06.21
Autor: Brendon Chung (2004)
Titulní obrázek
Soundtrack: Lexus Alyus
Herní designéři jsou velice kreativní nejen při tvorbě svých dílek, ale mnohdy i při pojmenovávání svých výtvorů. Můžeme se tak setkat se strohým označením hry prostým jedním písmenem abecedy, jako u akční strategie od Bitmap Brothers – Z. Nebo autoři vynesou svou kůži na trh s hrou obdařenou sáhodlouhým jménem, které si při nejlepší vůli nezapamatuje ani autistický génius. Zde nám za příklad může posloužit hra s opravdu nejdelším názvem, jaký kdy herní průmysl stvořil – Simple DS Series Vol. 14: The Jidousha Kyoushuujo DS: Gendoukitsuki Jidousha, Futsuu Jidou Nirin, Oogata Jidou Nirin, Futsuu Jidousha, Fusuu Jidousha Nishuu, Chuugata Jidousha, Oogata Jidousha, Oogata Jidousha Nishuu, Oogata Tokuchuu Jidousha, Kenbiki. Jindy zase má softwarový produkt sice úderný a snadno zapamatovatelný název, u kterého však marně přemýšlíme, co s ním chtěl básník říci, protože význam slova nás odkazuje někam úplně jinam a nemá s charakterem hry žádný související vztah.
Není vám toto místo povědomé ?
Tuto potíž vidím i u pojmenování hříčky, která bude předmětem našeho dnešního článku. Pokud mi někdo řekne slovo “Barista”, tak si představím pohodlné proutěné křesílko, umístěné ve stínu palem na terase malé kavárny někde na Mallorce či v jiné vámi oblíbené destinaci, výhled na azurové moře, doutníček či cigaretku a hlavně šálek voňavého a lahodného capuccina s hustou mléčnou pěnou ozdobenou složitým skořicovým obrazcem, který zůstane na dně hrnku i po dopití kávy. Když na věc přijde, tak já dávám přednost klasickému českému turku a espresso či capuccino si lze připravit i doma, kávovarů je na trhu dosti. Ovšem takovou kávu, o které jsem se zmiňoval, umí připravit jedině dobrý barista. Ten je totiž odborníkem na přípravu překapávaných káv pomocí kávovaru a do svého nápoje vnáší nejen kvalitu špičkových surovin, ale i své znalosti, životní zkušenosti a i osobnost.
Terminál
Co má ale hra Barista společného s kávou či odborníkem baristou, tak to opravdu netuším. Zkoušel jsem hledat na internetu v různých slovnících případné slangové výrazy s jiným významem, ale neuspěl jsem. Barista je nezávislá hříčka na Doom enginu, kterou lze krátce charakterizovat jako sci-fi survival horor odehrávající se v prostředí kosmické stanice postižené mimozemskou invazí. Takže ke kávě, kávovaru či vařiči kávy má opravdu daleko. Zanechme ale etymologických dohadů a věnujme se samotné hře.
Barista je stand alone hrou, nebo spíše hříčkou na bázi Free Doomu. Autorem je talentovaný indie vývojář Brendon Chung, hlava firmy Blendo Games, která nyní na nezávislé scéně boduje zajímavou indie tower defense hrou Atom Zombie Smasher. Své zkušenosti si Brendon vybudoval tvorbou modů, např. pro Half-Life, Doom III a Quake II. A samozřejmě i pro klasický Doom engine, jehož výsledkem je právě Barista, následovaná pak dalšími třemi díly seriálu již na jiných enginech. Barista je částečně inspirována hrou Marathon od Bungie Studios a také Doom Biblí, což je designový dokument, který posloužil Tomu Hallovi při tvorbě Doomu. Leccos se z něj do vydané hry nedostalo. Hra se měla původně odehrávat na fiktivní planetě či měsíci Tei Tenga, z něhož v dokončené hře z něj zůstal jenom nápis na počítačových panelech. Děj Baristy také probíhá na stejnojmenném místě, ale tentokrát jde pouze o pouhou vesmírnou základnu na Phobosu. Jak již tomu ve sci-fi příbězích bývá, mutanti nikdy nespí, a tak i základna Tei Tenga je postižena mimozemskou invazí.
Setkání tváří v ... kusadla ?
Příběh hry začíná v kabině pro mužstvo, kde se hrdina hry budí ze spánku. Zdá se, že prožil s přáteli rušnou noc v alkoholovém opojení, protože se probouzí s čelem na stole mezi rozházenými kartami. Bohužel zdání klame a jak se svým zakaleným zrakem rozhlédne, uvidí, že druhové nejsou zmoženi ethanolem, ale jsou zmasakrováni tak, že je na nohy nepostaví ani ten nejlepší doktor. A tak si nasazuje přilbu a vydává se vstříc nebezpečím do útrob komplexu základny. Nikdo živý, kdo by nám pomohl nebo s kým bychom mohli prohodit pár slov, však není k nalezení. Jediný, s kým jsme v kontaktu, je neznámá umělá inteligence zvaná Polypheme, s kterou komunikujeme pomocí terminálů. Pomůže nám zprovoznit záchranný modul a podaří se nám uniknout z mutanty zamořené základny?
Masakr nevinných
Při hledání cesty do bezpečí neočekávejte zběsilou doomovskou řež. Barista je především o atmosféře a v částečně adventurním stylu nás hra vede pomocí terminálů, kde nám Polypheme sděluje, kam máme jít a jaké úkoly máme vyplnit. Nelze tak ihned prozkoumávat úplně všechna zákoutí základny, jak se nám zlíbí, a jsme limitováni příběhem. Zprávy jsou ovšem často neúplné a útržkovité a musíme si trochu domýšlet. Designové zpracování prostor základny dokonale vystihuje tísnivou atmosféru, v chodbách a místnostech převažují temné tóny barev, jedině ve venkovních prostorech můžeme vidět světlejší odstíny i více světla. I hudba je laděna ambientně a tóny kláves, jakkoliv zdánlivě navozují klid, ve skutečnosti přispívají k vytvoření napětí. Také použití skriptů, kdy nezničitelné příšery masakrují zbylé obyvatele a my jim nijak nemůžeme pomoci, hráči ke klidu nepomůže.
Souboj v plynové masce
Graficky je Barista vytvořena a laděna v retro stylu, doporučené rozlišení, podobně jako dříve recenzovaná hra Harmony, navozuje atmosféru starých 3D akcí. V některých lokacích má hra stavbou lokací přímo wolfensteinovský charakter, k čemuž přispívá i zvuk sebrané munice z mrtvol, naprosto identickým s touto hrou. Použité textury se mi jeví až na původní doomovskou grafiku nové, možná je to dáno využitím Free Doomu. Příšery jsou taktéž originálně zpracovány a v Doomu či jeho modech nevídané. Bohužel k modelům nepřátel je třeba uvést kritické rýpnutí. První, kudlance podobná potvůrka, již můžeme potkat hned na začátku, je převzata z beta verze Marathonu a vypadá solidně. Ale další vytvořil autor sám a ty již působí značně amatérsky.
Zakončení hry
Někdo tu dlouho neuklízel...
Co se týká hratelnosti, tak soubojů, které jsou kořením akční hry, je relativně pomálu. Vyplývá to ze zmíněných adventurních prvků hry. Počet zbraní je též omezen, máme k dispozici pouze pistoli a brokovnici, přičemž později se nám počet zbraní zdvojí a můžeme je používat v podobě komba v obou rukách, podobně jako v Rise of the Triad. Základní nepřátelé jsou slabí a jejich likvidace snadná, monstra v podzemí jsou již trochu odolnější a kakodémonům podobné příšery jsou nezničitelné a nemá smysl na ně plýtvat municí. Naštěstí se dají snadno obejít.
Postup hrou je snadný a bez komplikací, pokud z textů vyrozumíme, co máme dělat. Nehrozí ani bloudění či komplikované hádanky. Jediné zákysové místo je v chodbě blokované napodobeninou kakodémona, kde je stísněný prostor a omezená možnost manévrování. Zde je třeba hru uložit, protože průchod touto částí mi činil obtíže.
Hlavní problém, který na Baristě vidím, je její krátkost. Hráči Doomu jsou navyklí na větší rozsah nabízených modů a nových úrovní. A pokud budou ke hře přistupovat tak jako k běžné konverzi pro Doom a budou očekávat rozsáhlé prostory k prozkoumání, volnost pohybu v úrovních a tuny vystřílených kulek, tak budou zklamáni. Hra se dá totiž projít přibližně za 20 minut, možná i v kratším čase. Pokud ale přijmete autorovu ideu, necháte se vést virtuálním pomocníkem a nebude vám vadit krátkost hry, určitě si vychutnáte docela překvapivý konec. Baristě jsem na Databázi her udělil hodnocení 75%, což je podle mého názoru adekvátní ohodnocení.
První souboj
Instalace:
Hra je vytvořena na bázi Free Doomu s využitím portu ZDoom, takže netřeba žádných součástí původního Doomu. Zazipovaný balíček rozbalíte do vašeho oblíbeného adresáře a spustíte dávkovým souborem barista1.bat. Pokud byste chtěli použít samostatné WADy pod ZDoomem, tak jsou k dispozici v adresáři Data a spuštění provádíme pomocí příkazu: zdoom -iwad 01 -file barista. Autor doporučuje nastavit rozlišení 640 x 480 nebo 1280 x 960 pro optimální herní zážitek.
Odletový panel
Odkazy:
Koukám, že umíš fakt natahovat délku článků věcmi, co se hrou vůbec nesouvisí 🙂 Pokud je ale herní doba celé konverze jen dvacetiminutová, nějak bych ten úvod zredukoval a předělal. Celá recenze mohla začít tím “Barista je nezávislá hříčka…” A co se tvorby autora na mod scéně týče, tak mi tam chybí zmínka o hře Quake II. Znám totiž jeho čtyřdílnou sérii Citizen Abel, k níž jsem hrál první díl, ty další si někdy zahraji.
Zmínku o Quake II jistě doplním, ale úvod nechám, když jsem se tak rozepsal, tak to již mazat nebudu, bylo by pak méně obrázků.