2018
10.15

Počátkem července letošního roku vyhlásil Sledge, provozovatel serveru pro retro hráče High-Voltage, soutěž pro tvůrce map pro Doom o nejlepší nově vytvořenou úroveň. Informovali jsme o ní v našem novinkovém článku. Deadline byla stanovena na poslední srpnový den.

Do soutěže dorazily nakonec čtyři mapy, plus jedna bonusová pro multiplayer mimo soutěž. Měl jsem trochu strach o kvalitativní úroveň dodaných příspěvků, ale mé obavy se nakonec ukázaly jako liché a všichni soutěžící dodali velice kvalitní a propracované úrovně.

Zapojili se ostřílení tvůrci úrovní Damned a Enkeli 33 (Matthias), kteří svůj talent zúročili již v dříve zveřejněných projektech (např. Zones of Fear a Idoom Mapping Contest. Dále dlouholetý člen komunity Doomista a nakonec Doomtrooper, momentálně pobývající v Anglii, jenž své herní zážitky ze země za kanálem La Manche začal publikovat právě na High Voltage. Doposud jsem žádný jeho další výtvor pro Doom neměl možnost otestovat.

Odborná porota ve složení Sledge, Dave de Sade, Bludr a leebigh se pustila do hraní, každý z nás porotců sestavil své pořadí a jednotlivé levely dostaly body podle pozice v žebříčku. Celkovým vítězem se nakonec stal Damned se svou vynikající úrovní Atrium. Vyhlášení přináší Sledge ve svém reportu.

Musím říci, že jsem si hraní užil a každou mapu jsem si prošel dvakrát, aby byl verdikt objektivní. Až druhý průchod jednotlivými levely u mě rozhodl o definitivním žebříčku. Všichni soutěžící věnovali svým výtvorům mnoho tvůrčího úsilí a o žádném z nich nelze říci, že by byl vyloženě nepovedený. Ba naopak, takto rozsáhlé a vyladěné mapy jsem opravdu nečekal. Abyste si udělali podrobnější obrázek, v dnešním článku přináším své recenze soutěžních map, přičemž pořadí v textu odpovídá mému hodnocení ve Sledgově soutěži. Navíc přikládám videa z recenzování, která připravil Dave de Sade, který své recenzování streamoval na Twitchi.

Atrium

Autor: Damned

Damned se s námi nemazlí. Ve své mapě nabízí na Ultra Violence 276 nepřátel a předvádí svůj typický designérský styl. Prostor úrovně je zaplněný do posledního místečka a nikde nezbývá ani kousek zbytečného prázdného prostoru.

Level je kompaktní, procházíme komplexem základny propojené spoustou dveří a posléze se také podíváme do venkovních prostor kolem centrálních budov. Provedení mapy je plné detailů a různých doplňků,  profesionální práce, jak jsme u Damneda zvyklí. Layout je přitom po stránce designu vcelku jednoduchý a k ukončení levelu potřebujeme pouze jeden klíč. Probíháme přímými chodbami s občasnou odbočkou, sem tam  použijeme spínač k uvolnění dveří, nic co by zdržovalo, natožpak způsobilo nejasnosti, kudy se dát.

Dominantní je akce. Žádní vojáčci na úvod, hned za prvními dveřmi na nás naběhnou revenanti a hell knightové, arachnotroni i kakodémoni. Damned zatraceně dobře umí rozmístit monstra, aby nám co nejvíc znepříjemnila život, v kombinaci s mnohdy stísněnými prostorami je boj velice adrenalinový. Třeba jezírko s kyselinou, kde se znenáhla začnou teleportovat prasata a zaklínač, či úzký dlouhý můstek nad mořem, kolem něhož se po stisku tlačítka začnou zjevovat kakodémoni a pain elementálové, kteří zaplní již vyčištěnou promenádu kolem centrální budovy.

Navíc se nedostává munice, takže často mi nezbylo nic jiného, než probíhat a kličkovat mezi monstry, abych sebral krabičku s náboji. Střeliva by se hodilo opravdu o něco více. Při druhém hraní jsem v secretu nalezl ukrytý berserk, který pomohl šetřit munici. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko, ale hra je s častým ukládáním zvládnutelná i na Ultra Violence. Cyberdémona jsem musel nechat žít, už jsem ho neměl čím zabít. Pokud si ale mapu dáte na třetí obtížnost, tak zde je počet potvor nastavený ideálně i pro běžného hráče. Takže další plus za ideální vybalancování.

Atrium je pro mě jednoznačným vítězem soutěže. Profesionální design i zpracování, vyladěná obtížnost pro každého, zábavná hratelnost, žádná hluchá místa v designu, prostě skvělá mapa.

 

Energy Flux

Autor: Enkeli33

Energy Flux je další profesionálně zpracovaná mapa. Enkeli jako jediný ze čtveřice tvůrců použil nový grafický materiál. Level se nese v egyptském stylu, použité textury i grafické doplňky jsou plně vizuálně funkční a zejména úvodní prostranství s kamennými monolity vypadá velice hezky. Atmosféru a starověký feeling dodává i použitá hudba.

Rozsáhlá venkovní plocha pokračuje užšími průchody směrem do stran. Layout mapy je celkově jednoduchý a postupně dobýváme potřebné klíče bez zbytečného bloudění. Boje jsou na Enkeliho tvůrčí styl místy poměrně tuhé, postaví se nám převážně odolnější protivníci, naštěstí ne v extra velkém počtu (celkově 176 potvor k zabití na Ultra Violence). Jde jich proti nám vesměs jenom několik, ale ve strategicky nepříjemné sestavě.

Zajímavé jsou hrátky s teleporty. Jednak přenos do několika stejných malých arén osazených tuhými mutanty, které řádně procvičí naše reflexy. A potom cestování ke spínačům, které zpřístupní východ. Zde se u tlačítka můžeme postavit revenantovi přímo na férovku.

Nábojů je v levelu zdánlivě hodně, ale v zápalu boje jsem místy trpěl jejich nedostatkem. Naštěstí se lze vrátit zpět a střelivo si doplnit. Možná jsem municí zbytečně plýtval s falešným dojmem přehršle nábojů. Pomohl mi také berserk ukrytý v jednom ze dvou secretů.

Mapa solidně odsýpá, není příliš dlouhá, nepřátelé nám sice zatopí, ale celkově úroveň není nadměrně těžká. Solidní a zábavná práce. Enkeli33 svůj WAD již updatoval do archivu WAD souborů  id Games.

 

 

Po stopách id

Autor: Doomtrooper

Jednoznačně největší mapa ze všech soutěžních kousků. 542 nepřátel na Ultra Violence, plošně rozlehlé prostory, hojnost secretů. Na úvod musím připomenout, že Doomtrooper počítal se skákáním, na což jsem přišel až téměř na závěr. Sypu si popel na hlavu, když jsem si špatně pročetl PDF soubor s poznámkami, v němž jsou velice pěkně popsány pokyny pro hráče i designový záměr.

Level má nejvíce old school design a při hraní jsem si připadal obdobně jako v prvním Doomu. Pozitivně kvituji grafické doplňky v podobě nápisů. Nejen v podobě High Voltage loga, ale jak název napovídá, tak postupně podstupujeme cestu historií her od id Software, a loga her se nám postupně objevují, tak jak si zpřístupňujeme zákoutí mapy.

Místy nacházíme velice pěkně designované místnosti, rozlehlé prostory s krásnými detaily, zejména v podobě ornamentů na stropech. Ale mnohá místa jsou bohužel designově hluchá v podobě pokroucených spojovacích chodeb a relativně se opakujících propletených spletí úzkých cestiček. Přitom na úvod mapa vypadá velice slibně, když se ocitneme v aréně plné potvor, mezi nimiž musíme kličkovat a sesbírat zbraně. Jakmile ale úvodní úsek pokoříme, obtížnost klesá a až na dvě skrumáže mutantů se příliš nezapotíme. Přičemž obtížnější se jevil hektický souboj u loga Quake II než ten finální, před nímž je dokonce ve hře doporučeno uložení hry. Zde se stačilo zakempovat na začátku a zlikvidovat většinu mutantů palbou z těžkých zbraní.

Na nostalgickou strunu hrají úseky inspirované prvním Quakem a E1M1 úrovní z Doomu, samozřejmě Doomtrooperem nově vybudované. Zbraní i munice je dost, takže boje pěkně odsýpají, zábavné je hledání secretů, kdy se nám mnohde neotevře pouze komůrka s bonusem, ale i větší úsek chodeb, podobně jako v prvním Doomu. Mapa možná mohla být o něco menší, i když je faktem, že v tomto případě by se do ní nevešlo tolik odkazů na tituly od id Softu. Akce byla ke konci docela monotónní, zejména ve zmiňovaných úsecích s chodbičkami. Na závěr potěšilo zařazení obou bossů, cyberdémona i spider masterminda.

Po stopách id se mně zprvu bohužel jevila jako nejslabší úroveň z celé soutěže. Ale po druhé hře byl průchod zábavnější a plynulejší než level od Doomisty, Phobos Base. Takže za mě třetí místo. Za mapou stojí velké množství poctivé práce, a pokud by byl delší čas na ladění a úpravy, jistě by se mnohé podařilo vylepšit ještě k dokonalejšímu výsledku.

 

 

Phobos Base

Autor: Doomista

Doomista mě docela překvapil poměrně obsáhlou a dobře hratelnou mapou. Dokonce si připravil nástin příběhové linky, kterou si můžete přečíst v přiloženém info souboru. Ačkoliv level využívá nových možností enginu, jako například větracích průlezů s nutností plížení, přelézání po potrubí nad úrovní místnosti a některé drobné detaily, celkové vyznění mapy je ryze old schoolové.

Úroveň je poměrně rozlehlá do plochy, sestává ze tří podčástí, ke kterým se dostáváme pomocí teleportů. Každý z nich je barevně označen a indikuje barvu klíče, který je v daném sektoru k nalezení. Nakonec se ale centrální stavba postupně propojí v jeden průchozí celek. Teleporty můžeme procházet libovolně v jakémkoliv pořadí, takže dostáváme možnost určité nelinearity. Zajímavé jsou místnosti se širokými okny do venkovních prostranství, kterými můžeme vystřílet nepřátele z okolních budov a připravit si klidnější budoucí cestu.

Level se hraje zpočátku velice příjemně díky adekvátně nastavené obtížnosti na Ultra Violence. Příšery se zjevují průběžně, akce je obtížná tak akorát a žádné zákysy vás nezdržují. Místnosti jsou vystavěné poměrně jednoduše se střídmým, ale funkčním designem. I secrety se hledají docela snadno a našel jsem pět z šesti bez složitého pátrání. Na závěr si ale Doomista připravil překvapení v podobě dvou poměrně hektických úseků, v nichž se na váš vyvalí záplavy nepřátel. Docela se zapotíte, než je pokoříte. Také mapa neoplývá velkými zásobami munice, takže se vyplatí ji šetřit.

Z hlediska designu není Doomistovo dílko objevné či originální, ale hratelnost je na velice slušné úrovni, bavil jsem se a přes 400 potvůrek poskytne dostatečně dlouhou herní dobu. Ale nicméně zejména při mé druhé hře jsem se tolik nebavil jako u mapy od Doomtroopera. Takže i přes své kvality ji bohužel musím zařadit na poslední místo v soutěži. Což samozřejmě neznamená, že Doomista odvedl špatnou práci, ale jako člen poroty pořadí určit musím.

 

Na závěr děkuji Sledgovi za přípravu celé soutěže. Podobný projekt jsme tady již dlouho neměli a akce pomohla po delší době oživit českou Doom scénu. Gratuluji Damnedovi za nejlepší mapu a doufám, že si pěkně užije svou výhru.

Instalace:

Balíček obsahuje všechny čtyři mapy pohromadě spolu s informačními soubory. Měly by fungovat se všemi běžnými porty, pod GZ Doomem mi běžely spolehlivě bez obtíží. Každý z levelů má svůj samostatný WAD, jedinou výjimkou je mapa od Doomtroopera, která obsahuje dva WAD soubory. Soutěžní level má název POSTid.WAD a kromě něj ještě najdete v ZIPu zabalenou bonusovou multiplayerovou mapu HVArena.WAD. Mapy spouštíme běžným způsobem, přetažením na EXE soubor GZ Doomu či jiného portu.

Odkazy:

Download

High Voltage – vyhlášení soutěže

High Voltage – vyhlášení vítězů

Flux – id Games

Phobos Base – Kreativní hráč (Doomistův blog)