Leebigh´s Doom Blog

Autor: Adam “Khorus” Woodmansey (20. 1. 2012)

DWmegawad Club CZ – červenec 2021

Červencový megawad vybraný pro obvyklé měsíční sezení DWmegawad Clubu se po takřka deathmatchovém experimentu v podobě Bourgeois Megawadu naštěstí nese v klasickém duchu. Slovo klasické je zde plně na místě. Projekt, jenž má v červenci tu čest, být otestován a okomentován nejen českou, ale i mezinárodní doomovskou komunitou na DoomWorldu, je určen pro klasický Doom, byl prověřen léty své existence a nejen to, v podobě ocenění Cacowards na rok 2012 jej prověřila i odborná veřejnost. Přátelé, vítejte ve světě Base Ganymede.

Tento projekt je čistě sólovým dílem. Má jej na svědomí australský tvůrce Adam Woodmansey, vystupující pod přezdívkou Khorus. Tento zkušený autor pracuje na svých projektech již dlouhá léta a ve své tvůrčí aktivitě neustává. Naposledy jsme si jeho levely mohli zahrát v podobě dvou map v již recenzovaném megawadu Akeldama. Z jeho nejznámějších prací kromě Base Ganymede patří projekt pro Strife jménem Strife: Absolute Order. Kromě Khoruse jakožto hlavního tvůrčího mozku se na tvorbě Base Ganymede podílel i známý hudebník Mr. Freeze, jenž složil takřka všechny skladby soundtracku, jež byly ovšem převzaty z projektu Doom: The Way id Did.

Base Ganymede vznikala na etapy po jednotlivých epizodách. První z nich vyšla v listopadu 2009, druhá takřka o rok později a třetí, završující celý megawad, spatřila světlo světa v lednu 2012. Khorusovo dílo vzbudilo pozitivní ohlas a kompletní megawad získal cenu Cacowards za rok 2012. Dlužno podotknout, že oprávněně.

Megawad nabízí tři kompletní epizody, kromě titulního obrázku a nebeských textur není zahrnuta žádná nová grafika. Také příběhový podkres je opravdu minimalistický, dozvídáme se pouze, že jsme na Jupiterově měsíci Ganymede, a toť vše. Alespoň se můžeme soustředit na hratelnost. Ani názvy map nejsou upraveny, a tak jsou jednotlivé úrovně značeny pouze čísly.

Tradiční pojetí megawadů zahrnuje zpravidla odlišné tematické ladění celých epizod jako celku a v té poslední obvykle podstupujeme martyrium v podobě pekelného prostředí. Khorus zvolil poněkud odlišný přístup – klasický vývoj od úvodních základen až do samotného pekla je zahrnut vždy v jedné epizodě. Takže nás nečeká monotónní pojetí, hratelnost je velice pestrá a nehrajeme celou epizodu v jednotném stylu, ale dostáváme kolekci pestrých map, každou z nich v odlišném duchu.

Design je naprosto tradiční v duchu prvního Doomu. Po technické stránce nejsou dané žádné specifické požadavky, tudíž byste hru měli spustit pod jakýmkoliv portem. Jednotlivé mapy jsou různých velikostí, od malých kompaktních až po rozlehlejší, takže i v tomto směru nehrozí stereotyp. Chvíli si zařádíme v malé úrovni a jindy zkoumáme rozlehlou základnu či jiný typ lokací. Stavba map je komplexní a propletená, sice v rámci tradičního vanilla designu, ale i tak jsou mapy větvené a nelineární, mnohdy se dá i ztratit. Vizuálně jsou mapy též velice pohledné a dokonale esteticky vyladěné, i když jen s původní paletou doomovských textur.

Specifikem je opravdu hojné používání kyseliny, potkáme se s ní takřka v každém levelu v menší či větší míře. Naštěstí autor kompenzoval výlety do žhavé tekutiny většinou dostatečným množstvím ochranných obleků, i když najdou se místa, kde vás kyselina notně ochudí na cenném zdraví.

Base Ganymede jsem hrál na Ultra Violence. Říkal jsem si, že je megawad poněkud staršího data a nehrozí žádné slaughter festy. Ale mýlil jsem se a hra vám zadarmo opravdu nic nedá. Obtížnost je s častými savy zvládnutelná, ale mutantů je docela dost a boje jsou hektické. Zejména počátek třetí epizody je notně tuhý. Jak sesbíráte zbraně, tak už jsou hory nepřátel zvládnutelné. Khorus nám připravil během hry četné léčky, což je v pořádku, ale docela se vyžívá v teleportaci nepřátel bezprostředně za vaše záda, což je docela nepříjemný prvek designu. Než zjistíte, že vám něco kouše zadek, tak je polovina zdraví pryč.

Rovněž se několikrát stane, že po ukončení levelu začínáte další úroveň od nuly. Je to způsobeno tím, že má daná mapa specifický design, který by neměl s plnou sestavou zbraní smysl, například u posledního levelu první epizody. Může docela zamrzet, když pracně spořenou munici takto ztratíte. Mně osobně tento přístup nevadil, ale v diskusi na českých stránkách DWmegawad Clubu hráči docela prskali.

Pokud bych Base Ganymede měl zhodnotit sumárně, tak se jedná o povedený projekt. V klasickém stylu, jak po stránce designu i hratelnosti, s velice solidním level designem a docela vysokou obtížností, nad běžný standard Doom projektů, ale pro zkušeného hráče je náročnost bojů adekvátní. Začátečník může bez problémů zvolit nižší obtížnost. Pokud si chcete zahrát kvalitní megawad pro první Doom, tak bude Base Ganymede ideální volbou.

Instalace:

Base Ganymede nemá v popisku žádné bližší technické poznámky, jedná se o vanilla megawad, takže byste jej měli spustit pod jakýmkoliv portem. Testoval jsem s GZ Doomem a hra mi fungovala bez obtíží. Spuštění probíhá tradičním způsobem, tedy přenesením souboru BGCOMP.WAD na spouštěcí soubor portu pomocí souborového manažeru. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.

Odkazy:

Download

Base Ganymede – DWmegawad Club CZ

Base Ganymede – DWmegawad Club

Base Ganymede – idGames

Base Ganymede – Doom Wiki

Base Ganymede – ModDB

Base Ganymede – ONEMANDOOM: WAD Reviews

Base Ganymede – Cacowards

Appendix: Popis jednotlivých úrovní

E1M1:

Megawad začíná v naprosto tradičním stylu první epizody Doomu. Šedavé stěny, labyrinty místností, více možností směrů, kudy se dát, zkrátka klasika. Navíc se docela hojně vyskytují oblasti s kyselinou, prakticky hned v úvodu. Kupodivu nemáte k dispozici žádný ochranný oblek a musíte si vystačit s rychlým během. Potřebujete pouze červený klíč, abyste se dostali k východu. Postaví se vám docela tuhý odpor, sice jen vojáčci, impové a prasátka, ale i tak se budete mít co ohánět. Máte pouze pistoli a brokovnici. Zejména v závěru vás kyselina připaluje docela dost, mapa má zajímavou strukturu, v poslední části se před vámi rozvine z pouhé chodby kyselinové jezero. Velice pěkný rozjezd.

E1M2:

Druhý level se nese v podobném stylu jako první. Hned na začátku vám kyselina sebere něco málo cenného zdraví, branou se dostáváte do vstupní haly, odkud vedou cesty do více směrů, navíc jsou vzájemně propojené. Cílem je najít cestu ke žlutému klíči, jež vede opět skrze kyselinu, naštěstí poblíž najdete oblek. V exteriérovém prostranství zpacifikujete bohatý odpor a najdete modrý klíč, jenž vám umožní zpřístupnit východ. Mapa je opět plná akce a boj zpestřují teleportující se nepřátelé, kteří se rozprostřou všude po úrovni. Takže nemáte klid a musíte permanentně držet prst na spoušti. Další povedený level, Base Ganymede mě zatím velice baví.

E1M3:

Design je opět pokročilejší a třetí mapa je poměrně rozlehlá, dokonce se vám postaví takřka 250 protivníků. Probíháte rozsáhlým a větveným komplexem, který je velice pěkně vybudován, zavítáte i do vodních či kyselinových kanálů. Mapa má skvěle vybudovanou návaznost, a tak se třeba do kanálu plného kyseliny nemusíte vracet a otevřou se vám dveře na nádvoří, které je centrem mapy. Opět nechybí pobíhání v žíravé tekutině a docela hojnost mutantů. Objevují se i kakodémoni a baroni. Poprvé naleznete berserk i pilu, takže ušetříte cennou munici, které rozhodně nadbytek není, zejména musíte spořit náboje do brokovnice. Nachází se zde vstup do tajného levelu, ale ačkoliv jsem získal automapu, secrety se nikde nezobrazují, a tak jsem se do výklenku se schovaným spínačem dostal až s pomocí návodu.

E1M9:

Secret level navazuje na duch tajné mapy z originální hry, jež je plná akce. Objevíte se na exteriérovém prostranství, kde se do vás pustí srocení mutantů a máte co dělat, abyste vyvázli se zdravou kůží. Musíte se nejprve dát na pravou stranu, kde ve stříbrných chodbách získáte žlutý klíč, jenž vám sjedná přístup k prostranství s kyselinou a sloupky zaplněnými impy. Takže opět vás čeká procházka v žíravé tekutině pro červený klíč. Je zde mimochodem šalamounsky skrytý secret. Pak se můžete v klidu vydat k východu. Zde najdete berserk, takže se vám šrámy ze zranění vyléčí, abyste se mohli vrhnout do čtvrté regulérní úrovně.

E1M4:

Velice zábavná a pěkná mapa, ocitáte se před rozsáhlým komplexem základny, jenž je ovšem nepřístupný a pouze dotváří prostředí. Postupujete mezi skalními stěnami. Vyčistíte odpor a proniknete do útrob báze. Opět skaliska a zase kyselinka. Můžete se do ní bez obav vrhnout, jelikož obleků je dost, nebo postupovat dveřmi suchou nohou. Čelíte početným mutantům a oběma cestami se dostanete se do další exteriérové části, kde se nachází pila, chráněná spoustou zombie boys a pokračujete ke žlutému klíči, kterým si zpřístupníte další část úrovně. Potěší plazmová puška, se kterou se snáze pacifikuje horda démonů, kteří hlídají široké prostranství vedoucí k východu. I tak ale musíte ještě vyšplhat na skaliska, abyste našli červený klíč, kterým odemknete dveře k exitu. Base Ganymede má nadále vysoký kvalitativní standard designu a velice mě baví.

E1M5:

Pátá úroveň je opravdu rozsáhlá a propletená. Kyselinová zákoutí jsou opravdu v Base Ganymede standardem a nechybí ani zde. Naštěstí se vždy poblíž nachází oblek, takže vaše zkoumání se obejde bez poškození zdraví. Akce nabývá na obtížnosti, i když na Ultra Violence je hra zvládnutelná poměrně dobře. Nepřátel je dost, a i ti slabší vám ve větším počtu pocuchají fazonu. Komplex je velice pestrý, probíháte místnostmi a chodbami, ale zabrousíte i do exteriérů kolem základny, kde vás čekají hektické souboje. Kupříkladu jeden z klíčů hlídá dokonce samotný spider mastermind. Po prozkoumání převážné části mapy se zdánlivě dostanete k východu, nicméně ten je uzavřen a potřebujete červenou přístupovou kartu. Vedle se nachází ještě výklenek s municí, ale po jejím sebrání nastane mela, takže si raději hru předtím uložte. Pro klíč se tedy musíte vydat do další venkovní oblasti, kde na vás dokonce vybafne kyberdémon. Nemaje příliš munice, nechal jsem ho zaměstnat soubojem s kakodémony a volil jsem cestu úprku k východu. Velice povedená práce.

E1M6:

Protivníků je méně, ale útočí na vás prakticky permanentně v kompaktnějším prostředí. K otevření východu potřebujete všechny klíče, takže se musíte vrhnout do průzkumu. Mapa je sevřená, i když výlety do okolí centrálních budov také podstoupíte. V jedné části se vybarvuje do pekelného designu. Koncept odpovídá klasickému Doomu, tedy propletené cesty více směry, dokonce je zde připraven i teleport, jenž vás přenese do zmíněné pekelné lokace. Zde se na vás vrhnou impové, takže na ně buďte připraveni. Modrý klíč na piedestalu hlídá kyberdémon, naštěstí je munice do plazmovky poměrně dost. Ve finále před východem vás čeká další obtížná část, kdy v kyselině čelíte útokům kakodémonů po sebrání žlutého klíče k posledním dveřím. Měl jsem málo zdraví, takže jsem volil cestu útěku do již vyčištěné části, ale zde mne čekalo další nemilé překvapení a mutanti navíc. Base Ganymede stále nabízí velice kvalitní level design v tradičním duchu, pro červencový DWmegawad Club jde o velice dobrou volbu.

E1M7:

Sedmá úroveň první epizody je po stránce počtu nepřítel opět komornější, je jich 149 na Ultra Violence, ale to neznamená, že půjde o procházku růžovou zahradou. Hned v první místnosti je jich na vás pěkný houf, naštěstí máme nasyslené všechny zbraně, takže jejich likvidace plazmovkou je pohodlná. Další odpor je méně početný a mutanti se na vás vrhají v malých skupinkách. Musíte se dát přímo, kde v kleci uvězněný baron hlídá žlutý klíč. Další cesta vede doleva, kde postupně procházíte skalní chodbou na větší prostranství, kde stojí budova s další větší skupinou monster uvnitř. Teleportem se vrátíte zpět na začátek a pomocí žlutého klíče si otevřete cestu k východu v pekelném skalním sále, kde se postavíte bandě baronů. Ukazuje se, že máte relativně málo raket, navíc když na vás ještě vyrazí pavouk mastermind. Ten zase spotřeboval zásobu střeliva do plazmovky. Chyběli mi tři nepřátelé, ale ti na mě nakonec vybafli zákeřně před exitem. Takže si dejte pozor. Mapa je strukturálně jednodušší, ale hrála se dobře.

E1M8:

Poslední mapa je rychlý speed run, kdy prcháte před kulometnou palbou masterminda, schovaného v komůrce. Začínáte jen s pistolí a balancujete nad kyselinou po tenkých dřevěných plošinkách, vyhýbáte se drtičům a pomocí soustavy teleportů se dostanete až k tomu poslednímu, kterým se telefragujete do útrob pavouka. Čekal jsem hektické souboje, ale kromě bosse jsou v úrovni pouze další čtyři potvůrky jen jako doplněk. Rozhoduje rychlost a šikovnost, pokud spadnete do kyseliny, je po vás. Zajímavý experiment na závěr první epizody.

E2M1:

Druhá epizoda začíná docela zostra. Balancujete nad kyselinou a z okolních zdí vás ostřelují impové. Není radno se zdržovat a vrháte se do akce, nejprve na jednu stranu, kde postupně jen s pistolkou likvidujete nabíhající mutanty. Puška na sloupku je zatím jen zbožným přáním. Postoupíte dále a najdete motorovku, kterou se zabíjí objevivší se prasata lépe. V další místnosti musíte pomocí nástřelných spínačů aktivovat tlačítko, kterým se vám otevře druhá část mapy a dostanete se mezi skalnaté masivy, kde opět absolvujete žhavé souboje v otevřeném terénu. Po cestě seberete potřebnou pušku. Cesta k východu již vede prakticky přímo bez zdržování. Povedená mapa na rozehřátí, zdá se, že na Ultra Violence to půjde.

E2M2:

Mapa číslo dvě je rozsahem větší než první rozjezdový level, a je také komplexnější. Ocitnete se v koridoru a pod palbou nabíhajících nepřátel. Pak začíná vlastní větvený komplex základny s nezbytnou kyselinou. Nalevo se dostanete ke kulometu, seběhnete kousek dolů a vidíte zatím nepřístupnou cestu k východu. Dáte se dvířky doprava a širokými chodbami se dopídíte k automapě počítající se jako secret, ale hlavně se vám objeví most směrem ke dveřím chráněným žlutými dveřmi. Musíte se dát druhými dveřmi a podstoupíte propletenou a komplikovanou cestu za modrým a žlutým klíčem. Střídají se větší oblasti a stísněné prostory, ve kterých na vás útočí nepřátelé z bezprostřední blízkosti. Pak vám již nic nebrání se dát kyselinou k exitu, vyhrne se na vás ale spousta impů a kakodémoni. Na tento zástup jsem spotřeboval většinu střeliva. Obtížnost postupně narůstá, ale zatím je zvládnutelná, i když s nutností častých savů. Designér si totiž docela často na vás chystá zákeřné léčky.

E2M3:

Třetí mapa začíná v jeskyních cestou kolem kyselinové říčky. Rozprostře se před vámi otevřená plocha, v níž se vám za zády objeví trojice baronů na skalním stupínku. Ty jsem si nechal na později, v rámci šetření munice. Kolem červených dveří proběhnete dále, kde si proklestíte cestu ke kyselinovému jezírku. Musíte do něj chtě nechtě skočit, abyste se probojovali k modrému klíči. Modré dveře vedou na nádvoří, kde získáte žlutý klíč, ukrytý za bednami. Ten vám o kousek dál odblokuje teleport vedoucí k již zmíněným baronům, kteří hlídají červený klíč, jenž vás pustí do pekelně laděného posledního skalního sálu, vedoucímu k východu. Akce vás provází kontinuálně během celé epizody, místy vám autor přímo za záda teleportuje protivníky, kteří vám v mžiku seberou část zdraví a při nepříznivé konstelaci vás mohou i zabít, jak se mi stalo, než jsem zjistil, co do mě zezadu kouše. V mapě se nachází raketomet i plazmovka, takže jste vybavení do příštích úrovní.

E2M4:

Mohli jste syslit zbraně a munici, jak jste chtěli, ale nebude vám to platné. Díky specifickému designu čtvrtého levelu začínáte s pistol startem. Celá mapa je kompaktní, s pekelnou atmosférou a je hlavně o boxu. Ano, hned na začátku seberete berserk a nepřátele likvidujete většinou s jeho pomocí. Komplex je plný hlavně impů, ale i dalších potvor, nicméně na vaší cestě se potkáte dokonce s kyberdémonem. Boje se většinou dají s berserkem zvládnout, a i na barona jsem si troufnul. Kyberdémona musíte nejprve oběhnout, abyste se pak později ocitli přímo před jeho nosem, kde je teleport, kterým jej telefragujete. Je to docela obtížné a nepodaří se to zřejmě napoprvé. Pak již šupky dupky k exitu a tři poslední prasátka vás určitě nezastaví.

E2M5:

Začínáte jen s brokovnicí, takže žádná hitparáda. Obtížnost je notně navýšena a celou mapu jsem trpěl nedostatkem munice. Dá se to zvládnout, ale přemýšlení, čím nepřátele likvidovat, je poněkud omezující. Pekelné prostředí je poměrně stylové, úroveň je propletená a nelineární, přičemž musíte volit optimální trasu. Nepřátel je hodně, takže potřebujete postupně najít zbraně. Boje jsou intenzivní a autor na vás staví barony i kakodémony, často v obtížně zvládnutelných situacích, kde opravdu plazmovou pušku budete potřebovat. Mapa obsahuje tajný východ, nesmíte přehlédnout spínač za červenými dveřmi. Pokud ovšem budete pátrat a skočíte do do pasti s barony před klasickým východem, není již k tajnému exitu cesty zpět, ledaže byste použili noclip cheat.

E2M9:

Lineární a jednoduchá úroveň. V dřevěné počáteční části seberete kulomet a můžete se vrhnout do skalních chodeb. Červená dvířka jsou vám zatím zapovězena. Chodby jsou přímočaré a jejich větvení je minimální, postupně seberete klíče a prostřílíte se k východu. Nepřátelé jsou dávkováni průběžně, jediný problematický úsek je před červeným klíčem, který hlídá horda baronů. Pak se již teleportujete na start, kde si odemknete dvířka k exitu. Level je odpočinkový a jenom si zastřílíte bez přemýšlení nad postupem.

E2M6:

Mapa se 279 nepřáteli, hned na úvod na otevřené krvavé ploše na vás ze zálohy začne pálit pavouk mastermind, naštěstí jsou zde bariéry, díky kterým se kulometné palbě můžete vyhnout. V centru této otevřené plochy stojí sloupek s teleportem k východu. Poblíž se nachází spínač, který je ovšem chráněn třemi bariérami, takže se musíte dát postupně do třech směrů, abyste si postupně tyto sloupky odblokovali. Mapa je poměrně tuhá, nepřátel hodně, autor nás zásobuje tradičním teleportováním nepřátel bezprostředně za vaše záda, což se mi trochu začíná zajídat. Zjevování nepřátel tradičním způsobem je v pořádku, ale tento prvek se jeví docela zákeřný. Atmosféra má pekelnou atmosféru a v bojích se notně zapotíte. Zejména když se postupně objeví kromě pavouka i další dva kyberdémoni. Zejména ten před červeným klíčem mi dal docela zabrat, díky nemožnosti adekvátního manévrování. Ale všechno dopadlo dobře, jen jsem minul jeden secret. Velice zdařilá mapa.

E2M7:

Další pekelná úroveň. Nepřátel je jenom něco málo přes stovku, ale v úvodní skalní otevřené části se na vás vrhnou najednou, jen co vykouknete ze zákrytu. Uvidíte dřevěnou bránu, která je zatím uzavřena. Boje i zde jsou obtížné, ale v kontextu předchozích levelů jde o odpočinkovou mapu. Proniknete do jeskyní, kde se postupně poměrně lineární cestu probojujete do dřevěné části, kde najdete spínač, jenž vám spustí teleport k východu. Mapa končí velice rychle, ani se nenadějete. Příjemný kousek před závěrečným finále.

E2M8:

Poslední level druhé epizody je arénou, v níž se potkáte se dvěma kyberdémony a dalšími nepočetnými protivníky jen jako doplněk. Jste nahoře přímo před bossem a zachráníte se před jeho raketami jedině pádem do krvavého jezera, kde na vás čekají baroni a impové za plotem. Kyberdémoni se neustále teleportují, což ztěžuje souboje, jelikož se rádi objeví přímo za vašimi zády. Musíte být ve střehu a nestřílet pánubohu do oken, jinak vám dojde munice. I já jsem se občas ocitl zpátky nahoře, ani jsem nevěděl jak. Postupně se kyberdémoni dají opižlat a druhá epizoda je za vámi.

E3M1:

Třetí epizoda začíná opravdu tvrdě a je vidět, že se s námi autor nebude mazlit. Otestoval jsem si ji dvakrát a hraji nadále na Ultra Violence, říkám si, že WAD z roku 2012 nebude tak extrémně těžký. Hned v úvodu se ocitnete ve dvojím ohni, zleva v chodbičce k modrým dveřím a zprava v kyselinovém jezírku. Žíraviny je tu opět dost, obleky používejte uvážlivě. Seskočíte do další skrumáže na nádvoří a můžete se vydat do dvou směrů. Napravo se vám otevře další část mapy, opět s přídělem mutantů a ve finále si sjednáte přístup k červeným dveřím. Musíte se dát ovšem na levou stranu, kde propletené cestičky vedou k modrému klíči. Jakmile překonáte odpor baronů a pak léčku s mřížemi, je lepší se dát nejprve doprava k modrému klíči, a až poté doleva a dostanete se teleportem zpátky na start k modrým dveřím. Pak vám nic nebrání dobýt poslední klíč a hurá k východu. Akce je tuhá, střeliva málo, ale dá se to zvládnout i na Ultra Violence.

E3M2:

Přituhuje. Kyselina, invaze hordy impů, za rohem pavouk mastermind a na úplný závěr mapy pořádný slaughter fest. Nepřátelům musíte uhýbat, opravdu je nepostřílíte díky nedostatku střeliva. Natož pak pavouka. Mapa je skvělá, plná propletených cestiček a chodeb, kyselina na každém kroku, četné léčky, je ji radost zkoumat. Poté, co dospějete ke konci, ocitnete se pod krutou palbou, kterou jsem zvládal velice obtížně. Náhodně jsem přišel na secret, díky kterému jsem telefragoval masterminda a získal berserk, ale záplava baronů, kakodémonů a víceméně kompletní sestavy nepřátel prvního Doomu mi dala zabrat, zejména díky tomu, že střeliva je opravdu málo. Některé barony jsem dorážel berserkem. Mapa je velice povedená. Zatím na UV zvládám, samozřejmě s častými savy.

E3M3:

Třetí úroveň je komornější, ale také vám nedá nic zadarmo. Oděná do pekelného hávu, začíná jeskyní plné lávy a horkých skalních stěn. Musíte se postupně dát na všechny tři možné strany, kde získáte krůček po krůčku klíče, které použijete na spínače, jež najdete v jedné z hal. Ty vám zpřístupní východ, který se ovšem nachází úplně jinde, takže budete možná chvíli tápat jako já, než jsem se dopátral svého cíle. Akce je bohatá, léček požehnaně, munice mi vycházela tak akorát, rozhodně přebytkem jsem netrpěl. Navíc musíte opatrně našlapovat, jinak vás žhavá kyselina notně připálí. Další velice zdařilá mapa. Zatím se třetí epizoda jeví jako nejlepší, snad tento trend vydrží.

E3M4:

Čtvrtý level a tentokrát nám autor nabízí čistokrevnou tech based základnu. Opět propletenou a plnou zákoutí. Probíháte chodbami a kosíte nabíhající protivníky v poměrně hojném počtu a s neustálým prstem na spoušti počet vašich zářezů na pažbě rychle přibývá. Akce je kontinuální a obtížnost férová. Najdete i více nábojů do plazmovky, takže mutanty máte čím likvidovat. Zdánlivě snadno najdete žlutý klíč, ale cestu k východu brání bariéra a musíte se vnořit dále do útrob základny, abyste našli potřebné zbylé klíče. Dokonce se vám zjeví samotný kyberdémon. Musíte být bdělí, přehlédl jsem jedny dveře a chvíli jsem musel zkoumat, kudy dále, ale nakonec se mi podařilo zorientovat. Bohužel jsem nenašel ani jeden secret, a to se mi health sféra lákavě předváděla v komůrce. Úroveň mě bavila a užil jsem si ji skvěle.

E3M5:

Líbí se mi trend střídání rozsáhlejších a kratších úrovní. Pátý level je na odreagování. Seskočíte do krvavého jezera a vyřídíte si to s kolekcí mutantů na otevřené ploše. Zastaví vás až blokující stěna. Musíte se vnořit do útrob kamenné budovy, abyste si zpřístupnili žlutý klíč. Po krátkém intermezzu za žlutými dveřmi se vám otevře cesta k pavoukovi a teleportem se dostanete do temné skalní arény, kde vás pro změnu čeká kyberdémon se svými přisluhovači a červený klíč. Pak vám již nic nebrání dostat se k východu. Level poslouží ke skvělému zastřílení s takřka permanentním prstem na spoušti.

E3M6:

V šesté mapě se nachází vstup do tajného levelu. Je opět kratší, tematicky na úvod čistokrevně pekelná s temnými jeskynními pasážemi. Hned na začátku najdete dva východy, jeden regulérní a druhý tajný, chráněný bariérou. Na úvod očekávajte otevřenou část, v níž si to vyřídíte s nabíhajícími protivníky a musíte se dopídit ke žlutému klíči. Ten vám otevře zablokovaný přístup, ale zároveň vypustí nálož baronů, k jejichž eliminaci vám dobře poslouží nalezená plazmová puška, pokud hrajete s pistol startem. Dostanete se do jeskyně, na jejímž konci impové hlídají červený klíč k exitu. Ten spustí lavinu a vyhrne se na vás záplava dalších těchto ostnatých potvůrek. Pokud uniknete bez úhony, můžete k východu. Ale nesmíte přehlédnout spínač, jenž vám otevře tajný exit.

E3M9:

Tajný level mě docela zklamal, jelikož jde opravdu o minimalistickou mapu, designovanou jako sólo pro kulomet. Ten se nachází poblíž a dokážu si představit, že bude vaší primární zbraní, pokud byste hráli s pistol startem. Zpacifikujete odpor v úvodu, dáte se zatočenými úzkými chodbičkami a najdete žlutý klíč, jenž vám otevře dřevěnou halu s dalšími nepřáteli a teleportem se dostanete k exitu. Při druhém průchodu jsem se dokonce dostal pod časový limit. Opravdu jednohubka.

E3M7:

Mapa střední velikosti po stránce počtu nepřátel, po stránce obtížnosti poněkud tužší než předchozí kratší mapy. Ocitnete se v centrální aréně, kde se přímo uprostřed nachází sloup se spínači, které vám budou postupně uvolňovat cestu. Vydáte se na průzkum do třech stran a dopídíte se ke třem klíčům, což je pokaždé provázené v centrální aréně masakrem, kde se notně hodí BFG. Mapa ubíhala překvapivě rychle a je poměrně kvalitní a zábavná.

E3M8:

Závěrečné finále s přehlídkou bossů. Vydáte se do poloprázdné venkovní oblasti, kde se napakujete zbraněmi, vzápětí se začnou teleportovat nepřátelé, ale tento odpor je relativně neškodný. Postupujete dále, až se dostanete do podzemí, kde na vás číhá kyberdémon a v závěsu za ním spider mastermind. Ale nejobtížnější je finále, kde na vás zhlíží dva mastermindové, pálící na vás na otevřeném prostoru. Přímý zásah z BFG na delší vzdálenost je obtížný, takže docela chvíli trvalo, než jsem je na několikrát sejmul. Doporučuji s municí do této ultimátní zbraně spořit. Pak nastává závěr a oddechnutí za náročným a povedeným megawadem v klasickém stylu.