Leebigh´s Doom Blog

Autor: Kloki38 (2016)

Slovenská doomovská scéna je pro mě velkou neznámou. Doposud jsem neměl možnost hrát dokončený megawad či add-on, jehož původem by byla země našich blízkých sousedů. Google mi našel pouze jednu mapu s “originálním” názvem MK-Noname od slovenského programátora a amatérského level designéra s nickem Mek. Doomer Sulphurit započal práce na svém megawadu ReDoom 2 a přispěl několika levely do aktuálně vyvíjeného Czechboxu. Avšak zdá se, že se tiše z aktivní scény vytratil.

A tak jediným slovenským mapperem, kterému se podařilo dovést svůj projekt do úspěšného vydání, je Kloki38. Jeho v podstatě “one man” megawad zasvěceným čtenářům jistě vešel do povědomí díky našim informačním preview článkům. Měli jste možnost alespoň částečně nahlédnout do Klokiho vývojářské dílničky a poznat, že se hra rodila za velkých porodních bolestí. Project Portalus v průběhu času změnil své jméno na definitivní Operation: Portalus a avizovaný termín vydání se notně posunul. Ale vše dopadlo dobře a vy tak nyní máte možnost se s narozeným dítkem pomazlit a blíže jej poznat.

Operation: Portalus je megawad pro Doom 2 vyžadující GZ Doom engine. Zahrnuje celkem 26 levelů, a navíc jako bonus ještě 3 tajné mapy. Navíc k zahrání lákají i avizované dva alternativní konce. Pojďme tedy na první slovenský megawad pohlédnout okem recenzenta. Je třeba hned na úvod konstatovat, že na cenu Cacowards Portalus jistě nedosáhne. Kloki38 je začínajícím autorem a je to na projektu mnohde poznat. Ale na to, že jde o prvotinu, má projekt solidní zpracování, žádné zásadní chyby a přináší četné nové nápady, které se v budoucnu jistě podaří dále rozvinout. Pokud Kloki se svým elánem vydrží a získá zkušenosti další tvorbou, jistě se stane pevnou součástí doomovské komunity.

Ve hře se vtělujeme do role mariňáka jménem George Wes, který vyráží někde poblíž Los Angeles do akce hledat zrádného vědce, který pomáhal zaprodat naši Zemi pekelným silám. Na poměry Doomu nám jako podkres Operation: Portalus přináší poměrně konzistentní story i s odkazem na Flynna Taggarta z knižní verze příběhů ze světa Doomu. Náš hrdina na své pouti nalézá mobilní odpalovač raket, přes podzemní doly musí proniknout do základny k reaktoru a vypnout jej, aby nedošlo k úniku kyseliny a případné mocné explozi. Po odmlčení Salt Lake City je další misí získat vybavení potřebné k dobytí města a poté v dalším komplexu, kde UAC prováděla teleportační experimenty, se pokusit najít profesora. Nalézáte jen jeho mrtvé tělo, ale naštěstí data o poloze portálu, kterým na Zemi proudí pekelné síly, nestihl vymazat. Zdánlivě poslední misí je tak uzavřít tuto bránu.

Před portálem nastává rozhodování, kudy se dát. Vaše pouť se větví a stojíte před rozcestím se dvěma teleporty. Vrátit se časem do roku 1943, porazit vojáky Velkoněmecké říše a získat a zničit komponenty potřebné k vybudování portálu pro démony? Nebo se vrhnete do chřtánu samotného Pekla? Podle vašeho rozhodnutí pokračujete buď dalšími levely v duchu Wolfensteina, nebo procházíte pekelnými mapami, které jsou designovány v duchu temné gotické atmosféry hry Heretic. A jelikož obě větve příběhu končí samostatně a nemáte možnost se vrátit zpět, před vstupem do portálů si hru uložte, abyste si mohli pohodlně projít druhou část oddělené kampaně.

Operation: Portalus běží na GZ Doom enginu. Díky němu si můžete všimnout některých vizuálních obohacení a nové grafiky, místy přibyly některé předměty a doplňky z jiných her. Ale design a stavba úrovní se spíše nesou v klasickém duchu bez prostorových efektů, mapy příliš neoplývají architektonickými detaily. Některé lokace vyhlížejí poměrně profesionálně, ale místy mapy vypadají poměrně archaicky i přes modernější technologický základ.

Kromě základní sady zbraní přibyly i některé nové. Do rukou se nám dostane vojenský nůž, pistole, nová verze plasmové pušky chrlící elektrické výboje, brokovnice a také M60 – americká útočná puška, kterou jsem si oblíbil a dával jsem jí přednost před původním kulometem. Ostatní nové zbraně slouží spíše jako vizuální oživení.

První část hry se nese v duchu klasického Doomu. Levely jsou zejména tech based zaměřené, takže většinu času strávíme prozkoumáváním labyrintů základen. Kloki se snaží o pestrou stavbu úrovní, a to zejména častým střídáním prostředí a proměnlivým tématickým laděním map. Ale základ v podobě zkoumání komplexů zůstává. Nicméně nechybí oživující prvky, třeba v podobě levelu s žíravou radioaktivitou, ve kterém používáme ochranný oblek, do něhož musíme sbírat baterie a je třeba dbát na jejich strategické využití a neplýtvat jimi, jinak se z průchodu zamořenými oblastmi stane martyrium. Tyto baterie se zobrazují mimo inventář, ale tato chybička je pouze kosmetického rázu.

Nepřátel není v levelech příliš a jen málokdy se jejich počet přehoupne přes stovku. Přibyli někteří noví mutanti, jako například zombie vědci, rudý démon využívající kromě svých drápů i útok na dálku v podobě fireballu, či nová varianta impů. V podzemí jsou značně nepříjemné zmutované krysy. Akce plynule odsýpá a souboje nejsou nadměrně obtížné. Základní náplní levelů je tak zejména hledání spínačů a zpřístupňování blokovaných dveří. Místy je tlačítek docela dost a občas jsem se zasekl, hledaje tu správnou odblokovanou bariéru. Bohužel tato premisa se line takřka celou doomovskou epizodou a i přes snahu o pestrý vizuál byla hratelnost ke konci první části poměrně monotónní.

Zamrzelo několik náhlých přechodů ve složitějších úrovních, kdy mě hra bez upozornění bleskově teleportovala na jiné místo. Kloki tak vytvořil iluzi přechodu do jiné části levelu, ale zvolená forma působí možná trošku násilně. V dolech tento přesun pomocí aktivace vozíku odpovídal zvolenému prostředí, ale jedna z městských úrovní se díky tomuto systému stala značně chaotická. Možná to byl designový záměr s cílem vytvořit puzzle. Na dvou místech se hráč postaví na ochoz a musí zlikvidovat osazenstvo arény promenádující se na prostranství pod ním. Zde bohužel překážely okraje ochozu a také sloupy, do kterých jsem se podle zákonů schválnosti trefoval raketami.

Po vstupu do jednoho z portálů, kde se větví naše cesta, přichází razantní změna, která předchozí stereotyp bleskem odvane. Jako první jsem si zvolil portál přímo do pekla. Ale není to žhavé peklo, jaké jsem očekával, ale dostáváme se do chladných gotických hradů a sklepení v podobě derivátu Heretica. Zde je design poměrně propracovaný, levely jsou plné buď úplně nových nebo z Hereticu modifikovaných potvor s pozměněnými útoky. Navíc se vám do rukou dostanou nové zbraně ve fantasy ladění. Zpočátku likvidujete nepříjemné kostlivce v boji nablízko sekyrou, na kterou jsem si zpočátku musel zvykat a preferoval spíše její sekundární útok. I po získání palných magických zbraní není vyhráno, jelikož munice je opravdu málo a je třeba ji šetřit na nepříjemné čaroděje. Hra se stává spíše opatrnou akcí se survival elementy. Navíc nás očekává několik vizuálně excelentních minibossů, které ale naštěstí nebylo příliš náročné udolat.

Při počátečním vstupu do pekelné dimenze je třeba trpělivosti. Zde po vstupu do portálu přecházíte do dalšího levelu, ve kterém symbolicky umíráte. Pokud zde netrpělivě stisknete tlačítko USE pro pokračování, tak se ocitnete znovu na začátku. Takže v klidu vyčkejte bez zběsilého urychlování hry.

Adrenalin po soubojích v temných hradech vystřídají bludiště chodeb a souboje s fašistickými vojsky. Oproti náročným soubojům v pekle je likvidace gestapáků výbornou relaxací, protože padají pod deštěm kulek, příliš nás většinou neohrožují a v exploraci bludišť nás tak nic nezdržuje. Ani průzkum labyrintů wolfensteinovských lokací není obtížný a nikde jsem nikterak dlouho nebloudil.

Závěrečný boss uzavřel kapitoly z mise Operation: Portalus. Jak jsem již napsal, nejde zdaleka o dokonalý projekt. Ale na to, že jde o Klokiho prvotinu, tak hodnotím celý megawad pozitivně, ačkoliv se našly momenty, které by se daly vyřešit lépe. Je vidět obrovský kus vykonané práce a snaha o pestrost a co nejlepší kvalitu. Spokojen jsem byl hlavně s oběma větvícími se epizodami po ukončení doomovské kampaně. I první epizoda ale není v žádném případě propadákem. Je třeba se vyvarovat relativně monotónního hledání spínačů a průzkum kupříkladu proložit čistě adrenalinovou akcí bez nutnosti přemýšlení a hledání.

První dílo nikdy není úplně dokonalé, Kloki38 při práci získal své první dojmy a zkušenosti z designu pro Doom, když předtím podle svých slov v Liquid fóru tvořil nové mapy pro hru Wolfenstein 3D. Pokud se příště vyvaruje chybiček, budoucí projekt bude jistě daleko lepší. Doufám, že některé mé negativní připomínky jej neodradí od další práce a čekají nás další rozšíření pro náš starý dobrý Doom. Klokimu přeji mnoho úspěchů v další designérské práci a doufám, že pro propagaci svého budoucího projektu opět naváže spolupráci s naším webem.

Instalace:

Operation: Portalus si můžete stáhnout přímo z našich stránek v aktuální verzi se slovenskými doprovodnými texty. Přidal jsem i alternativní odkazy z Mediafire. Balíček obsahuje kromě PC verze i konzolové verze. Tyto jsem nezkoušel, nemaje příslušných strojů ani emulátorů, ale k dispozici jsou tradičně balíčky pro Doombox z dílny J. Fusky, tudíž si je zájemci mohou vyzkoušet alespoň takto.

Instalace pro PC vyžaduje aktuální verzi GZ Doomu. Spuštění provedeme pomocí souboru Portalus.WAD, který použijete s GZ Doomem tradičním způsobem. Pokud byste si nevěděli rady, náš článek o spouštění WAD souborů vám jistě pomůže.

Odkazy:

Download – SK verze

Operation: Portalus – download – SK verze 1.01 (Mediafire)

Operation: Portalus – download – ENG verze 1.02 (Mediafire)

Operation: Portalus – DoomBox balíček (PC)

Operation: Portalus – DoomBox balíček (GBA)

Operation: Portalus – DoomBox balíček (Sega 32X)

Operation: Portalus – Liquid Doom forum thread

Operation: Portalus – ModDB

Operation: Portalus – Doomworld forum thread