2017
11.23

Autor: Marcos “Sgt. Mark IV” Abenante (30. 10. 2016)

Doom 64 je mezi četnými konzolovými porty originálního Doomu unikátem.  Zatímco  ostatní verze pro konzolové stroje respektovaly duch originálu a předkládaly hráčům víceméně identické verze Doomu jen s lehkými modifikacemi v závislosti na technických omezeních konzolí, Doom 64 z produkce firmy Midway přišel v podstatě s novou hrou, jež přinesla hráčům originální grafiku, atmosféru i úplně nové úrovně. Vlastníci Nintenda 64 tak získali exkluzivní, unikátní a svěží hororový zážitek.

Tato verze se nikdy na PC oficiálně neobjevila, ale naštěstí díky autorům modifikací z aktivní komunity máme možnost zahrát si Doom 64 i na našich počítačích. Existuje dnes již několik portů  s různým stupněm věrnosti originálu. Prvním pokusem byl Doom 64: Absolution (Doom64 TCz roku 2003, běžící na Doomsday enginu. Jeho autor, Samuel “Kaiser” Villarreal, použil materiál extrahovaný z konzolové verze. Hra poskytuje 32 převzatých map a 6 nově designovaných.  Ještě o 2 roky později vyšel datadisk Outcast Levels  se sedmi novými úrovněmi. O Absolution jsme psali v raných začátcích našeho blogu v tehdy ještě stručném článku. 

Vývoj Doom 64 TC byl ukončen a Kaiser přišel s novým projektem DOOM64 Ex, naposledy updatovaném v roce 2014. Tentokrát se snaží o co nejvěrnější zpracování originálu a k jeho spuštění potřebujeme vlastnit původní cartridge nebo její obraz, jelikož DOOM64 Ex využívá originální data. V podstatě lze říci, že jde o emulátor originálu pro PC. ROM se naštěstí dá dohledat na internetu, ale i tak je použití špatně dostupného originálního nosiče podle mého názoru poněkud kontroverzní. Uživatel je v podstatě nucen použít pirátskou kopii DOOM 64, protože originál je nesehnatelný, snad s výjimkou eBaye a podobných aukčních serverů.

Doom 64: Retribution je další konverzí z produkce doomera jménem Nevander. Ten se snaží opět o co největší věrnost, bez nových monster či jiných přidaných prvků. Běží ovšem na GZ Doom enginu a nevyužívá datové nosiče z Nintenda.  Autor zdůrazňuje vychytání četných bugů a přináší řadu vylepšení.  Zatím je dostupná verze 1.3 z března 2017. Poměrně neznámým projektem je podobně laděný GZDoom 64 z roku 2015. Autor jménem Night Side použil osvědčený GZ Doom engine, ale do projektu na bázi Absolution vložil i původní chybějící monstra, kupříkladu Revenanty nebo Zaklínače. Ovšem v původní podobě z Doomu, což na screenshotech vypadá poněkud nepatřičně a k vyzkoušení mě vůbec neláká.

Na výběr tedy máme několik různých variant portů. Doom 64 aktuálně neunikl bedlivé pozornosti autora Brutal Doomu, a tak nám Marcos Abenante alias Sgt. Mark IV předkládá svou brutalizovanou verzi Doom 64. Zdrojem a inspirací je Kaiserova Absolution. Cílem projektu není docílit věrnosti předlohy, ale v prvé řadě ji upravit, vylepšit a docílit tak modernějšího a příjemnějšího zážitku než u originálu. Důraz je kladen na zachování jeho mrazivé atmosféry.

V první řadě byl upraven a vylepšen zbraňový arzenál, takže bychom měli zaznamenat lepší zvuk, animace i dokonalejší  pocit ze střelby. Dokonce byl přidán zbrusu nový granátomet. Nechybí grafické vylepšení prostředí, ambientní osvětlení, světélkující oči příšer či mlha. Hra byla obohacena o vypuštěné prvky, které se v konzolové verzi neobjevily, díky hardwarovým limitacím – zejména jde o Revenanty, Masterminda, kulometčíka a také neznámou oheň chrlící potvůrku jménem Hellhound, jež je podobná pekelným psům známým z Bloodu. Rovněž byla vyladěna hratelnost levelů, přidány byly některé kamery usnadňující průchod levely bez zbytečného hledání spínačů, pekelné úrovně byly obohaceny o dekorace umocňující atmosféru žhavého pekla.

Brutal Doom 64 běží primárně pod portem Zandronum, jenž nabízí také multiplayerovou podporu, zahrnující režimy Co-Op, Survival Co-Op a Deathmatch. Spuštění pod GZ Doomem je možné, ale jako alternativní možnost vyžadující dodatečnou instalaci GZ Doomu.  Co dělá Brutal Doom specifickým, je samozřejmě obohacení hry o hektolitry krve prýštící z nepřátel nebo kolorující zdi rudými cákanci po zdech a podlahách. Nechybí možnost likvidace nepřátel až do podoby krvavé flákoty. Fanoušci fatalit budou zklamáni, jelikož likvidační animace zahrnuty nejsou.

Brutal Doom 64 získal 5. pozici v žebříčku ankety Mod of the Year serveru ModDB za rok 2016. Také byl nominován na vítěze v anketě The Game Awards za rok 2016 v kategorii Best Fan Creation. Opravdu si tyto nominace zaslouží ? Jakkoliv se kreativita Sgt. Marka realizuje zejména v neustále vyvíjených verzích Brutal Doomu, řek bych, že v případě Brutal Doomu 64 jsou inovace spíše upozaděny. Prim zde nadále hrají kvality primárního produktu, tedy originálu Doom 64, což konec konců autor zamýšlel.

Nicméně zřetelné změny v hratelnosti si můžeme všimnout hned v úvodu, kdy na počátku nové hry dostaneme na výběr ze dvou variant mariňáka – klasická,  respektující hratelnost původní verze, a taktická s nutností sprintu, přebíjení, ale vybavená assault puškou místo pistole. Já jsem samozřejmě volil klasickou hratelnost, protože taktická varianta podle mého názoru narušuje plynulost hry a patří do jiných her. Další inovaci zaznamenáte u boje na blízko – motorová pila vyžaduje poctivý příděl benzínu a berserk je omezen pro změnu staminou. Takže je třeba dávat pozor, abyste si nevyčerpali své zdroje, a musíte bušit do protivníků s jistou dávkou opatrnosti.

Na úvod se vnoříme do nového atmosférického intro levelu v otevřeném prostranství, předvádějící úvodní boj čety mariňáků s invazními silami mutantů z pekla. Bohužel je zde v podstatě víceméně pro navození atmosféry a s hororovým charakterem následujících map nemá nic společného. Nemusíte jej absolvovat, dá se přeskočit, zejména v případě opakovaného hraní. A pak se již ocitáte ve známém světě Doomu 64. Zdánlivě nic nového na pohled pro znalce předchozích portů, teprve až první střelba ukáže slibované větší množství krve z nepřátel a gore efekty. Tato brutalita dotváří příjemný zážitek z atmosférického hororového prostředí s vynikajícím temným ambientním soundtrackem.

Levely odsýpají zřejmě ve stejném pořadí jako v původním Absolution. Je to již dlouho, co jsem jej hrál, takže si strukturu úrovní opravdu už přesně nepamatuji. Doom 64 disponuje spíše kompaktnějšími levely bez velkého rozmachu co do rozlohy. Mnohdy byl určitý problém s orientací, zejména ve smyslu najít spínač uvolňující cestu dále, což činilo určité potíže hlavně v úvodních tech based levelech. Mapy v tomto směru doznaly určitých úprav. Sgt. Mark přidal několik videoterminálů, které ukazují, co nastalo po aktivaci spínače, takže jsem tolik nebloudil. I tak ale design mnohde vyžaduje trochu přemýšlení. Některé levely se mi zdály neznámé, takže je možné, že byly přidány z vypuštěného materiálu. Možná se pletu, nejsem si jistý.

Byl jsem zvědav, jak byla vyřešena možnost skoku, která v původním Doomu 64 nebyla implementována. Situace byla vyřešena vskutku elegantně. Tam, kde by skok narušil design, prostě není povolen a jste zablokováni neviditelnou bariérou. Nehrozí tak žádné psí kusy s experimentováním a narušováním původního dokonalého level designu. Pokud si pamatuji, tak Pavel Ullrich si stěžoval na bugy při svém hraní Absolution, ale já jsem žádné nezaregistroval.

Akce je hutná a mnohdy tuhá, zejména díky kombinaci stísněných prostor a malému prostoru pro manévrování, organicky byli začleněni noví protivníci, kteří pěkně zapadají do koncepce designu jak vizuálně, tak i novými útoky. Narazíme na skrumáže Revenantů a Mancubusů v uzavřených prostranstvích, což nabudí adrenalin a zpravidla končí několika reloady. Velice protivní jsou neviditelné ghost formy nepřátel. Závěrečný boss fight mi taky dal notně práce, než jsem jej zvládl, ale naštěstí jsem jej úspěšně pokořil.

V Brutal Doomu 64 samozřejmě nechybí secrety. Odpovídají originálu, včetně tajných úrovní. Jako bonus najdete na několika místech terminály se zprávami, bohužel mnohdy špatně čitelnými jednak díky jejich grafickému provedení a mnohdy i díky krvavým skvrnám, jež jsem vytvořil zabíjením mutantů. Jejich splnění vám dá snad bonus nebo pomůže při nalezení secretů, ale já jsem je tedy neřešil, takže osobní zkušeností nemohu sloužit.

Jak jsem již naznačil v úvodu, Brutal Doom 64 je v podstatě vypulírované a vyladěné Doom 64: Absolution. Hraje se dobře, avšak čekal jsem přece jenom víc inovací než úvodní level, krvavé sprity nepřátel, přidaný vypuštěný materiál a relativně drobné úpravy v designu.  Nejedná se tím pádem o žádné převratné dílo, kvalitní akční zážitek je dán zejména kvalitami práce původních autorů z Midway a excelentnímu soundtracku Aubrey Hodgese. Pokud jste ovšem Doom 64 nikdy nehráli a chcete jej zažít v aktuálním provedení, je pro vás Brutal Doom 64 jasnou volbou.

Instalace:

Stand alone instalační balíček, který je k nalezení na stránkách ModDB, je primárně určený pro port Zandronum, který umožňuje i multiplayer. Stažený balíček si rozbalíte, do adresáře přidáte DOOM2.WAD a hru spustíte spouštěcím souborem BD64.EXE. Pokud preferujete GZ Doom, musíte výše uvedený balíček též stáhnout a rozbalit. Do vašeho adresáře s GZ Doomem zkopírujete tyto soubory – bd64gameV2.PK3, bd64mapsV2.PK3, ZD64MUSIC.PK3 a po označení klávesou CTRL je přenesete na spouštěcí soubor GZ Doomu v tomto pořadí. Najdete je v adresáří SKINS. Tento postup fungoval pod GZ Doomem verze 2.2.0. Funkčnost s GZ Doom jsem netestoval, spokojil jsem se s přednastaveným enginem ve staženém  balíčku, i když obvykle Zandronum nepoužívám. Takže věřme autorům z GOG fóra, který jsem citoval.

Odkazy:

Download

Brutal Doom 64 – ModDB

Brutal Doom 64 – Doom Wiki

Brutal Doom 64 – Games Tiscali

Brutal Doom 64

2017
10.22

Autor: Mikhail “Bifurcator” Poltavsky (2017)

Z dnešního článku budou mít radost fanoušci Brutal Doomu a moderních konverzí pro Doom, které ždímají GZ Doom engine na úplné maximum. Společně s hráči, kterým učaroval reboot Doomu z roku 2016 (pro mě Doom 4) a chtěli by si atmosféru této skvělé moderní hry užít i na starém dobrém Doom enginu. “Vanilla” puristé možná budou nad dnešním textem prskat, ale vývoj bohužel zastavit nelze…

Ruský autor Mikhail “Bifurcator” Poltavsky připravuje modifikaci (nebo spíše konverzi) Don´t Play With Hell, která přináší akční zážitek na bázi Brutal Doomu s úplně novou příběhovou linkou, inspirovanou událostmi z Doomu 3. Odehrává se ale na jiném místě Marsu, paralelně s původním dějem. Bifurcator se spojil s autory modifikace Brutal Doom: Black Edition (Blackmore1014, Iddqd_Idkfa_Idclip, Doomsmile a další) a využívá s jejich pomocí nejmodernější možnosti a úpravy hratelnosti na bázi GZ Doomu a Brutal Doomu.

Hra tedy zahrnuje společné základní vlastnosti Brutal Doomu, navíc obohacené taktickými prvky modu Black Edition. Užijeme si tak zpomalený běh s omezeným sprintem, přebíjení, fatality a ikonky zdravíček vypadávajících po popravených mutantech jako v Doomu 4. Pro doomery, kteří tyto reálné prvky nemilují, existuje naštěstí možnost používat klasickou a rychlejší čistou Brutal Doom hratelnost bez novot z Black edice.

Konverze je k dispozici zatím ve dvou provedeních. První nástřel v podobě technologického dema, Don´t Play With Hell: Part 1, vyšel v poslední verzi 0.5 dne 10. června. Nabízí celkem tři úrovně a mezi nimi ještě tři bojové arény. Jestli nějaká konverze dokonale imituje Doom 4, tak jsou to určitě právě tyto hrátky s peklem. Najdeme převážně exteriérové úrovně odehrávající se na povrchu Marsu. Ten je naprosto dokonalý, písečné a kamenné skalní plochy v kombinaci s jeskyněmi a do nebeských výšin se tyčící monumentální stavby jsou prostě dokonalé. Po ukončení regulérního levelu se dostanete do arény, v níž musíte eliminovat postupné přívaly nepřátel. Podobný systém tajných arén nacházíme samozřejmě i v Doomu 2016.

Daní za bombastické grafické provedení jsou bohužel hardwarové nároky. Hra mi docela cukala a musel jsem experimentovat s nastaveními, druhý level navíc pravidelně působil pády GZ Doomu a bylo docela martyrium ho hrát. Nakonec jsem tak použil původní Brutal Doom bez Black edice, která v této verzi není implementována pevně jako v dalším, již oficiálním vydání. Není jasné, jestli vývoj demoverze bude dále pokračovat. Doufám, že alespoň prostředí použité v tomto demu se uplatní i v plné verzi hry.

 

Již oficiálním ostrým vydáním je Don´t Play With Hell: Black Edition. Aktuální vydání ze 17. srpna přináší prolog, jenž nám nabídne úvod do děje a ochutnávku z prvních misí. Po technologické stránce jsou prvky Black Edition plně implementovány do enginu a balíček lze spustit stand alone. Potěšitelná je znatelná optimalizace, nová verze se hraje velice komfortně. Autor použil jednodušší možnosti konfigurace enginu, což je lepší než se pitvat ve vnitřnostech prostředí Black edice Brutal Doomu, které je pro nováčky trošku nepřehledné.

Začínáme opět v dokonale propracovaném interiérovém prostředí komplexu biosférického parku, které je rájem pro prozkoumávání a bádání po správné cestě šmejděním po ventilačních chodbách, které často nejsou na první pohled patrné. Centrem hratelnosti je samozřejmě zběsilá akce, dávkovaná relativně po menších počtech nepřátel, ovšem s jejich účinnějšími a rychlejšími útoky, s čímž je třeba počítat. Po exploraci komplexu se podíváme i na zavátou Rudou planetu, dokonce jsme omezeni kapacitou kyslíkového přístroje, takže rozvláčné venkovní procházky nejsou rozhodně vhodné. Po trochu chaotickém bludišti nás čeká grandiózní a překvapivé finále prologu v minulosti.

Nechybí cut scény spolu s animovanými finálními titulky, atmosféra hry je přímo dechberoucí. Citlivě volený hudební podkres se střídáním ambientních pasáží a nářezového metalu také lahodí uším. Musím zmínit malinkou nápovědu – modrou kartu pro skryté dveře v jeskyni je třeba získat použitím USE tlačítka na mrtvého kakodémona, pokud ho samozřejmě nerozcupujeme raketou. Tato záludnost způsobila moje docela dlouhé tápání, tudíž považuji za nutné ji raději zmínit. Ale je to jenom drobná vada na kráse.

Projekt Don´t Play With Hell vypadá opravdu velice slibně. Uvidíme, jaký rozsah bude zaujímat finální verze. Nevíme, zdali bude dávkována postupně po balíčcích, nebo v jednotné souborné verzi. Nicméně i tak se domnívám, že o hře na našich stránkách jistě v budoucnu uslyšíte.

Downloady obou verzí jsou k dispozici na stránkách ModDB přes níže uvedené odkazy, jsou opravdu docela rozsáhlé.

Odkazy:

Oficiální VK.COM stránka (v ruštině)

Don´t Play With Hell: Part I – ModDB

Don´t Play With HELL: Black Edition -ModDB

 

 

2017
10.16

Jenesis

Autor: James “Jimmy” Paddock (2011)

Jenesis patří ke klasickým megawadům pro Doom II. Vzešel z produkce jediného autora – významného člena doomovské komunity a také hudebníka, v současnosti  žijícího v Austrálii – Jamese Paddocka, jenž vystupuje v komunitě pod nickem Jimmy.

Ačkoliv je jeho tvůrčí činnost poměrně bohatá, jak dokladuje sumář dokončených prací na Doom Wiki , Jenesis je jeho nejrozsáhlejším projektem. Pomineme-li kostičkovanou akci Adventures of Square, kterou ovšem připravuje spolu s autorským týmem. Úplně sám se pustil do tvorby kompletní kolekce levelů pro Doom II a po zhruba ročním pracovním úsilí se mu podařilo vytvořit kompletní megawad. Jenesis vycházela postupně ve třech etapách, než se podařilo završit úspěšný vývojářský proces. Komunita přijala Jimmyho projekt velice  příznivě a díky svým kvalitám získal zasloužené ocenění Cacowards.

Pavel Ullrich byl kdysi z Jenesis unešen a když jsem si hledal další projekt, který by stál za pokoření, na Paddockův megawad jsem si vzpomněl. Musím říci, že jsem při hře vskutku své volby nelitoval. Jimmy připravil projekt v klasickém stylu respektující prvky originálního Doomu, jenž ale částečně integruje i modernější designové elementy. Snažil se navázat na tradice megawadů stvořených jedním designérem, které mají v historii nezastupitelnou pozici – jmenujme např. Scythe, Scythe 2, Vile Flesh, Doom 2 Reloaded nebo Reverie.

Výsledkem je povedená a pestrá kolekce 32 levelů, které sice nemají nosné téma či kompozici, ale plynule na sebe navazují. I když Jimmy nezařadil podkreslující příběh, připadáte si, jako byste hráli celistvou organickou kampaň. Autor nezapřel svůj designérský talent, a tak většina úrovní je velice povedená. Střídají se použitá prostředí od tech based úrovní až po gotické lokace, samozřejmě nesmí chybět pekelné sluje. Mapy se příliš nerozpínají do rozlohy, jsou kompaktní a dobře zapamatovatelné. Střídají se propracované a spletité komplexy chodeb, ale na druhou stranu se můžeme probojovat lokacemi se zcela lineárním a jednoduchým layoutem. Hru si tak může užít každý doomer, který si může z předkládané kolekce map vyzobat ten design, co mu nejlépe sedí.

Díky kvalitnímu designu hra plynule odsýpá, sice jsou zastoupeny úrovně takřka s festivalem spínačů, ale až na výjimky jsem se orientoval velice dobře a nikde jsem příliš nebloudil. Častým prvkem prostředí je hojné použití kyseliny. Tyto úseky jsou naštěstí dobře zvládnutelné, ačkoliv trochu zvýší adrenalin, ale většinou někde poblíž najdeme ochranný oblek, takže při správném postupu vyvázneme bez větší újmy na zdraví. Grafika využívá až na výjimky vlastních zdrojů Doomu II, z vlastní Paddockovy produkce je pouze design hudu, titulní obrázky a některé nové grafické prvky.

Druhé Jimmyho hobby, komponování hudby, s sebou samozřejmě přináší inovovaný soundtrack. Obsahuje podstatnou část autorových kompozic, ale k poslechu nám hrají také skladby jiných autorů, zejména od Stuarta Rynna (stewboye). Najdeme i songy z jiných her nebo coververze známých písní. Postaví se nám i nový protivník, poněkud tužší a rychlá varianta shotgun guye, který je ve větších počtech dosti nepříjemný.

Akce velice rychle odsýpá, design vyniká povedeným rozmístěním protivníků, jejichž zvládnutí je mnohdy výzvou, zejména díky hojnému využití zaklínačů. Vše je ale férové a zabití všech mutantů reálně proveditelné, i když třeba s mnohými loadingy. Nicméně vyvážení obtížnosti mohlo být přece jen lepší. První level je poměrně tuhý, tudíž jsem si myslel, že v pozdějších fázích kampaně bych mohl mít obtíže. Hrál jsem tak na třetí obtížnost a první dvě třetiny byly docela pohodové. Říkal jsem si, že jsem měl být tvrdší, přitlačit na pilu a dát Jenesis na Ultra Violence. Ale v poslední etapě notně přituhlo, takže jsem byl nakonec rád, že jsem zvolený skill nepřepískl. Ale myslím, že na Ultra Violence zkušený doomer hru zvládne, aniž by prožíval masochistické martyrium.

K Doomu patří také pátrání po skrytých zákoutích s powerupy a bonusy. Musím říci, že nemusíte prošmátrávat každou cihlu ve zdi, ale rozmístění secretů vychází z designu prostředí, tudíž mnohé z nich lze solidně předvídat. V moderních WADech je v současnosti standardem, že po sebrání klíče, zbraně či powerupu následuje teleportující se skrumáž nepřátel s adrenalinovou akcí. Ne že by tento prvek ve starém dobrém Doomu II nebyl zastoupen, ale spíše v menší míře. Podobný princip respektuje i Jenesis, a tak sebrání většiny důležitých předmětů se obejde v poklidu.

Jenesis je tedy velmi dobře hratelným megawadem. Používá osvědčené principy klasického Doomu, design obsahuje moderní prvky, avšak s klasickým feelingem. Sice ze záplavy megawadů příliš nevyčnívá, ať již vizuálem nebo dosud neviděným designem, ovšem vyvážená hratelnost a plynule navazující a pěkně odsýpající levely jistě upoutají každého zasvěceného doomera. Takže Jenesis jednoznačně doporučuji, určitě nebudete zklamáni.

Instalace:

Instalace je zcela bezproblémová, Jenesis by měla fungovat pod všemi běžnými porty. Nicméně nezkoušel jsem nejnovější verze GZ Doomu, používal jsem verzi 2.2.0. Po rozbalení instalačního balíčku si soubor JENESIS.WAD myší přenesete na spouštěcí soubor portu pomocí souborového manažeru a jako iWAD použijete DOOM2.WAD. V případě nejasností poradí náš článek Jak spouštět WAD soubory. Příjemnou zábavu!

Odkazy:

Download

Jenesis – idGames

Jenesis – DoomWorld development thread

Jenesis – Doom Wiki

Jenesis – oficiální stránky

Jenesis – Doomed: Doom WAD Reviews

Jenesis – Cacowards

 

 

 

 

 

2017
09.25

Modifikace Aliens Total Conversion zůstane navždy v paměti fanoušků jako vůbec první totální konverze pro Doom. A též jako vůbec první regulérní článek na našem blogu. Její kvality ocenilo mnoho hráčů i recenzentů, a ačkoliv od jejího vydání uplynula dlouhá léta, domnívám se, že i dnešním hráčům má stále co nabídnout.

Převratné dílo vždy vyvolá odezvu u mnoha epigonů, a tak se v průběhu let vynořily četné další projekty. Ty se snažily jednak poupravit původní konverzi pro moderní porty, nebo ji vylepšit pro dnešní lepší hardware. A mnozí také vyzkoušeli přiživit se na úspěchu Justina Fishera, a tak se objevily mnohé další verze Alien Doomu.

Projektů s atraktivní tématikou Vetřelců se tedy na internetu dá nalézt poměrně dosti, nejen dokončených, ale doposud ve fázi přípravných prací. Rozhodl jsem se proto vytvořit přehled všech konverzí, které s Alieny mají co do činění. Otestovat je alespoň zběžně, protože na jejich podrobné recenzování si opravdu netroufám. Vyzkoušet jejich funkčnost a přinést aktuální downloady nebo odkazy na ně. A to vše v souhrnném článku. Vzhledem k rozsahu tématu a také nutnosti všechen nalezený materiál alespoň zběžně prozkoušet, jsem se rozhodl nakonec článek rozdělit do více částí a připravit tak tématicky laděný seriál, abyste nečekali zbytečně dlouho na kompletní článek.

Jako základní zdroj informací a inspirace pro můj text pro české čtenáře posloužil novinkový článek na serveru ModDB. V něm se aktivní členové komunity – Deimos Anomaly a Kontra Kommando také snaží o shrnutí dosavadní produkce modů se zaměřením na Vetřelce. A oznamují spojení svých tvůrčích sil pod společnou značku Acheron Productions. Pod její hlavičkou budou pokračovat v tvorbě nových her a rozvíjet tak nadále odkaz Justina Fishera.

Kdyby se mi náhodou v textu podařilo stvořit chybičky v terminologii světa Vetřelců, tak se omlouvám, zase takový hardcore znalec této ságy nejsem.

Část 1. – Nesmrtelná klasika

V úvodním článku se zaměříme na originální dílo Justina Fishera a na jeho následná přepracování v modernější podobě.

Aliens Total Conversion

Autor: Justin Fisher (1993)

Novou instalací a spuštěním tohoto průkopnického projektu jsem si hodlal pouze oživit vzpomínky a zavzpomínat na začátky mojí blogerské činnosti. Ale zabral jsem se do hraní natolik, že jsem originál od Justina Fishera znovu pokořil kompletně celý. A musím konstatovat, že na dobu svého vzniku se jedná o opravdu o převratný počin.

Jsa připraven teoreticky zhlédnutím základní vetřelecké tetralogie na DVD (tedy bez mixtury následovníků s Predátory a ani bez nového Covenanta), jsem intenzivně vnímal dokonalou atmosféru a originálu věrný design budující mrazivé napětí. Na poměry 90. let výborně ztvárněné levely, snažící se o iluzi vícepatrových komplexů základny. Grafické zdroje napodobující filmovou produkci a napomáhající vytvoření iluze základny ovládnuté mimozemskými příšerami. Modely zbraní imitující filmový vzor, i když v tomto případě se originálu podobají jen zvuky a grafická shoda není stoprocentní. Několik druhů nepřátel s různými útočnými styly. Zlověstné ozvučení a občasné hlášky mariňáků na pozadí.

Při hraní jsem použil soundtrack přidávaný k později přepracované neoficiální edici a ten dodal atmosféře ještě dokonalejší a hutnější autentičnosti. Aliens TC není žádným slaughterfestem, vetřelců je v levelu maximálně několik desítek, ale i tak nám dokážou řádně zatopit. Zejména v tmavých úzkých zákoutích vetřelci spotřebovaných oblastí je boj adrenalinový, příšery vylézají ze zdí splývajíce s pozadím jako ve filmu, manévrování je omezené ve stísněných prostorách, a tak je ztráta zdraví nebo i smrt nevyhnutelná.

Kampaň zahrnuje jednu přepracovanou epizodu prvního Doomu a respektuje události filmu Vetřelci. První level je seznamovací bez přítomnosti nepřátel a také počátek druhé úrovně se nese v klidném duchu. Získáme výzbroj, munici a brnění. Ta pravá mela začne až po spuštění výtahu do nižších pater, kde se vetřelci zabydleli.

Cílem kampaně není pokaždé likvidace všech vetřelců. V dalších úrovních například před nimi zavíráme bariéry v laboratoři, čímž samozřejmě zamezíme dosažení 100% procent killů, ale na druhou stranu si zachováme drahocenné zdraví i munici. Prolézáme labyrintem větracích šachet, až nakonec pronikneme do hnízda vetřelců a zlikvidujeme královnu. Takže fanoušek druhého dílu filmové série si může zopakovat děj podaný v kompaktním podání.

Celá konverze je k dispozici v různých postupně updatovaných verzích. Prvním v současné době slušně použitelným balíčkem je verze 2.0, kterou najdete pod názvem Aliens.zip. Ke správné funkčnosti potřebujete všechny soubory v archivu, samozřejmě kromě textového info souboru. Spouštějte spolu s Ultimate Doom WADem (DOOM.WAD), nová hra se nachází na místě původní druhé epizody. Třetí epizoda vám nabídne ještě jednu bonusovou mapu od Richarda Lovea.

Finální revizí projektu je komunitou upravený soubor Atcud21.zip, který obsahuje všechny soubory z předchozí verze shrnuté v jeden WAD soubor AlienTC.WAD. Takže pro pohodlné a komfortní zprovoznění doporučuji použít právě tento WAD – zůstává věrný originálu a snadno si jej zahraje i začátečník.

Existuje také neoficiální verze pro Doom II, dokonce s přidanými dalšími monstry. Přidávám ji pro úplnost, ovšem konverze není upravena pro moderní porty a s dodanými WADy bez instalace nefunguje korektně. Hra navíc s touto verzí zcela neodpovídá originálu a pod druhým Doomem je práce s konverzí poněkud nepohodlná. Vyžaduje totiž použití cheatu (IDCLEV11), kterým se musíte přesunout do levelu 11, kde začíná vlastní kampaň. Pokud zahájíte hru pomocí New Game, ocitnete se v bonusové mapě. Tato verze pro Doom II je v současné době zcela zbytečná a její instalaci nedoporučuji. Raději můžete vyzkoušet následující modernější projekty.

Download:

Aliens.zip – klasická updatovaná verze 2.0

Atcud21.zip – verze pro moderní porty 2.1

Doom2alien.zip – verze pro Doom II

 

Aliens Doom TC: Special Edition

Autor: Virtue (2011)

Speciální edice totální konverze Aliens Total Conversion vznikla ve snaze vylepšit již tak dokonalý originál a přizpůsobit jej modernějšímu hardwaru. Jejím autorem je britský doomer Virtue. První verze vyšla roku 2011 a nejspíše posledním vydáním je čtvrtá revize někdy z roku 2012.

Struktura Fisherových map zůstala z úcty k originálu zachována a autor se soustředil zejména na vylepšení grafiky, textur a efektů s využitím moderních portů. Mod tak vyhlíží mnohem více vyhlazeně oproti původní verzi. Virtue připravil nové modely vetřelců, přičemž přibyly čtyři nové entity. Zbraně byly kompletně nahrazeny novými a věrnějšími, převzatými ze hry Alien Trilogy.  Přidán byl i separátní WAD se soundtrackem, ve kterém hrají nervy drásající melodie převzaté z filmů a dá se použít i v klasické verzi konverze, tak jak jsem to učinil i já. Patrně pro zachování časové souslednosti byla bonusová E3M1 mapa zařazena namísto tajného E2M9 levelu. K dispozici jsou i světlice dostupné z inventáře a svítilna, která mi ovšem ve hře nefungovala. A dají se nalézt i funkční obranné střelecké věže.

Hlavní změnou oproti původní verzi je úprava hratelnosti, přičemž obtížnost byla znatelně navýšena. Nejen chováním vetřelců, kteří jsou rychlejší, agresivnější a prudce hráče napadají rychlými skoky. Autor se pokusil i vybalancovat množství dostupných zbraní. Zatímco Justin Fisher nám do rukou na počátku vydal brokovnici i pulsní pušku, Virtue nás postavil do žhavé reality pouze s pistolí a brokovnicí. Také munice se mi zdá méně. Což mi ve spleti příšerami ovládaného podzemí činilo značné problémy. V původně klidných úsecích se nyní objevují z mrtvých lidí vylézající facehuggeři. Jako hlavní kontroverzní prvek se mi nicméně jeví reloading zbraní, který není pod naší kontrolou, a podle Murphyho zákonů se zásobník vyprázdní zrovna v té nejnevhodnější chvíli.

Nové přepracování Aliens TC se hodí pro svou obtížnost zejména fanouškům adrenalinové a tuhé akce. Pro ty doomery, kteří dávají přednost snazšímu průchodu levely, je tak vhodnější původní verze. Nebo snížení obtížnosti, což jsem při hraní rád využil. Na Ultra Violence jsem totiž hru opravdu nedával.

V downloadu (AliensSE.zip) je k dispozici zabalený WAD soubor Aliens.RAR a samostatný balíček s hudbou – Alienmus.RAR. Oba tyto archivy si rozbalíte do adresáře s vaším oblíbeným portem a společně je spustíte. Jako bonus je přichystána i reinterpretace bonusového levelu Aliens Host Ship Level E2M9 od Dr. Doctora, který se nachází na pozici E3M1. K jeho spuštění kromě dvou souborů v balíčku potřebujete i současně použít i Aliens.WAD.

Download: Aliens Doom TC: SE

Aliens (TC) 2017

Autor: Kontra Kommando (2017)

Nejnovějším přepracováním originální konverze je poměrně čerstvý projekt Aliens (TC) 2017. Autorem projektu je výše zmíněný specialista na modifikace Kontra Kommando, který zkombinoval svou modifikaci ALIENS: The Ultimate Doom s původními levely od Justina Fishera.

A výsledkem je asi nejlépe hratelná kombinace originálních Fisherových vetřelců s moderními technologickými vylepšení GZ Doomu. Originální textury byly opět zachovány, výjimkou je grafika nebeského pozadí, stejně tak původní je i stavba úrovní. Kontra Kommando přepracoval chování i grafický vzhled aliena bojovníka (Warrior Xenomorph), jehož pohyby jsou uvěřitelnější a více se blíží filmové předloze. Stejně tak přibyly nové porůznu rozházené dekorativní předměty, GZ Doom přinesl lepší grafické zpracování, lepší nasvícení, oheň, oblaky kouře i rozprskávající se kyselinu poškozující zdraví hráče, nové zvukové efekty i soundtrack, takže atmosféra je přímo drásající.

Také arzenál odpovídá filmům a modely zbraní jsou zbrusu nové a realistické. Máme tak vše, co používali filmoví mariňáci, navíc mnohé zbraně používají i sekundární módy střelby. Každá zbraň se přitom hodí ke specifickým účelům. Brokovnice je ideální ve ventilačních šachtách, naproti tomu v širších prostranstvích se uplatní pulsní puška s granátometem či smart gun nejlépe s automatickým módem střelby. Jako cenná pomůcka se uplatní i baterka, jelikož mnohé úseky, zejména ventilační šachty, jsou znatelně temnější, než byl originál. Můžeme použít i světlice nebo také dokonale funkční sentry gun bezchybně ničící nabíhající xenomorfy. Nové přepracování konverze se tak hraje mnohem lépe a nové zbraně i gadgety pomohou k mnohem lepšímu akčnímu zážitku.

Na počátku hry si můžeme dokonce zvolit typ postavy. Volitelnými charaktery jsou commando,  flame-operator, smartgunner a combat-droid. Ačkoliv každá třída má své úvodní vybavení, postupem času sesbíráme i ostatní zbraně, takže ve finále se specifika jednotlivých postav stírají. Nicméně nejméně mi sedělo zbraňové vybavení bojového droida a nejraději jsem hrál za klasického mariňáka, jako ostřílenému doomerovi mi prostě nejlépe sedí tento charakter.

Vylepšená konverze se zkrátka hraje excelentně, na rozdíl od předchozí edice z roku 2012 je obtížnost dokonale vyladěná i přes agresivnější alieny. Pokud se rozpoutá bojová vřava, tak záplavy střel, explozí, kouře i kyseliny je radost sledovat a fanouškovi akčních titulů se dostane komplexní a dokonalé satisfakce. Takže pokud si chcete vyzkoušet v podstatě první totální konverzi pro Doom v modernějším kabátku, Aliens TC 2017 je jasnou volbou.

Zamrzí jen zřejmě technologií dané občasné problémy se svítilnou při změně pohybu, kdy jsem chvíli občas musel pátrat myší, aby se světelný kužel objevil v požadovaném místě. A hlavně – poslední úroveň s královnou, kde zasednete do nakladače, je provázena defektním zobrazením stroje. Královnu jsem tak musel likvidovat konvenčními zbraněmi. Vznesl jsem dotaz do DoomWorld fóra, tak uvidíme, zdali autor odpoví. Pokud se mi podaří problém vyřešit, určitě přidám update.

Tak jako původní konverze od Justina Fishera, hra je designována pro Ultimate Doom. Stažený instalační balíček si rozbalíte do adresáře s GZ Doomem. Pro spuštění použijete všechny zahrnuté WAD soubory. Hra je určena pro druhou a třetí epizodu Ultimate Doomu. První obsahuje kompletní Alien příběh a třetí bonus level. Autor doporučuje ve vyšších verzích GZ Doomu zapnout bloom efekty pro docílení kvalitnějšího nasvícení, což oceníte zejména při použití svítilny.

Download: Aliens (TC) 2017.zip – v. 1.2