Leebigh´s Doom Blog

Autor: Arvydas “Arvell” Brazdeikis (6.7. 2018)

Hudba: Dimitrij “ElMetallico” Petjakin

Článků o samostatných úrovních nemáme na blogu příliš mnoho. Ale tu dnešní, velice povedenou mapu jménem Diabolus Ex, určitě nemůžeme nechat bez povšimnutí. Dokonce se o ní zmiňovala mainstreamová herní media, jež se Doomu nevěnují příliš často. Třeba PC Gamer nebo i naše papírové Score. Sám jsem taky přispěl osvětovým novinkovým článkem na server Somhrac.sk, ale Diabolus Ex si jistě zaslouží kompletní recenzi i na mých mateřských stránkách.

Autorem je litevský talentovaný výtvarník a designér Arvydas Brazdeikis, jehož můžete ve fórech identifikovat pod nicky Arvell nebo Arvy. Projekt je inspirovaný kulturou cyberpunku a hlavně herní sérií Deus Ex. Podle redaktorů z PC Gameru a konec konců i podle Arvella konkrétně dílem Deus Ex – Human Revolution. Z tohoto vícedílného seriálu jsem sice nevyzkoušel ani jeden díl, ale v rámci všeobecného přehledu vím, že Deus Ex hry lze žánrově charakterizovat jako kombinaci klasické 3D akce, stealth akce a RPG, přičemž máme na výběr nespočet možností a stylů, jak hrát. Od Rambo řežby s neustále nabitými zbraněmi, až po tiché stealth plížení a hackování různých terminálů.

Arvell nám podobnou mixturu herních mechanismů nenabízí, jeho mapa přináší pouze lítou akci, ale ztvárnění peklem posedlého cyberpunkového prostředí je prostě dokonalé. Grafickému vzhledu dominují nové originální textury na šedém pozadí, plné pastelových barev v modrých a žlutých odstínech, což vytváří perfektní sci-fi atmosféru. K tomu nespočet drobných detailů, od futuristických plakátů s autentickými japonskými znaky, přes historické malby po stěnách, až po nasprejované graffiti ve špinavých zastrčených zákoutích. Počítačové terminály nesmí chybět, dokonce s přihlašovacími údaji hrdinů z Deus Ex (doufám že se nepletu), nicméně jsou zde pouze pro okrasu a dotvoření atmosféry a nikam se u nich nepřihlásíte. Hackování se tedy bohužel nekoná. Dokonce máme možnost nakouknout i do kyberprostoru, v němž se proplétáme stylovým bludištěm barevných kostek.

Diabolus Ex je zřejmě o Arvyho prvotinou v rámci level designu, podle portfolia na mateřské stránce pracuje nyní na projektu Doom: Darkest Forces ve stylu Hvězdných válek. I tak se mapa nadmíru povedla. Ačkoliv je design v klasickém stylu bez plné 3D výstavby, architektura určitě i díky použitým paletám barev působí velice svěže a moderně. Odpovídá realitě bez designových výstřelků, mapa je zasazena v moderní výškové budově a přilehlém okolí. Jelikož hlavním cílem mise je vystoupat na střechu, nechybí výtahy a výrazná výšková převýšení. Můžeme se kochat výhledem na nádvoří pod mrakodrapem a stejně tak vzhlížet k nebeským výšinám zespodu.

V interiérech se nachází rozsáhlá spleť chodeb, kanceláří, počítačových místností a veškerého příslušenství, kterým moderní budovy oplývají. A hlavně – ventilační šachty,  jimiž můžeme, nebo spíš musíme prolézat, abychom se dostali dále. Síť místností je propletená a větvená a můžeme najít alternativní trasy. Je libo se proplížit kanceláří plnou monster a uniknout ventilací ven? Nebo se jim postavit tváří v tvář, pokud se dotkneme čidla ve dveřích? Takový postup není samozřejmě možný všude, ale explorace a zábavný průzkum komplikovaných cestiček, výtahů a šachet hraje rozhodující roli v hratelnosti. Přitom je komplex vystavěn velice inteligentně, takže jakkoliv se při průzkumu dostaneme zdánlivě daleko od cíle, následující pasáže nás dovedou zpět tam, kam potřebujeme.

Najdeme samozřejmě docela dost tajných oblastí, ve kterých jsou ukryté cenné powerupy a některé zbraně, ke kterým se jinak nedostaneme. Zejména BFG se nachází v levelu jenom v jednom exempláři. K některým secretům se musíme proskákat, jiné zase otevřeme pomocí spínačů, a na další se dokonce teleportujeme. Vězte, že na jedno dohrání určitě na všechna ukrytá zákoutí nepřijdete a k optimálnímu a kompletnímu zážitku je potřeba, zahrát si Diabolux Ex nejméně dvakrát. Jinak byste přehlédli třeba druhou rozsáhlou oblast v cyberprostoru s cenným raketometem.

V levelu najdeme na Ultra Violence obtížnost celkem 187 potvor. Nejen těch nejslabších, ale též silnější borci se nám postaví na odpor, i když v nepříliš hojném počtu. Nejedná se rozhodně o žádný slaughter fest, a tak je akce adekvátně vytuněná k příjemnému akčnímu zážitku. Obtížnost se drasticky nezvyšuje ani při setkání s bossy. Cyberdémon na nás vybafne spoza brány v kyberprostoru a Mastermind hlídá vrchol střechy. Prvnímu z nich se musíme postavit tváří v tvář a může nám notně zavařit, pokud jej z BFG neodpravíme včas. Zato pavoukovi na střeše se dá vyhnout elegantně ve stealth stylu a eliminovat jej pouhým stiskem tlačítka.

Příjemným podkresem pro dosažení cyberpunkové atmosféry je hudba na pozadí. Asi minutová atmosférická skladba v elektronickém stylu, která se mi však velice vryla do paměti svými příjemnými klávesovými tóny a chytlavou melodií. Škoda že je tak krátká, dala by se příjemně využít i k samostatnému poslechu. Ve hře naštěstí plynule konec přechází v počátek a skladba tak plynule běží a melodii si můžete při hraní vychutnávat donekonečna.

Z mého textu určitě vyplývá, že je Diabolus Ex velice povedenou mapkou a jistě stojí za hřích. Netrvá sice příliš dlouho, ale design je na špičkové úrovni. Navíc díky příjemné obtížnosti ji považuji za vhodný kousek pro mladší hráče, kteří se s Doomem teprve seznamují. Nebudou frustrováni a poznají krásu objevování a zkoumání skrytých zákoutí levelu. Arvyho prvotina dopadla na jedničku a jsem zvědavý, až se podaří dokončit již zmiňovaný Star Wars projekt.

Instalace:

Po stažení instalačního balíčku z odkazu níže si jej rozbalte do adresáře s instalací aktuálního GZ Doomu. Kromě WAD souboru DEX_1_1.WAD najdete soubor Diabolus_Ex_1.1.BAT, který slouží ke spouštění WADu. Po spuštění hry si nakonfigurujte ovládání a grafiku podle vaší libosti, pokud nebudete spokojeni s přednastavenými parametry. Ke spuštění potřebujete DOOM2.WAD. Samozřejmě lze hru spouštět i klasickým přetažením WAD souboru na spouštěcí soubor GZ Doomu. Jako bonus Arvell připravil WAD soubor se svými grafickými zdroji (DEX_Textures.WAD), jež uvolnil k použití pro komunitní tvůrce WADů.

Odkazy:

Download

Diabolus Ex – DoomWorld

Diabolus Ex – ZDoom Forum

Diabolus Ex – ModDB

Diabolus Ex – PC Gamer

Diabolus Ex – Somhrac.sk

Diabolus Ex – Stránka autora

Diabolus Ex – Hudba

Diabolus Ex – Videorecenze (Mr. Icarus)

Autoři: Realm 667 Team (8. 6. 2017)

Pokud by mi zájemce o modifikace pro Doom položil dotaz, jaký aktuální projekt bych mu doporučil, aby si mohl otestovat, co vytváří a kde se nachází současná doomovská scéna, tak můj herní tip bude naprosto jasný: WolfenDoom – Blade of Agony. Nejedná se sice o úplně typický Doom, ale tato stand alone hra demonstruje to nejlepší, co současná komunitní scéna předvádí. Špičkový level design v retro stylu, tuny nové grafiky a hudby a samozřejmě špičková technologie dovádějící možnosti modifikovaného GZ Doom enginu na své maximum.

Tým kolem serveru Realm 667 pod vedením talentovaného Daniela Gimmera, známého pod nickem Tormentor 667, hru vyvíjí postupně po jednotlivých epizodách, které budou celkem tři. První část s názvem “The Staff of Kings” jsme již podrobně rozebrali v našem předchozím článku. Prožili jste dobrodružství Williama “B.J.” Blazkowicze, nejlepšího spojeneckého operativce, který je vysílán na nebezpečné mise v období druhé světové války, aby narušil nacistům okultní experimenty a plány na vývoj tajných zbraní, jež by mohly zvrátit pro fašisty nepříznivý vývoj na válečných frontách.

Příběh druhé epizody navazuje na překvapivý konec první části, v níž se B.J. ocitá v nacistickém zajetí. Vaším prvním úkolem je samozřejmě únik z vězeňského komplexu a návrat na mateřskou základnu. Dějová linka sice nenavazuje na oficiální příběhovou linii her z Wolfenstein universa, ale pro hráče, kteří nemusí moderní reinkarnace série z produkce Bethesdy, může být předkládaná neocifiální story vítaným obohacením Blazkowiczových válečných peripetií. Story samozřejmě slouží jen jako doplněk pro akční herní náplň, ale v aktuální druhé epizodě se setkáme nejen se zradou, ale dokonce s úmrtím jednoho z vedlejších protagonistů. Takže citlivým hráčům může na konci i slza ukápnout.

WolfenDoom upoutá hráče hned na první pohled. Klasický vzhled stařičkého Doom enginu je zapomenut a hra využívá nejnovějších grafických vymožeností GZ Doom nadstavby. Vizuál je přímo dechberoucí a posunuje hru na vyšší level, takřka na úroveň modernějších titulů na Quake enginu. Samozřejmostí jsou nejrůznější grafické efekty, kouř, mlha a podobná grafická vylepšení, engine využívá nejrůznějších technologických vymožeností, s nimiž se setkáváme spíše v současných moderních 3D akčních titulech. V levelech najdeme spoustu doplňků a modelů bojové techniky, a to v podobě kompletních 3D modelů.

S moderním zpracováním prostředí kontrastují spritové postavy. Většinou jsou převzaty z Wolfensteina 3D a jeho klonů (Blake Stone apod.), ale prošly důkladným faceliftem a četnými úpravami, takže nepřátel se nám postaví opravdu hodně. Velice pěkně zapadají do modernizovaného prostředí a vytváří tak zajímavý kontrast soudobého vzhledu a retro atmosféry. Mnohé grafické zdroje jsou taktéž přebrány z různých dobových stříleček a modifikací, samozřejmě si autoři vytvořili i tuny svého originálního obsahu, takže vizuálně nám hra poskytuje příjemný zážitek a nové lokace jsou pastvou pro oči hráče s nadšením pro retro střílečky. Navíc jako třešničku na dortu tvůrci vylepšili vzhled postav použitím textur v HD rozlišení, takže modely jsou ještě lepší a detailnější než dříve. Navíc se tato změna týká i první epizody, takže si zdokonalené vojáčky můžete vychutnat i při opětovném rozehrání první části.

Základní kampaň druhé epizody přináší celkem šest úrovní. Poslední sedmá se zpřístupní jen tehdy, pokud profesoru Gutenbergovi na základně přinesete všechny Mayské artefakty, jež se dají najít různě po úrovních, obvykle důmyslně ukryté a bývají zpravidla označeny jako sekundární úkol. Použil jsem sice výraz úrovně, ale o klasické levely jako v typických 3D doomovinách se rozhodně nejedná. Jde v podstatě o samostatné mise, v mnohdy obrovských mapách, často kombinujících více typů prostředí podle lokality, kde se mise odehrávají.

Každá mise zahrnuje podrobný breefing, v němž se seznámíme s cíli a taktickým pozadím Blazkowiczova úkolu. Samozřejmě dostaneme přesně sesumírováno, co vše je třeba provést, v podobě primárních cílů a sekundárních úkolů. Ty samozřejmě splnit nemusíte. Ale pokud si chcete zpřístupnit tajný level, bez šmejdění po úrovních se zkrátka neobejdete. Breefing probíhá v základně, kterou znáte z předchozí epizody. Je zpracována navlas stejně jako v první části, takže se o ní rozepisovat nemusím. Můžete si vyléčit svá zranění, dokoupit vylepšení, pohovořit s profesorem Gutenbergem a doručit mu sebrané Mayské artefakty. Nebo si v baru promluvíte s přáteli z odboje a poslechnete si v jukeboxu řádnou porci dobové hudby. Po odpočinku a zadání úkolů sedáte na korbu náklaďáku a vyrážíte do akce.

Druhá epizoda Shadows of Reich začíná ve vězeňském komplexu, odkud musí B.J. po anglicku zmizet a zachránit svou kůži. V této první misi  hraje primární úlohu stealth, tedy opatrné plížení a odpravování nepřátel ze zálohy. Což je pevně dané designem v úvodu hry a i když z mrtvol padají zbraně, vzít je prostě nelze. Tyto prvky osobně moc nemusím, takže moje nadšení nebylo příliš velké, ale naštěstí se později rozběhne i klasická akce palnými zbraněmi. V další fázi ve venkovních prostorách se zase musíme na útěku skrývat před světelnými kužely a poradit si s nepříjemnými psími hlídači. Ale s jistým úsilím a častými savy se tyto problematické úseky dají zvládnout, i když stealthu příliš neholdujete.

Další bojové akce jsou už laděny v klasickém stylu. Druhá se odehrává v německém Schwarzwaldu (Černý les), kde infiltrujeme  rozsáhlou výzkumnou základnu. Máme možnost poznat na vlastní kůži nacistické technologie v podobě dronů a mechů na pozadí komplexních budov výzkumného centra. V tomto centru mě bohužel potkal nejspíše bug, kdy jsem zůstal uvězněn v uzavřené aréně s drony. Ty jsem sice zvládl zlikvidovat, ale cesta zpět mi zůstala nedostupná – nevyjel mi totiž výtah zpátky, tudíž jsem musel využít cheat.  

Ve třetí misi se ocitneme opět v Německu, a to konkrétně na zámku Falkenberg. Poté, co se dostaneme přes zemědělská zákoutí a farmu, pronikáme do útrob zámku, kde se potýkáme nejen s množstvím vojáků, ale také zombies v laboratořích a podstoupíme i boss fighty. Jakmile zdánlivě splníme vše potřebné, musíme ještě na závěr zlikvidovat útočící tanky.

Po německém mírném klimatu se přeneseme do horkých písků Tunisu, které jsme navštívili v první epizodě. Tato mise začíná arkádovým střílením na korbě nákladního vozu, i zbytek úrovně je poměrně krátký a v rychlejším akčním stylu. Zato pátá mise je poměrně obsáhlá. Po infiltraci vlaku se pomalým tempem na korbě šourajícího náklaďáku dostáváme do tajné raketové základny v Bavorsku. V této misi poměrně výrazně zlobili snipeři, kteří nejsou vůbec vidět ani hledím odstřelovačky, a jsou tak poměrně smrtící. Toto si designéři mohli odpustit a přinejmenším je nemuseli ukrývat do masy houští. Komplex budov je rozsáhlý a klade velké nároky na orientaci, abyste se vyhnuli smrtícím ventilátorům. Problematickým úsekem je rovněž probíhání nad kyselinou, opět s nepravidelně se spouštícími ventilátory, což byl pro mě trošku problém.

To nejlepší si Tormentor a spol. ponechali na konec. Šestý level je dokonalý, odehrává se v severských arktických oblastech a postupně infiltrujeme nacistickou ponorkovou základnu. Mapa je rozsáhlá, komplexní a nabitá akcí i boss fighty. Super zážitek a perfektní zakončení příběhu, navíc s překvapivým zvratem na konci.

A zbývá ještě bonusový, sedmý level. Musím podotknout, že je poněkud rozporuplný a nemusí sednout každému. Je sice značně obsáhlý a komplexní, ale zahrnuje určitá sporná designová rozhodnutí. Úvod je v pohodě, B.J. je vysazen v Karibiku a čeká ho spíše pomalejší rozjezd s četnými puzzly. Ale posléze následuje přechod do budoucnosti a prozkoumávání futuristické kosmické základny.  Zde hratelnost již skřípe. Mně vadily zejména puzzly s posunováním bariér před smrtícími paprsky. Dále docela chyběla munice při hektických bojích, hlavně při finálním boss fightu s futuristickým Hitlerem. Takže bonusový level může být pro mnohé frustrující. Možná zhlédněte na YouTube herní záznam i za cenu spoileru, než odevzdáte poslední kousek skládačky dr. Gutenbergovi. Vyvarujete se záchvatům vzteku, pokud by vám mapa nesedla.

Ačkoliv z počtu nabízených kampaní se zdá, že hráč toho mnoho nedostane, skutečnost je pravým opakem. Mise jsou opravdu časově náročné a nabízejí dlouhou herní dobu. Sice jsem ji nesledoval, ale podle komentáře na Databázi her od uživatele Garreta činí herní doba kolem 12 hodin. Což je na jednu epizodu docela dost.

Autoři projevili svůj talent zejména při dávkování atmosféry. Některé mise vás vrhají přímo do akce, ale jiné pro změnu vytvářejí mrazivé napětí v podobě pomalejšího rozjezdu, často takřka bez nepřátel a v kombinaci s temným soundtrackem netrpělivě čekáte, až se na vás fašisté vrhnou. Pak teprve začne ta pravá mela. Protivníků je mnoho, jak jsme již naznačili, postaví se vám mnoho typů vojáků i minibossů včetně smrtících zombies, takže máte neustále na co střílet.

Zbraně zůstaly beze změn, věrny dobové realitě, můžete využívat širokou škálu bojové výbavy dle vašich preferencí, co se vám zamane. Nábojů je většinou relativně dostatek, takže nemusíte municí příliš šetřit. Akce je rychlá, přičemž oproti Doomu je potřeba nepřehánět to s Rambo stylem. Množství nepřátel vyžaduje určitou opatrnost a krytí, stejně tak je nutné dbát o strategické dobíjení zbraní.

Rozsah levelů i množství detailů a efektů přináší bohužel hardwarovou náročnost. Limity GZ Doomu jsou dovedeny na maximum, a jelikož program patrně neumí pracovat s větším počtem jader, zaznamenáte jistě trhání při náročnějších scénách. Je třeba redukovat detaily, i když autoři deklarovali optimalizaci a tím pádem vylepšení hardwarové náročnosti. Nepozoroval jsem významnějších rozdílů oproti první epizodě a detaily jsem musel snižovat tak jako v minulém díle.

WolfenDoom – Shadows of the Reich kvalitativně i herně navazuje na předchozí epizodu a poskytuje excelentní herní zážitek. Podobně jako první díl nese určité kontroverzní prvky, které ne každému mohou vyhovovat. V každém případě je Wolfendoom mistrovská práce, jež posouvá tvorbu pro Doom do jiné, modernější dimenze. Budeme se těšit na třetí epizodu, která snad již završí příběhy B.J. Blazkowitze. Doufejme, že tentokrát se již autoři vyhnou designovým experimentům.

Instalace:

Instalační balíček si můžete stáhnout z oficiálních stránek či ModDB databáze. Je k dispozici jako standalone verze, kterou postačí rozbalit a spustit. Veškerou konfiguraci si provedete přímo ve hře. Druhou možností je mod verze, k níž potřebujete aktuální GZ Doom a DOOM2.WAD (nebo Freedoom WAD). Doporučuji použít stand alone verzi, s níž opravdu kromě spuštění a nastavení nepotřebujete nic víc dělat. Připojuji odkaz na fórum, kde jsou popsány možnosti úprav a redukce detailů v případě zpomalení snímkové frekvence. 

Musím zmínit ještě jeden problém, se kterým se setkají uživatelé antivirového systému Avast. Tento program spouštěcí soubor hry označí jako virus a přesune ho do karantény. Tato potíž byla i u minulé verze a jediná možnost je, dočasně antivirus vypnout.

Odkazy:

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Oficiální stránky

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – ModDB

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Databáze her

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Videowalthrough

Každý správný český doomer zná, nebo alespoň by mohl znát stránku Liquid Doom. Jde v podstatě o poslední aktivní a updatované stránky z těch klasických českých webů věnovaných old school Doomu. Nabízí informační servis, downloady nových levelů a modifikací, přehled internetových odkazů o Doomu, online servery pro multiplayer, Doom radio poskytující nepřetržitý stream hudby z originálních her i modů. A hlavně aktivní fórum, jež je v současné době jediným plnohodnotným a hlavně funkčním diskusním prostorem, kam se český doomer může obrátit, aby probral to, co potřebuje. Všechny připravované české projekty pro Doom jsou diskutovány právě zde.

Již v minulosti měl server výpadek díky havárii počítače, ale vše se podařilo úspěšně vyřešit. Bohužel léta plynou, počítačové komponenty také nemládnou, a tak mnozí z vás mohli zaznamenat, že se Liquid Doom opětovně odmlčel. Což je způsobeno havárií základní desky, jak mě informoval Cyberreality, majitel a provozovatel stránek. Bohužel pořídit nový počítač, aby zvládl nepřetržitou online zátěž, není jen tak, a cena nového stroje určitě přesáhne 10 tisíc Kč.

Částka to není určitě malá, takže se touto cestou Cyberreality obrací na českou  doomovskou komunitu s prosbou o pomoc. Mnoho z nás stránky využívá, ať již na stahování, poslech rádia, online hru nebo k diskusi ve fóru. Takže jako podporu od vás by Cyberreality přivítal alespoň malou finanční částku, aby nenesl kompletní náklady na nový počítač na svých bedrech sám. Jistě by si zasloužil podpořit od pravidelných uživatelů Liquid Doomu jako odměnu za práci a čas, který svému serveru dává, samozřejmě ve svém volnu.

Může jít i o zátěžový test naší doomovské komunity. Zůstaneme u naší české malosti a necháme nejaktivnější českou stránku zaniknout, nebo jako správní doomeři, hrdí na svou značku, podpoříme Liquid Doom alespoň symbolickou finanční podporou? Dejte vědět do diskuse, jestli se najde dobrá duše ochotná Liquid podpořit. Pokud byste byli ochotni přispět, tak se s vámi Cyberreality určitě spojí nebo odepíše. Za sebe slibuji příspěvek 2000 Kč, takže základ pro sbírku už máme. Doufám, že nebudu sám a připojí se i další uživatelé. Výše příspěvku samozřejmě záleží na vašich možnostech, ale každá stokoruna se počítá.

Takže – dejte vědět do diskuse, co si o tomto našem pokusu o crowdfunding myslíte, a jestli jste ochotni se zapojit. Pokud se podaří nový hardware zakoupit a budete mít speciální požadavky na nový obsah, tak potenciálním přispěvatelům Cyberreality jistě vyjde vstříc. Liquid Doomu držím palce, ať se jeho stránky opět objeví v celé své kráse. V mnohém bude ale záležet i na vás.

Autor: Enkeli33 (Matthias) – 21. 10. 2018

Český doomer Matthias, jehož v komunitě kolem Doomu rozpoznáte spíše pod nickem Enkeli33, je na poli tvorby map v poslední době bezesporu nejaktivnějším a nejplodnějším českým doomerem. Jeho nejnovější počin se jmenuje It´s Real and It Kills. Předchozí megawad Fucking HeXen, jak název napovídá, byl určený pro hru HeXen: Beyond Heretic, a také aktuální projekt se nese ve fantasy vodách. Ale tentokrát ke spuštění potřebujete hru Heretic – mladšího fantasy bratříčka Doomu. Je to znamenité rozhodnutí, protože Heretic je v tvorbě modifikací poněkud opomíjen a každý dokončený projekt musíme přivítat s otevřenou náručí.

Podtitul a původní název nese jméno Everything Sucks. Což v překladu znamená víceméně, že je všechno špatně. Matthias tento název nakonec upozadil jako pouhý sekundární název, jelikož hrozilo určité riziko, že bude evokovat nevážně míněný projekt. Ale It´s Real And It Kills není v žádném případě joke WADem. Naopak má určitý psychologický přesah a poselství, jelikož je věnován pacientům trpícím Hraniční poruchou osobnosti. Tato velice obtěžující psychická diagnóza je dokonce vtělena do alternativních názvů jednotlivých levelů, jež připomínají strasti, co tito nemocní zažívají. I název megawadu není jenom tak samoúčelný, jelikož 1 z 10 pacientů končí svůj život sebevraždou. Dalo by se tedy říci, že se ve hře potýkáme s pestrými symptomy onemocnění, abychom v závěrečném finále s poruchou alespoň částečně zatočili.

Hra naštěstí nepřináší žádné tvůrčí experimenty, k čemuž by možná mohlo svádět psychologické pozadí. Máme k dispozici celou první epizodu pro Heretic, tedy celkem 9 úrovní, jako obvykle je jedna z nich tajná. Matthias nám připravil levely klasického střihu, spustitelné na všech běžných portech, na těch méně obvyklejších s jistými úskalími či potížemi. Ale během hraní na GZ Doomu mi konverze šlapala jako hodinky.

Pokud se zaměříme na design úrovní, je vidět, že s přibývajícími léty zkušeností se u Matthiase stále vylepšují designérské dovednosti a It´s Real And It Kills považuji momentálně za to nejlepší, co Mathias v oblasti level designu vytvořil. Zkrátka nám náš oblíbený tvůrce zraje jako dobré víno. Úrovně nesou jeho typický rukopis. Design se vyznačuje úrovněmi oplývajícími prostorem, které by možná jiní tvůrci smrskli klidně na polovinu, ale zde máme přehršel místa k pohybu. Navíc došlo ke znatelnému zlepšení v architektuře, mnohé lokace jsou vizuálně impresivní a esteticky velice příjemné na pohled. Kromě povedeného designu jsou patrny i pozitivní změny v závěrečném šperkování levelů různými doplňky a detaily. Podařilo se docílit ideálního stavu, kdy lokace nejsou přeplácané, ale naopak střízlivě vyzdobené architektonickými a ornamentálními doplňky.

Navíc Matthias zařadil i originální novou grafiku, v čele s pěkným obrázkem mývala, Matthiasovým oblíbeným zvířátkem.  Samozřejmostí je i nový soundtrack příjemně doplňující akční hratelnost. Jediný level, co mi příliš nesedí, i když po designové stránce je vystavěn pečlivě, je šestá mapa situovaná na kosmickou loď. Zde se mi prázdné tmavé prostory všude kolem, simulující vesmírné vzduchoprázdno, příliš nelíbily. Hrál se samozřejmě dobře, ale jen vizuál mi zkrátka nepasoval.

Již po zveřejnění pracovního názvu projektu – Everything Sucks, mi bylo jasné, že nás chce Matthias trošku potrápit a že hra nebude žádnou procházkou. Levely od Matthiase nebyly nikdy příliš obtížné a hrály se vždy příjemně. Zde je také obtížnost nastavena férově, i když počet nepřátel je poměrně vysoký. Navíc se podařilo důmyslně rozmístit potvůrky tak, aby se hráč nenudil a byl donucen být stále ve střehu.

Tentokrát je přece jen úroveň náročnosti vyšší. I když v Hereticovi nejsou monstra oproti nepřátelům třeba z Doomu II tolik smrtící, přece jen najdete úseky, jež hráče trochu potrápí, zejména když jsou zkombinovány s nástrahami prostředí levelů. Občas jsou zařazeni i bossové, což taky přidá na obtížnosti. A závěrečný souboj je vskutku vychytaný, když při boji s finálním arcidémonem manévrujete po plošinkách v kyselině. Naštěstí bossa nemusíte porazit a dá se mu utéci do výtahu. Při hře se kromě akce samozřejmě zabavíte též hledáním četných tajných oblastí, které je radost objevovat.

S Matthiasovým mapsetem jsem byl velice spokojen. A hra mě neomrzela, ani když jsem megawad absolvoval v rámci betatestu několikrát. Podařilo se dokonce vychytat pár posledních chybiček a jsem rád, že jsem pomohl v závěrečném ladění a že It´s Real And It Kills funguje zcela spolehlivě.

Jak už jsem zmínil, hotové dílko je tím nejlepším, co doposud Matthias vytvořil. Povedená směs bohaté akce v kombinaci se zdařilým level designem představuje skvělou volbu pro hráče, kterým nevadí Heretic a chtějí si zahrát něco z české produkce. Takže hru určitě doporučuji k vyzkoušení. Nebudete litovat.

Instalace: 

Ke spuštění potřebujete instalační balíček pod jménem IRAIK.ZIP. Rozbalíte si jej do adresáře s vaším oblíbeným portem, po rozbalení se vám objeví textový soubor a stejnojmenný WAD soubor. Ten přetáhnete na spouštěcí soubor portu a začnete si užívat lítou akci. Hra potřebuje samozřejmě HERETIC.WAD. Z dostupných portů by měl megawad podporovat všechny běžné programy, Matthias doporučuje Zdoom, Gzdoom, Qzdoom a Zandronum. Problémy byly zaznamenány ve starších vanilla portech (Vanilla, Chocolate, Crispy) a taky v Doomsday enginu.

Odkazy:

Download

It’s Real And It Kills – id Games

It’s Real And It Kills – Liquid Doom

It’s Real And It Kills – ZDoom Forum

It’s Real And It Kills – Doomworld

It’s Real And It Kills – ModDB