherona, známého designéra, a hlavně Borise Klimeše vystupujícího pod přezdívkou dew, zastupujícího českou doomovskou stopu. O logo se postarala Sara Mena ze studia Doodlio Studio z Portugalska. Temný a až ďábelsky krásný cover zdobící krabicové balení hry namaloval již z prvního Sigilu známý výtvarník Christopher Lovell.
Samostatnou kapitolou je hudební doprovod. Tento má, jak je uvedeno o odstavec výše, dvě formy. Jimmy Paddock ve svém MIDI soundtracku nabízí hudbu nejen v podobě dynamických skladeb, ale také atmosférické a pomalejší songy. Zachovává si svou vysokou kvalitativní úroveň, nicméně soundtrack k Sigilu příliš nevybočuje z jeho standardu a není zde nic, co bychom už v jiném mapsetu neslyšeli. THORRova tvorba, pokud ji porovnáme s kolekcí tracků z prvního Sigilu od hudebníka s kyblíkem na hlavě Bucketheada, mnohem lépe pasuje k akční řeži druhého Sigilu a rozhodně tato exkluzivní hudební kolekce k Doomu sedí naprosto famózně, i když spolu s říznými melodiemi najdeme také melancholičtější pasáže a kytarová sóla. Takže přinejmenším z tohoto hlediska se koupě druhého Sigilu rozhodně vyplatí.
Tak jako většina 3D akcí má i Sigil II svůj příběh. Není zde podstatný, řekl bych dokonce že jej vůbec není potřeba, ale podle Carmackova postulátu o příběhu v pornu jej v popisku stejně najdeme. Poté, co náš mariňák prolomil pentagram nezranitelnosti na konci prvního Sigilu, zdá se, že mu nic nebrání v cestě zpátky na mateřskou Zemi. Baphomet se ovšem nevzdává a nastražil Doomguyovi lstivou past, jež vás katapultuje do další pekelné říše plné nekonečných hord démonů, neúprosných muk a náporu brutálního chaosu.
Luštění příběhového podkresu zabere opravdu krátkou chvilku a můžete se vrhnout do víru akce v šesté samostatné epizodě. Pokud jste hráli Sigil číslo 1, po spuštění hry se ocitnete ve starém známém prostředí. John Romero zachoval takřka identické vizuální zpracování, které vám okamžitě prozradí, že se dočkáte horkých pekelných kratochvílí. Všude láva, černavá skaliska i chodby protknuté lávovými žilkami, temná atmosféra, zkrátka peklo, jak má být. Významné novinky v grafických zdrojích jsem nezaznamenal, snad až na několik nových textur vytvořených na míru druhému Sigilu. Tradičně nechybí černočerná tma, mnohé úseky jsou opravdu tmavé, možná na můj vkus až moc.
Ale není všechno peklo, co se třpytí. Samotný jednotný čertovský design by byl ve hře nejspíše nudný, ale to by nebyl John Romero, aby se nepostaral o adekvátní designový zážitek. Pekelné kulisy organicky doplňují ruiny budov, exteriérové plochy, tech based oblasti, rozsáhlé stavby a komplexy, stejně tak dřevěné objekty, podzemní oblasti s kyselinkou, zkrátka pestrá směsice lokací na pozadí horké pekelné výhně.
Nejde samozřejmě o procházku růžovým sadem. Samotnou akční složku si nechám na později, ale už samotný průchod jednotlivými úrovněmi není úplně jednoduchý. Během průchodu vás totiž potrápí i nástrahy prostředí. Jezera kyseliny jsou samozřejmostí a budete muset často sprintovat, abyste si nespálili podrážky. Poměrně často balancujete po úzkých cestičkách, kde pád do všudypřítomné žíraviny vás bude stát život, nebo přeskakujete přes můstky či skaliska. Takže citlivé prsty jsou nezbytností.
I správnou cestu mnohdy není jednoduché najít. V designu totiž nechybí staré známé a poměrně originální designové prvky, jež jste mohli poznat v prvním Sigilu. Jednak magické oční bulvy, která vám nástřelem otevřou cestu nebo uvolní průchod. Nebo taky pomohou najít secret, jelikož mnohdy jsou velmi důmyslně ukryté a často jsem na ně narazil spíše náhodou, když můj pohled zabrousil tam, kam neměl. Druhým elementem jsou modročervené fosforeskující spáry ve zdech, jež po nástřelu otevřou skrytý sektor, obvykle s nejslabším pidižvíkem a bonusy. V globále jsem ale nikde dlouho nebloudil, dříve nebo později na příslušný terč přijdete.
Nostalgickým návratem k prvnímu Doomu je přístup k tajné úrovni. Nebudu vás napínat, tajný exit najdete ve třetím levelu. Na pozadí jednotlivých budov se po římse dostanete nad zdánlivě nedostupnou zeď, jež se dá překonat jedině rocket jumpem. Takže namířit proti stěně raketometem a pak vás energie rakety s poněkud pochroumaným zdravíčkem přenese do mimochodem velmi povedeného tajného levelu.
Skvělý design prozrazuje neutuchající tvůrčí talent Johna Romera. Dominantou hraní Doomu je ale akce. I v tomto směru se nás John snaží potrápit a velice se mu to daří. Obtížnost je notně navýšena, na Ultra Violence až nelidsky. První Sigil se nesl v hratelnosti na úrovni čtvrté epizody Ultimate Doomu. A ten druhý? Těžko porovnat, nejde o slaughter fest, ale ačkoliv není počet mutantů vysoký, akce je velice tuhá. Na Hurt Me Plenty je obtížnost solidně hratelná, ale Ultra Violence vám nabídne hned v prvním levelu producírujícího se kyberdémona, což bylo na mne opravdu moc a signál k tomu, abych zůstal při zemi na třetí obtížnosti. I tak byl Sigil II výzvou. Potkáte četné kakodémony, barony, plejádu slabších mutantů, kteří vám notně pocuchají fazonu. Mnohdy v podobě zákeřných pastí a léček, přičemž několik baronů najednou je tuhým oříškem.
Naštěstí se vám silné zbraně do rukou dostanou relativně brzy, i munice je dost, takže máte mutanty čím porcovat. Samozřejmostí jsou výzvy s bossy, jednak v průběhu kampaně, ale také na konci v podobě dvou kyberdémonů a jednoho spidera masterminda najednou. Tento souboj nebyl úplně snadný, ale nakonec jsem dospěl do úspěšného finále. Ve hře jsem byl docela spokojen i docela velkým procentem nalezených secretů, takže také v tomto směru byla moje satisfakce dokonalá.
Sigil II se zkrátka povedl, i když není vhodný pro hráče začátečníky. Potrápit dokáže nejen tuhou akcí, ale i náročným level designem. Je důkazem. že John Romero spolu se svými kolegy odvedl perfektní práci a svůj tvůrčí talent rozhodně nezapomněl. Pokud chcete absolvovat kompletní historii Doomu, Sigil II je nezbytností. Ačkoliv není kompletně oficiálním add-onem, stane se jedním ze základních kamenů doomovské historie. Potěšitelné je, že se John Romero své tvorby pro Doom nehodlá vzdát a v přípravách je další projekt Hellion, takže se máme na co těšit.
Instalace:
Sigil II je určen pro první Doom, takže potřebujete vlastnit originální hru. Základní free verze obsahuje šestou epizodu spolu s MIDI soundtrackem od Jimmyho Paddocka. Sigil II je vanilla projektem, takže možnosti pro jeho spuštění jsou široké. Hra byla testována pod porty DSDA-Doom, Crispy Doom, Eternity, ZDaemon. Používal jsem GZ Doom bez jakýchkoliv komplikací. Po rozbalení instalačního balíčku použijete soubor SIGIL_II_V1_0.WAD a přetažením na spouštěcí soubor příslušného portu si spustíte peklo na vašem monitoru. V případě, že vlastníte komerční verzi, ke spuštění THORRova soundtracku použijete MP3 verzi WAD souboru. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů. Pokud vlastníte The Ultimate Doom na Steamu, Sigil II najdete v sekci s add-ony a nepotřebujete tím pádem využívat portu.
Odkazy:
Sigil II – Bethesda – Slayer Club
Sigil II – walkthrough playlist
No Comment.
Add Your Comment