2019
06.26

Naše řada článků o komerčních hrách vytvořených na Doom enginu nám nabrala překvapivé obrátky. Zatímco v regulérním chronologickém pořadí by vás mělo čekat pojednání o Lost Episodes for Doom, na scéně došlo ke dvěma událostem, které poněkud zamíchaly časoprostorovým sledem našeho seriálu, donutily mě změnit tok času a pokračovat nikoliv minulostí, ale žhavou přítomností, prostřednictvím článků o dvou zbrusu nových hrách, které se aktuálně začaly komerčně prodávat.

První z nich je Hedon. Původně modifikace, s úplně novým příběhem, originálním konceptem a světem zasazeným do zvláštní podzemní fantasy říše, kterou musíte ochránit před invazí přisluhovačů temného kultu. Nejprve byla šířena zdarma jako stand alone hra na portálech ModDB a Itch.io a nakonec vyšla jako komerční edice na Steamu. Původní free verze již nebude aktualizována a poslouží jako demo. Hru mám zatím rozehranou a zdaleka ještě nejsem u konce, ale článku se dříve nebo později určitě dočkáte.

Ale tou největší peckou, s jejímž významem se další události na Doom scéně nedají příliš srovnávat, je projekt Sigil od Johna Romera. Již jsme o něm informovali v prosincové novince a nyní, s určitým zpožděním oproti plánovanému vydání, máte možnost novou a skoro oficiální pátou epizodu naplno hrát. Oficiální datum vydání je v materiálech u hry stanoveno na 1. května, ale uvolnění zdarma dostupné verze nastalo až 31. května. Sigil je ještě k dispozici v placené verzi spolu se soundtrackem a ta se začala prodávat 26. května. Já jsem po jeho dlouhém putování až z USA obdržel balíček s limitovanou sběratelskou kolekcí v podobě Standard Boxu, a tak nastal čas, uvolnit recenzi Sigilu. Použiji svou lehce upravenou verzi, která již vyšla na slovenských herních stránkách Somhrac.sk. Obohatil jsem ji hlavně o četnější obrazový doprovod.

Autor: John Romero (1. 5. 2019)

Hudba: Buckethead, Jimmy Paddock

Již klasická hra Doom dodnes zůstává základním kamenem historie 3D akčních her. V prosinci loňského roku hrdě oslavila své 25. výročí vydání. Při této významné příležitosti se jeden z původních tvůrců, známý designér John Romero, rozhodl oslavit toto kulaté jubileum vydáním svého nového megawadu pro první Doom. Světlo světa tak spatřil Sigil – neoficiální pátá epizoda Doomu. Podařilo se Johnu Romerovi navázat na svá zlatá léta herního designu, nebo Sigil zapadá do šedého průměru Romerových pozdějších tvůrčích počinů ?

Sigil je sice nazýván megawadem, ale rozhodně nejde o rozsáhlou porci nových map, jak vídáme u projektů pro Doom II. Jde pouze o novou, pátou epizodu, která se vám objeví po instalaci v menu původního Ultimate Doomu. Dostanete tedy devět zbrusu nových úrovní kampaně, a k tomu ještě devět arén pro multiplayer. Ty jsem ale neměl možnost  otestovat, jelikož jsem Sigil zatím nikde nezahlédl na serverech ZDaemonu. Takže v dnešní recenzi se zaměříme výhradně na mé dojmy z kampaně pro jednoho hráče, jak je tomu konec konců na našem blogu obvyklé.

Jak bývá u Johna Romera zvykem, své projekty mívá ve zvyku pojmout ve velkém stylu. A tak ačkoliv je nová epizoda zdarma, vydání okořenil pro fanoušky dvěma speciálními a striktně limitovanými edicemi se spoustou bonusů, které jste si mohli v prosinci předobjednat. Díky výrobním problémům padlo původně plánované únorové datum vydání a boxy se začaly expedovat zákazníkům až 22. května. Pokud chcete něco speciálního i nyní, máte možnost získat prémiovou placenou verzi Sigilu. Jde o digitální verzi a za přímo ďábelskou cenu 6.66 Euro získáte soundtrack od kytaristy Bucketheada, jenž vystupuje na koncertech s bílou maskou a kyblíkem z KFC na hlavě.

Pochlubím se obrázkem, jak vypadá obsah standardního boxu limitované edice. Kromě flash disku v podobě diskety najdete cédéčko s hudbou, dvě samolepky, propagační leták malíře Christophera Lovella a celý komplet je zabalen v krásné krabici s plastickým, přímo ďábelským motivem. Zkrátka krásný exemplář do sbírky, i když nejde o podstatně bohatší Beast Box.

Sigil je koncipován jako pocta originálu. Každý zkušený doomer si jistě pamatuje čtvrtou epizodu Thy Flesh Consumed, která se objevila v rozšířené edici Ultimate Doom. Přichystala hráčům notně obtížný a intenzivní herní zážitek. Sigil je jejím duchovním následovníkem a pátá epizoda navazuje přesně tam, kde ta čtvrtá skončila.

Po zabití Spidera Masterminda se zdálo, že Doom Marine se může vydat definitivně vyřešit nepěknou situaci na své rodné Zemi,  kde démonické síly rozpoutaly nepředstavitelný masakr. Avšak Baphomet (finální boss Icon of Sin ve druhém Doomu) narušil poslední teleport svým temným znamením, jehož síla vás přenese nikoliv na Modrou planetu, ale k dalekým břehům Pekla. Takže se musíte vypořádat s náloží hord démonických příšer a až poté se můžete stát spasitelem Země.  

Sigil rozhodně není pro každého. Neočekávejte moderní megawad s novými grafickými možnostmi nebo úpravami hratelnosti. Žádná nová grafika, monstra či 3D efekty, Romero si vystačil s tím, co mu nabízí původní Doom. Sigil je ryzí megawad ze staré školy a jestliže vás čtvrtá epizoda potrápila, pátá část je připravena natáhnout vás na mučidla a notně vás trýznit.

Po spuštění hry na vás vybafne stylové logo a pekelný obraz od výtvarníka Christophera Lovella. Naznačuje mnohé, zejména pekelné ladění celého megawadu. Atmosféra je dokonalá, dominují démonické scenérie, všudypřítomná temnota prosvěcovaná svitem svící a hlavně lávovými prasklinami a všude kolem jezera žhavé lávy s pentagramy. Samozřejmě najdete i klasické doomovské lokace, ale temnota převládá, což s sebou přináší horší orientaci, na což poukazují mnozí hráči. Mně se vizuální styl líbí a pokud se budete ve tmě ztrácet, postačí pohrát si s grafickým nastavením a budete spokojeni.

Tahákem placené verze Sigilu je soundtrack. Dlužno podotknout, že verze zdarma nabízí velice povedený hudební doprovod od Jimmyho Paddocka, jenž bohatě dostačuje a stává se důstojnou náhradou prémiového hudebního doprovodu. Jeho řízné midi skladby dodávají na chuti vybít všechno osazenstvo, co se v mapě nachází. Placená verze nabízí soundtrack od avantgardního kytaristy Bucketheada. Kytarové melodie, některé agresivní, jiné spíše melancholické a atmosférické, adekvátně doplňují děj na monitoru. Ale podle mého názoru ke hře lépe sedí Paddockovy skladby.

Jako zajímavost lze ještě uvést, že i naše země má v titulcích Sigilu zastoupení. Boris Klimeš, známý v komunitě jeko “dew”, jenž se jako spolupracovník a koordinátor podílel na několika známých projektech (např. Back to Saturn X ), se totiž aktivně účastnil na testování Sigilu. I když tedy nebyl aktivním vývojářem, jeho role při ladění a testech je také velmi důležitá.

Sigil je opravdu pekelným zážitkem, čemuž napomáhá i level design. Jednotlivé úrovně jsou kompaktní, většinou nevelké do plochy, ale Romerovi se podařilo do malých rozměrů lokací vtěsnat spoustu zajímavých architektonických prvků. Jednotlivé levely jsou dobře zapamatovatelné, ačkoliv grafické motivy jsou relativně podobné, každá úroveň se vám zaryje do paměti a pokud si je spustíte znovu, ihned víte, co vás čeká. Nově jsou řešeny východy z úrovní, na jejichž konci vás čekají dveře v podobě Baphometa.

Nebývalý důraz je kladen na spouštění aktivních míst pomocí střelby, což kvituji velmi pozitivně. Všude jsou roztroušeny podivné oči se zeleným pentagramem, do kterých se musíte trefit kulkou, jinak se nepohnete z místa. Již na samotném začátku první mapy se s tímto novým prvkem setkáváte, posléze si na něj rychle zvyknete a budete mít vždy oči na stopkách. Slouží rovněž k aktivaci secretů, kterých je v Sigilu požehnaně a hledají se relativně snadno. Mnohdy je naznačeno, že se nějaké tajemství poblíž nachází, což vás motivuje ke zkoumání a hledání. Tajné oblasti jsou velice důležité, jelikož skrývají potřebné power-upy, bonusy či zbraně.

Mapy přinášejí spoustu nástrah, a to nejen v podobě nepřátel. Prostředí je navrženo tak, aby na vás nepřátelé mohli pálit z různých palebných pozic, takže se mnohde poměrně obtížně skryjete. Čeká vás neustálé pobíhání po kyselině, opatrné průchody po úzkých římsách a cestičkách, plošinky v kyselině sjíždějí, takže si velice snadno poleptáte nohy. Ale rozhodující faktor, který přispívá k vyšší obtížnosti, jsou stísněné prostory, v nichž se obtížně manévruje a v kombinaci s rozvržením protivníků jde mnohdy o zhoubnou kombinaci.

Nepřátel Sigil nenabízí příliš mnoho. Většinou se jejich počet vejde do stovky. Ale Romero se s vámi nemazlí a přináší nám ty tužší hned od začátku. Všude se tak motají kakodémoni i pekelní baroni už od první úrovně, na pozadí s hojným počtem poletujících ztracených duší. I hoši s brokovnicí nám dokážou notně zatopit. A cyberdémoni se nevyskytují výhradně jako finální bossové, ale do určité míry se řadí k základním nepřátelům.  První tři se dají vyřadit pomocí teleportování přímo do jejich útrob, ale ti v šestém a devátém levelu se vám postaví přímo na férovku a jejich likvidace se jeví poměrně obtížná. Finální boss fight je tak v tomto kontextu poměrně snadný, navíc když cyberdémona ani spidera masterminda vlastně vůbec nemusíte zabíjet.

Obtížnost je tedy nastavena poměrně vysoko. Zejména na ultra violence. Ale je solidně zvládnutelná, pokud hrajete kampaň. Máte k dispozici více zbraní, takže protivníci se likvidují poměrně slušně. I když BFG najdete až v sedmé mapě. Střeliva je též relativně dost. Ale plýtvat municí rozhodně nedoporučuji. Hra s pistol startem je jiný šálek kávy a byla pro mě docela martyrium. Zde je opravdu důležité, najít co nejvíc tajemství a power-upů, abyste přežili. Protože munice se opravdu nedostává a musíte využít vše, co vám přijde pod ruku, včetně pistole. Berserk nebo motorová pila je vítaným společníkem. Nutno konstatovat, že na cyberdémony dostupná munice rozhodně nestačí. Ale tyto experimenty běžný hráč nebude zkoušet, a tak Sigil bude pro vás sice obtížná, ale zvládnutelná výzva.

Hra rozhodně není bez chyb. Mnozí se budou zlobit nad přílišnou temnotou některých oblastí, jiní budou spílat Romerovi za stísněné prostory s tuhými nepřáteli v až příliš intimním kontaktu s nebohým mariňákem. Ale to je Doom a takhle to John Romero určitě chtěl. Doom je o řádné výzvě a častém umírání. Nemusí se proti vám postavit stovky nepřátel jako v dnešních megawadech, abyste si stěžovali, že je hra pro vás těžká. Stačí pouhá sedmdesátka takticky a zákeřně rozestavěných nepřátel jako v Sigilu, a výzva je na světě. V současnosti už nejsou standardem oblasti s kyselinou, ze kterých se po nepatřičném pádu nemáte jak dostat. Ale v době prvního Doomu nešlo o nic neobvyklého. A rovněž soustavu drtičů ve třetí mapě si tvůrce mohl odpustit.

Já jsem si Sigil i přes jeho úskalí a specifika užil a určitě si jej zopakuji někdy znovu, třeba proto, abych objevil některé secrety, které mi unikly. Sigil je pro mě důstojnou poctou tradičnímu Doom designu. Devět nezapomenutelných úrovní ctí originál a zařadí se jistě do zlatého fondu designérské práce pro Doom. Je potěšitelné, že John Romero svůj designérský talent nezapomněl. Můžeme doufat, že se v podobném duchu někdy vrátí i k tvorbě pro Doom II. Dvouhlavňová brokovnice mi v Sigilu trošku chyběla.

Instalace:

Instalační balíček si stáhnete z oficiálních stránek firmy Romero Games, nebo pomocí níže uvedeného odkazu (free verze). Ke hře potřebujete vlastnit DOOM.WAD, který získáte z instalace originální hry. Sigil by měl fungovat pod většinou portů. Já jsem používal GZ Doom, ale pro klasický vzhled se doporučuje PrBoom Plus nebo Crispy Doom.

Ke spuštění Sigilu potřebujete soubor SIGIL.WAD, případně SIGIL_SHREDS.WAD s Bucketheadovým soundtrackem, vlastníte-li prémiovou verzi. SIGIL.WAD, případně oba WADy, v souborovém manažeru přenesete myší na spouštěcí soubor GZDOOM.EXE a spustí se vám hra, přičemž jako iWAD zvolíte v menu předkládaný Sigil. Sigil se objeví jako nová pátá epizoda.

V balíčku jsou zahrnuty ještě odlišné verze WADů s označením COMPACT. Tyto jsou určeny pro hru se starými porty, jako Chocolate Doom, Eternity nebo PrBoom a v tomto případě bude Sigil nahrazovat epizodu číslo 3.

John Romero doporučuje v GZ Doomu používat nastavení typické pro klasický Doom, tedy bez kompletního mouse looku, bez skoku či plížení. Pokud chcete zachovat moderní nastavení a máte problém s přílišnou temnotou, pak v menu Set video mode v položce Render mode nastavíte jinou hodnotu než DARK. Můžete také přepnout v menu Hardware acceleration hodnotu Doom Software Renderer. Klasické nastavení docílíte v menu Compatibility mode nastavením položky DOOM nebo DOOM (Strict). Toto menu může být v různých verzích GZ Doomu poněkud odlišné.

Odkazy:

Download (v. 1.21) – free verze

Sigil – oficiální stránky

Sigil – idGames

Sigil – Doom Wiki

Sigil – DoomWorld forum

John Romero – Twitter

Sigil – videorecenze (Icarus Liv3s)

Sigil – videorecenze (GmanLives)

Sigil – videorecenze (Chubzdoomer)

Sigil – videowalkthrough (pagb666)

2019
04.12

Diabolus Ex

Autor: Arvydas “Arvell” Brazdeikis (6.7. 2018)

Hudba: Dimitrij “ElMetallico” Petjakin

Článků o samostatných úrovních nemáme na blogu příliš mnoho. Ale tu dnešní, velice povedenou mapu jménem Diabolus Ex, určitě nemůžeme nechat bez povšimnutí. Dokonce se o ní zmiňovala mainstreamová herní media, jež se Doomu nevěnují příliš často. Třeba PC Gamer nebo i naše papírové Score. Sám jsem taky přispěl osvětovým novinkovým článkem na server Somhrac.sk, ale Diabolus Ex si jistě zaslouží kompletní recenzi i na mých mateřských stránkách.

Autorem je litevský talentovaný výtvarník a designér Arvydas Brazdeikis, jehož můžete ve fórech identifikovat pod nicky Arvell nebo Arvy. Projekt je inspirovaný kulturou cyberpunku a hlavně herní sérií Deus Ex. Podle redaktorů z PC Gameru a konec konců i podle Arvella konkrétně dílem Deus Ex – Human Revolution. Z tohoto vícedílného seriálu jsem sice nevyzkoušel ani jeden díl, ale v rámci všeobecného přehledu vím, že Deus Ex hry lze žánrově charakterizovat jako kombinaci klasické 3D akce, stealth akce a RPG, přičemž máme na výběr nespočet možností a stylů, jak hrát. Od Rambo řežby s neustále nabitými zbraněmi, až po tiché stealth plížení a hackování různých terminálů.

Arvell nám podobnou mixturu herních mechanismů nenabízí, jeho mapa přináší pouze lítou akci, ale ztvárnění peklem posedlého cyberpunkového prostředí je prostě dokonalé. Grafickému vzhledu dominují nové originální textury na šedém pozadí, plné pastelových barev v modrých a žlutých odstínech, což vytváří perfektní sci-fi atmosféru. K tomu nespočet drobných detailů, od futuristických plakátů s autentickými japonskými znaky, přes historické malby po stěnách, až po nasprejované graffiti ve špinavých zastrčených zákoutích. Počítačové terminály nesmí chybět, dokonce s přihlašovacími údaji hrdinů z Deus Ex (doufám že se nepletu), nicméně jsou zde pouze pro okrasu a dotvoření atmosféry a nikam se u nich nepřihlásíte. Hackování se tedy bohužel nekoná. Dokonce máme možnost nakouknout i do kyberprostoru, v němž se proplétáme stylovým bludištěm barevných kostek.

Diabolus Ex je zřejmě o Arvyho prvotinou v rámci level designu, podle portfolia na mateřské stránce pracuje nyní na projektu Doom: Darkest Forces ve stylu Hvězdných válek. I tak se mapa nadmíru povedla. Ačkoliv je design v klasickém stylu bez plné 3D výstavby, architektura určitě i díky použitým paletám barev působí velice svěže a moderně. Odpovídá realitě bez designových výstřelků, mapa je zasazena v moderní výškové budově a přilehlém okolí. Jelikož hlavním cílem mise je vystoupat na střechu, nechybí výtahy a výrazná výšková převýšení. Můžeme se kochat výhledem na nádvoří pod mrakodrapem a stejně tak vzhlížet k nebeským výšinám zespodu.

V interiérech se nachází rozsáhlá spleť chodeb, kanceláří, počítačových místností a veškerého příslušenství, kterým moderní budovy oplývají. A hlavně – ventilační šachty,  jimiž můžeme, nebo spíš musíme prolézat, abychom se dostali dále. Síť místností je propletená a větvená a můžeme najít alternativní trasy. Je libo se proplížit kanceláří plnou monster a uniknout ventilací ven? Nebo se jim postavit tváří v tvář, pokud se dotkneme čidla ve dveřích? Takový postup není samozřejmě možný všude, ale explorace a zábavný průzkum komplikovaných cestiček, výtahů a šachet hraje rozhodující roli v hratelnosti. Přitom je komplex vystavěn velice inteligentně, takže jakkoliv se při průzkumu dostaneme zdánlivě daleko od cíle, následující pasáže nás dovedou zpět tam, kam potřebujeme.

Najdeme samozřejmě docela dost tajných oblastí, ve kterých jsou ukryté cenné powerupy a některé zbraně, ke kterým se jinak nedostaneme. Zejména BFG se nachází v levelu jenom v jednom exempláři. K některým secretům se musíme proskákat, jiné zase otevřeme pomocí spínačů, a na další se dokonce teleportujeme. Vězte, že na jedno dohrání určitě na všechna ukrytá zákoutí nepřijdete a k optimálnímu a kompletnímu zážitku je potřeba, zahrát si Diabolux Ex nejméně dvakrát. Jinak byste přehlédli třeba druhou rozsáhlou oblast v cyberprostoru s cenným raketometem.

V levelu najdeme na Ultra Violence obtížnost celkem 187 potvor. Nejen těch nejslabších, ale též silnější borci se nám postaví na odpor, i když v nepříliš hojném počtu. Nejedná se rozhodně o žádný slaughter fest, a tak je akce adekvátně vytuněná k příjemnému akčnímu zážitku. Obtížnost se drasticky nezvyšuje ani při setkání s bossy. Cyberdémon na nás vybafne spoza brány v kyberprostoru a Mastermind hlídá vrchol střechy. Prvnímu z nich se musíme postavit tváří v tvář a může nám notně zavařit, pokud jej z BFG neodpravíme včas. Zato pavoukovi na střeše se dá vyhnout elegantně ve stealth stylu a eliminovat jej pouhým stiskem tlačítka.

Příjemným podkresem pro dosažení cyberpunkové atmosféry je hudba na pozadí. Asi minutová atmosférická skladba v elektronickém stylu, která se mi však velice vryla do paměti svými příjemnými klávesovými tóny a chytlavou melodií. Škoda že je tak krátká, dala by se příjemně využít i k samostatnému poslechu. Ve hře naštěstí plynule konec přechází v počátek a skladba tak plynule běží a melodii si můžete při hraní vychutnávat donekonečna.

Z mého textu určitě vyplývá, že je Diabolus Ex velice povedenou mapkou a jistě stojí za hřích. Netrvá sice příliš dlouho, ale design je na špičkové úrovni. Navíc díky příjemné obtížnosti ji považuji za vhodný kousek pro mladší hráče, kteří se s Doomem teprve seznamují. Nebudou frustrováni a poznají krásu objevování a zkoumání skrytých zákoutí levelu. Arvyho prvotina dopadla na jedničku a jsem zvědavý, až se podaří dokončit již zmiňovaný Star Wars projekt.

Instalace:

Po stažení instalačního balíčku z odkazu níže si jej rozbalte do adresáře s instalací aktuálního GZ Doomu. Kromě WAD souboru DEX_1_1.WAD najdete soubor Diabolus_Ex_1.1.BAT, který slouží ke spouštění WADu. Po spuštění hry si nakonfigurujte ovládání a grafiku podle vaší libosti, pokud nebudete spokojeni s přednastavenými parametry. Ke spuštění potřebujete DOOM2.WAD. Samozřejmě lze hru spouštět i klasickým přetažením WAD souboru na spouštěcí soubor GZ Doomu. Jako bonus Arvell připravil WAD soubor se svými grafickými zdroji (DEX_Textures.WAD), jež uvolnil k použití pro komunitní tvůrce WADů.

Odkazy:

Download

Diabolus Ex – DoomWorld

Diabolus Ex – ZDoom Forum

Diabolus Ex – ModDB

Diabolus Ex – PC Gamer

Diabolus Ex – Somhrac.sk

Diabolus Ex – Stránka autora

Diabolus Ex – Hudba

Diabolus Ex – Videorecenze (Mr. Icarus)

2019
03.11

Autoři: Realm 667 Team (8. 6. 2017)

Pokud by mi zájemce o modifikace pro Doom položil dotaz, jaký aktuální projekt bych mu doporučil, aby si mohl otestovat, co vytváří a kde se nachází současná doomovská scéna, tak můj herní tip bude naprosto jasný: WolfenDoom – Blade of Agony. Nejedná se sice o úplně typický Doom, ale tato stand alone hra demonstruje to nejlepší, co současná komunitní scéna předvádí. Špičkový level design v retro stylu, tuny nové grafiky a hudby a samozřejmě špičková technologie dovádějící možnosti modifikovaného GZ Doom enginu na své maximum.

Tým kolem serveru Realm 667 pod vedením talentovaného Daniela Gimmera, známého pod nickem Tormentor 667, hru vyvíjí postupně po jednotlivých epizodách, které budou celkem tři. První část s názvem “The Staff of Kings” jsme již podrobně rozebrali v našem předchozím článku. Prožili jste dobrodružství Williama “B.J.” Blazkowicze, nejlepšího spojeneckého operativce, který je vysílán na nebezpečné mise v období druhé světové války, aby narušil nacistům okultní experimenty a plány na vývoj tajných zbraní, jež by mohly zvrátit pro fašisty nepříznivý vývoj na válečných frontách.

Příběh druhé epizody navazuje na překvapivý konec první části, v níž se B.J. ocitá v nacistickém zajetí. Vaším prvním úkolem je samozřejmě únik z vězeňského komplexu a návrat na mateřskou základnu. Dějová linka sice nenavazuje na oficiální příběhovou linii her z Wolfenstein universa, ale pro hráče, kteří nemusí moderní reinkarnace série z produkce Bethesdy, může být předkládaná neocifiální story vítaným obohacením Blazkowiczových válečných peripetií. Story samozřejmě slouží jen jako doplněk pro akční herní náplň, ale v aktuální druhé epizodě se setkáme nejen se zradou, ale dokonce s úmrtím jednoho z vedlejších protagonistů. Takže citlivým hráčům může na konci i slza ukápnout.

WolfenDoom upoutá hráče hned na první pohled. Klasický vzhled stařičkého Doom enginu je zapomenut a hra využívá nejnovějších grafických vymožeností GZ Doom nadstavby. Vizuál je přímo dechberoucí a posunuje hru na vyšší level, takřka na úroveň modernějších titulů na Quake enginu. Samozřejmostí jsou nejrůznější grafické efekty, kouř, mlha a podobná grafická vylepšení, engine využívá nejrůznějších technologických vymožeností, s nimiž se setkáváme spíše v současných moderních 3D akčních titulech. V levelech najdeme spoustu doplňků a modelů bojové techniky, a to v podobě kompletních 3D modelů.

S moderním zpracováním prostředí kontrastují spritové postavy. Většinou jsou převzaty z Wolfensteina 3D a jeho klonů (Blake Stone apod.), ale prošly důkladným faceliftem a četnými úpravami, takže nepřátel se nám postaví opravdu hodně. Velice pěkně zapadají do modernizovaného prostředí a vytváří tak zajímavý kontrast soudobého vzhledu a retro atmosféry. Mnohé grafické zdroje jsou taktéž přebrány z různých dobových stříleček a modifikací, samozřejmě si autoři vytvořili i tuny svého originálního obsahu, takže vizuálně nám hra poskytuje příjemný zážitek a nové lokace jsou pastvou pro oči hráče s nadšením pro retro střílečky. Navíc jako třešničku na dortu tvůrci vylepšili vzhled postav použitím textur v HD rozlišení, takže modely jsou ještě lepší a detailnější než dříve. Navíc se tato změna týká i první epizody, takže si zdokonalené vojáčky můžete vychutnat i při opětovném rozehrání první části.

Základní kampaň druhé epizody přináší celkem šest úrovní. Poslední sedmá se zpřístupní jen tehdy, pokud profesoru Gutenbergovi na základně přinesete všechny Mayské artefakty, jež se dají najít různě po úrovních, obvykle důmyslně ukryté a bývají zpravidla označeny jako sekundární úkol. Použil jsem sice výraz úrovně, ale o klasické levely jako v typických 3D doomovinách se rozhodně nejedná. Jde v podstatě o samostatné mise, v mnohdy obrovských mapách, často kombinujících více typů prostředí podle lokality, kde se mise odehrávají.

Každá mise zahrnuje podrobný breefing, v němž se seznámíme s cíli a taktickým pozadím Blazkowiczova úkolu. Samozřejmě dostaneme přesně sesumírováno, co vše je třeba provést, v podobě primárních cílů a sekundárních úkolů. Ty samozřejmě splnit nemusíte. Ale pokud si chcete zpřístupnit tajný level, bez šmejdění po úrovních se zkrátka neobejdete. Breefing probíhá v základně, kterou znáte z předchozí epizody. Je zpracována navlas stejně jako v první části, takže se o ní rozepisovat nemusím. Můžete si vyléčit svá zranění, dokoupit vylepšení, pohovořit s profesorem Gutenbergem a doručit mu sebrané Mayské artefakty. Nebo si v baru promluvíte s přáteli z odboje a poslechnete si v jukeboxu řádnou porci dobové hudby. Po odpočinku a zadání úkolů sedáte na korbu náklaďáku a vyrážíte do akce.

Druhá epizoda Shadows of Reich začíná ve vězeňském komplexu, odkud musí B.J. po anglicku zmizet a zachránit svou kůži. V této první misi  hraje primární úlohu stealth, tedy opatrné plížení a odpravování nepřátel ze zálohy. Což je pevně dané designem v úvodu hry a i když z mrtvol padají zbraně, vzít je prostě nelze. Tyto prvky osobně moc nemusím, takže moje nadšení nebylo příliš velké, ale naštěstí se později rozběhne i klasická akce palnými zbraněmi. V další fázi ve venkovních prostorách se zase musíme na útěku skrývat před světelnými kužely a poradit si s nepříjemnými psími hlídači. Ale s jistým úsilím a častými savy se tyto problematické úseky dají zvládnout, i když stealthu příliš neholdujete.

Další bojové akce jsou už laděny v klasickém stylu. Druhá se odehrává v německém Schwarzwaldu (Černý les), kde infiltrujeme  rozsáhlou výzkumnou základnu. Máme možnost poznat na vlastní kůži nacistické technologie v podobě dronů a mechů na pozadí komplexních budov výzkumného centra. V tomto centru mě bohužel potkal nejspíše bug, kdy jsem zůstal uvězněn v uzavřené aréně s drony. Ty jsem sice zvládl zlikvidovat, ale cesta zpět mi zůstala nedostupná – nevyjel mi totiž výtah zpátky, tudíž jsem musel využít cheat.  

Ve třetí misi se ocitneme opět v Německu, a to konkrétně na zámku Falkenberg. Poté, co se dostaneme přes zemědělská zákoutí a farmu, pronikáme do útrob zámku, kde se potýkáme nejen s množstvím vojáků, ale také zombies v laboratořích a podstoupíme i boss fighty. Jakmile zdánlivě splníme vše potřebné, musíme ještě na závěr zlikvidovat útočící tanky.

Po německém mírném klimatu se přeneseme do horkých písků Tunisu, které jsme navštívili v první epizodě. Tato mise začíná arkádovým střílením na korbě nákladního vozu, i zbytek úrovně je poměrně krátký a v rychlejším akčním stylu. Zato pátá mise je poměrně obsáhlá. Po infiltraci vlaku se pomalým tempem na korbě šourajícího náklaďáku dostáváme do tajné raketové základny v Bavorsku. V této misi poměrně výrazně zlobili snipeři, kteří nejsou vůbec vidět ani hledím odstřelovačky, a jsou tak poměrně smrtící. Toto si designéři mohli odpustit a přinejmenším je nemuseli ukrývat do masy houští. Komplex budov je rozsáhlý a klade velké nároky na orientaci, abyste se vyhnuli smrtícím ventilátorům. Problematickým úsekem je rovněž probíhání nad kyselinou, opět s nepravidelně se spouštícími ventilátory, což byl pro mě trošku problém.

To nejlepší si Tormentor a spol. ponechali na konec. Šestý level je dokonalý, odehrává se v severských arktických oblastech a postupně infiltrujeme nacistickou ponorkovou základnu. Mapa je rozsáhlá, komplexní a nabitá akcí i boss fighty. Super zážitek a perfektní zakončení příběhu, navíc s překvapivým zvratem na konci.

A zbývá ještě bonusový, sedmý level. Musím podotknout, že je poněkud rozporuplný a nemusí sednout každému. Je sice značně obsáhlý a komplexní, ale zahrnuje určitá sporná designová rozhodnutí. Úvod je v pohodě, B.J. je vysazen v Karibiku a čeká ho spíše pomalejší rozjezd s četnými puzzly. Ale posléze následuje přechod do budoucnosti a prozkoumávání futuristické kosmické základny.  Zde hratelnost již skřípe. Mně vadily zejména puzzly s posunováním bariér před smrtícími paprsky. Dále docela chyběla munice při hektických bojích, hlavně při finálním boss fightu s futuristickým Hitlerem. Takže bonusový level může být pro mnohé frustrující. Možná zhlédněte na YouTube herní záznam i za cenu spoileru, než odevzdáte poslední kousek skládačky dr. Gutenbergovi. Vyvarujete se záchvatům vzteku, pokud by vám mapa nesedla.

Ačkoliv z počtu nabízených kampaní se zdá, že hráč toho mnoho nedostane, skutečnost je pravým opakem. Mise jsou opravdu časově náročné a nabízejí dlouhou herní dobu. Sice jsem ji nesledoval, ale podle komentáře na Databázi her od uživatele Garreta činí herní doba kolem 12 hodin. Což je na jednu epizodu docela dost.

Autoři projevili svůj talent zejména při dávkování atmosféry. Některé mise vás vrhají přímo do akce, ale jiné pro změnu vytvářejí mrazivé napětí v podobě pomalejšího rozjezdu, často takřka bez nepřátel a v kombinaci s temným soundtrackem netrpělivě čekáte, až se na vás fašisté vrhnou. Pak teprve začne ta pravá mela. Protivníků je mnoho, jak jsme již naznačili, postaví se vám mnoho typů vojáků i minibossů včetně smrtících zombies, takže máte neustále na co střílet.

Zbraně zůstaly beze změn, věrny dobové realitě, můžete využívat širokou škálu bojové výbavy dle vašich preferencí, co se vám zamane. Nábojů je většinou relativně dostatek, takže nemusíte municí příliš šetřit. Akce je rychlá, přičemž oproti Doomu je potřeba nepřehánět to s Rambo stylem. Množství nepřátel vyžaduje určitou opatrnost a krytí, stejně tak je nutné dbát o strategické dobíjení zbraní.

Rozsah levelů i množství detailů a efektů přináší bohužel hardwarovou náročnost. Limity GZ Doomu jsou dovedeny na maximum, a jelikož program patrně neumí pracovat s větším počtem jader, zaznamenáte jistě trhání při náročnějších scénách. Je třeba redukovat detaily, i když autoři deklarovali optimalizaci a tím pádem vylepšení hardwarové náročnosti. Nepozoroval jsem významnějších rozdílů oproti první epizodě a detaily jsem musel snižovat tak jako v minulém díle.

WolfenDoom – Shadows of the Reich kvalitativně i herně navazuje na předchozí epizodu a poskytuje excelentní herní zážitek. Podobně jako první díl nese určité kontroverzní prvky, které ne každému mohou vyhovovat. V každém případě je Wolfendoom mistrovská práce, jež posouvá tvorbu pro Doom do jiné, modernější dimenze. Budeme se těšit na třetí epizodu, která snad již završí příběhy B.J. Blazkowitze. Doufejme, že tentokrát se již autoři vyhnou designovým experimentům.

Instalace:

Instalační balíček si můžete stáhnout z oficiálních stránek či ModDB databáze. Je k dispozici jako standalone verze, kterou postačí rozbalit a spustit. Veškerou konfiguraci si provedete přímo ve hře. Druhou možností je mod verze, k níž potřebujete aktuální GZ Doom a DOOM2.WAD (nebo Freedoom WAD). Doporučuji použít stand alone verzi, s níž opravdu kromě spuštění a nastavení nepotřebujete nic víc dělat. Připojuji odkaz na fórum, kde jsou popsány možnosti úprav a redukce detailů v případě zpomalení snímkové frekvence. 

Musím zmínit ještě jeden problém, se kterým se setkají uživatelé antivirového systému Avast. Tento program spouštěcí soubor hry označí jako virus a přesune ho do karantény. Tato potíž byla i u minulé verze a jediná možnost je, dočasně antivirus vypnout.

Odkazy:

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Oficiální stránky

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – ModDB

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Databáze her

WolfenDoom – BOA: Chapter 2 – Videowalthrough

 

2019
02.08

Každý správný český doomer zná, nebo alespoň by mohl znát stránku Liquid Doom. Jde v podstatě o poslední aktivní a updatované stránky z těch klasických českých webů věnovaných old school Doomu. Nabízí informační servis, downloady nových levelů a modifikací, přehled internetových odkazů o Doomu, online servery pro multiplayer, Doom radio poskytující nepřetržitý stream hudby z originálních her i modů. A hlavně aktivní fórum, jež je v současné době jediným plnohodnotným a hlavně funkčním diskusním prostorem, kam se český doomer může obrátit, aby probral to, co potřebuje. Všechny připravované české projekty pro Doom jsou diskutovány právě zde.

Již v minulosti měl server výpadek díky havárii počítače, ale vše se podařilo úspěšně vyřešit. Bohužel léta plynou, počítačové komponenty také nemládnou, a tak mnozí z vás mohli zaznamenat, že se Liquid Doom opětovně odmlčel. Což je způsobeno havárií základní desky, jak mě informoval Cyberreality, majitel a provozovatel stránek. Bohužel pořídit nový počítač, aby zvládl nepřetržitou online zátěž, není jen tak, a cena nového stroje určitě přesáhne 10 tisíc Kč.

Částka to není určitě malá, takže se touto cestou Cyberreality obrací na českou  doomovskou komunitu s prosbou o pomoc. Mnoho z nás stránky využívá, ať již na stahování, poslech rádia, online hru nebo k diskusi ve fóru. Takže jako podporu od vás by Cyberreality přivítal alespoň malou finanční částku, aby nenesl kompletní náklady na nový počítač na svých bedrech sám. Jistě by si zasloužil podpořit od pravidelných uživatelů Liquid Doomu jako odměnu za práci a čas, který svému serveru dává, samozřejmě ve svém volnu.

Může jít i o zátěžový test naší doomovské komunity. Zůstaneme u naší české malosti a necháme nejaktivnější českou stránku zaniknout, nebo jako správní doomeři, hrdí na svou značku, podpoříme Liquid Doom alespoň symbolickou finanční podporou? Dejte vědět do diskuse, jestli se najde dobrá duše ochotná Liquid podpořit. Pokud byste byli ochotni přispět, tak se s vámi Cyberreality určitě spojí nebo odepíše. Za sebe slibuji příspěvek 2000 Kč, takže základ pro sbírku už máme. Doufám, že nebudu sám a připojí se i další uživatelé. Výše příspěvku samozřejmě záleží na vašich možnostech, ale každá stokoruna se počítá.

Takže – dejte vědět do diskuse, co si o tomto našem pokusu o crowdfunding myslíte, a jestli jste ochotni se zapojit. Pokud se podaří nový hardware zakoupit a budete mít speciální požadavky na nový obsah, tak potenciálním přispěvatelům Cyberreality jistě vyjde vstříc. Liquid Doomu držím palce, ať se jeho stránky opět objeví v celé své kráse. V mnohém bude ale záležet i na vás.