02.23
Autor: Realm667 Team (13. 11. 2016)
Střílejte světlice a odpalte petardy, otvírejte šampaňské. Dnešním článkem jsme dosáhli významného milníku v historii našeho blogu – po 7 letech existence se podařilo vydat jubilejní 100. článek. Čím uctít toto výročí? Zavrhl jsem hloubavé úvahy nebo přemýšlení o minulosti či budoucnosti a rozhodl jsem se pozici výročního článku obsadit recenzí převratného modu, který spatřil světlo světa v listopadu loňského roku. Článek o první epizodě konverze WolfenDoom – Blade of Agony si pozici na mimořádném místě jistě zaslouží.
WolfenDoom – Blade of Agony je dílem autorského týmu sdruženého kolem serveru Realm 667. Daniel “Tormentor 667” Gimmer, hlavní designér a šéf vývoje, známý autor modifikací pro Doom, zpravidla v modernizovaném kabátku pro moderní porty, se při vývoji inspiroval již klasickým projektem WolfenDoom od Laz Rojase. Rojas převedl epizody z původního Wolfensteinu do podoby WADů pro Doom engine a navíc vydal i několik dalších scénářů v podobě nových epizod, některé v částečně modernějším provedení.
Tvůrci Blade of Agony šli ale ještě dál. Převzali bohatou kolekci spritových nepřátel z Wolfensteina, ať již původních nebo upravených, ale i nových. A to vše zasadili do perfektně vytvořeného světa druhé světové války na GZ Doom enginu. Technické možnosti tohoto portu jsou dovedeny na maximum, a tak vizuální provedení odpovídá hrám vyšší třídy – 3D modely, textury i grafické efekty podobného typu jsme měli možnost vidět v komerčních válečných titulech vydaných kolem roku 2000. WolfenDoom se tak může směle rovnat takovým peckám, jako byl Medal of Honor: Allied Assault, první díl Call of Duty nebo také Return to Castle Wolfenstein.
Zdánlivý nesoulad pestré sestavy spritových enemies a dekorací v kombinaci s moderně zpracovaným prostředím vytváří překvapivě dobře fungující celek a dodává hře ten správný retro feeling. WolfenDoom – Blade of Agony, ačkoliv nejde o oficiální titul, dokonale zapadá do mozaiky Wolfenstein universa a tvoří technologický přechod mezi originálním Wolfenstein 3D a pozdější modernizovanou reinkarnací Return to Castle Wolfenstein.
William “B.J.” Blazkowicz, tajný agent a nejlepší voják, jakého kdy spojenci měli, se po četných dobrodružstvích a bojích, které zažil v původním Wolfensteinu 3D, stáhl z aktivní služby a podílí se na plánování spojeneckých operací jako systémový analytik. Roku 1942 se karta na válečných bojištích obrací ve prospěch spojenců a ti získávají převahu. Nacisté však odmítají definitivně kapitulovat a vidí svou záchranu v experimentech na lidech a zkoumání okultních artefaktů. Velení ale odmítá tyto informace jako mylné a nedůležité, ale přesto existují určité pochybnosti a indicie. Blazkowicz cítí napětí a v něm jej podpoří šifrovaná zpráva od starého přítele z bojů – Douglase Blakea. Zdá se, že návrat do služby je nevyhnutelný…
Po stylové introdukci, přehledu obsáhlého seznamu zúčastněných tvůrců a spolupracovníků a spuštění nové hry se neocitáme přímo v bitevní vřavě. Oproti Doomu, kde jsme vhozeni do víru bojů v jednotlivých mapách, ve WolfenDoomu nejdříve vstoupíme do propracovaného komplexu klidné spojenecké základny. Zde můžeme volně procházet, kochat se prostředím, konverzovat s postávajícími vojáky, nebo si třeba poslechnout koncert barové zpěvačky. V jukeboxu si navolíme volitelný hudební podkres, doplníme si munici či potřebné bojové vybavení v obchůdku, zdravotník nám vyléčí utržené šrámy z bojů. Velení nám zadá v animovaném briefingu strategické úkoly a až pak můžeme vyrazit na misi.
Regulérních úrovní je celkem šest. Každá z nich je unikátní, přináší pečlivě propracovaná prostředí i zcela odlišné krajinné typy podle zeměpisné polohy – od pouští s vířícími oblaky písku, hustý déšť až po severskou zimu. Podle charakteru mise se mění i požadavky velení, jež se na naše bedra kladou. V Tunisu získáváme tajné dokumenty, ve Francii zachraňujeme uvězněného kapitána z vězeňského komplexu. Nesmí chybět Operace Overlord – vylodění v Normandii, tentokrát ale ve formě záškodnické operace s nutností vyřadit z provozu flak kanóny, které by mohly činit problémy spojeneckému vylodění. Narušit produkci německých zbraní pomůže likvidace přehrady, pod Eiffelovkou pomáháme francouzskému odboji. A ve finále přímo ve stylu Indiana Jonese získáme mytické Kopí osudu, mocný artefakt, v jehož sílu nacisté věří.
Hra výborně motivuje ke hledání secretů. Bez pečlivého bádání vám bohužel totiž hrozí, že vám unikne tajná sedmá úroveň. Na skrytých místech nacházíme munici či lékárničky, potřebné v boji, nebo též občasné easter eggy. Ale jsou zde také ukryté dokumenty – tzv. Eisenmann files, které nám v laboratoři spřízněného německého vědce zpřístupní přístupová data k tajné základně, kde se konají experimenty na lidech s cílem získat armádu nemrtvých branců. Likvidace základny je hlavní náplní sedmé tajné mise. Bez sebrání všech dokumentů se bohužel do tajného levelu nedostanete. Mně musel pomoci Garret z Databáze her, který mi poskytl svůj save, za což mu patří můj dík.
Levely jsou rozsáhlé, plné detailů a designované se smyslem pro věrné zobrazení válečné vřavy a díky moderním enginovým možnostem vypadají velice lákavě. Akce je náročná, staví se proti vám četné skupiny protivníků, ale dlužno dodat, že obtížnost je vyvážená a adekvátní. Je třeba být stále ve střehu, protože protivníci disponují různými typy zbraní, otravná je zejména obsluha stacionárních kulometných střílen a vojáci s plamenomety. Záplavy řadových vojáků, ale i zombíků zpestřují souboje s minibossy a bossy. A občas taky těžká technika v podobě tanků, které likvidujeme bazookou.
Akce plynule odsýpá, stále se něco děje, střídají se přestřelky na dálku v exteriérech i téměř kontaktní souboje při čištění interiérů. A i když splníme poslední úkol v misi, hra nám obvykle naservíruje novou porci nepřátel, která doprovází náš únik k evakuačnímu bodu. Prostě minimum hluchých míst. Atmosféře dodává i pompézní orchestrální soundtrack, který skvěle graficky zpracovaným lokacím dodává lesk AAA titulu. Stejně tak jako Němci, i B.J. Blazkowitz disponuje rozsáhlým arzenálem vymodelovaným na základě skutečných zbraní. Zejména Sten Gun se stal mým oblíbeným a na rozdíl od Return to Castle Wolfenstein i před rychlou kadenci střel se nikdy nepřehřívá.
Velice solidní je level design. Lokace jsou mnohdy velice rozsáhlé, čekal bych bloudění, ale orientace je ve většině případů jasná, čemuž napomáhá reálné provedení prostředí. Až na jeden zákysový úsek zmíněný níže. Najdeme zde mnohé reference na skutečné osobnosti Doom scény, třeba na Ty Haldermanna či Laze Rojase v podobě charakterů ve hře. Nechybí různé easter eggy a zábavné detaily, třeba skutečné komiksy s Indiana Jonesem. Je vidět, že autoři herní svět tvořili s láskou a zaujetím.
A teď trochu negativních poznámek, jelikož ani dokonalý projekt se neobejde bez chybiček. Jediné zákysové místo představovala pasáž v Paříži, kde jsem nemohl najít využití pro skull klíč a až walkthrough na YouTube mi pomohlo. Zde by se nějaký náznak řešení či nápověda k použití klíče hodily. Připomínku bych měl také k bonusovému levelu. Zde je nám prezentována adrenalinová pasáž, kdy musíme během 20 minut zlikvidovat tajnou laboratoř, než je spuštěn toxický plyn. Problémem je to, že se nám nikde nezobrazuje odpočítávání času, které by se zde velice hodilo. Tudíž nezbývá než spěchat a hra se změnila spíše ve speed run. Nezbylo času zkoumat a kochat se designem komplexní vícepatrové základny, limit je velice šibeniční. Někteří by ještě mohli prskat v posledním levelu ve stylu Indiana Jonese s plošinkovými skákacími pasážemi.
Propracovanost a špičková grafika i efekty a také velikost map s sebou nesou ještě jedno mínus – tím je hardwarová náročnost. Neplatí zde již postulát, že Doom spustíme téměř na všem včetně kalkulačky. WolfenDoom vyžaduje moderní stroj a platí zde zákon přímé úměrnosti – čím lepší grafická karta, tím lepší bude i váš zážitek. Naštěstí je zde možnost optimalizace, a tak si hru užijí i majitelé o něco slabších strojů.
WoldenDoom: Blade of Agony je třeba hodnotit i před zmíněná negativa více než pozitivně. Na Doom scéně jde o převratný projekt a já osobně jej považuji za mod roku, s čímž se shodneme i s porotou ankety Cacowards, která jej umístila také mezi nejlepší projekty roku 2016. Špičková a nadčasová prezentace, zábavná akce a radost z poznávání vynikajícího level designu plného secretů a tajných zákoutí je tím pravým potěšením pro každého správného fanouška 3D akcí. Navíc je hra k dispozici i jako stand alone verze, což umožňuje, že si hru může zahrát opravdu každý bez nutnosti vlastnit originální Doom 2.
Pokud chcete se mnou oslavit můj jubilejní 100. příspěvek na blogu, neváhejte a hrajte se mnou. A doufejme, že druhá epizoda, jež se tentokrát odehrává v koncentračním táboře Treblinka, bude přinejmenším tak kvalitní jako epizoda č. 1 – The Staff of Kings.
Instalace:
V sekci s downloady na oficiálních stránkách máte na výběr ze dvou možností. První možností je použít mod verzi vyžadující použití DOOM2 WADu, v podobě PK3 souboru, který nainstalujete spolu s aktuálním buildem GZ Doomu. Pohodlnější je využití stand alone verze, založené na bázi Free Doomu, ke které nepotřebujete žádné příslušenství, pouze rozbalíte instalační balíček, nakonfigurujete si vše potřebné a hrajete. Tuto verzi doporučuji běžným hráčům. Pokud máte problémy s plynulostí, využijte návod, který autoři vydali na fóru – uváděné tipy pomohou rozběhnout hru v HD rozlišení při zachování plynulosti.
Odkazy:
WolfenDoom – BOA – oficiální stránky
WolfenDoom – BOA – Databáze her
WolfenDoom – BOA – Rock, Paper, Shotgun
WolfenDoom – BOA – česká videorecenze (Tartarus Cast)
Jsem strašně rád, že jsem tento blog našel. Těší mě, že se starým Doomem někdo zabývá i v ČR. Škoda, že jsem tento blog neobjevil už dříve.
Tak to je výborné, 100. článek na blogu a současně Tvůj 800. diskusní příspěvek. To se povedlo 🙂
Jsem rád, že se Ti na stránkách líbí, snad si vybereš i něco ke hraní.
A neboj, Doomem se nezabývám jenom já.
I když je fakt, že spolu s výborným Liquid Doomem (https://liquiddoom.net/), kde každý doomer toho hodně najde, jsme v zásadě jedinou aktivní stránkou, která se Doomu věnuje, a jenom tady najdeš recenze. Pomineme-li již letité Damnedovy recenze (http://doom-wads.wz.cz/).
Ale hráčů je určitě dost, jak vidím na Databázi her, kde jsem taky aktivní, fanoušků je tam hodně a stále je někdo, kdo zkouší poznat kouzlo Doomu a začíná jej poprvé hrát.
Aktivita různých klanů už asi je minulostí, ale i u nás se stále tvoří nové projekty – momentálně třeba Enkeli33 (Matthias), Damned nebo teď nově i ramon.dexter (jeho nový projekt poznáš zanedlouho – článek mám nachystaný, ale dám jej do oběhu až po půlnoci – ať nejsou dva články v jeden den).
Nebo se objevují občasné příspěvky o modifikacích dokonce v mainstreamovém Score pod vedením legendy české Doom scény Jana Modráka alias Bludra.
Takže Doom mrtvý není a myslím že hodně dlouho nebude.
Hezký jubileum. Ještě tak spočítat zneškodněný pekelníky 😉 A nácky.
Co se týče plynulosti hry, největší nálož padá na CPU, zastaralá grafika se mi tu těžce fláká, skoro nic nedělá. Navíc GZDoom jede jen na jednom jádru (2,8 GHz), takže o ničem. Brousím si šrajtofli na AMD Ryzen, takže se to o něco zlepší. Ale asi nebudu mít chvíli čas na Doomy. 🙂
jup, origo wolfendooma s extra episodama sem paril kolem roku 2000 :))
Ondřejek: Nejsem tak technicky zdatný, myslíš tedy, že je potřeba co nejsilnější procesor ? Grafika je podružná ?
Crx: Já jsem se k tomu nikdy pořádně nedostal, jenom jsem zkoušel některou z nových epizod, ale jenom chvíli.
Stáhni program GPU-Z, nastav kartu senzorů a hraj. Kreslí se tam graf zatížení GPU. Při těch největších vřavách mi vylezlo na 30%. Jak zobrazit grafy CPU asi víš.(?) CPU počítá základní geometrii scény, tj. body v prostoru, kde jsou rohy polygonů. Co víš co je, ne? 🙂 Dál polohu spritů, umělou neinteligenci a fyziku, přehrávání 16 zvuků zároveň a pár dalších věcí. Grafika na polygony a sprity natahuje textury, osvítí je světlem, plus pár dalších efektů, mlha apod. To co počítá je ale výrazně nižší nálož, než to co musí počítat CPU, kvůli poněkud slabě optimalizovanýmu GZDoom.
Jo, může se někdo podívat na svoje zatížení CPU? Hlavně Intely 4 jádro. To by mě zajímalo.
Díky za vysvětlení, snad bych prográmek mohl zkusit vyzkoušet.
No u mě byla chyba, že jsem tenhle wad docela sledoval a hrál asi 3-4 demoverze, takže ty první mapy mam už docela nachozený. Takže se mi kvůli těm novejm 2-3 mapách co jsem ještě neviděl, tak se mi to nevyplatí. Jinak mužu doporučit, ty předchozí verze byli fakt pěkný.
Někde jsem zahlédl, že druhá epizoda by snad měla brzy být hotova, takže budeš mít plnou nálož nových úrovní 🙂