2018
10.15

Počátkem července roku vyhlásil Sledge, provozovatel serveru pro retro hráče High-Voltage, soutěž pro tvůrce map pro Doom o nejlepší nově vytvořenou úroveň. Informovali jsme o ní v našem novinkovém článku. Deadline byla stanovena na poslední srpnový den.

Do soutěže dorazily nakonec čtyři mapy, plus jedna bonusová pro multiplayer mimo soutěž. Měl jsem trochu strach o kvalitativní úroveň dodaných příspěvků, ale mé obavy se nakonec ukázaly jako liché a všichni soutěžící dodali velice kvalitní a propracované úrovně.

Zapojili se ostřílení tvůrci úrovní Damned a Enkeli 33 (Matthias), kteří svůj talent zúročili již v dříve zveřejněných projektech (např. Zones of Fear a Idoom Mapping Contest. Dále dlouholetý člen komunity Doomista a nakonec Doomtrooper, momentálně pobývající v Anglii, jenž své herní zážitky ze země za kanálem La Manche začal publikovat právě na High Voltage. Doposud jsem žádný jeho další výtvor pro Doom neměl možnost otestovat.

Odborná porota ve složení Sledge, Dave de Sade, Bludr a leebigh se pustila do hraní, každý z nás porotců sestavil své pořadí a jednotlivé levely dostaly body podle pozice v žebříčku. Celkovým vítězem se nakonec stal Damned se svou vynikající úrovní Atrium. Vyhlášení přináší Sledge ve svém reportu.

Musím říci, že jsem si hraní užil a každou mapu jsem si prošel dvakrát, aby byl verdikt objektivní. Až druhý průchod jednotlivými levely u mě rozhodl o definitivním žebříčku. Všichni soutěžící věnovali svým výtvorům mnoho tvůrčího úsilí a o žádném z nich nelze říci, že by byl vyloženě nepovedený. Ba naopak, takto rozsáhlé a vyladěné mapy jsem opravdu nečekal. Abyste si udělali podrobnější obrázek, v dnešním článku přináším své recenze soutěžních map, přičemž pořadí v textu odpovídá mému hodnocení ve Sledgově soutěži. Navíc přikládám videa z recenzování, která připravil Dave de Sade, který své recenzování streamoval na Twitchi.

Atrium

Autor: Damned

Damned se s námi nemazlí. Ve své mapě nabízí na Ultra Violence 276 nepřátel a předvádí svůj typický designérský styl. Prostor úrovně je zaplněný do posledního místečka a nikde nezbývá ani kousek zbytečného prázdného prostoru.

Level je kompaktní, procházíme komplexem základny propojené spoustou dveří a posléze se také podíváme do venkovních prostor kolem centrálních budov. Provedení mapy je plné detailů a různých doplňků,  profesionální práce, jak jsme u Damneda zvyklí. Layout je přitom po stránce designu vcelku jednoduchý a k ukončení levelu potřebujeme pouze jeden klíč. Probíháme přímými chodbami s občasnou odbočkou, sem tam  použijeme spínač k uvolnění dveří, nic co by zdržovalo, natožpak způsobilo nejasnosti, kudy se dát.

Dominantní je akce. Žádní vojáčci na úvod, hned za prvními dveřmi na nás naběhnou revenanti a hell knightové, arachnotroni i kakodémoni. Damned zatraceně dobře umí rozmístit monstra, aby nám co nejvíc znepříjemnila život, v kombinaci s mnohdy stísněnými prostorami je boj velice adrenalinový. Třeba jezírko s kyselinou, kde se znenáhla začnou teleportovat prasata a zaklínač, či úzký dlouhý můstek nad mořem, kolem něhož se po stisku tlačítka začnou zjevovat kakodémoni a pain elementálové, kteří zaplní již vyčištěnou promenádu kolem centrální budovy.

Navíc se nedostává munice, takže často mi nezbylo nic jiného, než probíhat a kličkovat mezi monstry, abych sebral krabičku s náboji. Střeliva by se hodilo opravdu o něco více. Při druhém hraní jsem v secretu nalezl ukrytý berserk, který pomohl šetřit munici. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko, ale hra je s častým ukládáním zvládnutelná i na Ultra Violence. Cyberdémona jsem musel nechat žít, už jsem ho neměl čím zabít. Pokud si ale mapu dáte na třetí obtížnost, tak zde je počet potvor nastavený ideálně i pro běžného hráče. Takže další plus za ideální vybalancování.

Atrium je pro mě jednoznačným vítězem soutěže. Profesionální design i zpracování, vyladěná obtížnost pro každého, zábavná hratelnost, žádná hluchá místa v designu, prostě skvělá mapa.

 

Energy Flux

Autor: Enkeli33

Energy Flux je další profesionálně zpracovaná mapa. Enkeli jako jediný ze čtveřice tvůrců použil nový grafický materiál. Level se nese v egyptském stylu, použité textury i grafické doplňky jsou plně vizuálně funkční a zejména úvodní prostranství s architektonickými monolity vypadá velice hezky. Atmosféru a starověký feeling dodává i použitá hudba.

Rozsáhlá venkovní plocha pokračuje užšími průchody směrem do stran. Layout mapy je celkově jednoduchý a postupně dobýváme potřebné klíče bez zbytečného bloudění. Boje jsou na Enkeliho mapu místy poměrně tuhé, postaví se nám převážně odolnější protivníci, naštěstí ne v extra velkém počtu (celkově 176 potvor k zabití na Ultra Violence). Jde jich proti nám vesměs jenom několik, ale ve strategicky nepříjemné sestavě.

Zajímavé jsou hrátky s teleporty. Jednak přenos do několika stejných malých arén osazených tuhými mutanty, které řádně procvičí naše reflexy. A potom cestování ke spínačům, které zpřístupní východ. Zde se u tlačítka můžeme postavit revenantovi přímo na férovku.

Nábojů je v levelu zdánlivě hodně, ale v zápalu boje jsem místy trpěl jejich nedostatkem. Naštěstí se lze vrátit zpět a střelivo si doplnit. Možná jsem municí zbytečně plýtval s falešným dojmem přehršle nábojů. Pomohl mi také berserk ukrytý v jednom ze dvou secretů.

Mapa solidně odsýpá, není příliš dlouhá, nepřátelé nám sice zatopí, ale celkově úroveň není nadměrně těžká. Solidní a zábavná práce. Enkeli33 svůj WAD již updatoval do archivu WAD souborů  id Games.

 

 

Po stopách id

Autor: Doomtrooper

Jednoznačně největší mapa ze všech soutěžních kousků. 542 nepřátel na Ultra Violence, plošně rozlehlé prostory, hojnost secretů. Na úvod musím připomenout, že Doomtrooper počítal se skákáním, na což jsem přišel až téměř na závěr. Sypu si popel na hlavu, když jsem si špatně pročetl PDF soubor s poznámkami, v němž jsou velice pěkně popsány pokyny pro hráče i designový záměr.

Level má nejvíce old school design a při hraní jsem si připadal obdobně jako v prvním Doomu. Pozitivně kvituji grafické doplňky v podobě nápisů. Nejen v podobě High Voltage loga, ale jak název napovídá, tak postupně podstupujeme cestu historií her od id Software, a loga her se nám postupně objevují tak jak si zpřístupňujeme e zákoutí mapy.

Místy nacházíme velice pěkně designované místnosti, rozlehlé prostory s krásnými detaily, zejména v podobě ornamentů na stropech. Ale mnohá místa jsou bohužel designově hluchá v podobě pokroucených spojovacích chodeb a relativně se opakujících propletených spletí úzkých cestiček. Přitom na úvod mapa vypadá velice slibně, když se ocitneme v aréně plné potvor, mezi nimiž musíme kličkovat a sesbírat zbraně. Jakmile ale úvodní úsek pokoříme, obtížnost klesá a až na dvě skrumáže mutantů se příliš nezapotíme. Přičemž obtížnější se jevil hektický souboj u loga Quake II než ten finální, před nímž je dokonce ve hře doporučeno uložení hry. Zde se stačilo zakempovat na začátku a zlikvidovat většinu mutantů palbou z těžkých zbraní.

Na nostalgickou strunu hrají úseky inspirované prvním Quakem a E1M1 úrovní z prvního Doomu, samozřejmě Doomtrooperem nově vybudované. Zbraní i munice je dost, takže boje pěkně odsýpají, zábavné je hledání secretů, kdy se nám mnohde neotevře pouze komůrka s bonusem, ale i větší úsek chodeb, podobně jako v prvním Doomu. Mapa možná mohla být o něco menší, i když je faktem, že v tomto případě by se do ní nevešlo tolik odkazů na tituly od Softu. Akce byla ke konci docela monotónní, zejména ve zmiňovaných úsecích s chodbičkami. Na závěr potěšilo zařazení obou bossů, cyberdémona i spider masterminda.

Po stopách id se mně zprvu bohužel jevila jako nejslabší úroveň z celé soutěže. Ale po druhé hře byl průchod zábavnější a plynulejší než level od Doomisty, Phobos Base. Takže za mě třetí místo. Za mapou stojí velké množství poctivé práce, a pokud by byl delší čas na ladění a úpravy, jistě by se mnohé podařilo vylepšit ještě k dokonalejšímu výsledku.

 

 

Phobos Base

Autor: Doomista

Doomista mě docela překvapil poměrně obsáhlou a dobře hratelnou mapou. Dokonce si připravil nástin příběhové linky, kterou si můžete přečíst v přiloženém info souboru. Ačkoliv level využívá nových možností enginu, jako například větracích průlezů s nutností plížení, přelézání po potrubí nad úrovní místnosti a některé drobné detaily, celkové vyznění mapy je ryze old schoolové.

Úroveň je poměrně rozlehlá do plochy, sestává ze tří podčástí, ke kterým se dostáváme pomocí teleportů. Každý z nich je barevně označen a indikuje barvu klíče, který je v daném sektoru k nalezení. Nakonec se ale centrální stavba postupně propojí v jeden průchozí celek. Teleporty můžeme procházet libovolně v jakémkoliv pořadí, takže dostáváme možnost určité nelinearity. Zajímavé jsou místnosti se širokými okny do venkovních prostranství, kterými můžeme vystřílet nepřátele z okolních budov a připravit si klidnější budoucí cestu.

Level se hraje zpočátku velice příjemně díky adekvátně nastavené obtížnosti na Ultra Violence. Příšery se zjevují průběžně, akce je obtížná tak akorát a žádné zákysy vás nezdržují. Místnosti jsou vystavěné poměrně jednoduše se střídmým, ale funkčním designem. I secrety se hledají docela snadno a našel jsem pět z šesti bez složitého pátrání. Na závěr si ale Doomista připravil překvapení v podobě dvou poměrně hektických úseků, v nichž se na váš vyvalí záplavy nepřátel. Docela se zapotíte, než je pokoříte. Také mapa neoplývá velkými zásobami munice, takže se vyplatí ji šetřit.

Z hlediska designu není jeho dílko objevné či originální, ale hratelnost je na velice slušné úrovni, bavil jsem se a přes 400 potvůrek poskytne dostatečně dlouhou herní dobu. Ale nicméně zejména při mé druhé hře jsem se tolik nebavil jako u mapy od Doomtroopera. Takže i přes své kvality ji bohužel musím zařadit na poslední místo v soutěži. Což samozřejmě neznamená, že Doomista odvedl špatnou práci, ale jako člen poroty pořadí určit musím.

 

Musím na závěr poděkovat Sledgovi za přípravu celé soutěže. Podobný projekt jsme tady již dlouho neměli a akce pomohla po delší době oživit českou Doom scénu. Gratuluji Damnedovi za nejlepší mapu a doufám, že si pěkně užije svou výhru.

Instalace:

Balíček obsahuje všechny čtyři mapy pohromadě spolu s informačními soubory. Měly by fungovat se všemi běžnými porty, pod GZ Doomem mi běžely spolehlivě bez obtíží. Každý z levelů má svůj samostatný WAD, jedinou výjimkou je mapa od Doomtroopera, která obsahuje dva WAD soubory. Soutěžní level má název POSTid.WAD a kromě něj ještě najdete v ZIPu zabalenou bonusovou multiplayerovou mapu HVArena.WAD. Mapy spouštíme běžným způsobem, přetažením na EXE soubor GZ Doomu či jiného portu.

Odkazy:

Download

High Voltage – vyhlášení soutěže

High Voltage – vyhlášení vítězů

Flux – id Games

 

2018
10.13

V červenci loňského roku spatřil světlo světa projekt slovenského doomera Klokiho – Shadow over the Pathoras. Tento rozsahem přímo obrovský mix 3D akce a adventury mě příjemně pobavil a na dlouhé hodiny připoutal k počítači. Počet úspěšně završených  projektů Klokimu postupně narůstá a stal se tak osvědčeným a hlavně aktivním tvůrcem levelů pro Doom. Zřejmě jako jediný na Slovensku.

Kloki38 neusnul na vavřínech a pokračoval ve své tvůrčí práci. Nejenže postupně vylepšoval Shadow of the Pathoras a nakonec vydal definitivní – dalo by se říci GOTY edici. Také rozpracoval atraktivně vyhlížející projekt The Phantom of the Opera,  založený na stejnojmenném literárním díle z pera Gastona Lerouxe. V hratelnosti měly vystupovat do popředí zejména prvky adventury – dialogy, sbírání předmětů a řešení puzzlů. Trailery navnadily na pěkný vizuál a Kloki navíc slíbil i zařazení animací z filmové adaptace knihy z roku 1925. Píši bohužel v minulém čase, neboť pro absenci grafických zdrojů byl projekt odložen k ledu.

Kloki38 se raději zaměřil na práci na pokračování osvědčených příběhů ze světa Pathoras. Původně byly koncipovány jako DLC, ale nakonec byl aktuálně oznámen kompletní druhý díl. Příběh se tentokrát neodehrává v dávné minulosti, ale za doby druhé světové války. K Heinrichu Himmlerovi, vůdci SS se zájmem o paranormální jevy, se dostane kniha vyprávějící o tajemném ostrově Pathoras. Nacista vyšle průzkumný bombardér, který při svém pátrání sice najde skrytý ostrov, ale neúspěšné přistání vede ke zničení letadla. Přežije pouze hlavní hrdina. A ten je na tom podobně jako svého času William Wolf. Musí se probít nástrahami ostrova a s pomocí rebelů opět porazit zlo, které se dostalo k moci po odchodu Williama, vítěze nad démony z prvního dílu.

Pokračování by podle dosavadních informací mělo být náročnější díky většímu počtu protivníků, levely by měly být komplexnější. To si opravdu nedokážu představit, jelikož už v prvním dílu byly některé mapy tak obrovské, že vyznat se v nich bylo hodně náročným úkolem. Potěšitelné je, že už máme k dispozici testovací ukázku v podobě prvního levelu.

Předloženou ochutnávku jsem si zahrál a vůbec jsem nebyl zklamán. Hratelnost se nese v intencích prvního dílu, zatím máme k dispozici jenom lopatu a pistoli, tentokrát v modernějším provedení. Nábojů nacházíme žalostně málo, takže nové protivníky porážíme zejména v kontaktních soubojích. Tradiční je hledání postupu jak dál, nosná hádanka dema spočívá v hledání ozubených kol do soukolí, jež zpřístupní výtah. Slibované komplexnější úrovně se zatím nekonají, ale předpokládám, že budou rozvinuty až v plné verzi. Jedna raná demonstrační úroveň k posouzení designu opravdu nestačí.

Kdo má rád rozvážnější styl hratelnosti, bádání a hledání po úrovních s kontaktními souboji, jistě nový díl Shadow of the Pathoras přivítá. Budeme se těšit na hotové dílo, které je plánováno přibližně za rok.

Odkazy:

Download – demo

Shadow of the Pathoras II – Development thread

 

2018
09.11

Když se brouzdám jednotlivými články vzniklými během existence mých stránek, vidím, že tu svou káru blogování a psaní o nových úrovních pro Doom táhnu již 9. rokem. Leebigh´s Doom Blog se postupně stal v podstatě nejaktivnější českou stránkou věnovanou modifikacím pro Doom, když původní, řekněme “oficiální” kanály buď zmizely a staly se gay seznamkou (Doom5.cz) nebo upadly do  inaktivity (Idoom.cz).

Je mi jasné, že mé stránky jsou zaměřeny na úzké a specifické publikum a určitě nebudou bořit rekordy v návštěvnosti. Pokud bych měl parafrázovat slogan společnosti Interplay – “By Gamers. For Gamers” – tvořím je vlastně z podobné pozice – od doomera pro doomery. Nikdy nebudu profesionálním herním novinářem, píši si pro zábavu a samozřejmě také pro vás, čtenáře. Jsem rád za každého návštěvníka, který se ke mně zastaví na virtuální návštěvu. Abych řekl pravdu, ani jsem nikdy nesledoval návštěvnost webu přes analytické nástroje.

A nyní se mi dostalo nečekaného vyznamenání a pocty. To si takhle v polovině srpna vybírám e-mailovou schránku a přistála mi v ní zpráva od Honzy Modráka s žádostí o rozhovor pro jeho Score, v němž dlouhá léta působí jako šéfredaktor. Spadla mi čelist, jelikož interview v profesionálním magazínu je snem každého hráče nebo herního novináře. Samozřejmě jsem souhlasil a s Honzou jsme nakonec vytvořili ryze specializovaný rozhovor věnovaný Doomu, modům a samozřejmě i mému blogu.

7. září se Score číslo 295 objevilo na stáncích. Já jsem je našel ve schránce jako předplatitel ještě o pár dnů dříve. Musím říci, že to je velice příjemný pocit, číst si o sobě na voňavém křídovém papíře, navíc se stylovou fotkou na pozadí. Čtení na monitoru nebo tabletu se opravdu nevyrovná zážitku z listování s opravdovým časopisem v ruce. Pokud si chcete rozhovor přečíst, spěchejte do  prodejen tisku.

Kromě celé stránky 98 se mnou, jež se nachází  v sekci věnované modifikacím, si můžete přečíst dalších 131 stran zajímavého materiálu nejen o počítačových hrách, ale také si zahrát zajímavé plné hry zdarma jako bonus. Až opadne prodejní horečka po vydání aktuálního čísla, scan článku přidám i sem.

Rozhovor vnímám jako významné ocenění své práce a jsem rád, že moje psaní má smysl. Nebojte se, můj malý okamžik slávy mi rozhodně nestoupne do hlavy. V garáži se mi neobjeví nové Ferrari, ani bujaré večírky nebudou na pořadu dne. Článek mi dodal motivaci k dalšímu psaní a svou káru blogerské kariéry potáhnu zase o kus dál. Takže očekávejte další recenze, články a doufám, že v relativně brzké době i zhodnocení soutěže v tvorbě Doom levelů serveru High-Voltage, o které jsme psali.

Na závěr chci poděkovat Honzovi Modrákovi za to, že si na mě vzpomněl, za poskytnutý prostor v časopisu a  krásně zpracovaný článek.

S poděkováním nesmím zapomenout na Martina “DJ” Schmidta, protože bez něj a poskytnutého prostoru na serveru Oldgames.sk by tento blog nikdy nespatřil světlo světa.

2018
09.07

Matthiase Lukla zná určitě každý český doomer. Přinejmenším pod jeho nickem v doomovské komunitě – Enkeli33. V České republice a určitě nejen u nás doma se proslavil svými levely pro Doom a další hry na Doom enginu. Podílel se na projektech  Idoom Mapping Contest Zones of Fear, Fucking HeXen, Total Massacre a na dalších dvou raných sólových megawadech. V současnosti kutí projekt pro hru Heretic a spolupracuje na pomalu se rodícím megawadu Czechbox.

Zabývá se rovněž spisovatelskou činností. Jeho texty si můžete přečíst na Matthiasově osobním blogu a také na dalších serverech. Publikuje své názory na život a na politiku, jež by mohly zaujmout i běžného doomera. Zejména pokud se tedy zabývá anarchokapitalismem. Ale jeho tvůrčí psaní zahrnuje i tématiku počítačových her. Jistě jste zaregistrovali Matthiasovy články věnované Doomu na našich stránkách. Své herní recenze publikuje na svém herním blogu, který bych vám chtěl představit.

Web se jmenuje naprosto výstižně – “Hry, co jsem dohrál (Games I Played) – A můj názor na ně”. Od srpna loňského roku přináší dojmy z dohraných her v podobě obsáhlých a podrobných recenzí. Matthias píše čtivým stylem a pokud si potřebujete o prezentované hře udělat obrázek, jeho herní zážitky dokonale vypovídají o kvalitách příslušného titulu.

Čtenáře našeho blogu jistě zaujme recenzované portfolio klasických her. Doom a jeho datadisky, HeXen, Heretic, první dva díly série Diablo a další kultovní kousky. Občas okořeněné i modernějšími tituly. Takže pokud vás zajímá čtení o herních klasikách, Matthiasův blog je pro vás jasná volba. Jistě si zaslouží širší povědomí a více návštěvníků.

Blog najdete na této adrese – Hry, co jsem dohrál (Games I Played).

Takže zajděte na virtuální návštěvu a třeba Matthiasovi zanechte pozdrav či komentář.