Leebigh´s Doom Blog

Autor:  Esselfortium and the Back to Saturn X team (2012)

Moderní a inovativní totální konverze Winter´s Fury byla pro mě vynikajícím herním zážitkem a recenzí v našem minulém článku prošla bez ztráty kytičky. Pokud jste četli dobře, jistě jste si všimli zmínky o dalším projektu, Back to Saturn X, kterým jsme byli obdařeni též na sklonku minulého roku. A jelikož se mi jej podařilo úspěšně dohrát, takřka paralelně s Winter´s Fury, můžete se začíst do dnešního článku, ve kterém si celou hru podrobně probereme.

Back to Saturn X je prvním dílem rozsáhlého megawadu a na stříbrném talíři jako předkrm nám první epizodu servírují Esselfortium a jeho tým spoluautorů. Ke stažení je zatím k dispozici první epizoda Get Out of my Stations. Sestává z celkem dvaceti levelů, jedné tajné mapy a tří intermezz v podobě prázdných přepravních stanic, jež oddělují jednotlivé huby, na něž je hra rozdělena. Rozsah je tedy více než dostatečný a navíc jsou další dva díly, které mají mít obdobný rozsah, teprve ve vývoji. Takže pokud bude konstelace hvězd příznivá, můžeme od autorů očekávat kolem šedesáti levelů plných tuhé akce.

Zatímco Winter´s Fury svým technologickým základem bořil hranice Doom enginu, Back to Saturn X autoři budovali nikoliv pro nové porty (i když byl projekt samozřejmě na nich testován), ale tak, aby byl kompatibilní se starým dobrým souborem DOOM2.EXE. Tím pádem megawad spustí víceméně kdokoliv a na jakémkoliv portu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že díky tomuto technologickému zázemí nás čeká archaický zážitek jako u Doom the Way id Did, tento dojem je mylný. Celá konverze totiž exceluje výborným level designem a autoři také připravili kompletní sadu nových textur a originální soundtrack.

Příběh nás přenáší na výzkumnou stanici Saturn X, která se po 30 letech poprvé odmlčela. Jak zlověstné ticho v éteru pokračuje, společnost UAC si uvědomuje, že problém nemůže být ignorován. Čas kvapí. Po 3 týdnech je vyslán náš bezejmenný hrdina na kobereček ke svému šéfovi a ke své pramalé radosti zjišťuje, že právě on je vybrán jako nejvhodnější osoba na inspekci ztichlé báze. Na tříletou cestu, ze které nemusí být návratu. Cíl je jednoduchý. Dorazit na místo, zjistit problém a pokud možno celý se dostat zpět.

Zajímavostí je, že si tvůrci jako podklad pro název svého projektu a pro názvy jednotlivých úrovní vybrali názvy skladeb pro mě neznámé alternativní skupiny Guided by Voices. Smysl tohoto rozhodnutí mi není příliš jasný, možná je v textech či hudbě této skupiny ukryto nějaké poselství, které nám jako neznalcům kapely uniká.

Na první pohled nás po spuštění hry upoutají nové textury. Připadá mi, že autoři grafiky předělali úplně všechno a nevšiml jsem si, že by z původní grafiky prostředí Doomu něco zbylo. Nové textury a grafické prvky mi nejvíce připomínají další perlu od id Softu, hru Quake, a to zejména její druhý díl. Jsou velice povedené a spolu s perfektní stavbou úrovní dodávají hře zbrusu nový rozměr. Dominují hnědě až bronzově zbarvené stěny z rezavé oceli a šedavé odstíny kamenných stěn industriálních komplexů. Je pravdou, že jsem si musel na novou grafiku trochu zvykat. Některé nově zpracované stěny připomínají dveře a často jsem se snažil najít secret tam, kde ve skutečnosti žádný nebyl. Zdařilý je také nový soundtrack. Setkáváme se s rockovými nářezy, stejně tak i s melancholickými atmosférickými skladbami. Zvuk kláves mi zejména v říznějších melodických pasážích připomínal hudbu Lee Jacksona, kterou stvořil pro hru Rise of the Triad.

Jak již napovídá story, ocitneme se na vědecké základně a tomu také napovídá prostředí jednotlivých levelů. Celá konverze je tech based zaměřená a absolutní většinu hry strávíme v ponurých chodbách základen. Musím říci, že jednotlivé levely jsou velice profesionálně vystavěny, konec konců autoři nejsou žádná ořezávátka a mají bohaté zkušenosti z jiných projektů. Jednotlivé chodby jsou vzájemně propleteny, místnosti mají několik přístupových směrů, průběh jednotlivými mapami není vůbec lineární. Jednotlivé mapy nejsou ploché, mají různá výšková převýšení, často jsou využívány výtahy či různé mosty, dostaneme se tu dolů do sklepení, tu nahoru na ochozy či rampy. Občas jsou budovy zakomponovány do skalních tunelů či vodních kanálů. Exteriérů zde příliš není, otevřené plochy se rozprostírají jen kolem budov či mezi nimi, občas jsou k vidění skalní masivy obklopující některé levely. Mapy jsou mnohdy natolik komplexní, že mi svým designem někdy stavba map upomínala etalon komplexnosti, konverzi Knee-Deep in the ZDoom. Nicméně u všech levelů si vystačíme pouze se třemi klíči. Do technických záležitostí tvorby úrovní nevidím, ale i přes jednoduchý technologický základ kompatibilní s původním Doomem, s absencí nových ZDoom prvků, efektů a podobných vymožeností, mapy vypadají velice dobře a moderně. Určitě přispěla k tomuto dojmu i nová a zatím nezprofanovaná grafika.

Gameplay je zaměřena hlavně na akci. Počet nepřátel je poměrně vysoký a úrovně jsou potvůrkami slušně zaplněny, jejich počty se mnohdy zastaví až na několik stovkách protivníků. Nepřátelé jsou v úrovních pestře promíseni a nestává se, že by převažoval pouze některý z nich. Základní enemáky občas prokládají bossové, někdy ve dvojicích, dokonce již v počátku hry. Ač se to nezdá, obtížnost je velice dobře vybalancována a megawad se velice dobře hraje i na obtížnost Ultra Violence, ačkoliv hra není žádná procházka růžovou zahradou. I přes velký počet nepřátel je hratelnost férová a nikoliv zákeřná. Odpočinout si můžeme celkem ve třech mezihrách, kde procházíme prázdným prostředím transportních stanic, provázeni pouze mrtvými pozůstatky mutantů z předchozích bojů. Zde máme jen jediný úkol, najít východ a nechat se odvézt směrem k dalším střetnutím v následujících levelech.

Další nástrahou pro hráče jsou místy komplexní úrovně. Většina map je dobře pochopitelná a cíl naší pouti se dá nalézt docela slušně. Ale některé z levelů mi daly při hledání postupu zabrat.  Hlavně patnáctý level a nalezení tajného východu byl oříšek, který se však po nalezení správného spínače jevil nakonec jako zcela triviální. Je třeba být pozorný a pečlivě zkoumat nejen automapu, ale také bedlivě sledovat vlastní prostředí úrovní. Struktura map je někdy natolik provázána, že se na mapě všechna zákoutí zobrazují jako prozkoumaná, ale přitom ke správnému postupu chybí pouze malá plošinka nebo můstek, který uvidíme přímo v levelu.

Při hraní se hráči nabízí k nalezení docela dost secretů. Mnohé se dají najít relativně slušně, ovšem některé mi zůstaly ukryté, i když jsem použil cheatu. Secrety se neomezují pouze na proklepávání zdí, ale řada skrytých oblastí je částečně viditelných. Stačilo si uvědomit strukturu úrovně a pak již se ukryté lokality daly objevit snadno.

Bohužel nic není naprosto dokonalé, a tak má Back to Saturn X určité mušky. Jako první zmíním určitou monotónnost, která se při hraní dostavila v druhé třetině konverze. Akce byla stále zábavná, ale pocit jednotvárnosti byl zřejmě dán stále stejným grafickým prostředím, které se i přes snahu tvůrců o pestrost a kvalitní architekturu levelů stále opakuje. Naštěstí jsem si spravil chuť posledními třemi mapami, které se vyznačovaly jednak přece jenom zařazením trochu odlišných pasáží a hlavně oplývaly přímo masakrózní řežbou, zejména ta úplně poslední, která excelentně zakončuje celou konverzi. Druhou výtku mám k poměrně často se objevujícím neprůhledným texturám jakéhosi pletiva, za kterým se však mnohdy skrývají nepřítelé, které ve skrytu nikdy nelze bezpečně identifikovat, natož pak je přesně trefit.

I přes tyto kritické poznámky je projekt výborně hratelný. Jak jsem típal screenshoty pro článek, tak mám chuť si hru zahrát ještě jednou. Nářezová hratelnost plná akce a prozkoumávání úrovní v kombinaci s výtečným soundtrackem stojí za to. Doufám, že další díly projektu si udrží nastavenou vysokou kvalitativní laťku a přinesou novou porci textur a nových prostředí, ať nemusím opakovat svou připomínku k jednotvárné grafice.

Instalace:
Back to Saturn X by měl fungovat pod jakýmkoliv portem. Balíček obsahuje jednak vlastní WAD a k tomu ještě DEHACKED soubor s koncovkou .DEH. Oba si nakopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte běžným způsobem. Začátečníkům pomůže náš návod.

Odkazy:

Download

Back to Saturn X – DoomWorld forum

Back to Saturn X – ZDoom forum

Back to Saturn X – Review

Back to Saturn X – Doom Wiki

Titulní obrázek

Autor:     Pyroscourge  (2012)

Jak se již v době povšechného oteplování stalo tradicí, zimní období v nížinách již neoplývá náložemi sněhu, ale spíše občasnými a navíc nepříliš trvanlivými sněhovými nadílkami. Mně tento stav jakožto teplomilnému jedinci vyhovuje. Ale ti, kteří si vyrážejí rádi na svah zalyžovat, stavějí sněhuláky, sjíždějí kopce na saních či bobech nebo se vyžívají ve vzájemném koulování, mají prostě smůlu a musejí za sněhem vyrážet do horských oblastí. Naštěstí pro ty, kterým zimní atmosféra opravdu hodně chybí, přinášíme recenzi totální konverze, která vám přinese sníh, vánici i mráz v míře vrchovaté, i když jen na monitorech našich počítačových mazlíčků.

První boss

Prosincové předvánoční období nás obdarovalo jednak první epizodou projektu Back to Saturn X, který mám momentálně rozehraný, a také dnes posuzovanou totální konverzí Winter´s Fury, která byla pro mě velice příjemným překvapením. Autor projektu, Pyroscourge, si pro nás připravil hru zaměřenou na rychlou akci, obohacenou mnoha originálními grafickými prvky, soundtrackem a novými hratelnostními elementy. Nechybí také nový příběh, který je hráči podáván formou cut scén a dialogů mezi postavami.

Winter´s Fury se odehrává několik let po první invazi démonů, která se odehrála v Doomu 1 a Doomu 2. UAC, obávajíc se další invaze démonů, se pokouší vyvinout nové zbraňové systémy na obranu proti nové případné invazi. Zdroj ďábelské invaze – bafomet, je zničen, rozbit na několik fragmentů a uschován bezpečně v tajném komplexu Aurora. Hlavním hrdinou hry je seržant Elliott Morse – člen jednoho z týmů T.A.O (Tactical Assault Operations), jež jsou povolávány hledat a ničit zbylé démony na Zemi. Nejnovější zdroj signálu přichází ze studené Sibiře, někde u hory Mount Baphomet, kde shodou okolností někde v hloubce dřímá komplex Aurora se zbytky bafometu a démonických artefaktů. Kolem jsou rozptýleny četné základny a zařízení, které UAC zabrala po první invazi démonů na Zemi.

Úvodní cut scéna

UAC má obavy, aby se zbytky bafometu nedostaly do spárů pekelných sil, což by umožnilo jejich návrat na Zemi.  Úkolem, vyčistit zbytky mimozemských bastardů, je pověřen právě Morseův tým T.A.O. Morseův kolega, desátník Marcus, si myslí, že v zabraných základnách UAC prováděla genetické experimenty s démony. Morse má pocit, že jeho přítel ve zbrani je se svou paranoiou trochu blázen. Ale na druhou stranu – o úmyslech UAC nikdo nemá přesné informace a navíc – členové týmu T.A.O. ze svých osobních zkušeností z předchozích bojů vědí, že jim hlavouni z UAC nikdy neříkali celou pravdu. Bojová skupina se schází před vstupní branou do areálu. Tým Alfa vstupuje do jámy lvové a Morse spolu s kolegou Steelem dostal za úkol komunikovat s vojáky. Morse, zaujat manipulováním s radiostanicí, náhle ztrácí spojení a zjišťuje, že někam zmizel i jeho spolubojovník. Jen s pistolí stojí před nefungujícími dveřmi a přemýšlí, kudy se dostat dovnitř za svým zmizelým týmem. A právě v této krušné chvíli se hráč vtěluje do osoby hlavního hrdiny.

Krásný výhled

Konverze je vysoce profesionálním dílem. Ačkoliv byly reportovány drobné grafické chybičky, tyto detaily se v záplavě kvalitně odvedené práce ztrácejí. Pyroscourge nám přináší celkem 14 nových úrovní, rozdělených do 3 epizod, takže celkový rozsah je velice slušný. Hra jednoznačně exceluje v dokonale vytvořené atmosféře mrazivé Sibiře. Napomáhá tomu platforma GZ Doom enginu, využívající nejnovější grafické vychytávky momentálně dostupné pro Doom. Grafika využívá nejčastěji škál odstínů bílé a šedé barvy, pěkně kontrastující se sytě modrým zbarvením vodních hladin. Ač se zdá, že tyto barvy budou znamenat jednotvárná prostředí, opak je pravdou. Podařilo se vytvořit věrné zobrazení zasněžených plání, ledových ploch, vysokých skalisek, jeskyní a klikatých průchodů mezi nimi. Do tohoto prostředí jsou organicky zakomponovány budovy základen, často větvené, strukturálně komplikované a často se prolínající s původními přírodními prvky. Stěny budov jsou tvořeny nejen plochými texturami, ale uvidíme různé plasticky tvarované výklenky či reliéfy, místy i s kouřící párou. GZ Doom umožňuje vytvořit obraz sněhových vloček vznášejících se v povětří, mlhy, bouřky, excelentní jsou kouřové efekty vzniknuvší při palbě z raketometu či plasmové pušky, řádně znepřehledňující orientaci, zejména při větším počtu monster. Zakomponován je i náznak fyziky, podobně jako v Hexenu, kdy se často podaří uklouznout na ledové ploše.

První souboj

Autor zapracoval i na nových modelech nepřátel, které rozšiřují počet příšer k likvidaci. Jsou zařazeni jednak standardní enemáci, ale přibyly i ledové varianty potvor. Jsou pěkně vypracované a svým tělesným povrchem, pokrytým vrstvou ledu, dokonale zapadají do zvoleného mrazivého prostředí. Mají též nové varianty útoků, naštěstí o trochu slabší než mají jejich teplokrevní kamarádi. Původní zbraně z Doomu zmizely a nahradily je nově vytvořené modely, v patřičně modernizované úpravě. Musím konstatovat, že mohly být o trošku lépe zpracovány, jeví se mi trošku kostičkované, což ne zcela sedí ke zbytku perfektní grafiky. A ještě raketomet při mém rozlišení nebyl ideálně zakomponován až k okraji obrazu, jak by měl být. Ale funkčně nelze mít připomínek a v boji je výzbroj naším věrným přítelem. Zejména nová dvouhlavňovka dokáže odpálit impy na několik metrů daleko.

In-game dialogy

Grafické prvky samotné však nejsou tím hlavním vizuálním tahákem, který vyvolává “wow” efekt při pohledu na screenshoty, kterými nás autor láká k zahrání svého díla na fórech ZDoomu. Velice efektní je stavba jednotlivých úrovní. Přístupná jádra úrovní vynikají promyšlenou stavbou, na pohled jednoduchou, avšak v praxi při exploraci levelů je vyžadován dobrý orientační smysl a místy i pečlivé zkoumání mapy. Ve spleti chodeb v komplexních budovách, stavbách a skalních průchodech se dá snadno ztratit. Levely ale nemají jenom dosažitelné partie, ve kterých se odehrávají boje. Velice často se před námi rozprostírají překrásné výhledy na exteriéry – vrcholky hor, rozsáhlá prostranství pokrytá kusy ledu a sněhem, a mnohdy monstrózní, do výše se tyčící skaliska. A jelikož jsou vesměs potemnělé a efektně nasvícené modravými světly, poskytují velice zdařilý a efektní vizuální zážitek. Svádějí tak k procházce, ale Pyroscourge naštěstí nestvořil žádný sandbox, a tak většinou nejsou tyto oblasti určeny k průzkumu.

Při boji radiodepeše nestíháme sledovat

Dokonalé grafice a level designu se vyrovná i ozvučení. Do hry výborně zapadá zvolený hudební styl – směs symfonické hudby v kombinaci s říznými kytarovými riffy. Není původní, je převzat z rozličných zdrojů, ale velice dobře sedí ke hře. Místy se hudba ztiší a vyniknou tak atmosférické zvuky prostředí – hukot strojů v základnách a venku zejména fičení větru, či hromy a blesky.

Hraní konverze je koncentrováno na hektickou akci. Od likvidace mutantů si odpočineme vesměs jenom při dialozích mezi jednotlivými levely nebo v jejich průběhu. Story se navíc prolíná do vlastní hry prostřednictvím rádiového hlášení nebo poznámek hlavního hrdiny. Počet nepřátel je docela vysoký, navíc hra oplývá systémem skriptů podobných jako u her Painkiller či Serious Sam. Při sebrání klíče, power upu nebo při rozbití energetického zdroje se začnou respawnovat nepřátelé, často v docela hojném počtu. Musím ale říci, že obtížnost je skvěle vyvážená, bez zbytečné frustrace. Máme na výběr ze čtyř obtížnostních stupňů a na třetí stupeň (dle tvrzení autora odpovídá standardní obtížnosti) se hra hrála výborně. Jak jsem již zmínil, mnohdy je třeba nahlédnout do mapy, abychom se zorientovali v často propletených levelech. Při likvidování enemáků je třeba myslet takticky, protože autor zařadil relativně málo munice a je třeba střídat zbraně podle toho, kterých nábojů máme zrovna k dispozici dostatečné množství.

Řežba v otevřeném prostoru

Samostatnou kapitolou jsou souboje s bossy. Během hry se občas setkáme se standardními “šéfy” z Doomu. Ale místy se musíme postavit silnějším monstrům. Jsou odvozeni buď od původních potvor z Doomu, nebo převzati a přepracováni z jiných klasických 3D akcí. Jejich grafická podoba a úprava je velice zdařilá. Bossové mají svůj stavový pruh, signalizující, kolik života jim ještě zbývá. Boje s nimi jsou již poněkud delší, bohužel stále s obdobným schématem. Opižlat monstrum, zvládnout první vlnu zjevivších se nepřátel, zase bojovat se samotným nepřítelem, postavit se další vlně spolubojovníků a nakonec odrovnat samotného bossa. Naštěstí finální megasouboj ze zavedeného schématu trochu vyčnívá. Než se nám postaví finální mág, musíme ještě zlikvidovat jeho nohsledy. Souboj s nimi je docela dlouhý a mně osobně se nedostávalo munice, takže jsem musel použít cheat IDKFA.  Zaregistroval to patrně i sám autor, takže v nové verzi je slibováno navýšení zásob střeliva. Poslední epický souboj celé hry stál opravdu za to a byl dokonalým vyústěním vynikající konverze a můj úlevný výdech z radosti z likvidace finálního bosse byl určitě docela hlasitý.

Mágové v akci

Z celé hry sálá moderní feeling díky moderním grafickým prvkům a kvalitnímu ozvučení. Hra je přímočará a plná nyní moderních naskriptovaných sekvencí, ale respektuje i původní hratelnost starého dobrého Doomu. Takže Winter´s Fury je povinností pro všechny doomery, ale může zaujmout i fanoušky moderních 3D akcí, kterým není cizí klasická hratelnost doomovek z 90. let.

Nutno ještě zmínit poznámku o technických specifikacích. Rozsáhlé úrovně a nová grafika si žádají své, a tak pro kvalitní hraní doporučuji dobře vybavený moderní stroj. Autor sám i hráči upozorňují na možné lagy. I mně to občas při scénách s více nepřáteli trhalo, zejména v posledních úrovních. Pro hraní je doporučována nejnovější verze GZ Doomu – aktuální verze je 1.7.0, se staršími oficiálními verzemi hra nefungovala. Kromě oficiálních stránek jsou k dispozici nejnovější buildy enginů zde.

Instalace:
Pokud dodržíme doporučené softwarové nároky v podobě té správné verze GZ Doomu a máme dobře vybavený počítač, instalace je jednoduchá a pro ty, kteří s Doomem a porty teprve začínají, máme postup popsaný zde.

Začátek finálního souboje

Odkazy:

Download – verze 1.1

Winter´s Fury finished – ZDoom forum

Winter´s Fury – DoomWorld forum

Winter´s Fury – review

Winter´s Fury – Cacowards 2012

Winter´s Fury – videogamethrough

Titulní obrázek

Autor: Chubzdoomer (2012)

Pokud jste před rokem četli moje Novoroční rozjímání, určitě jste si všimli doprovodného videa pod článkem, pod názvem If Doom was done today. Naivně jsem se domníval, že jde pouze o video a nenapadlo mě, že může jít o funkční modifikaci pro Doom. Až letošní, trochu opožděné vyhlášení Cacowards způsobilo, že se mi v hlavě trošku rozsvítilo. V letošním roce totiž ocenění Mockaward za humorný WAD získal právě následovník – mod Call of Dooty II: Green Ops. A jelikož je dnes Silvestr, den, kdy se loučíme se starým rokem a o půlnoci vítáme rok nový, a všichni se zpravidla se sklenkami dobrého moku veselíme, je ideální čas tento parodický WAD krátce posoudit.

Auvajs !!!

Call of Dooty II: Green Ops je zdánlivě humorná modifikace pro Doom II, kdy se hráč ocitá v kůži desátníka Taggarta (ne, nejde o známého britského seriálového detektiva), jenž je vyslán pátrat po ruských nukleárních zbraních. Příběh je podáván, jak je zvykem v Call of Duty seriích, ve formě různých časových předělů, takže kromě boje s nepřáteli se setkáváme s pozdější Taggartovou torturou, kdy se jeho mučitelé z něj snaží vylákat význam klíčových karet z Doomu.

Úvodní menu

Hlavní součástí hry je kratičká kampaň, kdy ve stylu Modern Warfare her plníme zadané úkoly z velitelství. Bohužel více než s bojem se setkáme s četnými zdržujícími momenty – cut scénami, dialogy a komunikací s velitelstvím, tréningem, otevíráním dveří, získáváním achievementů. Celá kampaň trvá pouhých deset minut. Hráč je přenesen do notně upravené (a zkrácené) mapy E1 M2, umístěné ale do druhého Doomu. Je vidět, že si autor dal velkou práci s detaily. Úvodní menu vypadá podobně jako v Modern Warfare – Black Ops, nově je hra obohacena novou grafikou achievementů, dabingem (!), novým hudebním doprovodem. Při hraní si připadáme jako hlemýždi, protože je notně zpomaleno tempo Taggartovy chůze a bohužel nijak urychlit nelze. Střelba je podobná jako v Doomu, ovšem při zranění se objeví klasická hláška známá z moderních her a obrazovka se zbarví krvavými šmouhami.

Zombies útočí

Celou dobu procházení single playerové kampaně mi cukaly koutky, protože momenty známé z moderních her jsou dovedeny ad absurdum a v prostředí Doomu působí nesmírně legračně. Ovšem pokud se zamyslíme, a myslel to tak i autor, nejde v podstatě o parodii, ale o Chubzdoomerovo mínění o moderních hrách. Bohužel mají tyto myšlenky racionální jádro, a tak vyznění konverze není příliš k smíchu. Ačkoliv jsou totiž negativní prvky z moderních her v Call of Dooty řádně koncentrovány, určitě se každý z nás setkal při hraní moderních stříleček s detaily, které řádně hnou žlučí a kazí jinak kvalitní zážitek. Bohužel hráči nových her to zřejmě takto chtějí. Jinak by hry z Modern Warfare série nešly na dračku jako doposud.

Achievement

Součástí hry ale není jenom mise pro jednoho hráče. V menu nalezneme  také položku Zombies. Ta nás přenese do osamělé základny, jež je napadena příšerami v opakovaných vlnách. Cílem hry je zlikvidovat všechny enemáky, přičemž za každého zabitého nepřátele získáme dolárky, které můžeme proměnit za munici, zbraně a různé perky v podobě zdraví, munice a pohyblivosti. Perličkou je zařazení jukeboxu, kde si můžeme volit hudební doprovod (skladba se potvrzuje klávesou CTRL, docela dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel). Likvidace mutantů za zvuků disko hudby Ricka Astleyho je vskutku brutální . Tato část dokáže již zabavit déle, je docela výzvou a je vhodná i pro kooperativní hraní.

UPDATE 3.2. 2013: Díky příspěvku Des_Arthese (děkuji moc ) máme možnost si ještě rozšířit herní zážitek o tajnou úroveň, která je k nalezení hned na začátku v úvodním menu, ještě před spuštěním hry. Stačí jen se pomocí mezerníku vyprostit ze zajetí a můžeme se tak dostat do skryté wolfensteinovské úrovně a získat jako bonus dva achievementy. Zpět do kampaně se vrátíme usednutím do křesla zpět s pomocí klávesy pro použití (za tip děkuji slovenskému doomerovi Klokimu).

Call of Dooty: Black Ops je distribuováno v několika edicích. V sekci s downloady najdete tu nejprémiovější edici – sběratelskou. Obsahuje jak dnes posuzovaný druhý díl, ale i část první, soundtrack, vyzváněcí tóny, designový dokument, ba dokonce i vystřihovánku mariňáka z Doomu, takže kromě hraní si můžete zimní večery ukrátit i lepením modýlku.

Tréning

Od celé hříčky nečekejte žádnou dlouhotrvající zábavu, ale pro ukrácení volné chvíle a trochu zamyšlení je ideální. Pokud nehodláte instalovat, tak alespoň můžete shlédnout přiložené video.

Instalace:

Použijte WAD Call of Dooty II z instalačního balíčku a spouštějte jej klasickým způsobem pod GZ Doomem s použitím Doom II WADu. Pokud byste měli problémy, náš článek Vám poradí.

První verzi hry, Call of Dooty, je třeba spouštět s Ultimate Doom WADem.

Úprk v jedovatém plynu

Odkazy:

Download

Chubzdoomer – blog

Call of Dooty II – recenze na Games.cz

A jelikož vstoupíme brzičko do Nového roku, při této příležitosti bych chtěl poděkovat Martinu Schmidtovi – DJ-ovi, bez jehož pomoci by náš blog neměl svůj stálý ostrůvek v internetovém moři. A také Pavlu Ullrichovi, věrnému čtenáři a fanouškovi, za jeho články, náměty a připomínky. A všem našim čtenářům a doomerům – ať již těm věrným, nebo těm, kteří naše stránky našli náhodně či pomocí googlení, přeji do Nového roku všechno dobré a hlavně ostrý zrak, pevnou ruku a excelentní mušku, aby hraní Doomu pro Vás zůstávalo nadále vynikajícím zážitkem a skvělou zábavou. A všem českým a samozřejmě i slovenským tvůrcům map, kteří nás v roce 2012 obdařili výborným megawadem Zones of Fear, přeji mnoho dobrých nápadů, tvůrčí energie a úspěchů při tvorbě. Ať česká designérská škola zůstává nadále ve světovém povědomí.

Budu se těšit na společná setkání nad stránkami našeho blogu i v příštím roce.

Autor: Sgt. Mark IV (2010)

Není pochyb o tom, že Brutal Doom je v současné době nejpopulárnější modifikací pro Doom. Jako svou modlu ji uctívají nejen doomeři, ale svými kvalitami zaujala i širší hráčskou veřejnost.  O tom svědčí skutečnost, že poslední verze 0.17, vydaná stylově na Halloween, se stala záhy po vydání nejpopulárnějším modem na stránkách Mod DB, kde má Brutal Doom svůj virtuální domov. A nejen to. Informace o Brutal Doomu můžeme samozřejmě najít na specializovaných stránkách věnovaných Doomu, ale už i dokonce v mainstreamových herních mediích – ať již online či v papírových časopisech. Třeba v posledním čísle našeho nejprodávanějšího herního magazínu SCORE. Jako třešničku na dortu je třeba zmínit i ocenění v každoroční anketě Mod roku, kde Brutal Doom získal jednak ocenění za kreativní přínos, a v hlasování hráčů získal velice pěkné deváté místo! A jako první modifikace byl oceněn trofejí Cacowards za rok 2011. Na 19 let starou hru úctyhodný výkon, nemyslíte?

Porcování kulometem

Brutal Doom přináší komplexní úpravu nejen zbraní, ale i herních mechanismů a nepřátel, které při zachování původních principů Doomu přinášejí nové osvěžující prvky, čímž hru modernizují a činí ji dobře hratelnou i mladším hráčům moderních her. Já osobně jsem doposud býval ke zbraňovým modifikacím značně skeptický a podobně jsem byl i k Brutal Doomu – považoval jsem jej jenom za chvilkový zdroj zábavy bez perspektivy delšího hraní. Respektuji totiž designérská rozhodnutí tvůrců nových úrovní a nepotřebuji v Doomu pobíhat se zbraněmi z Modern Warfare či Counter Striku. Pokud autor chce ve své hře nové bitevní vybavení, nemám s tím problém, ale jestliže chce zachovat původní doomovský arzenál, ke hře mi plně dostačuje. Ovšem Brutal Doom mě přesvědčil nakonec natolik, že jsem mu propadl a momentálně mám přehrané oba kompletní Doomy a stále se skvěle bavím.

Úvodní masakr

O kvalitách modu jasně napovídají získaná ocenění. Autor Brutal Doomu, Sergeant Mark IV, nicméně neusnul na vavřínech a na svém dílku stále aktivně pracuje, snaží se o neustálá vylepšování, a jak napovídá docela nízké číselné označení nejaktuálnější verze, 0.17, určitě není verzí poslední. Již teď jsou k nalezení videa z chystané verze 0.18. Pojďme se tedy podívat, co převratného nám modifikace nabízí a proč je tak všeobecně opěvována. Hru jsem testoval s již neaktuální verzí 0.16, ale pokud mohu posoudit, poslední verze nabízí jen kosmetické změny a základ hratelnosti zůstává stejný.

Finish him !!!

To, nač ve hře neustále zaměřujeme pohled, jsou zbraně. Zaznamenáme jednak grafický facelift víceméně všech zbraní a hlavně změny funkční. Stará dobrá pistole zmizela a nahradil ji samopal podobný americké M16. Podobný vzhled má i brokovnice a obě zbraně se mi při prvních hrách docela pletly. Kulomet, dvojhlavňovka a BFG vypadá takřka identicky jako v Doomu, raketomet je ztvárněn úplně nově, stejně tak jako plasmová puška. Podstatné změny prodělaly i módy střelby. Nový samopal střílí rychleji a v dávkách, brokovnice pálí sice stejně, ale obě zbraně mají sekundární zaměřovací mód, což nám usnadní zásah vzdálených cílů. Dvojhlavňová brokovnice v sekundárním módu střelby umožňuje střelbu jednotlivými ranami. Kulomet je vylepšen zvýšenou kadencí střelby a mění se tak ve smrtonosný nástroj. Dvojí možnost střelby dostala i plasmovka, kdy sekundární střelba pálí silnějším jednotlivým výbojem energie. Co je však pro způsob hry a taktiku podstatné, je nutnost přebíjení, které má většina zbraní kromě kulometu, dvojhlavňové brokovnice a BFG. Mění se tak způsob hry, jelikož je třeba počítat s nutností nabití a nelze tak bezhlavě pobíhat kolem nepřátel a kosit je permanentní palbou ze zvolené zbraně. Výhodou oproti originálu je dvojnásobná nosnost munice v Brutal Doomu. V uzavřených prostorách je také třeba počítat s možností sebepoškození střelami nejen z raketometu, ale i z kulových zbraní. K sadě zbraní přibyla i naše okovaná bota, jež je s výhodou použitelná v době přebíjení a blížící se enemák nás tak nemusí poranit.

Návod k masakrování

Jak lze předpokládat z posílení zbraní, i nepřátelé nabyli na síle. Jsou daleko agresivnější, rychlejší, uhýbají našim výstřelům, jejich pohyby jsou často jakoby nahodilé a nepředvídatelné, což je vidět zejména u kakodémonů. Střely protivníků mají větší poškození a vojáci s palnými zbraněmi pálí mnohem rychleji. Naštěstí hoši s brokovnicí musí taky přebíjet, ale prostí zombíci střílí téměř kontinuálně. U některých nepřátel, jako například u pekelných baronů, se mění i jejich střely a třeba zmínění baroni na hráče vrhají tří firebally zároveň.  A závěrečný boss, Spider Mastermind, je daleko obtížněji porazitelný, neboť jeho kulometná palba je přímo smrtící. A nejhorší ze všech mi připadají neviditelní démoni, ze kterých jsou v Brutal Doomu vidět jenom jejich očička a objeví se v plné kráse až tehdy, když zaútočí.

Sidekick v akci

Jelikož je Brutal Doom modem současným, nesmějí chybět grafická vylepšení.  Můžeme se kochat dynamickým nasvícením scén, krásné jsou efekty ohňů, zejména tehdy, pokud je scéna potemnělá. Rovněž exploze barelů či firebalů jsou přímo spektakulární. Textury a prostředí úrovní zůstávají ale prakticky stejné. Zdánlivě identicky oproti originálnímu Doomu vypadají i nepřátelé. Ovšem zdání klame. Změnu uvidíme hned, jak po nás imp či revenant vypálí svůj fireball. I ty byly upraveny ku kráse, zřejmě pomocí částicových efektů. Ale to nejpodstatnější, co má mod v názvu, a čeho si všimneme po prvním úspěšném zásahu do protivníka, je neuvěřitelná brutalita. Krev stříká všemi směry, i na mariňákovu přilbu, barví stěny i podlahy, těla nepřátel se mění v kusy masa, končetiny odlétávají do všech světových stran. Z enemáků zbývají často polomrtvá naříkající torza, která lze s úspěchem nakopnout a ukončit tak jejich trápení.

Pavouci mají křehké nožičky

To nejzajímavější, co v propagačních videích zabírá snad největší procento času, jsou fatality. K těmto se dostaneme po sebrání berserku, a pokud se nám zdaří zabití protivníka našimi pěstmi, uvidíme brutální exekuční animaci z 3D pohledu podobně jako v Mortal Combatu. Pro každého nepřítele je jich k dispozici několik a jsou opravdu velice pěkně vyvedené a svým způsobem zábavné. Pro hru jako takovou fatality nejsou důležité, ba naopak ji spíše znepřehledňují, ale jsou velice efektní a oživují již tak zdařilý vizuál Brutal Doomu. Jestliže jsme vybaveni berserkem, lze také házet po protivnících ztracené duše a v aktuální verzi dokonce házet sudy!

Kakodémonův konec

A to ještě není vše. Ve hře si můžeme spustit i peprné komentáře našeho mariňáka, které mi připomínají Lo Wanga ze hry Shadow Warrior. Občas najdeme zajaté spolubojovníky, které můžeme rázným kopem oživit, a mohou nám pomoci v boji. Samozřejmě pokud nejsou zmasakrování střelami nepřátel. Nově přibyly nové modely gestapáků a dokonce se můžeme zmocnit jejich samopalu, který bohužel docela při střelbě kope, takže není příliš použitelný. Pokud sníte o tom, uchopit do rukou zbraně doomovských příšer, tak Brutal Doom vám to umožní. Dostávají se nám totiž do rukou raketomety mancubusů a revenantů. Prostě spousta zdánlivě drobných detailů, které ilustrují, nakolik je mód propracovaný.

BFG v akci

Příliš možností pohromadě je někdy na škodu vlastní hře, takže se podívejme, jak se Brutal Doom  hraje. Je kompatibilní se všemi Doomy, včetně Final Doomu. Je k dispozici ve verzi pro GZ Doom a pro Zandronum v separátních downloadech. Testoval jsem na GZ Doomu, mod běží velice slušně na běžném stroji, jen na integrované grafice se při mohutných explozích nebo úmrtí bossů hra zacuká. I když jsou zbraně vylepšeny a neseme větší množství munice, nemusíte mít obavu, že bychom nových možností a zásob střeliva nevyužili. Ba naopak. Hra je díky přepracovanému chování enemáků značně obtížnější, takže hraní není žádnou procházkou růžovým sadem. Hlavně noví gestapáci mi dávali zabrat. Je třeba myslet takticky a včas přebíjet, v tomto směru je výhodný kulomet, jenž nabíjení nevyžaduje a je výhodný zejména tehdy, pokud máme dostatek munice. Zaměřování základní brokovnice či samopalu jsem vcelku nevyužíval, trefil jsem téměř vše bez větších obtíží. V Doomu II jsem bohužel natrefil na natolik obtížné úseky, že jsem musel použít cheat. Při vážně míněné hře, kdy chcete bezpečně postupovat v levelech a ne se jen bavit, doporučuji vypnout fatality, které značně znepřehledňují hru, hlavně pokud berserk použijete v uzavřených úsecích. Jsou efektní pouze na otevřených prostranstvích, v úzkých chodbách animace často vypadávají mimo hranice levelu a zdálo se mi, že ve skrumážích nepřátel jsem s berserkem více zranitelný.

Výroba masného separátu

Jelikož má Brutal Doom posunutý volume zvuku značně doprava, gameplay se při setkání s větším počtem potvor mění ve zběsilá jatka, kdy z obrazovky stříká krev a hlasité zvuky střelby, výbuchů a hlavně nářků poraněných nepřítel přinášejí ten pravý intenzivní zážitek. Postal 2 se může ve zběsilosti a brutalitě jít zahrabat.

Jako bonus můžete na oficiálních stránkách najít hudební balíček – Doom Metal Soundtrack, přinášející místo originální hudby řízný kytarový nářez. Pro ty, kterým postupné změny či efekty v modu nesedí, jsou k dispozici mutátory, které např. vrací do hry pistoli, hlášky zařazené ve starších verzích, odstraňují nutnost nabíjení, nové útoky nepřátel a podobně. Pro majitele slabších strojů je k dispozici patch The Janitor, po chvíli odstraňující přemíru krve, čímž zlepšuje plynulost hry.

Souboj bossů

Měl bych na závěr shrnout své dojmy a vyslovit svůj verdikt. Brutal Doom jednoznačně všem příznivcům Doomu doporučuji a myslím, že získaná vyznamenání si nadmíru zaslouží. Přináší spoustu nových možností a oživení hry a hraní již opakovaně prošlých levelů Doomu či Doomu II v nové formě bylo pro mě mnohem intenzivnější a zábavnější. Ovšem pro nové levely budu i tak nadále volit engine, který doporučují autoři map. Za jednoznačný klad Brutal Doomu považuji to, že díky své popularitě přivádí k Doomu řadu nových hráčů, kteří by starý Doom třeba vůbec nespustili.

Ocenění zaslouží i autor modu – Sergeant Mark IV, za svou příkladnou péči o své dílo a neustálé inovace a také za výbornou komunikaci s komunitou, zejména na svých oficiálních Facebookových stránkách. Potěšitelné je, že vytvořil nové mapy, resp. remaky původních verzí Doomu – konkrétně mapu After the Holocaust, což je přepracovaná mapa 13 a také Neighbourhood from Hell – remake mapy 16. Obě jdou hrát s původním Doomem II, ale aspoň podle videa na You Tube je doporučováno spouštět s Brutal Doomem, ke kterému podle mě výborně obě mapy sedí. A je třeba zmínit i to, že Sergeant Mark neusnul na vavřínech a v přípravách jsou i brutalizované verze Hexenu – Brutal Hexen, a také Strifu, jehož Brutal alfa verzi doomeři dostali jako vánoční dárek na oficiálních Facebookových stránkách (Download).

Krásné ohnivé střely

Přeji příjemnou zábavu a zvýšenou hladinu adrenalinu při hraní Brutal Doomu v době povánočního klidu

Instalace:

Brutal Doom instalujte do Vámi zvoleného portu (GZ Doom nebo Zandronum) běžným způsobem, který je popsán zde. V případě zvolení některého z doplňků je musíte spustit současně s WADem Brutal Doomu.

Doporučuji hru instalovat do nové čisté instalace GZ Doomu, neboť může dojít k problémům s ovládáním, pokud instalujete do GZ Doomu již s jinými nainstalovanými WADy.

Odkazy:

Credits

Brutal Doom – download

Brutal Doom – Mod DB

Brutal Doom – Oficiální Facebook stránka

Brutal Doom – Zandronum Forum

Brutal Doom – ZDoom Forum

Brutal Doom – Doom Wikia

Brutal Doom – recenze

Brutal Doom – recenze na Bonus Webu