2018
01.11

Gulag

Slovo Gulag je názvem pro sovětské pracovní tábory, v nichž byli zavíráni lidé nepohodlní komunistickému režimu. Tyto tábory přinášely svým obětem nevýslovné utrpení. A možná proto takto nazval Jeff Weisend svůj projekt pro hru Heretic, v níž hráče trápí komplikovanými úrovněmi, puzzly a hledáním spínačů. Projekt Gulag podrobil recenznímu zkoumání Enkeli33 a výsledkem je dnešní článek.

Autor: Jeff Weisend (1997).  Recenze: Enkeli33 (Matthias)

Pro Doom existuje hromada zajímavých megawadů. Za ním je v pořadí pak HeXen, ale… Co Heretic? Existuje pro něj něco taky pozoruhodného? Trochu jsem zagooglil a zjistil, že plno lidí kolem Doom komunity si celkem pochvaluje jeden megawad, který je zajímavý ze dvou důvodů. Za prvé se jmenuje Gulag (ehm) a za druhé je z roku 1997.
Gulag tedy obsahuje (jenom) pět nových map pro Heretica, přičemž nutno podotknout, že tvůrce – Jeff Weisend – zřejmě jedl vtipnou kaši, protože jeho nápady jsou dost ujetý i na poměry roku 2017, natož pak 1997.

Design map jde od extrému k extrému. Zatímco některé pasáže jsou neskutečně nápadité a kreativní, jiné jsou vyloženě na facku. Někdy mi přišlo, že v mapách jsou schválně zakomponované trolloviny, jako třeba že se prostřílím hromadou chodeb do místnosti, ve které prostě vůbec nic není. Tj. žádné tlačítko, munice, zdraví, nic. Ovšem pozor, tvůrce místo tlačítka nastavil, aby se někde něco aktivovalo jen pouhým vstoupením do této místnosti. Nejlépe něco na druhé straně celé mapy.

Jindy se třeba objeví bludiště, kde se některé pasáže uzavírají a jiné otvírají, což způsobuje chození na konkrétních místech. Výsledek je frustrující bloudění a hledání „kam šlápnout“, abych něco někde otevřel.
No, ale rozebereme si jednotlivé mapy podrobně:

1) On the Beach
„Na pláži“ začíná jako normální Heretic mapa. Tj. bloudím v jeskyni, procházím hradby a vše se zdá ok. Už zde se vyskytuje trollovací potenciál tvůrce, protože abych získal první klíč, musím v tmavé chodbě objevit secret. Nebo se postavit na konkrétní místo, abych otevřel dveře, a mnoho dalšího.

Zajímavá situace nastala, když jsem vlezl do modrých dveří. Přišel jsem k nim, otevřel a najednou přede mnou byla pláž… Tvůrce nekecal. Docela netypické prostředí na Heretica, ale celkem příjemná změna od stereotypních hradů a paláců. Celá mapa pak končí na loďce.

2) Subterranea
Tahle mapa ani nejde popsat, protože začíná na pláži (na kterou jsem doplul loďkou z předchozí mapy), a pak prostředí střídá prostředí. Tj. lávová jeskyně, ledová jeskyně, normální jeskyně a tak podobně.

Každopádně je to celkem dost komplexní level a tvůrce už tu naplno vybalil svoji potřebu mučit hráče, co nejvíce to jde. Jedno nechutný bludiště za druhým, switchhunting, neviditelný místa, kam se musím postavit, abych otevřel dveře, secrety, které je hráč nucen objevit pro další postup. Cool.

3) Skull Mountain
Tak tohle je Jeff na vrcholu své tvorby. Tato mapa je zkrátka jeho opus magnum. Extrémně složitý level, který začíná opět na pláži s tím, že název je celkem doslovný. Ve skále poblíž je chrám, který je skutečně ve tvaru lebky.

Dostat se do tohoto chrámu je samo o sobě celkem pracný a vyžaduje to vyřešení pár hádanek. Pravá zábava ale přichází uvnitř. Chrám obsahuje až šest pater… Ehm já vím, že Doom engine neumí více pater nad sebou a v nejhorším se to řeší přes silent teleporty. Ovšem autor použil normální teleporty a ve skutečnosti to vlastně ničemu nevadí, a dokonce to funguje (psychologický dojem, že je to skutečně šest pater nad sebou totiž zůstává).

Každopádně uvnitř započne neuvěřitelné switch-hunt peklo. Najdu tlačítko ve čtvrtém patře, otevřou se dveře v druhém patře. Najdu tam tlačítko, a to aktivuje výtah v prvním patře. Ten mě vezme do pátého, kde jiným tlačítkem otevřu dveře ve třetím a tak dále a tak dále. Popravdě, strávil jsem nad touto mapou hodinu a nemyslím to obrazně. Doslova – šedesát minut.

A to jsem si to zkrátil tak, že jsem v půlce hledání vzdal, otevřel mapu v editoru a podíval se co které tlačítko dělá, a co které dveře otevře.

Některé prvky v této mapě jsou každopádně působivé. Třeba v šestém patře stisknu tlačítko a tím sjede sloup poblíž a zajede do země. Jeff to tak skvěle nadesignoval, až to skutečně působí dojmem, že sloup sjel přes všechna patra a dojel úplně dolů… To se nedá ani popsat, to se musí vidět.

Normálně si říkám, že bych měl mít na tvůrce vztek vzhledem k tomu, jak šílená mapa to byla, ale nějak vztek nedokážu cítit. Část mě je tou mapou neskutečně fascinována.

4) The Flying Dutchman
Kraťoučká mapka asi na dvě minuty, přestože je vskutku pozoruhodná. Odehrává se totiž na plující lodi. Já bych se hádal, že taková věc by v Doom engine nešla vyrobit, aby byla funkční. Ale světe div se, ono to jde a vypadá to zatraceně dobře.

5) Circus Maximus
No a poslední mapa je obrovská, velice komplexní, zabere spoustu času… naštěstí ubylo switchhuntingu a celkově se mi to hrálo dobře (asi jsem si na styl už zvyknul). Cirkus vypadá ve skutečnosti jako nějaký koloseum a celá mapa působí jako by se snad odehrávala v Římě nebo něco.

Ta mapa je každopádně tak nepopsatelná, že ji ani popisovat nebudu.

Na závěr tedy přemýšlím, jestli je Gulag opravdu megawad nebo spíše moderní umělecké dílo, které se urodilo v hlavě jistého Jeffa po požití několika návykových látek. Tak jako tak to stojí aspoň za vyzkoušení.
Originální? Ano! Hratelné? Trochu hůře. Takže výsledná známka je taková lepší trojka.

Instalace:
Balíček s megawadem obsahuje dva WAD soubory, jeden má v sobě mapy a hudbu, druhý grafiku a další věci. Proč je Gulag rozdělen do dvou WADů netuším, ale zřejmě k tomu v devadesátých letech existoval důvod, který dnes už opadl. Nezbývá tedy ten otevřít oba WAD soubory ve Slade 3 a copy-pastnout obsah jednoho do druhého a uložit.
K WAD souborům jsou také soubory BAT, což je soubor, který řekne něco konkrétního příkazové řádce a ještě DEUSF.EXE. Oba dva jsou v dobách Zdoomu zcela zbytečné a mohou se v klidu ignorovat, či rovnou smazat. Stačí jen samotný wad soubor slepený ze dvou wadů.

Poznámka (leebigh): Pokud nerozumíte práci s editorem, Gulag lze spustit i samostatně pomocí obou WAD souborů. Moderní porty si s použitím samostatných WAD souborů poradí. Tudíž postačí přenést oba zmiňované WADy na spouštěcí soubor portu.

Odkazy:

Download

Gulag – idGames

 

2018
01.08

Mám rád, když v období Nového roku neslyšíme různé Jobovy zvěsti a katastrofické scénáře či bilance, ale můžeme si poslechnout zprávy příznivé a nadějné. Zejména pokud se týkají naší oblíbené Doom scény a jsou důkazem její stálé životaschopnosti a vitality.

ModDB patří mezi tradiční a zavedené stránky, které slouží jako domov a základna pro autory modifikací nejrůznějších známých i méně známých titulů. Talentovaní tvůrci zde mohou nahrávat a sdílet výsledky své práce a vylepšovat originály her k obrazu svému. Každoročně na sklonku roku tento server vyhlašuje anketu Mod of the Year, ve které čtenáři a hráči vybírají nejlepší modifikace z rovné stovky nominovaných.

A právě modifikace pro Doom – 24 let staré a přitom věčně mladé hry, dosáhla v letošním roce mety nejvyšší. Brutal Doom, tradiční a osvědčená modifikace, jehož autorem je Marcos “Sgt. Mark IV” Abenante, slavně v anketě zvítězil a stal se modem roku. Vítězství je jistě satisfakcí pro mnohými doomery nenáviděného autora, což ho určitě podpoří v jeho další tvůrčí práci.

Jedná se též o významnou událost pro celou doomovskou komunitu. Ačkoliv zdánlivě počet hráčů klesá i aktivita různých serverů pomalu ustává, vítězství Brutal Doomu je dokladem o tom, že hráči mají Doom stále rádi. A hlavně, že jej stále prohání na svých počítačích. Pokud zabrousíte na specializované servery věnované Doomu, kupříkladu Doomworld, ZDoom forum nebo do četných specializovaných skupin na Facebooku, neustále se na nich objevují oznámení o nových projektech nebo o dokončení těch připravovaných.

Jsem rád, že letošní první článek na našich stránkách přináší optimistický výhled do budoucnosti. Všem doomerům přeji do Nového roku mnoho herních úspěchů a spoustu dohraných levelů. Ať nám naše vášeň pro Doom přináší nadále hodně radosti a potěšení.

2017
11.23

Autor: Marcos “Sgt. Mark IV” Abenante (30. 10. 2016)

Doom 64 je mezi četnými konzolovými porty originálního Doomu unikátem.  Zatímco  ostatní verze pro konzolové stroje respektovaly duch originálu a předkládaly hráčům víceméně identické verze Doomu jen s lehkými modifikacemi v závislosti na technických omezeních konzolí, Doom 64 z produkce firmy Midway přišel v podstatě s novou hrou, jež přinesla hráčům originální grafiku, atmosféru i úplně nové úrovně. Vlastníci Nintenda 64 tak získali exkluzivní, unikátní a svěží hororový zážitek.

Tato verze se nikdy na PC oficiálně neobjevila, ale naštěstí díky autorům modifikací z aktivní komunity máme možnost zahrát si Doom 64 i na našich počítačích. Existuje dnes již několik portů  s různým stupněm věrnosti originálu. Prvním pokusem byl Doom 64: Absolution (Doom64 TCz roku 2003, běžící na Doomsday enginu. Jeho autor, Samuel “Kaiser” Villarreal, použil materiál extrahovaný z konzolové verze. Hra poskytuje 32 převzatých map a 6 nově designovaných.  Ještě o 2 roky později vyšel datadisk Outcast Levels  se sedmi novými úrovněmi. O Absolution jsme psali v raných začátcích našeho blogu v tehdy ještě stručném článku. 

Vývoj Doom 64 TC byl ukončen a Kaiser přišel s novým projektem DOOM64 Ex, naposledy updatovaném v roce 2014. Tentokrát se snaží o co nejvěrnější zpracování originálu a k jeho spuštění potřebujeme vlastnit původní cartridge nebo její obraz, jelikož DOOM64 Ex využívá originální data. V podstatě lze říci, že jde o emulátor originálu pro PC. ROM se naštěstí dá dohledat na internetu, ale i tak je použití špatně dostupného originálního nosiče podle mého názoru poněkud kontroverzní. Uživatel je v podstatě nucen použít pirátskou kopii DOOM 64, protože originál je nesehnatelný, snad s výjimkou eBaye a podobných aukčních serverů.

Doom 64: Retribution je další konverzí z produkce doomera jménem Nevander. Ten se snaží opět o co největší věrnost, bez nových monster či jiných přidaných prvků. Běží ovšem na GZ Doom enginu a nevyužívá datové nosiče z Nintenda.  Autor zdůrazňuje vychytání četných bugů a přináší řadu vylepšení.  Zatím je dostupná verze 1.3 z března 2017. Poměrně neznámým projektem je podobně laděný GZDoom 64 z roku 2015. Autor jménem Night Side použil osvědčený GZ Doom engine, ale do projektu na bázi Absolution vložil i původní chybějící monstra, kupříkladu Revenanty nebo Zaklínače. Ovšem v původní podobě z Doomu, což na screenshotech vypadá poněkud nepatřičně a k vyzkoušení mě vůbec neláká.

Na výběr tedy máme několik různých variant portů. Doom 64 aktuálně neunikl bedlivé pozornosti autora Brutal Doomu, a tak nám Marcos Abenante alias Sgt. Mark IV předkládá svou brutalizovanou verzi Doom 64. Zdrojem a inspirací je Kaiserova Absolution. Cílem projektu není docílit věrnosti předlohy, ale v prvé řadě ji upravit, vylepšit a docílit tak modernějšího a příjemnějšího zážitku než u originálu. Důraz je kladen na zachování jeho mrazivé atmosféry.

V první řadě byl upraven a vylepšen zbraňový arzenál, takže bychom měli zaznamenat lepší zvuk, animace i dokonalejší  pocit ze střelby. Dokonce byl přidán zbrusu nový granátomet. Nechybí grafické vylepšení prostředí, ambientní osvětlení, světélkující oči příšer či mlha. Hra byla obohacena o vypuštěné prvky, které se v konzolové verzi neobjevily, díky hardwarovým limitacím – zejména jde o Revenanty, Masterminda, kulometčíka a také neznámou oheň chrlící potvůrku jménem Hellhound, jež je podobná pekelným psům známým z Bloodu. Rovněž byla vyladěna hratelnost levelů, přidány byly některé kamery usnadňující průchod levely bez zbytečného hledání spínačů, pekelné úrovně byly obohaceny o dekorace umocňující atmosféru žhavého pekla.

Brutal Doom 64 běží primárně pod portem Zandronum, jenž nabízí také multiplayerovou podporu, zahrnující režimy Co-Op, Survival Co-Op a Deathmatch. Spuštění pod GZ Doomem je možné, ale jako alternativní možnost vyžadující dodatečnou instalaci GZ Doomu.  Co dělá Brutal Doom specifickým, je samozřejmě obohacení hry o hektolitry krve prýštící z nepřátel nebo kolorující zdi rudými cákanci po zdech a podlahách. Nechybí možnost likvidace nepřátel až do podoby krvavé flákoty. Fanoušci fatalit budou zklamáni, jelikož likvidační animace zahrnuty nejsou.

Brutal Doom 64 získal 5. pozici v žebříčku ankety Mod of the Year serveru ModDB za rok 2016. Také byl nominován na vítěze v anketě The Game Awards za rok 2016 v kategorii Best Fan Creation. Opravdu si tyto nominace zaslouží ? Jakkoliv se kreativita Sgt. Marka realizuje zejména v neustále vyvíjených verzích Brutal Doomu, řek bych, že v případě Brutal Doomu 64 jsou inovace spíše upozaděny. Prim zde nadále hrají kvality primárního produktu, tedy originálu Doom 64, což konec konců autor zamýšlel.

Nicméně zřetelné změny v hratelnosti si můžeme všimnout hned v úvodu, kdy na počátku nové hry dostaneme na výběr ze dvou variant mariňáka – klasická,  respektující hratelnost původní verze, a taktická s nutností sprintu, přebíjení, ale vybavená assault puškou místo pistole. Já jsem samozřejmě volil klasickou hratelnost, protože taktická varianta podle mého názoru narušuje plynulost hry a patří do jiných her. Další inovaci zaznamenáte u boje na blízko – motorová pila vyžaduje poctivý příděl benzínu a berserk je omezen pro změnu staminou. Takže je třeba dávat pozor, abyste si nevyčerpali své zdroje, a musíte bušit do protivníků s jistou dávkou opatrnosti.

Na úvod se vnoříme do nového atmosférického intro levelu v otevřeném prostranství, předvádějící úvodní boj čety mariňáků s invazními silami mutantů z pekla. Bohužel je zde v podstatě víceméně pro navození atmosféry a s hororovým charakterem následujících map nemá nic společného. Nemusíte jej absolvovat, dá se přeskočit, zejména v případě opakovaného hraní. A pak se již ocitáte ve známém světě Doomu 64. Zdánlivě nic nového na pohled pro znalce předchozích portů, teprve až první střelba ukáže slibované větší množství krve z nepřátel a gore efekty. Tato brutalita dotváří příjemný zážitek z atmosférického hororového prostředí s vynikajícím temným ambientním soundtrackem.

Levely odsýpají zřejmě ve stejném pořadí jako v původním Absolution. Je to již dlouho, co jsem jej hrál, takže si strukturu úrovní opravdu už přesně nepamatuji. Doom 64 disponuje spíše kompaktnějšími levely bez velkého rozmachu co do rozlohy. Mnohdy byl určitý problém s orientací, zejména ve smyslu najít spínač uvolňující cestu dále, což činilo určité potíže hlavně v úvodních tech based levelech. Mapy v tomto směru doznaly určitých úprav. Sgt. Mark přidal několik videoterminálů, které ukazují, co nastalo po aktivaci spínače, takže jsem tolik nebloudil. I tak ale design mnohde vyžaduje trochu přemýšlení. Některé levely se mi zdály neznámé, takže je možné, že byly přidány z vypuštěného materiálu. Možná se pletu, nejsem si jistý.

Byl jsem zvědav, jak byla vyřešena možnost skoku, která v původním Doomu 64 nebyla implementována. Situace byla vyřešena vskutku elegantně. Tam, kde by skok narušil design, prostě není povolen a jste zablokováni neviditelnou bariérou. Nehrozí tak žádné psí kusy s experimentováním a narušováním původního dokonalého level designu. Pokud si pamatuji, tak Pavel Ullrich si stěžoval na bugy při svém hraní Absolution, ale já jsem žádné nezaregistroval.

Akce je hutná a mnohdy tuhá, zejména díky kombinaci stísněných prostor a malému prostoru pro manévrování, organicky byli začleněni noví protivníci, kteří pěkně zapadají do koncepce designu jak vizuálně, tak i novými útoky. Narazíme na skrumáže Revenantů a Mancubusů v uzavřených prostranstvích, což nabudí adrenalin a zpravidla končí několika reloady. Velice protivní jsou neviditelné ghost formy nepřátel. Závěrečný boss fight mi taky dal notně práce, než jsem jej zvládl, ale naštěstí jsem jej úspěšně pokořil.

V Brutal Doomu 64 samozřejmě nechybí secrety. Odpovídají originálu, včetně tajných úrovní. Jako bonus najdete na několika místech terminály se zprávami, bohužel mnohdy špatně čitelnými jednak díky jejich grafickému provedení a mnohdy i díky krvavým skvrnám, jež jsem vytvořil zabíjením mutantů. Jejich splnění vám dá snad bonus nebo pomůže při nalezení secretů, ale já jsem je tedy neřešil, takže osobní zkušeností nemohu sloužit.

Jak jsem již naznačil v úvodu, Brutal Doom 64 je v podstatě vypulírované a vyladěné Doom 64: Absolution. Hraje se dobře, avšak čekal jsem přece jenom víc inovací než úvodní level, krvavé sprity nepřátel, přidaný vypuštěný materiál a relativně drobné úpravy v designu.  Nejedná se tím pádem o žádné převratné dílo, kvalitní akční zážitek je dán zejména kvalitami práce původních autorů z Midway a excelentnímu soundtracku Aubrey Hodgese. Pokud jste ovšem Doom 64 nikdy nehráli a chcete jej zažít v aktuálním provedení, je pro vás Brutal Doom 64 jasnou volbou.

Instalace:

Stand alone instalační balíček, který je k nalezení na stránkách ModDB, je primárně určený pro port Zandronum, který umožňuje i multiplayer. Stažený balíček si rozbalíte, do adresáře přidáte DOOM2.WAD a hru spustíte spouštěcím souborem BD64.EXE. Pokud preferujete GZ Doom, musíte výše uvedený balíček též stáhnout a rozbalit. Do vašeho adresáře s GZ Doomem zkopírujete tyto soubory – bd64gameV2.PK3, bd64mapsV2.PK3, ZD64MUSIC.PK3 a po označení klávesou CTRL je přenesete na spouštěcí soubor GZ Doomu v tomto pořadí. Najdete je v adresáří SKINS. Tento postup fungoval pod GZ Doomem verze 2.2.0. Funkčnost s GZ Doom jsem netestoval, spokojil jsem se s přednastaveným enginem ve staženém  balíčku, i když obvykle Zandronum nepoužívám. Takže věřme autorům z GOG fóra, který jsem citoval.

Odkazy:

Download

Brutal Doom 64 – ModDB

Brutal Doom 64 – Doom Wiki

Brutal Doom 64 – Games Tiscali

Brutal Doom 64

2017
10.22

Autor: Mikhail “Bifurcator” Poltavsky (2017)

Z dnešního článku budou mít radost fanoušci Brutal Doomu a moderních konverzí pro Doom, které ždímají GZ Doom engine na úplné maximum. Společně s hráči, kterým učaroval reboot Doomu z roku 2016 (pro mě Doom 4) a chtěli by si atmosféru této skvělé moderní hry užít i na starém dobrém Doom enginu. “Vanilla” puristé možná budou nad dnešním textem prskat, ale vývoj bohužel zastavit nelze…

Ruský autor Mikhail “Bifurcator” Poltavsky připravuje modifikaci (nebo spíše konverzi) Don´t Play With Hell, která přináší akční zážitek na bázi Brutal Doomu s úplně novou příběhovou linkou, inspirovanou událostmi z Doomu 3. Odehrává se ale na jiném místě Marsu, paralelně s původním dějem. Bifurcator se spojil s autory modifikace Brutal Doom: Black Edition (Blackmore1014, Iddqd_Idkfa_Idclip, Doomsmile a další) a využívá s jejich pomocí nejmodernější možnosti a úpravy hratelnosti na bázi GZ Doomu a Brutal Doomu.

Hra tedy zahrnuje společné základní vlastnosti Brutal Doomu, navíc obohacené taktickými prvky modu Black Edition. Užijeme si tak zpomalený běh s omezeným sprintem, přebíjení, fatality a ikonky zdravíček vypadávajících po popravených mutantech jako v Doomu 4. Pro doomery, kteří tyto reálné prvky nemilují, existuje naštěstí možnost používat klasickou a rychlejší čistou Brutal Doom hratelnost bez novot z Black edice.

Konverze je k dispozici zatím ve dvou provedeních. První nástřel v podobě technologického dema, Don´t Play With Hell: Part 1, vyšel v poslední verzi 0.5 dne 10. června. Nabízí celkem tři úrovně a mezi nimi ještě tři bojové arény. Jestli nějaká konverze dokonale imituje Doom 4, tak jsou to určitě právě tyto hrátky s peklem. Najdeme převážně exteriérové úrovně odehrávající se na povrchu Marsu. Ten je naprosto dokonalý, písečné a kamenné skalní plochy v kombinaci s jeskyněmi a do nebeských výšin se tyčící monumentální stavby jsou prostě dokonalé. Po ukončení regulérního levelu se dostanete do arény, v níž musíte eliminovat postupné přívaly nepřátel. Podobný systém tajných arén nacházíme samozřejmě i v Doomu 2016.

Daní za bombastické grafické provedení jsou bohužel hardwarové nároky. Hra mi docela cukala a musel jsem experimentovat s nastaveními, druhý level navíc pravidelně působil pády GZ Doomu a bylo docela martyrium ho hrát. Nakonec jsem tak použil původní Brutal Doom bez Black edice, která v této verzi není implementována pevně jako v dalším, již oficiálním vydání. Není jasné, jestli vývoj demoverze bude dále pokračovat. Doufám, že alespoň prostředí použité v tomto demu se uplatní i v plné verzi hry.

 

Již oficiálním ostrým vydáním je Don´t Play With Hell: Black Edition. Aktuální vydání ze 17. srpna přináší prolog, jenž nám nabídne úvod do děje a ochutnávku z prvních misí. Po technologické stránce jsou prvky Black Edition plně implementovány do enginu a balíček lze spustit stand alone. Potěšitelná je znatelná optimalizace, nová verze se hraje velice komfortně. Autor použil jednodušší možnosti konfigurace enginu, což je lepší než se pitvat ve vnitřnostech prostředí Black edice Brutal Doomu, které je pro nováčky trošku nepřehledné.

Začínáme opět v dokonale propracovaném interiérovém prostředí komplexu biosférického parku, které je rájem pro prozkoumávání a bádání po správné cestě šmejděním po ventilačních chodbách, které často nejsou na první pohled patrné. Centrem hratelnosti je samozřejmě zběsilá akce, dávkovaná relativně po menších počtech nepřátel, ovšem s jejich účinnějšími a rychlejšími útoky, s čímž je třeba počítat. Po exploraci komplexu se podíváme i na zavátou Rudou planetu, dokonce jsme omezeni kapacitou kyslíkového přístroje, takže rozvláčné venkovní procházky nejsou rozhodně vhodné. Po trochu chaotickém bludišti nás čeká grandiózní a překvapivé finále prologu v minulosti.

Nechybí cut scény spolu s animovanými finálními titulky, atmosféra hry je přímo dechberoucí. Citlivě volený hudební podkres se střídáním ambientních pasáží a nářezového metalu také lahodí uším. Musím zmínit malinkou nápovědu – modrou kartu pro skryté dveře v jeskyni je třeba získat použitím USE tlačítka na mrtvého kakodémona, pokud ho samozřejmě nerozcupujeme raketou. Tato záludnost způsobila moje docela dlouhé tápání, tudíž považuji za nutné ji raději zmínit. Ale je to jenom drobná vada na kráse.

Projekt Don´t Play With Hell vypadá opravdu velice slibně. Uvidíme, jaký rozsah bude zaujímat finální verze. Nevíme, zdali bude dávkována postupně po balíčcích, nebo v jednotné souborné verzi. Nicméně i tak se domnívám, že o hře na našich stránkách jistě v budoucnu uslyšíte.

Downloady obou verzí jsou k dispozici na stránkách ModDB přes níže uvedené odkazy, jsou opravdu docela rozsáhlé.

Odkazy:

Oficiální VK.COM stránka (v ruštině)

Don´t Play With Hell: Part I – ModDB

Don´t Play With HELL: Black Edition -ModDB