11.15
Autor: Matthias (enkeli33 – 28. 10. 2021)
Uplynul jen poměrně krátký časový interval a po společném levelu Czequisite Corpse, jenž byl vytvořen ve spolupráci sedmi českých doomerů, přichází Matthias, alias enkeli 33 s dalším, tentokrát sólovým projektem, rozvíjejícím poslední dobou docela překotné tvůrčí pnutí na české Doom scéně.
Gehenna má být poctou prvnímu Doomu. Nicméně nejde o klasický megawad, jak jej jeho tvůrce velkolepě nazývá, ale pouze o novou první epizodu o devíti úrovních. Vznikala v průběhu minulého a letošního roku, takže nejde o žádnou rychlokvašku, ale o pečlivě doladěný a vyzrálý projekt.
Matthias se snažil o design v intencích původních tvůrců – Sandyho Petersena a Johna Romera. Jako duchovní vzor posloužily megawady No End in Sight a Doom the Way id Did. Ale inspirace je opravdu jenom částečná, jelikož Gehenna není žádnou kopírkou původních úrovní, natož pak snahou o reinterpretaci originálních levelů či modernější předělávkou první epizody, o což se někteří tvůrci pokoušejí. Matthias jde svou cestou, jednotlivé mapy sice sbírají vizuální a tematické motivy z celého prvního Doomu, ale jsou kompletně designované podle vlastních tvůrčích představ.
Grafické pojetí respektuje původní hru, a tak kromě povedeného pekelného titulního obrázku se s inovovanými texturami, natož pak monstry nebo soundtrackem nesetkáme. Bohatě posloužily zdroje originální hry. Cílem projektu je nejen mladším hráčům ukázat, že i bez nové grafiky a moderních enginových vymožeností Doom stále nabízí plno zábavy a skvělé hratelnosti v původním vanilla stylu.
Na stavbě úrovní je poznat autorova dlouholetá vyspělost a zkušenost. Mapy jsou designově čisté, profesionálně zpracované, esteticky lahodící oku, i když nehýří nadměrným počtem filigránských detailů. Tematicky je každá odlišně laděná, dominují tech based lokace, ale disponují odlišným vizuálem i zpracováním, takže se nenudíte a hratelnost se též částečně odlišuje.
Na projektu je docela poznat Matthiasův svébytný tvůrčí styl, který se vyznačuje poměrně rozmáchlými prostory úrovní, což v kombinaci s relativně malým počtem enemáků někdy činí dojem prázdnoty. Ale i tato skutečnost odpovídá tvůrčímu plánu, nepřehánět to s obtížností. Neplnit úrovně mutanty až po okraj, jako je tomu v mnohých současných projektech, v nichž to, co jsme dříve pohodlně zvládali na Ultra Violence, s odřenýma ušima přežijeme na Hurt Me Plenty.
Stavba lokací je smysluplná a jednoduchá na orientaci, většinou potřebujete všechny klíče, ale nikde nebloudíte a mapy mají přehlednou a logickou stavbu, i když zejména v pozdějších fázích jsou komplexy rozsáhlejší a propletené. Inovativním prvkem jsou výšková převýšení, jež se staly nedílnou součástí některých map. Stoupáte po schodištích či věžích vysoko nahoru, přeskakujete plošinky, což taky bývá častou součástí Matthiasových dílek. Nebo běháte po stupních či kostkách, jež tvoří vaši cestu nahoru nebo taky dolů, mezi nimi pak přebíháte, abyste mohli pokračovat dále v úrovni.
Během celé epizody si připomínáte ikonické a známé mapy z prvního Doomu. Tajná úroveň mi v jednom zákoutí dokonce upomínala na Entryway, ikonickou první mapu druhého dílu, ale možná je to jen zdání. Třetí mapa začíná skladištěm plným beden a pokračuje drtiči rozprostřenými v širokých chodbách. A nejvíce povedená mi připadala pocta legendární mapě E3M2 v půdorysném tvaru ruky. Matthias ovšem tento level pojal po svém a layout sice zachovává koncepci a ideu designu, ovšem pohybujete se tentokrát na terénu imaginární nohy. Zkrátka kombinaci původních témat a originálního designu je třeba ocenit.
Hratelnost projektu je relaxační a dala by se označit přímo jako balzám na nervy. Gehenna má pohodovou obtížnost a počet nepřátel je relativně nízký. Nečekají vás tedy slaughter festy a díky bohatému prostoru k manévrování lze mnohým nepřátelům uniknout bez toho, aniž byste je museli likvidovat. Nicméně vzhledem k bohatým zásobám střeliva by ponechání protivníků bylo hříchem. Gehenna ale rozhodně není procházkou růžovým sadem a obtížnost průběžně přituhuje. Zejména poslední level nabízí nespočet nepřátel a skrumáž s několika spider mastermindy a cyberdémony najednou. Ale na Ultra Violence jsem celou epizodu projel bez komplikací, na rozdíl od megawadů, jež jsem poslední dobou dohrál.
Co říci na závěr? Gehenna je rozhodně povedenou poctou prvnímu dílu Doomu a tvorbě Sandyho Petersena a Johna Romera. Nejde o kopírování původních nápadů a motivů, ale originální dílo s dokonale vyladěnou a zábavnou hratelností. Někteří hráči mají výtky k velkému prostoru některých map, ale jde o typický Matthiasův styl, jenž navíc umožňuje pohodlné manévrování při bojích s nepřáteli. Jako další zástupce české scény je pro každého doomera povinným kouskem.
Instalace:
Gehenna je čistokrevný vanilla projekt, tedy ke svému spuštění nepotřebuje specifické porty. Hra byla pečlivě testována pod všemi běžnými programy. GZ Doom, PrBoom Plus, Crispy Doom a Eternity fungují zcela bez problémů. S Chocolate Doomem se některé mapy nespustí, takže ke hře nemá smysl tento archaický port používat. Brutal Doom a Vavoom jsou funkční, jen s nahodilými poklesy snímkové frekvence. Doomsday (alias jDoom) funguje s omezeními, dochází k poklesu frame rate a nezobrazují se některé textury. Doporučuji tedy hrát pod klasickými porty a neexperimentovat. Hru spustíte jednoduše, probíhá tradičním způsobem, tedy přenesením souboru GEHENNA.WAD na spouštěcí soubor vašeho oblíbeného portu pomocí souborového manažeru. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
No Comment.
Add Your Comment