08.20
Autoři: Doomer Boards team (2. července 2020)
Komunita kolem diskusního serveru Doomer Boards je poměrně aktivní a má za sebou celou řadu dokončených projektů většího či menšího rozsahu. Během dvou let, co nás designéři pravidelně obdařují svými WADy, tým vytvořil už dokonce 26 titulů. Podrobný přehled všech vytvořených projektů je k dispozici v přehledném seznamu. Jeden z prvních již měl tu čest být publikován na našem blogu a nyní je na řadě další.
Forest Swords nás přenesl do hloubi temných hvozdů a dnešní, Dead, But Dreaming je věnován temnotě trochu jiného druhu. Většina z vás jistě zná alespoň zběžně díla amerického autora Howarda Phillipse Lovecrafta, jenž sice za života nebyl příliš znám a opěvován, ale postupem času se stal kultem. Dokonce se před 130 lety, 20. srpna roku 1890, v americké Providence narodil. Takže náš článek má takřka dokonalé načasování k tomuto kulatému výročí a svátku všech milovníků hororu.
Dead, But Dreaming nás přenáší do mystického tajemného světa na motivy Lovecraftových vizí. Jedná se o konverzi s tunami nové grafiky, zvuků a hudby a v neposlední řadě využívající i sadu custom monster. Čeká vás celkem 11 nových levelů spolu s dvanáctým tajným. Ale hlavně design přináší jistou inovací v systému hratelnosti. Mapy jsou totiž designovány přímo pro hru na nightmare obtížnost, s čímž jsem se ještě nesetkal. Pravda, mnohé slaughter megawady jsou také pro hráče noční můrou díky nesčetným přívalům mutantů, ovšem 25. projekt pánů z Doomer Boards trápení hráčů pojal trochu jinak.
Nepřátel je vcelku málo, vlastně jen v pár levelech jich napočítáte více než 100. Ale kámen úrazu spočívá v tom, že při nejtěžší úrovni se nepřátelé pravidelně respawnují, tedy se po chvíli objeví znovu na původním místě. Navíc s podstatně urychlenými střelami. Což hru činí opravu obtížnou. Design sice nabízí berličky v podobě množství drobných zdravíček a brnění, nebo taky poměrně často se vyskytujících zbraní.
Bohužel hraní bylo alespoň pro mě martyrium a neustále se zjevující mutanti vyžadovali neustálý rychlý pohyb a průzkum či hledání secretů bylo pro mě iluzorní. Moje hra byla vlastně speed run s vyhýbáním se protivníkům a ani jsem se nesnažil o jejich 100% zabití. Cožpak o to, zvládl jsem hru dokončit skoro celou, až skrumáž před koncem posledního levelu byla už nad mé síly. Pokud tohle bylo autorským cílem, prožít si opravdovou noční můru pod Doom enginem, tak tento záměr byl splněn dokonale.
Ale pokud si chcete v klidnějším tempu a s menší obtížností vychutnat design a pohodovou akci, zvolte druhou a vlastně poslední z obtížností, co Dead, But Dreaming nabízí – tedy Ultra Violence. Dostane se vám skvělého atmosférického zážitku, a ačkoliv tento způsob hry nebyl tvůrčím záměrem designérů, já jsem si mapset skvěle užil. Tipuji, že také mnoho dalších doomerů bude mít podobný náhled.
Design úrovní je laděn v tajemném lovecraftovském stylu. Ocitnete se ve většinou rozmáchlých a plošně rozsáhlých mapách, mnohde až s arénovými úseky, v nichž vynikne akční náplň hry. Některé levely se odehrávají v temném podzemí s jezery lávy. Jiné zase plavou ve vzduchoprázdnu snových světů a oplývají detaily imitující Lovecraftovy vize, jako například levitující kostky s ďábelskými reliéfy. Moderní technologie umožňuje obohatit design o moderní prvky jako hrátky se světly, chapadlovité výběžky podlah či stropů, takže atmosféra hororu je autenticky zachycena.
Atmosféře napomáhá i hororový soundtrack a barevné vyladění. Lokace jsou laděny především v tmavých barvách, zejména v šedé a černé, s čímž kontrastují výrazné odstíny zelené a fialové. Hladiny lávy až křiklavě svítí v temnotě, což vytváří oku lahodící kontrastní vizuální kombinace. Kromě útoků nepřátel vás mohou zranit i designové zákeřnosti, jako jsou zaklínači ukrytí neviditelně ve zdi, nebo podobně baroni vrhající po vás své zelené firebally. Jindy nám designéři trochu pomáhají a umožňují lstivou likvidaci přisluhovačů Cthulhu. K likvidaci tří kyberdémonů poslouží skryté tlačítko aktivující drtič. Chvíli mi trvalo, než jsem na tuto obezličku přišel a stálo mě to docela dost munice.
Nepřátelé jsou podstatně modifikováni a někteří převzatí patrně z Tormentorovy kolekce monster na Realm 667. Takže nepřátelský odpor je laděný stylově v hororovém a lovecraftovském duchu a určitě by je samotný spisovatel odsouhlasil, pokud by měl tedy možnost si zahrát Doom. Akce na Ultra Violence obtížnost je přijatelná a víceméně pohodová, takže vám hra kromě soubojů umožní i kochat se prostředím a hledat secrety, jež jsem ale zdaleka všechny nevypátral. A také máte možnost kompletně vyčistit mapy od nepřátel, což na Nightmare v zásadě nemáte šanci. Vstup do tajného levelu jsem minul, jelikož zřejmě vyžadoval nalezení všech tajných oblastí v mapě, takže jsem si ho musel vychutnat pomocí cheatu a s pistol startem.
Autoři z Doomer Boards stvořili velice povedený kousek. Můžeme tak stylově uctít Lovecraftovy narozeniny a památku zábavným a atmosférickým projektem. Ačkoliv jsem si jej možná neužil stylem, jak si designéři přáli, jednodušší obtížnost je podle mého názoru tou lepší cestou, jak si Dead, But Dreaming vychutnat. Nigthmare je sice asi zvládnutelná, ale díky permanentním soubojům si neužijete velice solidní design. Budu se těšit, s čím přijde tým Doomer Boards příště.
Instalace:
Instalace je jednoduchá, hra vyžaduje novější porty, autoři testovali pod programy PrBoom Plus, GZ Doom a Zandronum 3. Balíček si rozbalíte do adresáře s portem a spustíte přetažením souboru dbp25-dead_but_dreaming.WAD na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
No Comment.
Add Your Comment