05.11
Autor: John Romero (26. 4. 2016)
John Romero, jeden z hlavních mozků id Software a klíčová osobnost, která pomáhala stvořit základy sérií Doom a Quake, hýří poslední dobou nespoutanou aktivitou. V lednu nás překvapil svou novou mapou pro Doom – přepracovaným osmým levelem první epizody Doomu, s názvem Tech Gone Bad. Vrátil se ke svým herním kořenům designu 3D akcí, spojil se s dalším bývalým členem id Softu Adrianem Carmackem a pod hlavičkou společné firmy Night Work Games spustili Kickstarterovou kampaň podporující nový FPS projekt Blackroom. Aktuálně sice byl crowdfunding pozastaven, aby autoři připravili hratelné demo, ale doufejme, že se hra podaří úspěšně zafinancovat a Romero bude moci prokázat kvality svého designérského talentu nejen na poli klasických her, ale i ve zbrusu novém titulu.
Jako jeden z propagačních prvků své kampaně, připravující živnou půdu pro příznivé přijetí svého plánovaného titulu, John Romero opět oživil nesmrtelnou klasiku a vytvořil další samostatný level pro první díl Doomu. Tentokrát je výsledkem Romerovy tvůrčí činnosti nové zpracování mapy E1M4, kterou původně navrhl ve spolupráci s Tomem Hallem. Pod novým názvem Phobos Mission Control se ocitáme za branami rafinerie toxinů, kterou jsme vyčistili od mutantů v předchozím levelu. Musíme se dostat do laboratoří Phobosu, avšak k tomu potřebujeme přístupová data, která zpracovávají počítače ve výpočetní centrále. Cesta k závěrečnému východu vás bude stát nemálo úsilí a vystřílené munice.
Nový level je jako již tradičně kvalitně zpracován. Není příliš prostorově rozsáhlý, ale na poměrně malou plochu se Romerovi podařilo dostat všechny prvky klasického doomovského designu. Jak uzavřené prostory a koridory, schodiště a výšková převýšení, tak částečně otevřené prostory s nezbytným kořením v podobě kyseliny. Začínáte uprostřed centrálního nádvoří a po výstupu na ochoz si zpřístupníte výpočetní středisko s labyrintem počítačových panelů. Až se vám podaří prozkoumat všechna jeho zákoutí, odblokuje se bariéra vedoucí ke kýženému exitu lemovanému žíravinovými jezírky.
Level design vytváří dojem komplikovanosti a složitého postupu, opak je ale pravdou a průchod mapou je relativně přímočarý a lineární. Takže úskalí a překážky nám poskytují zejména naši protivníci. Ačkoliv nová E1M4 je podstatně jednodušší, než předchozí remake Tech Gone Bad, nástrahy nás čekají na každém kroku. Nepřátelé jsou všude. Jejich počet činí 185 při zvolené Ultra Violence obtížnosti. Žádní bossové či silnější potvory, pouze zombíci, impové a démoni. Jak se často říkává, stokrát nic umořilo osla, a tak tato základní sestava dostačuje k tomu, aby nám řádně pocuchala fazónu. Potvory jsou totiž všude. Neustále se objevují nově otevřené výklenky, sloupky či odblokované bariéry, otevírající stavidla přívalům nových a nových enemáků. Takže neustále musíme být ve střehu a s prstem připraveným na spoušti.
Během permanentní střelby nezbývá mnoho času na hledání secretů. Ale je dobré na ně nezapomenout, protože jsou připraveny velice chytře. Je třeba bdělého oka, abyste si všimli drobné stěny, zastrčené v rohu, naštěstí férově označené diskrétní změnou ladění textury zdi. Také bystrého sluchu a orientačního smyslu, abyste zaregistrovali zvuk sjíždějící plošinky a rozpoznali, kde se objekt našeho zájmu nachází.
Phobos Mission Control mě bavila dokonce více, než komplexnější a rozsáhlejší Tech Gone Bad. Tato mapa byla totiž docela hardcore hned na začátku, což mohlo začátečníka odradit. Nová E1M4 nabízí plynulou hratelnost plnou adrenalinových momentů, ale s dokonale vybalancovanou obtížností, což vede k prvotřídní a zábavné akci. Dobře ukrytá tajná místa nutí k opakovanému průzkumu úrovně a nalezení všech tajemství.
Romero i nadále prokazuje všem pochybovačům svůj talent a kvality svého designu. Neškodilo by, kdyby pro nás přichystal větší počet nových map ve svém old school stylu. Asi je to jen bláhové snění, jelikož se v současné době plně zaměřil na vývoj zmiňované hry Blackroom. Ale tak jako firma Interceptor u své nové hry Bombshell připravuje i retro verzi Bombshell Prequel na Build enginu, mohli by se pánové Romero a Carmack inspirovat a jako bonus připravit celou novou epizodu pro Doom. Třeba se toto zbožné přání někdy stane realitou.
Instalace:
Phobos Mission Control běží pod všemi dostupnými porty, jelikož je plně kompatibilní s původním Doomem (či Ultimate Doomem). Soubor E1M4b, který si můžete stáhnout z našich stránek, si nakopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte běžným způsobem. Při problémech konzultujte náš článek zaměřený na spouštění WAD souborů. Po spuštění Doomu zahajte novou hru a pomocí cheatu IDCLEV14 se dostanete přímo do počítačového centra Phobosu.
Odkazy:
Phobos Mission Control – DoomBox balíček
Phobos Mission Control – idGames
Zahrál jsem si teď obě mapy e1m4 i e1m8 a skutečně se nezapře atmosféra a styl prvního Dooma. Připomělo mi to vzpomínky na časy 90. let, kdy jsem Doom hrál na 386 bez zvukové karty a jak to na mě kdysi děsivě půdobilo. Možná je to ten důvod pro mám Doom 1 raději než přesto vynikající druhý díl. Zkrátka výborná práce. Jsem zvědav co Romero předvede v Sigilu, ale určitě se máme na co těšit.
Souhlas, obě mapy jsou velice dobré, takže si myslím, že Sigil bude povedený počin.
Já tedy dávám přednost Doomu 2, zejména kvůli většímu počtu nepřátel. A taky bez dvouhlavňovky to není prostě ono.