09.14
Autor: Matthias (enkeli33 – 15. 8. 2020)
Matthias alias enkeli33 je stále v rozpuku své tvůrčí činnosti a zůstává bezesporu nejaktivnějším designérem na české scéně tvořící projekty pro klasický Doom. Po ukončení prací na kompletním megawadu Czechbox se rozhodl opět věnovat hře svého srdce, a to fantasy akci HeXen. A výsledkem je zbrusu nový megawad Penumbra.
Matthias své dílko nazývá megawadem, ale Penumbra rozhodně není plnohodnotný projekt přetvářející celou hru. Obsahuje pouze osm úrovní, přičemž poslední tři z nich vznikly rozdělením jednoho obrovského levelu, jelikož engine nestrávil takovou rozsáhlou mapu. Projekt se tentokrát nese na vlně experimentů. První polovina je tradiční s typickou hexenovskou hratelností. Ale další dvě části se od typického HeXenu notně svým designem odlišují.
Pátá mapa jménem Void mi na první pohled připomněla stejnojmennou poslední epizodu hry AMID EVIL, která se odehrávala v imaginárních lokacích ve vzduchoprázdnu s avantgardním a strohým vizuálem. Možná právě zde našel tvůrce svou inspiraci. Celý level se totiž pohybujete po kostičkovaných cestičkách vznášejících se v prostoru. Poslední tři úrovně se pro změnu odehrávají ve vzduchu a prolétáváme rozsáhlými koridory a za letu bojujeme s nepřáteli.
Pokud se zaměříme na vizuál, tak Matthias se opět předvádí ve skvělé formě. Jednotlivé úrovně jsou vyšperkovány detaily, v mapách se střídají různá prostředí, která původní HeXen nabízí, lokace vypadají perfektně. Najdete různé chrámové komplexy, propracované budovy, středověké město, skalní kaňony, ledové jeskyně, prostě typické fantasy lokace v dokonalém provedení. Rovněž konec Penumbry s letovými pasážemi se nese v podobném vyšperkovaném stylu, jen místy s avantgardními tunely plnými křiklavých barev. Oproti tomu Void je graficky strohý, ale toto provedení bylo tvůrčím záměrem.
První epizoda se mi ze třech předkládaných částí hrála nejlépe. Je to určitě tím, že respektuje zásady hexenovské hratelnosti. Takže vás čeká vyvážená směs akce a průzkumu se špetkou luštění puzzlů. Jak jsem již uvedl, Matthias nabízí různě tematicky laděné oblasti, takže průzkum úrovní nenudí. Stejně tak jsou zařazeny rozličné designové elementy. Větší plochy, na nichž si to můžete s příšerami vyřídit na férovku, jinde zas stísněné prostory, kobky a kanalizační stoky, takže boj vyžaduje jinou taktiku. Jednotliví nepřátelé, jež HeXen nabízí, se průběžně střídají a ani jeden z nich výrazně nepřevažuje.
Boj je místy zpestřen zákeřnými pastičkami. Vezmete klíč či aktivujete důležitý objekt a naráz se ocitnete pod smrští protivníků a mnohdy se z této zákeřné vřavy zdraví nedostanete a následuje nahrávání pozice. Tato situace se opakuje několikrát. Nesmí chybět přeskoky po skaliskách, nebo po plošinkách v interiérech, což vyžaduje určitou trpělivost. Pokud jsou tyto úseky zkombinovány s nepřáteli, máte o zábavu postaráno.
Explorace jednotlivých úrovní je vcelku přehledná, na rozdíl od originálního Hexenu, jelikož Matthias přidal komentáře, co se aktivací spínače stalo. Takže většinou máte solidní přehled, kudy se vydat a co dělat. Jediným zádrhelem je přechod, či lépe řečeno přeskok, přes zdánlivě nepřekonatelnou propast na konci před bossem čtvrtého levelu, i když jste předtím aktivovali všechny potřebné spínače. Doporučuji kouknout na mapu, kde se vám zobrazí pevná zem, kudy zákeřný přechod překonáte.
Neobvykle jsou volena zobrazení secretů, jejichž počet se nezobrazuje v mapě, ale hra si je počítá sama odděleně. V podstatě jsem našel jenom jeden, a to povedený jukebox, v němž si můžete přehrávat zvuky, které v HeXenu můžete zaslechnout. Tento zábavný nápad se povedl dokonale.
Jakmile přejdete do druhé pomyslné části jménem Void, propracované fantasy lokace se mávnutím kouzelného proutku změní ve vizuálně spartánský experiment. Pohybujete se po plošinkách a cestičkách v prostoru, víceméně žádný průzkum se nekoná. Jen se teleporty postupně dostáváte do arén, v nichž hra řádně otestuje vaše bojové schopnosti. Máte všeho dost, jak munice, tak zdravíček a power-upů, první lokace jdou zvládnout bez problémů.
Na konec vám Void naservíruje souboje s hexenovskými bossy. Abyste se nenudili, tak dokonce dvakrát po sobě. Pokud znáte taktiku boje, nebudete mít problém, já jsem musel chvíli pátrat v paměti, jak na Heresiarcha a spotřeboval jsem skoro všechnu munici. Ale v druhém herním sezení jsem si vzpomněl a problémy už neměl.
Poslední tři úrovně jsou veliké překvapení a mám pocit, že jsem nic podobného v HeXenu prozatím neviděl. Původně měl Matthias představu o jedné veliké mapě, ale její rozměry nabobtnaly do takové velikosti, že je engine pohromadě nezvládl. Čeká vás totiž dlouhý let na létajících botách skrze rozsáhlé koridory, v nichž vám defiluje spousta nepřátel. Graficky je vše vyvedené do dokonalosti, i když určité průlety některými koridory jsou vedeny v podobně experimentálním duchu jako u Voidu.
Zde má podle mého názoru velkou nevýhodu Fighter bojující prvními dvěma zbraněmi nablízko, takže pro hru doporučuji zvolit některého z dalších dvou dostupných hrdinů. Já jsem si hru nejvíce užil na mága, jenž disponuje střelami hned ze začátku a většina slabšího odporu se dá zpacifikovat s pouhou základní zbraní s neomezenou manou.
Mapy jsou striktně lineární bez zbytečných odboček a postupně se vám představí defilé všech bossů zahrnutých v Hexenu. Vrcholem jsou čtyři Koraxové v jedné rozsáhlé hale. Úspěšné zvládnutí souboje vás odmění poděkováním a koncem Penumbry.
S Voidem a létajícími misemi mám trochu problém. Cožpak o to, idea je velice zajímavá a kreativní, ale není to zkrátka HeXen jaký mám rád, jenž Matthias předvádí v prvním bloku map. Tedy pomalejší akce a průzkum s luštěním puzzlů. Ačkoliv je zpracování i hra zábavná, prostě to pro mě není HeXen. Samozřejmě další hráči s mým pohledem nemusí souhlasit. Ale za zajímavý experiment a snahu o oživení hratelnosti určitě Matthias zaslouží pochvalu.
Penumbra je dalším profesionálně zpracovaným Matthiasovým projektem a prokazuje jeho neutuchající tvůrčí talent. Budu se těšit, s čím přijde příště.
Instalace:
Ke hře potřebujete vlastnit HEXEN.WAD z originální hry. Mapa funguje se standardními porty, pod GZ Doomem mi běžela naprosto bez problémů. Rozbalíte si instalační balíček a soubor PENUMBRA.WAD si zkopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem. Hru spustíme přetažením WADu na spouštěcí soubor portu. Při potížích můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
“Neobvykle jsou volena zobrazení secretů, jejichž počet se nezobrazuje v mapě, ale hra si je počítá sama odděleně. ” – nj. v Hexenovi to jinak nejde, aniž by člověk nepředělal zdrojový kód původní hry. :))
Každopádně těch sekretů je hodně… v první mapě je třeba zase jeden, kde si tlačítkama můžeš přečíst různé náhodné zajímavosti o vesmíru atd.
Díky za recenzi 🙂
Tak našel jsem teda opravdu jenom ten jukebox 🙂 Jsem lama…
Nemáš zač, však až uděláš něco dalšího, tak bude určitě další článek 😉
Tak jsem si nový Hexen wad zahrál. Zkusil jsem Fightera na maximální obtížnost (naštestí zde není respawn monster jako v doomu, jenom fast monster parametr). Takže obtížnost byla občas trochu vyšší, ale dalo se to.
Ke kvalitě wadu, ta bohužel byla sestupná. První Hub byl výborný, krásně navržené mapy, funkční architektura. Dokonce oceňuji ideální poměr nábojů, že jsem s nimi musel šetřit a často používat i ty lahvičky.
Druhá mapa měla ještě dobrou hratelnost. Ale to, že jsem měl v podstatě nekonečně many a životů, tak obtížnost letěla dost dolu (i ty jednotlivé místnosti plné jednotek).
No a k poslední mapě, docela zajímavý nápad s tím létáním, ale mapa která byla vlastně jen dlouhý tunel mě moc nenadchla a už jsem jí jen prolétl.
Souhlasím s tebou, ale beru to tak, že ty druhé dvě části jsou holt experiment, který nemusí sednout každému 🙂