Leebigh´s Doom Blog

Autor:  Alpha Dog Alliance (1997)

3. července roku 1997 vyšel megawad Strain. Projekt, který ve své době svým profesionálním provedením bořil hranice kvality amatérských modů a směle se mohl srovnávat s placenými projekty, jakými byly kupříkladu díla firmy Wraith Corporation – Hell 2 Pay a Perdition´s Gate. Navíc jej jeho autoři poskytli hráčskému publiku zcela zdarma, bez nároku na honorář. Strain mě doposud na mé pouti světem nových levelů pro Doom trestuhodně míjel. Ne že bych o něm neměl potuchy, ale až nadšená reakce Pavla Ullricha mě vyburcovala, abych si jej konečně řádně vyzkoušel na vlastní kůži. A musím říci, že jsem nelitoval.

Strain není jen tak ledajakým megawadem. Jedná se o téměř úplnou totální konverzi, jež nabízí tuny modifikované grafiky zakomponované do původních textur z Doomu II. Také originální soundtrack,  zbrusu nové nebo přepracované nepřátele, doplňující ty zbylé původní, komplexní storyline, na jejímž základě jsou designovány nové mapy.  Není divu, že tvorba takové nálože nových prvků autorům zabrala více než jeden a půl roku práce, místy přerušované tvůrčími pauzami.

Strain nevznikl jako “one man show”, jak tomu mnohdy u amatérských prací bývá, ale celý tvůrčí tým Alpha Dog Alliance pojal neobvykle vysoký počet celkem 29 talentovaných doomerů. Jména většiny z nich mi nejsou příliš známá. Možná ti hráči, kteří hráli Doom v době jeho plného rozpuku více než já, se budou v creditech orientovat více. Mnozí z designérů se podle recenze na Doomed blogu podíleli v devadesátých letech na tvorbě nových megawadů, jako jsou třeba Memento Mori nebo Requiem. Z těch známějších autorů kromě šéfa projektu Charlie Pattersona stojí za zmínku hlavně Rick Nostromo Johnston – který byl jednou z hlavních duší hry Hacx.

Příběh plynule navazuje na události, které se odehrávají v druhém dílu Doomu. Rok poté, co je zlikvidována pekelná invaze na planetu Zemi, probíhají vědecké experimenty s cílem vylepšit bojové vlastnosti vojáků. Bohužel výzkumy neprobíhají příliš úspěšně a pokusné subjekty jsou postiženy nezlomnou agresivitou. Náš mariňák je povolán na velitelství, kde získává informace o problémech na Měsíční základně Daro. Kamerové záznamy ukazují, že na osádce základny si pochutnávají mutanti – staří známí z pozemské invaze. Rozhodnutí je jasné – Doom marine si nechá aplikovat vylepšující implantát a spolu s dalšími čtyřmi odvážnými  vojáky zkusí na napadené základně zachránit, co se dá.

Jelikož je Strain téměř totální konverzí, určitě musím uvést, co nového nám při hraní nabídne. Jak vyplynulo z nástinu děje, náš ostřílený voják je notně naboostovaný agresivitu přinášejícím implantátem. A tato vylepšení zaregistrujeme hned v první místnosti hry. Před námi osamocený imp bažící po naší krvi. S pistolí v ruce, zvyklý z běžné hry, mačkám spoušť – ovšem co to? Nábojová komora prázdná. Nezbývá než se do nebohého mutanta pustit pěstmi. A dokonce oběma rukama, hlava nehlava, s nabuzenou silou posílené muskulatury. Ručně stručně se tak dají zlikvidovat poměrně slušně řadoví zombies, dokonce i impové, pokud nejsou ve skupině a jdou pěkně po jednom v řadě. Cvičně zkouším prozkoumat okolní zdi, zdali se za nimi neskrývá tajná komůrka. A s překvapením slyším, že náš hrdina má notně hlubší a drsnější hlasový projev. Doom marine se tak ve Strainu projevuje jako pěkně naštvaný “bad ass”, brutálnější než byl v originálních Doomech.

Jako správný tvrďák se dostaneme i k lepší výzbroji. Pistole střílí rychleji,  obdobně i puška. Tato oblíbená zbraň je navíc upravena i graficky do podoby oblíbené mafiánské specialitky – upilované brokovnice se zkrácenou hlavní. Novými přírůstky do vojenského arzenálu jsou NFG nahrazující plasmovou pušku – funkčně odpovídá původní zbrani. Důstojnou náhradou BFG, alespoň vizuálně, je Psychic Blaster. Monstrum zabírající polovinu obrazovky, pálící ničící energetický impuls. Mně však tento kanón k srdci příliš nepřirostl, hlavně díky omezené kadenci střelby, a používal jsem jej velice omezeně.

Jakmile vyrazíme na cestu na bojovou misi, do očí nám určitě padnou nové textury. Je jich opravdu požehnaně, organicky doplňují ty původní a přinášejí úplně nový a atraktivní vizuální dojem. Pod ZDoomem, který jsem musel využít díky technickým problémům pod GZ portem,  se mi jevily poněkud kostičkované a neodpovídající dnešním standardům. Avšak jak jsem si ověřil v Open GL vylepšeném zobrazení ve fungujícím GZ Doomu na jiném stroji, jejich provedení je dokonalé a nadčasové. Dosud neviděná grafika přináší zlepšení zážitku ze skvěle designovaných map, jelikož obohacuje prostředí o nové motivy, což je vidět zejména v levelech ztvárňujících futuristické základny.

Nové levely a grafika nejsou to nejdůležitější, co nám Strain nabízí. Výraznému faceliftu byli podrobeni nepřátelé a jak ti jen vizuálně vylepšení, tak i ti zbrusu noví významně ovlivňují herní a bojové dojmy. Beze změn zůstala jen ta nejslabší monstra – impové, zombie mani a hoši s brokovnicí. Kulometčík má přepracovaný skin, ale jeho chování se kromě zvuku jeho zbraně též nemění. Stále nebezpečný jako dřív, zejména při výskytu v hojnějším počtu. Naše známá “prasátka”, tedy démoni, postrádají svou zdravou růžovou barvu a naopak připomínají rozpálenou pečeni přímo z trouby. Disponují větší odolností a skolí je až tři střely z brokovnice. Občas se setkáme i s BFG Trooperem, který pálí impulsy z BFG. Naštěstí je odvozen od toho nejslabšího zombie hošíka, tudíž jej většinou odpravíme dříve, než se jeho zhoubný výstřel dostane ke slovu.

Ztracené duše se ve Strainu vyskytují v podobě Doppelgangerů. Kolorováni pestřejšími barvami, pálí po nás firebally jako impové a jinak se chovají stejně nepříjemně jako jejich vzor z Doomu. Překvapením pro neznalé může být druhá podoba impa. Pojmenován jako Strain imp, naprosto identického vzhledu jako jeho bratři, ovšem poněkud modifikovaného chování. Vrhají se k nám rychlými a střelhbitými pohyby a jejich drápnutí je daleko více traumatizující – nejlepší je jejich včasné odstřelení, než se k nám přiblíží víc, než je zdrávo. Holobot je pomalu se vznášející robotická koule a jejich zbraní je naváděná střela podobná jako u revenantů. Je sice pomalejší, ale navigace fireballu je přesnější a důslednější a na otevřeném prostoru se několik těchto střel stává smrtící pastí, pokud nenajdeme místo k úkrytu. Holobot se vyskytuje i v neviditelné kamufláži, což někdy vadí v temnějších zákoutích.

Na konec přehledu našich nepřátel si nechám ty nejnepříjemnější z nepříjemných. Ministr bolesti – Minister of Pain (že by jiný název pro šéfa Ministerstva zdravotnictví?) je ve své podstatě miniaturním kyberdémonem. Střílí rakety podobně jako jeho tatínek, takže je třeba pečlivé a rychlé uhýbání. Naštěstí je podstatně slabší a dvě přesné rány z brokovnice jej zabíjejí. Demon Lords vyhlížejí jako přemražení Baroni. Jsou na tom podobně jako Steven Seagal v jeho známém filmu Těžko ho zabít – vzhledem k palbě několika střel zároveň a výrazné odolnosti musíme nasadit kalibry z nejtěžších, aby byli udoláni. A nakonec pro mě ti nejhorší – Polydroni. Pokud si pamatujete kostky, jež teleportuje finální boss Doomu,  a ze kterých vznikají příšery, tak Polydron je jedna z nich. Zdánlivě neškodně poletuje, ale jakmile jsme v jeho zorném poli, spustí palbu z těžkého kulometu. Vyskytuje se sice až v posledních úrovních, ale mnohdy ve větším počtu, a tudíž bývá mnohdy zdrojem reloadu.

Lahůdkové ingredience v podobě nové grafiky, nepřátel a také hudby již samy o sobě lákají k ochutnání. Ovšem nejpodstatnější je to, co sami mistři designérští z dílků skládačky namíchají a předloží hráčům ke konzumaci. Výsledný dezert v podobě 32 levelů se určitě podařil. Stavba úrovní je na dobu vzniku na špičkové úrovni a jistě v mnohém snese srovnání i s produkcí dnešních mapperů.  Žádné nelícující textury, hluchá či slepá místa nebo chaotický design. Mapy se snaží simulovat reálná prostředí základen a laboratoří a jsou (v rámci tehdejších možností) poměrně realistické, čemuž jistě napomáhají i nové textury a grafika. Velikost úrovní je poměrně různorodá – od poměrně rozsáhlých prostor až po kompaktní menší levely. Při hraní si každý doomer určitě přijde na své. Strain nabízí nejen velké komplexy s dominující explorací a pátráním, ale také na akci zaměřené jednodušší mapy. Jednotlivá témata a styl map jsou střídavě rozvrstveny po celém megawadu, takže hratelnost je pestrá a nehrozí stereotyp z opakování podobně zaměřených úrovní.

Specifikou Strainu je časté použití spínačů a samostatné na řešení puzzlů zaměřené mapy. Zde je obvykle vyžadována aktivace mnohdy celé řady tlačítek. Extrémem je zdánlivě jednoduchá, ale na bližší pohled komplikovaná 31. mapa, kde si prostřednictvím až nekonečné řady spínačů neustále otvíráme zamotanou spleť chodeb. Tuto výzvu jsem splnil na jedničku, ovšem záhadu východu z levelu číslo 28 jsem nerozlouskl a musel jsem zbaběle použít cheat.

Z hlediska obtížnosti Strain není tak náročný, jako většina dnešních moderních projektů. Rozhodně se nejedná o procházku růžovým sadem, ale o žádný slaughterfest v žádném případě nejde. Se skrumáží většího srocení enemáků se potkáme docela pravidelně, ale většinou se potvůrky dají uspokojivým způsobem zpacifikovat. Zajímavost a atraktivita soubojů je docílena zejména promyšleným použitím nových nepřátel v kombinaci s těmi zasloužilými z Doomu. Jejich často poškozující útoky je potřeba eliminovat cílenou taktikou a volbou těch správných zbraní a bojového stylu. Na Demon Lordy pomáhá hrubá síla, kombinace palby z plasmovky či Psychic Blasteru, než začnou střílet své smrtonosné střely. Naproti tomu u Polydronů zabírá strategie palby z úkrytu a proti miniaturním kyberdémonům je důležitý rychlý pohyb a přesná muška.

Jak jste mohli poznat z textu, příznivé reakce hráčů nejsou náhodné a Stran si za své kvality plně zaslouží být ve společnosti deseti nejlepších WADů za rok 1997 podle Doomworldu. Přináší excelentní hratelnost v nové grafické podobě s novými nepřáteli a četnými logickými prvky. Tato kombinace bezesporu uspokojí každého doomera, který touží po kvalitním megawadu k pokoření. Neváhejte a stahujte, Strain stojí určitě přinejmenším za vyzkoušení a dávám vám své slovo, že nebudete litovat.

Instalace:

V případě projektu Strain bude obvykle krátká instalační poznámka poněkud delší, jelikož zájemce o hru se může setkat s určitými technickými obtížemi.

V prvé řadě je třeba zvolit tu správnou verzi hry k instalaci. Strain je k dispozici jednak v původní verzi, která ovšem byla zkomprimována v netypickém formátu, tudíž mnozí hráči měli velké problémy soubory vůbec dostat z tohoto archivu. Navíc tato verze měla problémy se spuštěním, resp. chybami pod novějšími porty. Proto v naší download sekci nabízíme opravenou verzi, která byla převzata ze stránek hry Hacx. Ke spuštění potřebujete DOOM2.WAD. Vlastní konverzi slouží soubory STRAINFIX.WAD a STRAIN_JIVE.WAD.

Ke spuštění teoreticky můžete vzhledem ke stáří hry využít jakýkoliv port – z těch nejběžnějších PrBoom Plus, ZDoom či GZ Doom. Zaznamenal jsem však při hraní problémy pod GZ Doomem, kdy se mi ve druhém levelu nekorektně zobrazovala obloha a okolí na ni navazující. Proto jsem Strain odehrál pod ZDoomem. Nicméně jsem si ověřil na jiném počítači, že Strain funguje dobře i pod GZ Doomem a vypadá opravdu hezky. Možná byla závada způsobena předchozím použitím četných WADů pod mým adresářem s GZ Doomem a tím pádem narušení konfigurace, těžko říci. Proto doporučuji využít nové instalace portu pro bezproblémový chod Strainu.

Ke spuštění použijete výše uvedené wady z balíčku StrainFIX.  Při nejasnostech můžete konzultovat náš článek Jak spouštět WAD soubory. Při konfiguraci uvážlivě volte rozlišení, jelikož při použití rozlišení pro širokoúhlé monitory se Psychic Blaster nevejde na celou obrazovku. V těchto  případech lze situaci napravit použitím parametru Force Aspect Ratio a jeho nastavením na hodnoty 4:3 nebo 5:4. Za cenu určitého rozšíření obrazu je zobrazení zbraně korektní. A nebo se smířit s mírným kosmetickým defektem zobrazení.

Odkazy:

Download

Strain – oficiální stránky

Strain – Doom WAD Station

Strain – recenze (ENG)

Strain – Doom Wiki

Strain – idGames

Strain – výběr ze soundtracku

Strain – playthrough