Jako pátou mapu do akce DWMiniwad Club její organizátoři vybrali mapu McDoomalds 2: Burger Bacon. Tento malý projekt je poměrně neznámý, informací je o něm k dispozici pramálo a můžeme čerpat v podstatě pouze z jednoho vlákna DoomWorld fóra. Ba dokonce se autor ani neobtěžoval svůj WAD nahrát na idGames, zřejmě má odpor k administrativním záležitostem, k čemuž upload na tento server patří.
Jak napovídá samotný název, hamburgerový WAD není prvním dílem série, ale pokračováním. Někdy v červenci roku 2018 vyšel první díl – McDoomalds WAD. Příběh je docela prostý. Doomguy, vraceje se z náročné výpravy na rodnou Zemi, vyčerpán předchozími boji, zkrátka dostal hlad. V dosahu nejsou žádná standardní stravovací zařízení, ale bohužel pouze obyčejný fast food značky McDonald´s, ovšem ten je obsazen mutanty, takže si to s nimi mariňák musí ručně stručně vyřídit.
Druhý díl má obdobnou dějovou premisu. Náš neohrožený hrdina opětovně hledá s koncertujícím kručícím žaludkem něco k snědku, Tentokrát je poblíž konkurenční podnik Burger King, opět zaplněný hladovými démony. Doomguy touží po lahodném a výživném Whopperu, nezbývá tedy nic jiného než tasit zbraně a vyčistit provozovnu od nepřátelských návštěvníků.
Musím konstatovat, že po spuštění mapa rozhodně neláká ke hraní. A to zejména díky titulnímu obrázku, splácaném patrně v programu Malování, což působí notně amatérsky až přímo odpudivě. K tomu navíc přispívá jméno autora – Garbage, což v překladu znamená odpadky. Vše svádí k dojmu, že McDoomalds 2 bude dílem neschopného amatéra, nebo půjde zařadit do kategorie joke levelů. Nicméně pokud prvotní dojem překonáte, tak se vám naskytne slušná a zábavná mapa s relativně krátkou herní dobou.
Úroveň je stavěna v klasickém stylu bez nové grafiky. Autor se snaží o realističnost v rámci možností a docela se mu to daří, až tedy na pokusy o modely aut. Ocitneme se na otevřeném prostranství před fast foodem, jenž leží v samotném centru oblasti. Kolem se rozprostírá ještě několik dalších doplňkových staveb.
Vyčistíme odpor na volné ploše, zprvu relativně vlažný, a můžeme se kouknout, co nám nabídne za pochutiny interiér fast foodu. Posléze se dostaneme i na střechy, což po sebrání klíče následuje tuhým masakrem kolem budov, včetně zaklínače, velice aktivního v resuscitaci mrtvých mutantů. Tato bojová akce se mi podařila zvládnout na první dobrou. Pak už vás další zásadní zádrhele nečekají a postupně se dopídíte východu.
Mapa je z hlediska hratelnosti zábavná, zpracování je docela solidní, i když nejde o žádné převratné dílko. Ukrátí vám dlouhou chvíli příjemnou akcí a ačkoliv prvotní dojem není ideální, po stránce hratelnosti má McDoomald co nabídnout. Takže pokud nemáte nic lepšího ke hraní, šťavnatý kousek z McDoomaldu určitě neurazí.
Instalace:
McDoomalds 2: Burger Baron je designován v klasickém formátu, tudíž by měl být spustitelný pod všemi běžnými porty. Hrál jsem pod GZ Doomem bez jakýchkoliv problémů. Balíček si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte přetažením souboru MCDOOMALDS2.WAD na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Projekt 1000 Line Community Project z dubna roku 2019 se stal v rámci akce DWmegawad Club hrou měsíce pro měsíc srpen. A jelikož první školní den – 1. září 2020 – vyšlo pokračování, není divu, že se stalo součástí říjnového DWmegawad Clubu na druhou polovinu měsíce. Spolu s již recenzovaným WADem Demonfear, který tvořil naši herní náplň během prvních 15 říjnových dnů.
Principy herního designu 1000 Lines 2 navazují na tvůrčí ideu předchozího dílu. Tvorba map je tak limitována maximálním počtem 1000 “linek” – neboli linedefs – na level. Nicméně prakticky všechny úrovně byly navrženy a propracovány tak, že jsem žádná omezení nepozoroval. I když je fakt, že po technické stránce designu je můj zrak laický a protřelý doomer se zkušenostmi s vlastní tvorbou by možná mluvil jinak.
Zatímco první díl využíval výhradně grafických zdrojů originální hry, autorský tým u pokračování zvolil odlišnou taktiku a při tvorbě použil balík textur OTEX, jenž můžeme znát zejména z projektu Eviternity. Pro potřeby 1000 Lines 2 byla použita vanilla verze jménem Votex. Vizuální provedení tak postoupilo na vyšší level a získáváme odlišný a neokoukaný herní dojem, i když hratelnost je samozřejmě klasická bez inovací.
S příběhem se tentokrát tvůrci příliš nemazlili. Minule jsme dostali alespoň jednoduchý příběhový podkres, nyní se zkrátka ocitnete na druhé straně teleportu a náhle se rozkoukáváte v industriálním světě, jenž se nachází neznámo kde. Samozřejmě zjišťujete, že je svět pod kontrolou démonické invaze a nezbývá nic jiného, než se chopit pistole a vyrazit nakopat mimozemšťanům jejich plesnivé zadky.
1000 Lines 2 je opět klasickým komunitním projektem. Počátky tvůrčích prací se datují od ledna 2020 pod taktovkou Philipa Browna vystupujícího pod přezdívkou Liberation. Autorský tým zahrnuje celou řadu členů komunity, kterým se podařilo vytvořit kolekci celkem 34 levelů. Poslední dva jsou přístupné pouze s cheatem IDCLEV.
Celý megawad je rozčleněn na čtyři epizody. První epizoda – industriální planeta, nás přenese do průmyslových komplexů plných strojů a zařízení, často s příměsí kyseliny. Druhá část se odehrává pod úrovní terénu, v dolech a jeskyních, také s industriálním nádechem. Zde se často setkáváme se žhavou lávou. Třetí epizoda nás trochu zchladí, jelikož procházíme ledovou planetou. A poslední čtvrtá fáze kampaně se odehrává na planetě s mramorovými komplexy budov a chrámů. Lokace jsou tedy pestré a zdánlivě nehrozí stereotyp. Ale není všechno zlato co se třpytí, jak uvidíme.
Po stránce designu vidím jednoznačný krok kupředu. Zatímco v předchozím mapsetu 1000 Line se nacházely i slabší levely, zde se jednotlivé mapy autorům povedly. Výstavba map je perfektní, žádný amatérismus, nenašel jsem zásadní architektonické nedostatky. Mapy jsou komplexní a dobře hratelné, spolu s novou grafickou koncepcí pěkně zpracované i z hlediska vizuálu. Herní doba jednotlivých úrovní není příliš dlouhá, patrně díky designovému omezení, ale i tak je průchod mapami většinou nelineární a mnohdy komplikovaný. Nové textury jsou zatím neokoukané a mnohé levely poskytují krásný estetický zážitek.
Megawad je zaměřený čistě akčně. Bojujete prakticky nonstop, permanentně se něco děje, mutanti se zjevují po dosažení aktivního bodu po sebrání zbraně či klíče. Buď se na vás hrnou z otevřených prostorů, nebo se v hojném počtu teleportují. Takže se v žádném případě nenudíte, akce rychle odsýpá a mnohdy se nestíháte ani nadechnout. Obtížnost narostla, a tak jsem raději hrál na Hurt Me Plenty. Hra tak byla dobře zvládnutelná, i když jsem se mnohdy notně zapotil. Ale při Ultra Violence bych se asi trápil.
Nicméně mám jednu menší výtku. Ačkoliv mapy jsou formálně dokonalé a bez závad, zejména u prvních dvou epizod mi jednotlivé levely splývaly v jeden celek a nedařilo se mi jejich specifické rysy dobře zapamatovat. Možná díky rychlému akčnímu spádu, možná díky relativně uniformnímu tematickému zadání prostředí. Ledové a mramorové epizody už na tom byly lépe.
Z koncepce megawadu notně vyčnívá druhý tajný level č. 32. V něm se skrývá zásadní úskalí. Jakmile vystřelíte, sesype se na vás záplava zaklínačů a z této zapeklité situace nevybruslíte. Pointou je, že střílet můžete jedině z označených pozic, na což jsem tedy sám nepřišel. Další puzzle záhada se skrývala v nutnosti trefit terč pomocí revenantova fireballu. Zde jsem ztroskotal definitivně a mapu jsem vzdal. Autor naštěstí pamatoval na nás, méně schopné hráče, a hned u vchodu je tlačítko pro okamžité ukončení mapy.
Pokud shrnu své dojmy, které si můžete podrobně přečíst v následujícím herním reportu, v podobě 1000 Lines 2 – Community Project dostáváme profesionálně zpracovaný projekt, který však zejména v první polovině oplývá určitým designovým stereotypem a monotónností. V tomto směru byly úrovně v prvním díle projektu pestřejší a lépe zapamatovatelné. Proto jej subjektivně hodnotím o něco lépe, i když ne všechny mapy byly perfektní. To však nic nemění na tom, že 1000 Lines 2 – Community Project je kvalitativně na úrovni a určitě jej lze každému doomerovi doporučit.
Instalace:
1000 Lines 2 – Community Project by měl fungovat se všemi dostupnými porty. Autoři jej testovali s Chocolate Doomem, GZ Doomem, Eternity a Prboomem Plus. Balíček si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte přetažením souborů 1KLINECP2.WAD a 1KLINECP2.DEH na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
1000 Lines 2 jsem rozehrál na třetí obtížnost v rámci úspory času, ale zpětně vidím, že jsem učinil dobře, jelikož mnohé mapy jsou poměrně tuhé i tak.
Episode 1 – Industrial planet
Map01 – Severed Dreams (Liberation)
Úvod mě docela překvapil svými kompletně novými texturami, vzhledem k tomu, že se předchozí projekt 1000 Line nesl v duchu klasického provedení. Což v kombinaci se soundtrackem dodává megawadu moderní feeling. Pěkná tech based úroveň, rozlehlá do plochy, chodby a haly jsou poměrně rozsáhlé, takže je dostatek místa k boji, lokace jsou okořeněné jezery kyseliny, jejíž zelená barva dodává na atraktivitě vizuálu. Pěkná mapa na rozjezd.
Map02 – Reprocessing (Pegleg)
Další industriální objekt tovární haly, sestavené většinou z kovových plátů, v kombinaci s šedými popraskanými zdmi, použité textury jsou velice pěkně zpracované. Bojujete v interiérech, ale podíváte se i ven na přilehlé dvory. V mapě poprvé dostanete do ruky raketomet, budete jej potřebovat, jelikož boje jsou opět intenzivnější, často i vícefázové, kdy např v lokaci kolem modrého klíče došlo k náhlému útoku nepřátel asi třikrát. Po sebrání klíče se tyto situace opakují a dojde k invazi protivníků, buď schovaných nebo nateleportovaných. Secrety jsou k nalezení tři a podařilo se mi nalézt všechny. Pěkná a rychlá realistická akční mapa.
Map03 – Milliphobia (antares031)
Pouť industriálními komplexy pokračuje, budovy mají pečlivě zpracované detaily běžících zařízení a jsou laděné v tmavších kovových barvách. I na třetí obtížnost nám autor zatápí, dostáváme klasickou hratelnost moderních projektů s hojným teleportováním nepřátel často za vaše záda. Mapa je pěkně propletená, akce zběsile odsýpá, protivníci se na vás vrhají kontinuálně, občas s teleportováním dalšího přídělu potvor. Solidní práce.
Map04 – Vedauwoo (Aquila Chrysaetos)
Pěkný tech based komplex přináší boje nejen uvnitř budov, ale i částečně v exteriérech. Budovy jsou zasazeny ve skalních masivech, což dodává vizuálu na atraktivitě a realističnosti. Nechybí i vodní plochy, či spíše kanály navazující na jezírka přírodního původu. Jako v předchozích mapách bojujete s poměrně intenzivním odporem, mapa je větvená na dvě strany s centrálním prostranstvím obsahujícím až nahoře východ. Akce je zábavná, i když poněkud tužší.
Map05 – Corrosion (StormCatcher)
Pátá mapa je velice pěkný a plošně rozsáhlejší systém budov s bariérami, jež postupně odkrýváte, což je spojeno i s poklesy vodní hladiny. Zprvu se zdá hra přímočará, avšak postupně zjistíte, že je prostor základny propletený a nelineární. Akce opět bohatá včetně kyberdémona, zvláštností je nutnost aktivace blokujících sloupků místo dveří. Solidní a propracovaná úroveň.
Map06 – Wastewater Falls (Kaito)
Závěr první epizody. Již zde v 6. úrovni jsem byl překvapen intenzitou soubojů. Mapa jako taková představuje úvodní komplex vodopádů odpadních tekutin, dokonce s výškovými převýšeními, kdy využíváme výtahy. Bojujete s kyberdémonem spolu s teleportujícími se barony v uzavřené aréně, kteří se do něj pustí. Bohužel kyberdémon je všechny nezasáhne, což vyžaduje vaší intervenci. Ale nebojte se, nejde rozhodně o poslední souboj, další kyberdémon vás čeká zanedlouho. Akce je i na třetí obtížnost poměrně tuhá, netroufám si tipovat, co by se dělo na UV obtížnost.
Episode 2 – Industrial planet – Subterrain
Map07 – Into the Dark (Liberation)
Sedmá mapa uvádí druhou epizodu, tentokrát se odehrávající v podzemních těžebních a industriálních lokacích. Stylově začínáte v rozlehlých prostorách, nejprve sklad a potom jeskynní komplex zasazený pod zem spolu s hladinou kyseliny a následnými industriálními objekty se stylovými texturami. Po vyčištění první části a zisku červeného klíče se probojujete druhou etapou levelu o něco hlouběji do podzemí. Odpor tuhý, revenanti se zaklínačem v závěsu, další zaklínač před východem, mapa plná akce a můj dojem je veskrze pozitivní.
Map08 – Immortal Industry (Dragon Hunter)
Mapa vypadá vizuálně velice atraktivně, opět procházíte mezi skalními stěnami, abyste se dostali do rozlehlých sálů s krásně svítící kyselinou, nad jejíž hladinou balancujete na tenkých kovových cestičkách. A podobně najdete ještě jakýsi vysílač či zdroj energie pro pracující mechanismy. Ačkoliv se to na první pohled nezdálo, ne zcela ideálně jsem se v mapě orientoval. Akce je tentokrát příjemnější a ne tak tuhá, na secretech jsem si vylámal zuby. Ale i tak spokojenost. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že v jednotlivých epizodách mapy splývají v jednu, možná díky shodnému tematickému zaměření.
Map09 – Stone Steel (Wolf McBeard)
Devátá mapa je jedna velká akční jízda. V chodbách se chopíte zbraní, zlikvidujete zprvu chabý odpor a proniknete do rozlehlého skalního sálu, kde je nepřátel podstatně víc. Východu vám brání uzavřená brána. Tu otevřete ve velíně, do kterého vystoupáte po schodech. Což však spustí odpor ve skalním dómu, zjevivší se z brány a kovové stavby, jež předtím byla uzavřena. A následně vás čeká poslední skalní dvorana před východem, opět plná nepřátel. Mapa na odreagování s rychlým spádem.
Map10 – Subterraqueous (Nootrac4571)
Zajímavá a designově originální úroveň, s níž si tvůrce opravdu vyhrál. Po úvodním rozehřátí ve výtahu, kdy vás obtěžuje několik impů, se dostanete do jádra mapy, kterým je kruhová oblast s vodní hladinou, rozdělená ocelovými cestami na čtvrtiny. Vedou z ní tři východy, kterými postupně po skalních stezkách obcházíme centrální oblast a aktivujeme spínače. Naše pouť poskytuje pěkné pohledy z výšky na hladinu vody. Ve finále se přímo v centru mapy objeví poslední spínač, kterým se cestami rozčleněná plocha stane jednolitou a objeví se invaze z pekla v čele se zaklínačem, jenž je na otevřené ploše trochu problém. Ale boj se dá zvládnout a odměnou je vám přístup k východu a záchrana z této pěkně mapy.
Map11 – Deep But Not Profound (Phobus)
Koncepce mapy pokračuje v linii zavedeného tématu v epizodě. Tedy centrální žíravé jezero, kolem něj jsou pak obkrouženy kovové budovy tech based základny, které postupně zpřístupňujeme krok za krokem s nutností aktivace například mostu nebo schůdků, jež vám umožňují přeskok na dosud nedostupná místa. Nechybí i putování kyselinou. Rovněž je přichystáno zajímavé puzzle, v němž musíte přijít na systém tří spínačů a jak aktivovat výtah vedoucí výše. Mapa je plošně rozlehlá a areál nám poskytuje pěkné pohledy na vzdálené budovy na druhé straně levelu na pozadí jezera. Akce je již tužší, ale zvládnutelná. Pěkná mapa uzavírající druhou podzemní epizodu.
Episode 3 – Ice planet
Map12 – Thirty Below (Dreadopp)
Třetí epizoda se odehrává na ledové planetě. Čemuž odpovídá vizuál a pohybujete se tedy v ledových chodbách spolu se zakomponovanou základnou a zasněženými exteriérovými plochami. Boje jsou poměrně intenzivní, zejména v útrobách budov se na vás vrhají pečlivě připravení nepřátelé. I když jde o začátek epizody, tak není patrný výrazný oddech v jejich počtu a intenzitě bojů. Mapa se hrála dobře a ve finále vás dokonce potrápí kyberdémon se zaklínačem jako předvoj. Oproti předchozímu industriálnímu stylu je zimní pohádka příjemným vizuálním osvěžením.
Map13 – Zero Degrees (Lord_Z)
Venku je na nule a vy se brodíte v krvi nepřátel. Level je tentokrát přímočarý a jednodušší, samozřejmě vás odpor mutantů nemine, i přes mrazivé počasí jsou pěkně nažhavení. Podstoupíte souboje v několika arénách vzájemně pospojovaných, abyste si hned v té první kruhové místnosti nakonec zpřístupnili cestu k exitu. Design je střízlivý, ale zábavný, s postupným zjevováním nálože mutantů po sebrání klíčových předmětů. Pěkná mapa.
Map14 – Negelida (Worm)
Negelida je velice příjemný otevřený level, v němž se pohybujete z větší části v exteriérech, takže máte dostatek prostoru pro manévrování mezi četnými protivníky. Začínáte ve skalách a postupně proniknete do širokého prostranství mezi skalami s vodní hladinou, kde musíte zpacifikovat tuhý odpor. Poté, co spínačem snížíte úroveň vodní hladiny, můžete proniknout do útrob komplexu, který se zdá být řídícím centrem. Poté ještě jednou vyběhnete po skalách ven, kde podstoupíte další souboje s objevivšími se protivníky. Opět je nejlépe zlikvidujete venku na otevřeném prostranství. Poté vám už žádná zásadní překážka nebrání pokračovat ve vaší pouti.
Map15 – Abstract Thoughts (DMPhobos)
Velice pěkně zpracovaná kombinace ledových ploch, zasněžených skal, do nichž je zakomponován areál základny. Boje jsou kontinuální, průzkumem do více směrů se propracujete k rozsáhlé aréně, v níž podstoupíte zkoušku bojem. Zaklínači na sloupech na vás shora útočí a raketami se na ně příliš pálit nedá, jelikož se okolí zaplní dalšími potvorami a hrozí riziko poranění vlastními raketami. A další zajímavý areál je prostor před východem. kde si postupně aktivujete výsuvné plošiny. Ale bohužel se mi nepodařilo přijít na to, jak aktivovat tu poslední, jež vede ke spínači aktivujícím plošinu k tajnému východu, jenž mimochodem není součástí tajných oblastí. Pěkná a zdařilá mapa. Do tajného levelu jsem se dostal podvůdkem, ale nic jiného mi nezbylo.
Map16 – Cold Shoulder (Breezeep)
Mapa pokračuje v tradici tech based základen, uložených na ledovém pozadí. Tentokrát je mapa poměrně rychlá, přiměřeně obtížná a bez zákeřností, jež by narušovaly tempo, potřebujete dva klíče, abyste docílili exitu. Úroveň můžete zkoumat do dvou směrů, ale vždy se vracíte zpět na úvod, abyste postupně dosáhli dvou klíčů, které se nacházejí na vyvýšených sloupcích. Povedená práce.
Map17 – Snow Frontier (Misty)
Mapa s nádechem gotiky, poměrně stísněná, navíc s permanentně se objevujícími monstry, která se průběžně zjevují po dosažení určitého bodu nebo aktivace tlačítka. A nejedná se o žádná ořezávátka, většinou o revenanty, takže hra spočívala v neustálém rychlém manévrování, což ve stísněných prostorách mnohdy šlo obtížně. Bojujete opět na terénu ledovců, přeskakujete po plošinkách v ledovém kaňonu a pak v uzavřené kruhové oblasti. Ve srovnání s předchozí úrovní notně přituhlo.
Map18 – Dour Tower (Jimmy)
Klidnější úroveň než předcházející, laděná poněkud temněji a opět s gotickým nádechem. Zkoumáte poměrně rozsáhlý komplex základny zasazený do ledovcových masivů. Po úvodním průzkumu seskočíte na vodní hladinu a zespodu zhlížíte na vysoké zdi a čistíte osazenstvo, jež proti vám vyběhne. Výtahem se pak dostanete nahoru a dobývání zbytku základny může pokračovat. Akce není tak hektická a nepřátelé jsou dávkováni v menších počtech a máte dostatek prostoru na manévrování. Jimmyho práce je zárukou kvality, tudíž i tato mapa se hrála dobře.
Map19 – The Crystalline Vault (Scotty)
Blížíme se k finále druhé epizody, takže postupně přituhuje. V této mapě podstoupíte tuhé boje v ledové aréně ohraničené ledovcovými masivy, pod palbou kyberdémona, hovícího si na sloupu v dáli. Souboje jsou nepřetržité, při průzkumu se vám postupně otevírají skryté stěny s přívalem tuhých nepřátel. Nechybí ani kyberdémoni ve více exemplářích, nicméně na HMP byla akce zvládnutelná a skvěle jsem se bavil.
Map20 – The Pale Helm (RonnieJamesDiner)
Mapa představuje poměrně tuhý masakr. Na úvod na rozehřátí nejslabší zombie pidižvíci, ale vzápětí se objeví pavouk mastermind a mela může začít. Bojujete pod clonou zdí ledových skalních masivů, procházíte úzké cestičky nebo veliké ledové plochy. Největší skrumáž představuje závěrečná bitva snad v jídelní síni, kde se na vás vrhne směs potvor všeho druhu a máte co dělat, abyste je zpacifikovali, i když je zde několik megasfér se zdravím. Opět povedený kousek, uvidíme, co nás čeká dále v další epizodě.
Episode 4 – Marble palace planet
Map21 – The Gardeners of Eden (AD_79)
Mramorový palác je krásnou procházkou monumentálními architektonickými kompozicemi. Začínáte v zahradách, abyste se probojovali ke zdem chrámu s bludištěm mezi mřížemi a vodní hladinou, a pak probíháte mezi mramorovými stěnami. Seskočíte do propasti s lehce organickým vzhledem a pak postoupíte na velikou dvoranu ohraničenou vysokými stěnami hradních budov. Vyjedete výtahem do vyšších sfér a pak oblast čistíte shora. Level je s relativně lineárním postupem, bez alternativních tras, ačkoliv architektura vypadá komplikovaně, a jdete rovnou za nosem, i když cestou poněkud klikatou. To vše s pozadím relativně tuhého odporu, naštěstí si postupně doplníte munici, které příliš z minulého levelu nepřebývalo. Pěkná mapa.
Map22 – Tuama (Major Arlene)
Kompaktní interiérová mapa, v níž se na nás v uzavřených prostorách chystají zaklínači střežící situaci ve strážních budkách, na pozadí tuhý odpor impů, jenž je docela dobře zvládnutelný, jelikož se vám dostane do ruky berserk. Boje jsou relativně stísněné, ale ne dramaticky obtížné. Jen závěrečná skrumáž je poněkud více zatěžující. Zábavná, ale krátká mapa.
Map23 – Oratory (Walter)
V této úrovni bojujete v prosvětleném areálu paláce vyvedeného v pískových barvách, graficky relativně strohém, ale pěkně vybudovaném. Zkoumáte nejen interiéry, ale i exteriéry, kde se zkoncentroval nejtužší odpor. Akce je kontinuální, neodpočinete si, ale není příliš zatěžující po stránce obtížnosti. Potřebujete modrý klíč, a i když mapa není komplikovaná, chvíli mi trvalo, než jsem našel cestu k východu, díky přehlédnutí druhých modrých dveří.
Map24 – Marblelous (Leo)
Čeká vás další chrámový level, tentokrát v temném zelenavém zbarvení až s mysteriózním lovecraftovským nádechem díky texturám a démonickým obrazům na stěnách. Akce je kontinuální, čekají vás boje v otevřených arénách s klíči, a to největší střetnutí vás čeká před východem, kde se velice hodí plazmová puška. Level se hraje dobře, spokojenost, všechno odsýpá jak má.
Map25 – Metamorphism (elend)
25. úroveň navazuje svým vizuálním ztvárněním na předchozí, opět se pohybujete mezi zelenavými zdmi, tentokrát ovšem jsou chodby daleko rozlehlejší do plochy. Akce je v podstatě kontinuální, zprvu vypadá jednoduše, ale nebojte se, přituhne. Zejména ve dvou arénách s klíči v pěkném démonickém stylu a také na závěr na nádvoří před východem potkáte další srocení mutantů. Mapa se hrála velice dynamicky, akce příjemně obtížná.
Map26 – Heavenly Gantlet (LowGcifer)
Začíná notně přituhovat a tato hradní mapa je toho důkazem. Hned na začátku invaze revenantů za vaše záda a venku na nádvoří to samé, neustále se objevují nové přívaly nepřátel a jelikož není příliš místa, souboje jsou notně obtížné a akce běží od začátku až do konce. Největší skrumáž je na závěr, ale tam se dá využít nesmrtelnosti a závěrečná bitva byla zvládnutelná poměrně dobře. Mapa byla vystavěná velice hezky, nicméně krásu architektury jsem příliš pro intenzivní akci nevnímal.
Map27 – THUNDERBASTARD (an_mutt)
Další obtížná úroveň. Lehce goticky laděná rozsáhlejší mapa, která notně prověří vaše reflexy. Mapa je spletitá a často jsem ztrácel orientaci, neboť ačkoliv komplex vypadá jednolitě, musíme se mezi jednotlivými úseky mapy přesouvat teleporty a místy jsem se ztrácel. Akce je dynamická po celou dobu, ačkoliv zpočátku se objeví jenom pár základních protivníků. Postupně obtížnost naroste a kontinuálně se objevují nepřátelé různých typů včetně kyberdémona, spidera masterminda i zaklínačů ve skupinkách. Level je propracovaný a kromě horší orientace se hraje velmi slušně.
Map28 – The Halls of Reckoning (Bridgeburner)
Blíží se konec. A tak 28. úroveň představuje typický slaughter fest. Hned po startu vidíte pěkně seřazený zástup nepřátel připravených k tomu, aby se do vás pustili. Máte možnost jim utéct, ale čekají vás v obou případech další oblasti naplněné nepřáteli, kteří se na vás postupně vrhají. A těch těžších, žádní impové či zombie vojáci. Masy protivníků jsou poměrně stereotypní a podobný typ map příliš nemusím. Po architektonické stránce vás čekají arény na pozadí hradních stěn, ale neustále se objevující nepřátelé včetně bossů mě prostě nebavili.
Map29 – Marble Tombstone (Bauul)
Tato mapa je v podobném stylu jako předchozí, nicméně se mi hrála podstatně lépe. Jednak možná díky atmosférickému zpracování včetně soundtracku, a také tím, že masy nepřátel nejsou dávkovány najednou, ale spíše s postupně gradující obtížností. A mapa se dala zvládat podstatně lépe. Jako rozehřátí před Icon of Sin vynikající.
Map30 – Eldritch (RonnieJamesDiner)
Poslední mapa, hektické souboje na pěkně zpracovaném podkladě. Přístup k palebnému stanovišti pro likvidaci Romerova mozku se nachází na vysoké věžičce, k níž ovšem musíte získat všechny tři klíče. Běháte po úzkých cestičkách na zdech tyčících se nad černou temnotou a pád rovná se smrt. Do toho monstra s neustále přibývajícími příděly z útrob Ikony. Takže musíte nejen bojovat, ale též citlivě manévrovat. Nicméně akce se jeví zvládnutelná, i když na třetí obtížnost jsem nakonec použil cheat pro nesmrtelnost. Pěkná a docela originální mapa na závěr.
Secrets maps
Map31 – Crimson Complex (Dragonfly)
Další pěkná tech based mapa, jež je laděná zčásti do tónů rudé barvy stěn. Akce na každém kroku, zajímavá explorace, chvíli jsem dokonce zakysnul, jelikož jsem přehlédl teleport, vedoucí do vyvýšené části mapy, a nemohl tak najít žlutý klíč. Trochu vadil výrazně temný koridor ve skalách, v němž se samozřejmě postavila do cesty stínová prasátka, ale i další protivníci. Na závěr vás čeká kyberdémon, na terénu výše zmíněných temných tunelů se likvidoval poměrně špatně. Východ vede přímo do tajného levelu, jiný exit přítomen není.
Map32 – Ephemeral (Aurelius)
Druhá tajná úroveň vypadá jako hodně špatný vtip. Začínáte v temné chodbě, abyste dorazili ke třem impům, kteří drží hlídku. Jakmile spustíte palbu, objeví se všude kolem nesčetně zaklínačů, proti kterým opravdu nemáte šanci. Nevím, jak se tato záplava dá zvládnout, i s cheatem na nesmrtelnost se po chvíli vznesete do vyšších sfér díky palbě zaklínačů a level je tím pádem nehratelný. Ještě že je poblíž tlačítko umožňující okamžité ukončení mapy. Nevím, jestli je na postup v úrovni nějaký fígl, ale i s cheaty je podle mého názoru mapa absolutně nehratelná.
EDIT: Nakonec jsem v diskusi díky uživateli moravectomasekcb zjistil, že fígl mapy spočívá v tom, že střílet můžete jedině na barevně označených místech, takže se mi podařilo postoupit o kousek dále, kde jsem ovšem ztroskotal na nutnosti trefit revenantovým fireballem terč, aby se spustil výtah. Tyto designové prvky hodnotím jako vysoce originální, ale i tak se mi s těmito puzzle prvky už nechtělo dále zabývat.
Bonus maps
Map33 – Boreas (Aquila Chrysaetos)
Malá a kompaktní mapa, jež směšuje tech based základ s ledovými skalními stěnami. Akce je rychlá, ale férová, ohánět se musíte hned od počátku, kdy se na vás sesypou mutanti a hbitým manévrováním a střelbou jim musíte uniknout. Vzápětí proniknete do exteriéru a vrátíte se do budov, kde svou misi dokončíte. Velmi dobře hratelný kousek.
Map34 – Horseshoe of Death (DJV)
Poslední mapa megawadu je již rozsáhlejší. Pobíháte po ochozu před vstupem do základny, opravdu ve tvaru podkovy, ovšem musíte zapátrat po okolí a vrhnout se do kyseliny a skalních jeskyní, kde se dopídíte k modrému klíči. Dále akce pokračuje v nastoleném tempu, obtížnost přiměřená a stavba základny i okolí povedená. Byl jsem spokojen a další klubový megawad je za mnou.
Listopadový DWmegawad Club se nese na vlnách experimentů v podobě pro mě hráčsky nepřívětivého počinu Three Is a Crowd. Díky tomu jsem ho tento měsíc vynechal a trávím jej raději u menší varianty společného hraní – DWMiniwad Club, který doposud nabídl velice dobře hratelné mapy. Ovšem co čert nechtěl, tak i zde jsme dostali mapu experimentální povahy. Nezbývá tedy než se prokousat čtvrtým projektem zařazeným do akce, a to Saturnine Chapel, nazývaný též MNENMA 0.
Cožpak o to, zdánlivě je všechno v pořádku. Etablovaný autor dobu gabu maru, jenž stojí za organizací DWmegawad Clubu. Atmosférický soundtrack z produkce Zachary “Ribbikse” Stephense. A hlavně – cena Cacowards za rok 2017. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Mám pocit, že porotci ankety podlehli vizuálnímu kouzlu a zapomněli na kvalitní hratelnost, která se bohužel projektu docela vyhýbá.
Saturnine Chapel nás přenese přímo do víru surreálních vizí neznámého spisovatele, jenž píše výhradně o smutku, o těch nejvíce nemocných záležitostech. Leží v horečkách a ve febrilním deliriu nachází svůj idol, múzu – soumračnou věž. Jeho oči bloudí po očarovaných podlahách a stěnách pokrytých knihami. Duše je upoutána příběhy zakázaného poznání. Pokleká před stěnami kaple, nehty se přeměňují v hroty per, krev se transformuje v dehtový inkoust. Muž stojí jako věčný písař divů, jež mu byly odhaleny, nemocné a bolavé tělo se stává dokonalým materiálem pro tělesnou přeměnu.
Vizuál je naprosto úchvatný a opravdu si připadáte jako někde ve vizích Hieronyma Bosche či H. P. Lovecrafta. Zelené vodopády kyseliny stékají z vysokých věží, brodíte se zelenou tekutinou s pahýly stromů a zbytky kovových konstrukcí. V centru pak nacházíte mystickou vysokou stavbu, jež je vaším cílem. Můžete si ji obejít zvenčí, případně nakouknout okénkem dovnitř, kde se nachází také zajímavé architektonické prvky. Centrální jezero s kyselinou, aréna plná závojů kyseliny, mystická temná knihovna s úzkými vysokými regály. Vše je poměrně malé a stísněné, což je kamenem úrazu při akci.
V malém prostoru spočívá úskalí hratelnosti. Nepřátel je ve srovnání s jinými WADy v podstatě jen pár, ale vrhají se na vás ze zálohy, bez možnosti manévrování a hlavně zblízka. Pokud nenajdete secret, tak získáte jen kulomet a plazmovku. Což je relativně dostačující, nicméně stereotypní, navíc munice je hodně málo. Možná se vám v seschlých kusech stromoví podaří najít pušku, ale ta vám příliš nepomůže a prim v boji hrají plazmové výboje a palba z kulometu.
Ve hře postupujete pomalu, kousek po kousku a hra se alespoň v mém případě zvrhla v neustálý festival ukládání a nahrávání pozice. Třeba hned první spínač v malém výklenku za vstupní branou vyvolá invazi revenanta, hell knighta a kulometčíka a z povzdálí i pain elementala. Pokud přežijete, hned za rohem je další revenant. Po sebrání plazmovky na vás vyběhnou nejen revenanti a mancubus, ale v pozadí číhá zaklínač. I na Hurt Me Plenty obtížnost je hra nezábavné utrpení. Chce to zkrátka vaši trpělivost a též využití monster, jež se do sebe pustí navzájem.
Souboje pokračují dále v podobném stylu. Jakmile přejdete na venkovní plošinu, čekajíce na spuštění zvýšeného prahu, pálí na vás zdálky arachnotroni a mancubusové, zjevivší se na věžích venku. Jejich likvidace je prakticky nemožná a spotřebovali byste veškerou munici, kterou budete potřebovat ve finále před exitem. Zajímavý nápad je boss fight s kyberdémonem v jezírku, v němž musíte pobíhat po pojíždějící plošině, aby vás kyselina nezraňovala. Závěr pak představuje smršť revenantů, zaklínače a posléze dalšího kyberdémona.
Nevím, co chtěl autor hráči nabídnout. Snad torturu v surreálních vizích, to se nám dokonale splnilo a kruté úmrtí hrozí každým okamžikem. Ale za mě se celá mapa hrála velice špatně. V druhém “levelu” nastane katarze, kdy sledujete pomalu mizící knihovničku, ale pak se neděje už nic a závěr zůstává otevřený.
Saturnine Chapel je důkazem, že porota Cacowards ankety zřejmě dala přednost vizuálnímu dojmu, ale na poctivou, férovou a zábavnou hratelnost se jaksi nedostalo.
Instalace:
Ačkoliv Saturnine Chapel vypadá velice dobře a čekal jsem, že využívá efektů moderních portů, je designován v Boom formátu, tudíž by měl fungovat se všemi dostupnými porty. Autor jej testoval se Zdoomem 2.6.1, PrBoomem 2.5.0 a PrBoomem Plus 2.5.1. Balíček si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte přetažením souboru SATCHAP.WAD na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Třetí mapou v seriálu DWMiniwad Clubu za měsíc listopad je Demonastery. Po výletu do velkoměsta plného mrakodrapů a bojích ve dvou tech based základnách se dostáváme do rozsáhlého a komplexního hradu zasazeného do hlubokých hvozdů. Můžeme tak ochutnat špetku gotické poetiky.
Autorem mapy je doomer s nickem Nootrac4571. Nemá za sebou mnoho autorských zkušeností a Demonastery je jeho první mapa. V dalších letech se podílel po jednom levelu na obou projektech 1000 Lines a mé dojmy z nich jsou veskrze pozitivní. I Demonastery patří k velmi kvalitním kouskům, čemuž ostatně nasvědčuje její příznivé hodnocení porotci ankety Cacowards 2018, kde projekt získal ocenění Runner-Up.
Demonastery přináší dva odlišné vizuální přístupy. Jednak zelené stěny polorozpadlého hradního sídla, a pak podzemní pasáže zbudované z lidských těl. Hned poté, co po putování horskými cestičkami dorazíte k sídlu, se za vámi zabouchne vstupní brána. Před sebou vidíte vysoké stěny a věže hradu, obklopeného lesy a skalami, což vám poskytne hezká panoramata k výhledu. Sestoupíte dolů a poté, co sjede vstupní plošina, jste uvěznění a není cesty zpět. K východu se musíte probojovat, což nebude snadný úkol.
Hradní sídlo má komplexní a propracovanou strukturu. Zkoumáte nejen hradby a nádvoří zaplněné protivníky. Zúčastníte se i prohlídky interiérů, v nichž jako průvodci poslouží démonické osazenstvo, jež si své dobré bydlo pečlivě hlídá. Průchod mapou je docela propletený a nelineární, občas se musíte i vracet, ale příliš jsem nebloudil, možná proto, že jsem si kdysi Demonastery zahrál. Při vaší pouti narazíte na teleporty, které vás přenesou do zmiňovaných organických oblastí. Ty jsou celkem čtyři a absolvujete v nich intenzivní souboje s náloží mutantů. Pak na konci můžete aktivovat spínač, jenž vám uvolní bariéru někde v areálu hradu.
Akce je poměrně intenzivní, ale je dobře zvládnutelná i na obtížnost Ultra Violence. Nepřátelé jsou strategicky rozloženi, často na vás útočí zdálky, takže jste neustále pod palbou. Kromě předem připraveného osazenstva se často dočkáte útoků po teleportování squadry protivníků v klíčové oblasti. Munice je dobře vybalancovaná a nouzí jsem netrpěl. Na konci vás čeká opravdu hektický souboj v poslední organické části, kde se vám zjeví nejen zaklínač, ale také kyberdémon spolu s přívaly dalších typů nepřátel.
Třešničkou na dortu jsou secrety, jež se hledaly poměrně solidně, ale poslední se sestavou impů se mi najít nepodařilo. Akci doplňuje povedený atmosférický soundtrack z produkce Jimmyho Paddocka. Demonastery jsem si skvěle užil a tato skvělá mixtura pěkné architektury a perfektního designu, dobře vyvážené akce i hledání secretů mě velice bavila. Ocenění poroty Cacowards za kvalitní design si autor rozhodně zaslouží.
Instalace:
Demonastery by měl fungovat se všemi dostupnými porty. Autor jej testoval s Chocolate Doomem, ZDoomem i GZ Doomem, Eternity Engine a programy Prboom i Prboom Plus. Balíček si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte přetažením souboru DEMONASTERY.WAD na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Autor: Garbage (22. 7. 2018)
Druhý díl má obdobnou dějovou premisu. Náš neohrožený hrdina opětovně hledá s koncertujícím kručícím žaludkem něco k snědku, Tentokrát je poblíž konkurenční podnik Burger King, opět zaplněný hladovými démony. Doomguy touží po lahodném a výživném Whopperu, nezbývá tedy nic jiného než tasit zbraně a vyčistit provozovnu od nepřátelských návštěvníků.
