Leebigh´s Doom Blog

Autoři: Damned, Des_Arthes, Enkeli, Jaeden, Klofkáč, Pipicz (2012)

O českém megawadu Zones of Fear byla popsána již spousta textu. Nejen v obsáhlých diskusích při jeho betatestování na Liquid a IDoom fóru. I na našem blogu jsme se trošku připojili k propagaci, což ve finále vedlo k úniku informací o tomto, v době publikace nehotovém projektu do světa na DoomWorld, a to i přesto, že výzva k betatestu byla pouze v češtině. Ještě že v cizině mají ten Google Translate :-).

Projekt je již nějaký ten týden hotov a jeho přijetí je příznivé, jak v době dokončovacích prací, tak i nyní po jeho umístění na DoomWorld. Aktuálně v době psaní dnešního článku je hodnocení megawadu na čtyřech hvězdičkách, což je myslím docela slušné. Jakkoliv jde o projekt komunitní, což může vést k určité nejednotnosti v tématickém zaměření  úrovní, komunikačním problémům mezi autory při jeho tvorbě a často i nestejnoměrné kvalitě jednotlivých map od různých tvůrců. Je třeba konstatovat, že Enkelimu jako hlavnímu koordinátorovi projektu se společně s Damnedem vše podařilo ukočírovat a Zones of Fear se tak může zapsat na čestné místo české doomovské historie.

Projektu Zones of Fear předcházela soutěž IDoom mapping contest – Quake World in One Week, jejímž výsledkem byla docela slušná sbírka úrovní inspirovaná světem hry Quake, stvořená šesti českými autory. Nápad, vytvořit nový projekt – kompletní český megawad, vyklíčil v nadané mysli Enkeliho, jednoho z účastníků soutěže. Na IDoom fóru zmobilizoval i ostatní spoluautory a během přibližně roku a půl se postupně zrodilo všech 32 levelů megawadu. Následoval pak testing a opakované ladění a opravování chybiček, při němž, jak jsme již zmiňovali, se ještě nefinalizovaný megawad dostal na DoomWorld, kde dokonce podstoupil i zátěžové multiplayerové klání v podobě ZDaemon Thursday Night.  A definitivní ukončení prací nastalo 26. května, kdy Damned oznámil zveřejnění kompletního a doladěného Zones of Fear do vln internetu.

Takže pojďme se teď našim “Zónám strachu” podívat na zoubek. Doufám, že objektivitě recenze nebude vadit, že jsem se účastnil na  projektu jako betatester. Do designu jsem ovšem nezasahoval a spolu s PavlemU jsme pouze ladili chybičky a případné naše připomínky autoři nemuseli vůbec respektovat. Projekt je primárně tvořen jako Boom kompatibilní, což znamená, že využívá prvků klasického Doomu a chybí různé moderní enginové vychytávky. Autoři doporučují jako nejvhodnější port používat PrBoom, ale bez komplikací jsou Zones of Fear spustitelné i pod ZDoomem, Skulltagem a též pod GZDoomem, kde jsme však zaznamenali poněkud zapadlé dekorace a předměty do podlahy a také monstra v užších tunelech vypadala nepatřičně, což však je nativní vlastnost GZ Doomu.

Graficky jsou nejvíce využívané textury původních Doomů, k nimž si v dnešní době autoři mohou vybrat i grafiku z Hereticu, Hexenu a podobných her, nebo i z volně dostupných WADů, což se mnohdy v levelech Zones of Fear děje. Soundtrack je také pestřejší, jsou voleny skladby nejen z Doomu, ale i z Hereticu, Duke Nukem a nebo i z upravených skladeb známých interpretů. Monstra jsou ponechána původní, kromě textur je nově doplněn i pěkný titulní obrázek s nádechem mystiky a tajemna.

Primárně si megawad užijí single playeroví hráči, během vývoje byla zakomponována možnost zahrát si i kooperativní multiplayer, ovšem mnohé levely se nehrají dobře díky svému designu. Navíc byly zaznamenány problémy s některými mapami pod portem Odamex. Nicméně musím konstatovat na základě poslední Odamexové session, kdy jsme prošli část Zones of Fear,  že některé mapy, zejména ty obtížnější a rozsáhlejší, mají při společném hraní jiný rozměr a rychleji odsýpají a některé v singlu obtížně hratelné úseky jsou při společné práci bezproblémové.

Hlavním prvkem, který považujeme za nejdůležitější, je design a stavba jednotlivých map a také jejich hratelnost. Jelikož sebelepší grafické i zvukové ztvárnění nezaručuje automaticky dobrý hráčský zážitek a důležitý je právě design. Když tak zpětně hodnotím své dojmy z několikerého hraní Zones of Fear,  tak mé zážitky jsou veskrze příznivé. Ačkoliv mnohé z map jsou větvené a komplikované, z hlediska architektonického jsou designovány spíše jednoduše, a tím pádem nenajdeme žádné extrémně komplexní stavby či převratné urbanistické skvosty. Podstatné je ale to, že design je funkční a umožňuje dosáhnout dobré hratelnosti a tím pádem zábavy pro hráče.

Levely nemají žádnou společnou nosnou myšlenku, příběh či logickou návaznost, jak tomu často u komunitních WADů bývá. Najdeme zde pestrou škálu prostředí – jak gotická sídla a hrady, tak podzemní sluje a doly, tech based mapy, boj v městské zástavbě, pekelné oblasti jsou také samozřejmě zastoupeny a v neposlední řadě se nejen v tajných levelech objeví i fašistické základny. Kombinovány jsou jak čistě interiérové struktury, ale mnoho úrovní má i exteriérové prostory. Některé mapy, zejména Enkeliho, mají zakomponovány různé hádanky či puzzly.

Co se podařilo až na menší výjimky výborně vybalancovat, je obtížnost megawadu jako celku. Zatímco nejznámější český megawad Kamasutra je bez diskuse vskutku hardcore, Zones of Fear je excelentně vybalancovaný a dobře hratelný na obtížnost Ultra Violence, na kterou si většina doomerů svou hru nastavuje. I poslední třetina megawadu, kde obvykle přituhuje,  se dá s přiměřeným nasazením  zvládnout. Jistě, najdou se i tuhé úseky, i bossové se vyskytují docela často, ale většinou jejich umístění je férové, nebo je v blízkosti power up, jenž nám umožní problematický úsek zvládnout.

I když se vše jeví z dosavadního mého textu růžově, Zones of Fear podle mého názoru nedosáhnou na bájnou metu ocenění Cacowards, protože některé mouchy či mušky se přece jenom najdou. Jedná se o zejména některé prvky v mapách, které nemusí vyhovovat každému. Určitě si všimnete několika oblastí, kde se objevují stejné místnosti, které je třeba vícekrát opakovaně probíhat. Setkáme se s pár mapami, jež jsou vystavěny natolik komplikovaně, že jsou obtížněji hratelné a pro doomery nemající v lásce prozkoumávání, nebo se hůře orientující, mohou být frustrující. Najde se i pár oblastí v některých mapách, které nevypadají vizuálně či konstrukčně dobře, ale vzhledem k rozsahu megawadu je to minoritní problém. Level číslo deset, do určité míry experimentální puzzle hrátky, hráč bude buď nenávidět, nebo bude nadšen.

Jako celek se mi Zones of Fear i přes uvedená negativa líbily a určitě jej doporučuji všem doomerům, libujícím si v klasické doomovské hře. Určitě si užijete. Pokud bych měl hodnotit hvězdičkami či body, tak stejně jako na idGames bych udělil zasloužené čtyři hvězdičky z pětibodové škály. Hodnocení recenzenta na Newstuff Chronicles o kvalitě projektu příliš nevypovídá a připadá mi, že kritizuje aspekty, pro které právě máme Doom rádi.

To, že se megawad podařil, je určitě významným milníkem. Pro českou doomovskou scénu je ale možná důležitější fakt, že v podobě Enkeliho, Damneda a Jaedena nám vyrůstají talentovaní mappeři, díky kterým má česká scéna naději a perspektivu na další budoucí projekty, na kterých čeští mappeři mohou získat další zkušenosti a příště tak dosáhnout třeba i bájné mety, trofeje Cacowards. Každý z autorů si vypracoval svůj specifický styl, díky němuž po vstupu do úrovně zakrátko poznáte, kdo ji stvořil.

Jelikož žádné puzzle se neobejde bez všech dílků skládačky, nesmím zapomenout i na autory, kteří se podíleli pouze na jedné mapě. Klofkáč pomáhal vystavět jednu z nejlepších map Zones of Fear – Hexagon Castle s početnými hádankami. Des_Arthesova 8. mapa, jakkoliv se tváří jednoduše, dobře zapadá do projektu a stejně dobře se i hraje. A z Plutonia 2 získavší zkušenosti mistr mapdesignu Pipicz, je autorem 28. mapy, která notně prověří skill hráčů. Symetrická a skvěle vystavěná mapa přináší neuvěřitelnou řež, která bohužel z hlediska obtížnosti vyčnívá z nastavené úrovně megawadu. Možná proto, že původně nebyla součástí Zones of Fear, jelikož se ukrývala v hloubi Pipiczova harddisku a nahradila na poslední chvíli odebraný Damnedův Hollywoodský masakr, který se doufám uplatní v Kamasutře 2.

Hlavním tahounem a řekněme vedoucím projektu je Enkeli. Z krajíce si ukousnul největší sousto a do Zones of Fear přispěl nejvíce mapami ze všech autorů. Při tvorbě úrovní se často inspiroval Eternal Doomem, a tak mnohé jeho mapy jsou plné hádanek, zejména ten desátý – “Test trpělivosti”, který je festivalem puzzlů a zkoušek zručnosti hráče. Ústředním tématem Enkeliho levelů jsou většinou gotické hradní komplexy nebo podzemní sluje či doly. Enkeliho stavby jsou plné prostoru, někdy jsou až megalomansky konstruovány, zato neoplývají příliš detaily. Ale jsou chytře vystavěné a prim hraje spíše jednodušší obtížnost, díky které si levely užijí i méně pokročilí hráči.  Enkelimu bych vytknul někdy až příliš roztroušené drobné předměty, které lze snadno přehlédnout a špatně se sbírají, zejména na velkých exteriérových plochách, což hráči libující si v kompletních statistikách nebudou kvitovat s povděkem. Jeho nejlepšími mapami jsou pro mě Hexagon Castle a The Circle – rozsáhlý komplex kanálů s kruhovým půdorysem.

Damned, druhý nejaktivnější člen autorského teamu, který kromě tvorby levelů se s Enkelim podílel i na koordinaci dokončovacích prací a finálním ladění, je již etablovaný a zkušený tvůrce. Jeho mapa (či mapy?) byla vybrána do druhého dílu Kamasutry , což jistě svědčí o jeho kvalitách. Libuje si zejména v budování tech komplexů. Jeho mapy sice neoplývají velkolepým plošným rozsahem, ale jsou kompaktní a na tento malý rozsah obsahují spoustu zákoutí, často se během hraní postupně otevírajících. Ale Damned umí i exteriéry, jak dokázal v tajné 32. mapě nebo ve vyřazené mapě Hollywood. Nejlépe se mi hrály 5. mapa Only Genuine Can Pass s perfektně vyladěným otevíráním stěn a velkolepý nacistický hrad ve 32. levelu An Inglourious Basterd.

Jaedenovy mapy jsou značně specifické. Jejich typickými poznávacími znaky jsou hojná přítomnost větracích šachet, téměř v každé jeho zařazené mapě. Dále bohaté využívání několika stejných a tím pádem repetitivních místností či chodeb. Někdy je tento designérský přístup funkční, pomáhající navodit určité napětí, docilující tak v hráči pocit očekávání, co bude dál. Bohužel jindy jsou tyto pasáže docela nudné, zejména tehdy, pokud se opakuje několik navlas stejných prostor, navíc s identickým osazenstvem nepřátel. Některé pasáže nejsou ideálně vytvořeny a zasloužily by úpravu. Jako celek nicméně Jaedenova dílka fungují dobře. Oceňuji komplikovanou stavbu map, které jsou velmi rozsáhlé a mnohdy vyžadují dobrý orientační smysl a pečlivé hledání. Jsou tak pro hráče výzvou, někdy v kombinaci s množstvím silných nepřátel je hráč až trýzněn, hledaje ten správný postup, jak se dostat dále. Ale to je dobře, hraní Doomu není pro slečinky. Z Jaedenových levelů se mi nejlépe hraje Cathedral of Unending Dark a rozsáhlý komplex The Rift. Pokud se v dalších tvůrčích pokusech Jaedenovi podaří lépe doladit některé úseky a vyvarovat se zbytečného kopírování místnosti, tak jeho budoucí levely budou mít větší šanci na příznivé hodnocení kritiků a ocení je daleko více doomerů. Protože přece jenom, jeho mapy se nemusí líbit všem.

Vzhledem k tomu, že Zones of Fear jsou pro českou doomovskou scénu významným počinem, určitě si zaslouží podrobnější rozbor jednotlivých map, na které v recenzi již nemáme místo. A proto, podobně jako u Kamasutry, v dalších navazujících článcích si probereme celý megawad mapu po mapě.

A vůbec, na co ještě čekáte? Stahujte, instalujte a hlavně hrajte, autoři si zaslouží za vynaložené úsilí co největší počet aktivních hráčů.

Instalace:

Zones of Fear funguje pod všemi běžnými porty. Spuštění provádíme běžným způsobem, mod funguje bez komplikací, pro začátečníky je instalace popsána zde.

UPDATE 6/2015:

Na základě proseb zejména PavlaU provedl Damned revizi a opravy známých chybiček v Zones of Fear. Výsledkem je tak definitivní verze. V plánu je i upload na Doomworld.

UPDATE 3/2016:

Byla provedena další aktualizace, finální verze k dispozici ke stažení zde. Přehled dosavadních oprav shrnuje PavelU v tomto postu na Liquid Doom fóru. Upraven i balíček pro DoomBox.

UPDATE 8/2021:

Jelikož byla vydána opravdu definitivní a finální verze projektu, předchozí downloady byly odstraněny a ponechána jen poslední verze.

Odkazy:

Download (definitivní verze)

Download (balíček pro Doombox)

ZOF – oficiální stránky

ZOF – recenze

ZOF – Newstuff Chronicles

ZOF – Liquid Doom forum

ZOF – DoomWorld thread

ZOF – IDoom forum thread

ZOF – IDoom – Preview

ZOF – IDoom – Český megawad ve vývoji